verbal

verbal

Čuk Rorýs

okres Ostrava
Ježíšův strejda Karel

ICQ: 85, 75 po 10 pivech
MSN: Moravskoslezské noviny?

4582 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3 4
  • 2.6. v 21:21

    HOMO a DENY, aneb další popiči profi žužupiárko z vyhřáté Kalyfornyje

    Co za další ukrutně prestižní ocenění HOMObáze asi čeká na následujícího termošťastlivce? Nejvíce egocentricky postříhaný střihač?

     

     

    HOMO a DENY, aneb další popiči profi žužupiárko z vyhřáté Kalyfornyje
  • 11.4. v 21:19

    Verbalův hudební koutek 3 a 11 - Nedvědi nevědí! Ryloudyt.

    Na četné žádosti svých nenávistníků přidávám další megahit, otevírající všechny škaredé a olezlé Porty.

     

    Taky vám přijde nesmírně eklhaft, když uzříte dva plesnivé a odpudivé dědky, jak téměř z hrobu a z posledních romantických sil zpívají o píchačce? Mně naprosto! Proto jsem zatoužil ty senilně angažované slinty kapku přizpůsobit realitě, a vy si u nich už nemusíte ve své bohaté fantazii představovat, jak „přenádherný" Honza pedofilně pigluje mladistvou a „spanilou" Ivanku, no fujtaxl, ale cokoliv jiného, daleko méně hnusného.

    Navíc vám dávám do rukou dokonalý repelent. Pokud těmito plísněmi a svým tříakordovým umem rozezníte nejbližší potlach, stoprocentně vám garantuji, že si k vám poté žádná nehezká, smradlavá a nezletilá tábornice nepřijde nechat odčervit bobra. Váš spacák, celta a karimatka zůstanou nadále lesně svěží a neutrpí nevyvětratelný odér tři dny mrtvé chobotnice vyvržené na prosluněnou středomořskou pláž.
    Počítám, že záhy vyprodám Strahov!

     

    Díra do sýru
    aneb Když si sličný Jeník nabrnkne ve starobinci věkově adekvátní partnerku
    https://www.youtube.com/watch?v=th3KdaQhgBs&feature=youtu.be

    Do tvých vředů jsem se zbláznil a teď nemám, nemám klid,
    Hlava třeští a chce se mi srát.
    Stále ňáká říká táhni, dědku nech mě být,
    Trochu bromu teď měl bych si dát.

     

    Chtěl jsem ti jen udělat díru do sýru,
    show povislých ocasů a v hlavní roli já.
    V tomhle smutným světě jsi má naděj na škvíru,
    a že vilný geront ještě smysl má.

     

    Sundal jsem si trenky, no co koukáš, to se má,
    tak jsem slizkej stařec, teď to víš.
    Možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať,
    třeba z nich mé pižmo vycítíš.

     

    Chtěl jsem ti jen udělat díru do sýru,
    prsty mi to sežralo a poleptán jsem já.
    V tomhle smutným světě zbývá rakev na míru,
    páč prstit bábu smysl moc nemá.

     

    Dna

    https://www.youtube.com/watch?v=YdRsi-RMJCE

    To bys nevěřila, jak, jak chutná mi moč,
    prostata jen kape a dna,
    tenhle posranej kout jinak smrdí až moc,
    když vytáhnu zuby, tak směju se rád.

     

    Jen se schovej sem ke mně, já Viagru mám,
    teď bych ojel i vozejk a hole táh' sám,
    a když po pleši bříšky svých prstů mi jdeš,
    málem váhám, zda není to veš.

     

    To bys nevěřila jak, jak sluší ti moč,
    v tichu naslouchadlu daří se líp,
    víc teď vnímám, co chceš řevem tím říct,
    nemít tu dnu," Kurva!", neřek' bych víc.

