Mara97

Jak byla tato minisérie očekávaná, tak se jednalo o obrovské zklamání. Na papíře vypadalo vše skvěle, v tomto případě se ale šláplo pořádně vedle. U scénáristů se nejspíše ukázalo, že jsou silní pouze v případech, které se opravdu v minulosti udály; případy zcela vymyšlené nejsou zdaleka ideální. Jedno klišé za druhým, postavy jsou ploché, spíše se jedná o ztělesnění archetypů postav na daných pozicích, průměrný student na FAMU v prvním ročníku by vymyslel lepší psychologii postav. Příběh se zkrátka paradoxně jeví tak, jako by ho psal někdo od stolu, přitom znalost policejní praxe je minimální. Všechny postavy jsou velmi nesympatické, řvou na sebe, jsou nepříjemné, přitom ani nevíme proč, kde se původně vzala ta obrovská averze vedoucího prvního oddělení k docentovi. To přece nemůže být jen tím psychologickým profilem - a když už, tak to není potřeba tak okatě stokrát za sebou opakovat. Proč docentem všichni tak pohrdají, se také nedozvíme. O postavě docenta toho vlastně víme strašně málo, ani nemáme proč mu fandit. Dlouho nevíme nic o jeho rodině, osobním životě i vztahu k otci, tyto dílky do skládačky prostě chybí. Postava mladé policistky v podání Ramby je naprosto nesnesitelná, a to až tak, že se mi znechutila Ramba jako herečka i v ostatních filmech, prostě ten její hlas nemůžu vystát. Vetchého chování je také příšerné. Vtipy jsou ohrané a očekávané (jeden přeskočí plot, přičemž druhý si otevře branku vedle). Hlavní dějová linka je neatraktivní, stačila by sotva na jeden díl Případů 1. oddělení, tady se ale jedná o 4 nekonečné hodiny! Tyto vraždy jsou nezajímavé, nudné, narace je děsně pomalá, spousta nepotřebných detailů, ve kterých se divák ztrácí, celkově je minisérie hrozně nepřehledná a zmatená. Pro běžného televizního diváka takřka nepochopitelná. Herecké výkony jsou mnohdy otřesné, scénář je velmi slabý - např. závěrečná scéna s vrahem - do té doby se jedné o velmi chytrého chladnokrevného vraha, který zvažuje každý krok, až v samém závěru vyběhne na policisty s křikem, což je ta nejhloupější varianta, protože se de facto nechá zastřelit. Hádek uvidí vrahovo auto a neopíše si SPZ. Takto bych mohl vyjmenovat mnoho hloupých scén. Některé scény jsou až příliš teatrální a směšné, až nedůstojné tomuto žánru i ambicím minisérie - napití se z lahve ve sklepě, nebo snaha zabít druhou dívku ve sklepě a pak si najednou vrah uvědomí, že by z toho bylo příliš krve. Teda, takové překvapení od zkušeného vraha bych opravdu očekával. Scény se prostě snaží být zejména v posledním díle napínavé (ačkoli všichni víme, jak dopadnou), ale vyznívají naprosto směšně a hlavně béčkově (proč ty zpomalené záběry, to jsme pořád v devadesátkách?). Poslední, co musím vytknout, je rozložení do 3 dílů. První dva díly jsou totálním ztělesněním nudy, kdy jsem měl co dělat, abych neusnul; třetí díl byl trochu dynamičtější, možná ale chvílemi až moc. Proto se nabízí klasická otázka, proč první dva díly byly tolik rozvleklé, když poslední musí tak spěchat a vše dokončit v posledních 15 minutách. Nicméně to je problém Stracha, který se ukázal už i u Labyrintu, byť se jednalo o několik tříd lepší detektivku. Ambice České televize byly v případě Docenta velké, nicméně tato kriminálka upadne v zapomnění, konkurence jiných seriálů je příliš tvrdá. Četl jsem rozhovor s programovým ředitelem ČT, že už natáčejí druhou sérii - prosím, rozpusťte to, nebo udělejte alespoň nějaké zásadní změny.

Svižné, dynamické, strašně příjemně se na to dívalo, divák se nestihne nudit ani minutu. Zápornými hrdiny na obou stranách se jedná o jednoduchý, ale fungující scénář, díky moc za ten konec, kdy to pro hlavní hrdinku dopadlo tak, jak si zcela zasloužila. Soundtrack velmi výrazný, a to výborný. Hvězda dolů jen za sled událostí, který byl v některých momentech stěží uvěřitelný - ale to je obecně častý problém u (jinak skvělých) thrillerů na Netflixu.

