mohamedsfinger

Nejlepší film o rasismu, co jsem viděl. Fliegauf jde zase až na dřeň a navíc si mě jako vždy omotává kolem prstu tou neklidnou lyrikou obrazu. Strach v každém roztěkaném záběru... a závěrečná katarze!

Celá série začíná úžasně a úroveň si drží až po část o be-bopu, jenže pak najednou začne naprosto nelogické přeskakování důležitých období jazzu nebo jejich chabá jednostranná kritika (hlavně fusion, 60. a 70. léta...). Divák tak, vzhledem k předchozí preciznosti a věnování se každému detailu získá dojem, že v tomto období snad ani žádný jazz neexistoval, jelikož skončil v roce 1962 nebo co. Což jen podtrhuje závěrečný díl, kvůli kterému tu jednu hvězdu ubírám. V něm se objevuje tolik puristů, že se to nedá vydržet. Ti totiž přesně vědí, co je to ten "pravý jazz" a chtěli by, aby jazz zůstal někde v 50. letech. Jazz je ale hlavně o přítomnosti a budoucnosti... a jestli tou mají být například bratři Marsalisové, zde prezentovaní jako spasitelé, tak je něco špatně. Navíc to Marsalisovo selfpromo začíná časem fakt lézt na nervy... ale co, za tu první půlku bych klidně dal plnou palbu, ale to co se děje v posledních dílech prostě nelze ignorovat. TAkže dejte si prvních 7 dílů a pak si přečtěte Milesovu biografii

Dost slabá a jednostranná agitka

Nádhera... jeden z mála filmů, který mě skutečně dojal. Jinak samozřejmě úžasná Hancockova hudba a taky Dexter Gordon v hlavní roli. A srdce milovníka jazzu i krásného příběhu zaplesá...

Filmařsky je to dokument poměrně průměrný, ale tématem a hlavně přítomností samotného Vaše (a několika dalších mužů) získavá neskutečnou výpovědní hodnotu. Nakonec ani ten David černý mi nevadil (a pokud tam byl jen kvůli tomu jednomu komentáři, byl vybrán správně...).

Tak trochu jiná romantika, která dokáže z postav a jejich úchylek vytěžit maximum, když se to skombinuje s výborným scénářem a skvělou režií, dostaneme se až k jednomu z nejlepších romantických finále, jaká tu kdy byla. Tohle asi umí fakt jenom v Dánsku...

Nadšení z filmařiny a atmosféra plus pár nápadů, za to ty tři hvězdy... ale logika veškerá žádná, což mi zážitek totálně kazí.

Škoda první třetiny filmu (která je ale v jistém smyslu nezbytná, jen mohla být pojata trochu jinak), jelikož zbytech bych označil za to nejlepší, co kdy Hřebejk natočil (a Jarchovský napsal). Co je třeba vyzvednout, to jsou herecké výkony, ať už právem opěvovaný Chudík nebo Huba, ale i velmi osobitý Kratochvíl. Tímhle filmem vracím Jana Hřebejka na palubu a mám pocit, že se můžeme dočkat ještě zajímavé evropské plavby...

Jsem známý jako asiciální psychopat, jelikož si dělám legraci i z takovýchto témat (protože, to z čeho si legraci dělat nelze, nelze brát ani vážně). A tohle téma beru opravdu vážně a přiznávám, že hodnotím hlavně obsah filmu než jeho zpracování a herecké výkony (které jsou ale jako vždy na vysoké úrovni). Ta bezmoc člověka proti neproniknutelnému klientelistickému státnímu aparátu a bezpráví, které působí, na člověka dýchají téměř z každého (opravdu sugestivního) záběru, čemuž na intenzitě přidává to, že od začátku víme, že jde o skutečnou událost....

Popsat tenhle film? To asi nejde. Satanské tango se musí zažít. Protože až když se těch sedm a půl hodin koupete v dlouhých záběrech, plných deště, bláta a hypnotické atmosféry, poznáte tu magickou krásu, která mi i po několika měsících přijde tak zásadní...