     

    Jen se schovej sem ke mně, já Geriavit mám,
    teď bych zprasil i urnu a cévku táh' sám,
    a když po pleši bříšky svých prstů mi jdeš,
    málem váhám, zda není to veš.

     

    Jen se schovej sem ke mně, já prostatu mám,
    nechcal jsem týden a nedám to sám,
    a když po pleši bříšky svých prstů mi jdeš,
    málem váhám, zda není to veš.

     

    Odpad!

    https://www.youtube.com/watch?v=OoCNvcBMP8E

    Na dlani povislý ocas, do tmy se koukám,
    hraju si s mršinou svou, což jsem ti psal,
    je skoro půlnoc a hajzlový zvon mi žluč připomíná,
    půjdu teď blejt a pozhasínám, co bude dál?

     

    Pod polštář nitráků pár, co poslalas', dávám,
    že prej, ať mě netrefí šlak a „Dědku už slez!",
    je skoro půlnoc a hajzlový zvon mi moč připomíná,
    zkusím jít chcát a pozhasínám, co bude dál?

     

    Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou,
    ti říct, že už ti nezavolám,
    pro jednu zkurvenou žmolku, pro pár umělých zubů
    vyblil jsem všechno, co doma si sníš,
    teď je mi to líto.

     

    Kolikrát člověk může mít svrab tak opravdu z lásky,
    dvakrát či třikrát - to ne, i pětkrát je dost,
    je skoro půlnoc a ze Zoo slon mi trám připomíná,
    jsem senilní už, tak pozhasínám, co bude dál?

     

    Chtěl jsem to ráno, kdy naposled bryndal jsem s tebou,
    ti říct, že už ti nezavolám,
    pro jednu zasranou Polku, já žvýkal jsem uran,
    odpadlo mi všechno, o čem doma si sníš,
    teď je mi to líto.

     

    Chtěl jsem to ráno, kdy naposled slintal jsem s tebou,
    ti říct, že už ti nezavolám,
    pro jednoho Němce, vím teď úplné hovno,
    kurva, kam jsem dal zuby a kdepak je spíž?
    Teď zaplatím mýto.

  • 29.12.2016 v 21:36

    Číslo šest žije, kokote!

    Tak mi před týdnem v poštičce přistála vyvoněná růžová obálčička. Po přečtení jejího obsahu jsem se děsně dmul a měl jsem neodolatelnou chuť třít si roztřesenou vlhkou rukou všechny pohlavní znaky:


    Ahoj. Budu rad, kdyz se tradicne zucastnis prehledu TOP 3 filmu roku dle TOP uzivatelu CSFD.cz. Vybirej pouze z filmu s ceskou (nebo slovenskou) kinopremierou v roce 2016, anebo pokud film u nas nebyl uvedenej, tak at ma alespon rok vyroby 2016. Ke kazdemu z trech filmu prosim pripis kratinky, jednovetovy nazor, proc se ti tak moc libil. A posli mi to nejpozdeji 25.12. Dekuji!

     

    Jůůůů, jsem TOP uživatel HOMObáze! To teď ale budu mít bab, respektu všehomíra a luxusních předmětů! Okamžitě jsem všeho nechal a tři dny jen intenzivně psal, abych dostál svému ztopoření, a vypotil dle HOMOpožadavků tři nejvymakaněkší, nejúžasnější a literárně nejvyzrálejší kokotmentáře, jaké jsem kdy stvořil.


    A čeho jsem se za svou úmornou tvůrčí snahu dočkal? Jednalo se patrně jen o takový HOMOžertík a na zdi nehynoucí HOMOslávy jsem dnes mezi „T" a „X" našel akorát tak mezeru. KONEC SVĚTA, molové housle, slzy hořkosti a plížící se deprese!!! Asi ten pokrytecký přizdisráč nakonec až tolik rád nebyl, takže žádné davy flexibilních dvacítek, ani uctívání masami následovníků, ani to pojebané ferari. A já se tolik snažil!!! Jsem totiž ve skutečnosti i podle aktualne.cz jen BOTTOM uživatel a nežádoucí skvrna od mrdky na Reifkou sponzorovaném hermelínu krále charakterních HOMOsexuálů, co mě před tím velkým sponzoringem i do Varů lákával, páteřní chlap jeden.


