mohamedsfinger

Ve spoustě dlouhých záběrů jsou neustále kladeny nějaké filosofické otázky, zdánlivě bez odpovědí... tu si pozorný divák musí poměrně těžce hledat sám. A voda je Tarkovského klasika, takže je jí zde hodně a je neskutečně působivá. Každopádně to není film pro milovníky sci-fi v klasickém smyslu slova (a s knihou Strugackých taky příliš společného nemá (natož s PC hrou)), tudíž si ho asi neužije každý. Vše navíc dotváří výborná hudba, lépe řečeno zvuková stopa. Pro mě to je však jeden z nejzajímavějších snímků.

Nejlepší film o rasismu, co jsem viděl. Fliegauf jde zase až na dřeň a navíc si mě jako vždy omotává kolem prstu tou neklidnou lyrikou obrazu. Strach v každém roztěkaném záběru... a závěrečná katarze!

Film jako pohyb. Pohyb jako film. Dynamika, to je Muž s kinoaparátem. Je zajímavé, že dokázal udržet mou pozornost bez hudby po celou dobu. Ale pak přišla verze se soundtrackem The Cinematic orchestra, jejichž nu-jazz posunul celý zážitek z dynamiky ještě dál, k mnohem umělečtějšímu a futurističtějšímu (možná lépe nadčasovému) vyznění. Střih.

I třetí film Františka Vláčila, který jsem viděl, si zaslouží plné hodnocení. Nemůžu si pomoct, ale právě tohle pomalé vyprávění převážně obrazem je pro mě opravdovým filmovým uměním. Strohé dialogy z úst výborných herců Petra Čepka a Emmy Černé však pro film mají nemenší význam. Další kapitolou je hudba, která jen podtrhává tu ponurou a bezvýchodnou atmosféru. Pokud bych měl vybrat pět nejlepších evropských filmů, tak tento bude mezi nimi.

Nejlepší převedení komiksu na plátno.. Sice jde vlastně jen o klasickou romantickou komedii, ale ta těží z obrovského množství originálních nápadů a úžasné stylizace. Navíc ta spousta hodně chytrých komentářů, hlášek a pop-kulturních odkazů. Ten film má takový spád, že člověk dokonce dobře snáší i jinak nesnesitelný ksicht Michaela Cery, kterého vyrovnávají tradičně skvělý Kieran Culkin a famme-fatalovitá Mary Elisabeth Winstead. I'm in lesbian with it...

Woody Allen je největším a nejzábavnějším filosofem 20. století, o tom už po tomto filmu není pochyb. Navíc je to i perfektní režisér, což tady dokazuje tím, jak dokáže kombinovat žánry a pohrát si se scénářem a vnímáním postav. Podařilo se mu kombinací detektivky, satirické komedie a artového snímku (s perfektní a nádhernou kamerou Carla di Palmy) složit poctu německému expresionismu (asociace s Murnauem a Langem mi vytanuly na mysl hned několikrát) a vytvořit jeden z nejosobitějších opusů existencialismu. Absurdno tady vede filosofické monology snad přesvědčivěji než u Kafky a Sartra. Nesmím zapomenout ale ani na herecké výkony, jelikož Woody předvedl možná svůj nejlepší výkon, ale hlavními hvězdami tady byly právě ony "hvězdy"- John Malkovich, Mia Farrow a John Cusack, a pak také několik dalších známých tváří v minirolích rozhodně neselhalo. Ale je dost pravděpodobné, že se mnozí ztratí když ne v klamavé hře stínů, tak v mlze...

Vrchol němého filmu. Revoluce, předzvěst nového věku. To psychické vypětí, které způsobuje herectví Marie Falconetti a absence ustavujících záběrů nezvyklé úhly kamery a střih, to je až neuvěřitelné. Síla vyprávění obrazem je tady neuvěřitelná, téměř každý záběr by se dal zarámovat a pověsit na zeď. Einhornova hudba je taky skvělá, ale už jsem si vyzkoušel i pár experimentů s industriálními soundtracky... a funguje to parádně.

Alegorie Ježíšova příběhu a zároveň velmi povedená a (i když skrytě) ostrá satira režimu, to je Farářův konec. Jde o další z mnoha vrcholů československé nové vlny a také Schormovy tvorby (nejspíš si ale tímto snímkem tak trochu podepsal ortel nad svou další tvorbou). Jeho režie je opravdu velmi osobitá, a proto nemusí každému vyhovovat. Ale nádhernou kameru ocení snad všichni, stejně jako výkon herců. Trojice Brejchová, Libíček a hlavně Brodský ukazuje, proč byli opravdovou hereckou špičkou. A na několik scén budo vzpomínat opravdu dlouho, hlavně na transsubstinaci aplikovanou na právní systém Československa...

Výjimečný, geniální, dokonalý film. Prolínání fikce a reality, sarkastická satira a hra s divákem. Já na tomto snímku neumím zkrátka najít žádnou chybu. Skoro každá věta ze scénáře je perlou a výborným bonmotem sama o sobě, všichni herci (v hlavních i malých rolích) hrají své životní party, Wilder bezchybně a jistě vede celý ansámbl a kamera neustále ohromuje svou rozmanitostí. Hvězdy (a takové filmy) nestárnou...

Počátek nejlepší trilogie všech dob...