Radka Drexlerová se jmenuje, ukažme si všichni na ni. To musí být příjemné takto pozorovat sebe sama, dobře jí tak. Vynikající Marešova pomsta.

Zajímavé a v mnoha ohledech šokující, jak je FIFA jako nezisková organizace zevnitř prohnilá. Jen mi trochu vadí současný styl dokumentů Netflixu, kdy se silně hraje na emoce a dává se prostor i směšným subjektivním náznakům - např. "v tento moment se Blatter jistě cítil jako ... ", "mysleli si, že... ". Tyto domněnky jen uměle nafukují celý děj, aby vše vypadalo ještě více fantasticky. Stejně mi vadí myšlenkový předpoklad, že volba prezidenta FIFA byla vždy vykreslena jako boj dobra se zlem. Jako bychom předpokládali, že Blatterův oponent bude vždy čistý jako lilium a ztělesnění morálky; ve skutečnosti přitom nevíme, co se za hezkými slovy projevu doopravdy skrývá. Nemůžeme být přeci tak naivní, že bychom si mysleli, že Blatterův oponent bude po svém zvolení jiný a nedá prostor korupci, to je už stejné jako u vlád, kde je fakticky jedno, kdo je u moci. Svět není černobílý, málokdy se jedná o jednoduchý soubor dobra se zlem, v tomto naivně chápaném rozložení sil světa i morálky mně dokument poněkud připomíná i ten o Trumpovi. Celý průšvih ohledně FIFA z roku 2015 dopadl tak nějak klasicky zahráním do autu, kdy ale hra vesele pokračuje dál - dostal se k moci jen další z party Infantino a pověst organizace pozvednuta rozhodně nebyla. Infantino se kamárádí s Putinem, což by nemělo být přehlédnuto - je škoda, že se dokument s plánovaným vydáním na podzim 2022 primárně věnuje Kataru a v době příprav nikdo nečekal invazi na Ukrajinu, ale nebylo by špatné celý dokument kriticky věnovat také mistrovství v Rusku 2018. Současný Katar sice působí směšně, ale Rusko před 4 roky bylo tím typickým zlem, které dostalo prostor se ukázat světu, stejně jak ten zmiňovaný Hitler v roce 1936 na olympiádách v Berlíně.

Očekávání byla vyšší, přidaná hodnota dokumentu nulová. O vlivu farmaceutického průmyslu na WHO se ví, stejně jako o zveličování pandemií (zmíněná prasečí chřipka, o novějším koronaviru ani nemluvě), toto všechno jsou vážné problémy. Nemělo by být zapomenuto, že ještě v dubnu 2020 WHO pokládala roušky za zbytečné, přičemž následně otočila o 180 stupňů a roušky se staly po celém světě nutností, ačkoli doposud nebyl seriózně dokázán jejich smysl. Zklamán jsem byl tématem radiace a jaderné energie - to by nebyli Němci, aby si nekopli do jaderné energetiky. Z německého úhlu pohledu by bylo nejlepší utvořit 100 % energetického mixu z obnovitelných zdrojů, nicméně to je utopie. Německé a rakouské argumenty proti jaderné energetice jsou spíše směšné a v tomto dokumentu zcela bezpředmětné.

Rok 2024, kdy bude fotbalová Sparta bojovat o udržení v první lize. Hezká představa!

Dokument o republikánském prezidentovi sestříhaný demokraty. Tendenční a manipulativní výpovědi jsou tak trefné a účelné, že by mohly sloužit jako kuchařka pro tvorbu dalších takových dehonestujících dokumentů. Jakmile si něco vymyslí demokraté o Trumpovi, je to nazváno jako "vážné obvinění". Jakmile si něco vymyslí Trump o demokratech, je to nazváno jako "konspirační teorie". Hudba je vybraná a zvolená přesně v momenty, aby vyvolala požadované emoce. Jakmile Trump zažije dílčí vítězství, zazní hudba jako z konce světa, oslavy v táboře republikánů jsou následně doprovázeny hudbou komickou, jako by to bylo něco pokleslého a nezaslouženého. Když demokraté ušijí na Trumpa další fámy, hraje hudba velmi vážná až k zamyšlení. Výpovědi jsou manipulativně sestříhané tak, aby celkový obraz dokumentu nebyl narušen a dále plynul k požadovanému výsledku. Trumpova dílčí vítězství jsou opomenuta či bagatelizována, chyby vyzdviženy tak hlasitě, jak to jen jde. Smíření se s Kim Jong Unem bylo posměšně označeno jako šance stát se hrdinou jen naoko, ve skutečnosti se ovšem jednalo o důležité usmíření a odvrácení světového válečného konfliktu, který v tu dobu údajně hrozil nejvíce od Kubánské krize (alespoň to tvrdila média). Ekonomika za Trumpa šlapala, za Bidena zažívá pádivou inflaci (v budoucnu možná hyperinflaci) - a Biden si za to může sám, když tiskne nadměrné množství nových dolarů a zadlužuje zemi rekordními bilionovými podpůrnými balíčky. A takto bych mohl pokračovat. Každý, kdo má vlastní rozum, si může dát sám dohromady (nikoli podle zkreslených mediálních informací jako cvičená opice), co s USA provedl Trump a poté Biden. Pod tento odporně manipulativní dokument bych se ovšem jako tvůrce styděl podepsat.