    Rozpustil jsem si proto ve třech decilitrech teplé vody šestnáct tablet Celaskonu a právě se to chystám zabalit. Já vím, hypervitaminóza je hnusná smrt, ale chci se stát mučedníkem. Než to však vypiju, chtěl bych zkompletovat dnešní šosácky vypípaný HOMOseznam, urputně se procpat mezi HOMOelitu aspoň touto cestou a zanechat nesmrtelný odkaz budoucím degeneracím.

     

    The Accountant
    Tento film sa mi páčil, lebo bol popiči dobrý, farebný a mal bohovské gule.

     

    Star Trek Beyond
    Tento film sa mi páčil, pretože fandím všetkým HOMOšom, ktorí sa odjebú do kozmu.

     

    Trumbo
    Tento film sa mi vlastne ani priveľmi nepáčil, no chcel som vyzerať ako yntelechtuán.

  • 18.9.2016 v 22:26

    Ako si spraviť popiči profesionálnu heteropropagáciu ...

    Bez kokotmentáře.

    Ako si spraviť popiči profesionálnu heteropropagáciu ...
  • 6.4.2016 v 21:50

    Verbalův megamix národní imigrační dada poezie

     

    Co si soudný Evropan nejvíc přeje k Mawlidu od Mohamedka

     

    Chtěl bych, aby u lavice dítěte mého cigáně stálo
    a z plna hrdla křičelo: „Aláh Akbar!"
    Hodil bych mu Kohouta, ať koule mu jde urvat do kouta.

     

    Chtěl bych mít za barákem minaret, odkud by čmoudův
    zval ku lásce hlas: „Omare, Jusufe, Fatimo!"
    Džamilu, děvu sličnou, bych mu daroval, by Šaríou ji denně častoval.

     

    Chtěl bych, aby se na topole podle skal
    hnědý mužík trhavinou opásal!
    Než klekání by odzvonili vzápětí, já Angelu vtisknul bych mu v objetí.

     

    Chtěl bych jak kokot mlátit hlavou o podlahu,
    jak kokot v islám jatý!
    Nejdřív chci ale vidět zprávu, jak Pelikánovi řežou na jůtubku hlavu.

     

     

    Kocáb je náramný ...


    Kocáb je náram-, náram-, náram-,
    Kocáb je náram-, náramný ...


    Cesta trvá maximálně sedm neděl,
    Kocáb je náram-, náramný ...
    Abdul není překvapený, on to věděl,
    že Kocáb je náram-, náramný ...
    V Marseille stojí na molu a šátkem mává
    Kocáb je náram-, náramný ...
    Pro každého parazita skvělá zpráva,
    Kocáb je náram-, náramný ...


    Islám má cíl, islám má směr,
    už se valí od Turecka na sever.


    Na břehu pak vyložili trhaviny,
    Kocáb je náram-, náramný ...
    Michal rozdal pozvánky a potraviny
    Kocáb je náram-, náramný ...
    Ahmed, Laiq a Faríd jsou teroristi rodní
    Kocáb je náram-, náramný ...
    Zanedlouho s nimi budem bohorovní,
    páč Kocáb je náram-, náramný ...


    Džihád má cíl, Džihád má směr,
    už se valí od Turecka na sever.
    A Kocáb je náram-, náramný ...!

