lineker

Řek si mne o "pět" omotal kolem prstu. Velkým příběhem, který je na své dřeni ošoupaným tristním dramatem, prachem obdařené knihy ze druhé řady knihovny nejedné znuděné paničky. To vše je však povýšeno takovým způsobem, ze kterého se tají dech. Těch 141 minut prolítnete rychleji něž Carlos Sainz zatáčku ve svých nejlepších letech. Artové a přece jdoucí divákovi v ústrety podbízivou chůzi skrz skoro až Zemanovský vizuál, kamerové hrátky, sarkasmus ze kterého by se jeden sesypal a především do morku kostí se vryvající herectví Emmy Stone. " Je to všechno moc zajímavé". "To co se děje". Emoce na desítce.

Postupně si mne to získávalo. A to hlavně nelhostejným postavám a samozřejmě tomu morálnímu přesahu, dilematu, jak lidstvo naloží s tím co se současné generace vůbec netýka. Na Netflix dobře odvedená práce, tentokrát bez laciného pozlátka v touze zalíbit se za každou cenu.

Tohle je čisto-čistá hrůza. Film po kterém se vám nebude chtít usnout a v duchu budete pořád s těmi lidmi tam. Naštěstí nemusíme. I když některé místní natvrdlé hlavy by si to zřejmě vyzkoušet mohli. Naštěstí je jich pár, ale russácka hybridní mašinerie je pomalu infiltruje do všech vrstev společnosti. Skutečná hrozba.

Takže díl druhý a prohnilý sever zvyšuje skóre. Obětí je detektiv z Manchesteru, který má se svým týmem rozluštit vraždy yorkshirskeho Jacka rozparovače. Stoka je hlubší než se zdá, a vám opět nebude při sledování úplně dobře.

Nemilosrdný film, který vám rozhodně žádnou pozitivní myšlenku v hlavě nenechá.

Někdy prostě stačí starou vyšeptanou děvku obléci do nejkrásnějších pláten, nastříkat na ni nejdražší parfémy a můžete si užít dvě hodiny nádherného filmového orgasmu. Díky za to.

No kurva. Tohle mne sesypalo.

Asi s tímhle Norem začínáme být kamarádi. I v druhém filmu mne dokázal svým bizárem, který jde až na hranu snesitelnost vcucnout a nechat vnímat všechny ty turbulence témat, lidských charakteru a neuvěřitelností. A o tom filmy přece jsou.

No.. wau. Romance od které by se mohli západní produkce učit. Ártový počin, který vás zasáhne více než nějaká prvoplánová, nucená romantika dělaná na efekt. Film o postiženém těle a postižené duši. Obé touží po sblížení, po vzájemnosti. Překážkou jsou jak jeden, tak druhý handicap. V téhle prapodivné love story doplněné nesmlouvavými obrazy městských jatek, a jejich běžného pracovního života si k sobě hledají cestu autistická kvalitářka a na jednu ruku chromý ekonom. Skrz společné sny. Oba moc chtějí a právě to chtění je největším problémem budování nekonvečního vztahu. Skvělá Alexandra Borbély na jejíchž prořízlou ruku plnou krve a zároveň rezervovanou radost při telefonátu asi jen tak nezapomenu.

Sandra Hüller to ve své postavě neobyčejně dává. Silná žena, která je buď mistrnou manipulátorkou, či obětí svého života. Anatomie pádu je nesmírně inteligentní, provokativní film, který přes soudní proces nechá nahlédnout do těch nejintimnějších zákoutí jednoho tak trochu toxického vztahu. Zkoumá pravdu o vztahu mezi mužem a ženou, mužem a dítětem a ženou a dítětem. Mezi Sandrou a společností. Prokurátor byl občas na ránu. Justine Triet vás svým scénářem a režií donutí přemýšlet a diskutovat.  Natočila totiž film, který vás ještě dlouho po projekci neopustí.