POZOR! VĚTŠINA 5* HODNOCENÍ JSOU FAKE ÚČTY! Podezřelá reklama na facebooku s hodnocením až údajně 94 % z čsfd ve mně vyvolala pochyby, protože něčemu takovému se nedá věřit. A opravdu - většina nadšených hodnocení a komentářů patří účtům založeným na začátku května 2022, s přesně 200 hodnoceními, přičemž tím prvním je čistou náhodou Láska hory přenáší (ach jo, jak někdo může být tak hloupý, když podvádí). Jiné účty jsou starší a takto prvně hodnotily Lásku v čase korony, shodou okolností od stejného režiséra. Film je tedy velmi nadhodnocený a evidentně se jedná o velký slovenský odpad. Nechápu, jak se k něčemu takovému mohou tvůrci snížit. PROSÍM POSTIHNOUT!

Velkou nevýhodou je vysoký počet Slováků, jako by se někdo opět pokoušel naplnit povinnou kvótu počtu čobolů v českým filmu (zejména těch slovenských buzen, jen to tentokrát výjimečně nehrál Andrej Polák); to všechno bylo ovšem kompenzováno tím, že všechny telefony byly androidy a Samsungy, což jako odpůrce jablečných telefonů opravdu vítám. Po italské, francouzské a německé verzi jsem se i v českém případě tohoto konverzačního filmu velmi bavil, film je svižný, dialogy zábavné, v něčem přináší i svou vlastní invenci nad rámec svých předchůdců. Jelikož se jedná o velmi podobné filmy, díky čemuž se nabízí přímé porovnání několika evropských kinematografií v de facto stejném čase, vidíme, že na tom česká kinematografie není vůbec špatně, naopak je možná i mezi těmi lepšími.

Na toto jsem čekal 10 let! Od vydání krátkého Interande si nikdo netroufl natočit v tuzemsku další interaktivní film, a to dokonce celovečerní. Tento druh experimentálního filmu mě neskutečně baví a jsem rád, když někdo najde odvahu se do něčeho takového pustit. V případě Vladimírovy volby se nejedná pouze o chválu formátu jako takového, film je prvotřídní se vším všudy. Příběh je atraktivní, že by mohl snadno obstát na filmovém plátně i v klasické podobě. Postavy jsou dobře zvolené, je vidět, že na dialozích si autoři velmi dali záležet a každá postava se vyznačuje svou do jisté míry typickou mluvou. Vynikající soudruh náměstek Kačer - někomu by mohlo vadit, že je na tuto roli poměrně mladý, i já jsem se v počátku zarazil... nicméně po kratším zvážení mně došlo, že to vlastně svůj smysl má, protože to má symbolizovat toho tehdejšího mladého sebevědomého kariéristu, který díky naprosté stranické oddanosti a mnohdy i pokleslé morálce šplhá co se dá. Jedná se o film ze samého konce normalizace, tak bylo zapotřebí si trochu pohrát s rekvizitami a správně vybrat exteriéry i interiéry. I tady tvůrci obstáli; pravda jest, že u interiérů to je v Česku poněkud snazší, protože řada veřejných budov vypadá již 50 let stejně, i tak ale byla vidět velká snaha, co nejlépe zachytit tehdejší svět. Samozřejmě to nebylo dokonalé, i na konci komunismu se ve filmu objevují plastová okna, novější výtahy či designové vypínače, to bych si ale nedovolil nikomu zazlívat, když se nejedná o špičkovou produkci, kterou jsme mohli nedávno vidět např. v Desadesátkách na ČT, kde prostě už to věrné zachycení reality tak nějak očekáváte. Jelikož se jedná o mladé tvůrce, je zde přinesena jistá míra inovace, která film velmi osvěžuje - ať už se jedná o lovení globusů či scénu v hospodě na jeden záběr s otočnou kamerou kolem kulatého stolu, klobouk dolů.