nineweh

Komorní, lidský příběh, kterému ke konci dojde dech. Ale výprava nádherná a hudba jakbysmet.

Football is life.

Zvyknout si na podivně ahistorické a neukotvené prostředí seriálu (mobily versus osmdesátková estetika, britské přízvuky herců versus americká high school) mi trvalo poměrně dlouho, ale pak mě postavy i děj začaly docela bavit. Ale už jsem asi stará, protože víc než teenageři mě tu bere Gillian Anderson...

Scénáristicky by to nemohlo být blbější, ani kdybych to psala já. Ale vlastně jsem tomu nakonec propadla - když to člověk bere jako pohádku o tom, kterak naivní Američanka svou upřímností a optimismem okouzlí cynickou Francii a omotá si kolem prstu všechny muže (kteří jsou samozřejmě jakožto Francouzi do jednoho sexy a promiskuitní), přičemž si na dlažbě v jehlách nikdy nevyvrtne kotník, a přijme fakt, že tahle pohádková verze Paříže je navoněná, nablýskaná a vypulírovaná tak, že to Paříž vlastně ani není... tak proč ne.

Doufám, že ti, kdo tu tak strašně brojí proti "přepisování historie", byli podobně vytočení i u Tarantina, různých filmů z devadesátek, kde hraje amerického prezidenta černoch, a asi všech zpracování muzikálu Jesus Christ Superstar. Není to podle skutečných událostí, není to dokumentární film, je to FIKCE. A zatraceně zábavná, ideální eskapismus na jednodenní binge. Pokud vás (jako mě) vždycky zajímalo, jak by vypadala díla Jane Austenové, kdyby v nich bylo o hodně víc sexu, budete (jako já) nadšení. A herecké obsazení je prostě skvělé.

Jako oceňuju, že šachové partie jsou v tom prý realistické, protože jinak v tom realistického není skoro nic. Takhle si asi život v 60. letech, to, jak fungují ženy, Moskvu atd. představuje jedině někdo, kdo o tom přečetl pár ne moc dobrých beletristických knížek. Kouká se na to krásně, o tom žádná, herci jsou výborní, výprava taky, ale je to zkrátka jen taková pohádka o Popelce na pár zimních večerů, která neurazí, nenadchne a do zítra na ni zapomenu.

Celou dobu si to drží čtyřhvězdičkovou úroveň, je to solidně napínavé, divák je často sváděn (nejen) z cesty, i když tu a tam se objeví nějaké to detektivkové klišé. Navíc hlavní roli vůbec nehraje přespříliš vyžehlená Kidmanka nebo dokonale zhnusnělý Grant, ale můj milovaný New York, to, že tvůrci natáčeli v autentických lokacích, je asi největší devíza tohohle seriálu. Ale ten konec? Ten byl navzdory snaze udělat to co nejvíc napínavé dost anti-climactic a tak trochu to shodil.

Snaha vylepšit pověst Kateřiny Aragonské se minula účinkem. V čem předchozí dvě série uspěly - lehké míchání fabulace a nadpřirozena se skutečnými událostmi, perfektně vybraní herci -, tam to Španělská princezna projela na celé čáře. Nejen historických, ale i logických nesrovnalostí je tu moc na to, aby to krásné kostýmy a tudorovská architektura zachránily, a to, že postavy za těch snad 20 let ani trochu nezestárnou (a ne, nanicovatý plnovous Jindřicha VIII. opravdu nepovažuju za stárnutí), je trestuhodné selhání maskérů. Jak miluju seriály z britské historie, tak tohle mě (hlavně v druhé části série) dost zklamalo.

Ale jo, nechat se korunovat za zvuků skladby, která už se vžila jako hymna Ligy mistrů, za to tam tu druhou hvězdu dám.

Emma Corrin to jako Diana zvedá zase na pětihvězdičkovou úroveň. Ovšem většina dílů, kde není, mi připadala tak nějak... nudná a zbytečná.