     

    Ilustrační foto: "Verbal vede přátele do Sýrie"

    Prý je tam i ošatí a doufám, že tam zůstanou, když se tak zoufale touží integrovat, zmrdi populističtí! (foceno Segrestorem)

    Verbalův megamix národní imigrační dada poezie
  • 17.10.2015 v 20:33

    Verbalův hudební koutek 10 - Labutí píseň hroutící se infrastruktury

    Možná to znáte. Největší buzeranti se bohužel koncentrují v té Kurvě stověžaté a čas od času je tam nutno z venkova zajet a poslat je pořádně do piče. Termín „zajet" však poslední dobou spíše evokuje úmorné plazení se na Golgotu s křížem na zádech. Za Olomócem začíná postapokalyptická budoucnost našich silnic a já si tam zrovna nedávno uhnal osobák v nejpomalejším dojezdu do Prahy evr. Šest a půl hodiny! Ano, celých 390 minut nervů a utrpení. Za tu dobu už bych dávno lyžoval někde na ledovci nebo se koupal v Bibione, tady jsem ji však nuceně strávil mezi Brnem a Prahou a zabíjel čas hystericky obsedantním kalkulováním oné až zázračně přímé neúměry mezi zvyšováním dálničních poplatků a průjezdností.

     

    Nejzkorumpovanější český konglomerát a bezedná jáma na naše daně, ŘSD, v těsné spolupráci s věhlasnou mafiánskou svatou trojicí, pečující o blahobyt politických impotentů, ve složení Metrostav, Skanska a Hochtief, totiž vymyslel dokonalé perpetum mobile na prachy. Jeho princip spočívá v tom, že všechny ty největší, za všech okolností transparentní zakázky na opravy je nutno provádět výhradně na pozdní podzim, aby do nevyzrálého asfaltu řádně napršelo, v zimních mrazech pak hezky popraskal a voilá, příští rok jedeme totéž pěkně znovu, přírodní vlivy jsou prostě fantastický vis major!

     

    A toto se dnes děje téměř co 30 – 50 kilometrů závratným tempem až 300!!! metrů za půl roku, kvůli kterým je však nanejvýš nutné uzavřít a vyfrézovat úsek v délce nejméně deseti kiláků, aby mohli z porcování rozpočtového prasete vyfasovat tučné zálohy na příští podzim předem a poslancům a chobotnici všelijakých náměstků tak mohly v klidu vymrznout hrubé stavby luxusních nemovitostí.

     

    Inu což, tak to člověk příště zkusil vlakem. „Ostrava – Praha za tři hodiny!", velkohubě vyřvávají kýčovité billboardy. A pak náhle plus dvacet minut u Olomouce, plus čtyřicet u Třebové a tak hoďka před Pardubicemi. Za krásných pět hodin vám před Hlavákem plechová huba lítostivě oznámí: „Jako fuckt sorry, verbale, ale Indiáni vytrhali koleje, my za to opravdu nemůžeme!". Nenaděláte nic, a tak jen úlevně flustnete hustý, z paty vytažený chrchel na špinavou a prosezenou sedačku a venku pak můžete akorát vztekle pochcat reklamu na České dráhy – „Budoucnost cestování", další bezedný zdroj garniturních benefitů. A tak to trvá od ledna do prosince.

     

    Vsadím se, že až jednou začneme do té Prahy ze zoufalství lítat, ty kurvy okamžitě rozkopou i vzduch!

     

    Ale abych se konečně dostal k jádru zakopaného psa. Při mých zácpách jsem si jednou takhle otráveně preludoval s rádiem Haná a zpět z dvanáctihodinového cestování přivezl následující text. Tak jsem si řekl, že aspoň těm nenažraným sviním zašermuju před xichtem Fleretem, i když dost pochybuji, že by se z toho někdo někdy chytil za šulínka, a vám poskytnu možná trochu úlevy, když si v příští koloně někde u Vyškova budete moci zanotovat opravdu tklivou a procítěnou plíseň.

     

    Veškeré použité pejorativní přívlastky byly opravdu bez skrupulí vysloveny a jsou přímým důsledkem skutečných událostí, při nichž cákají nervy i za všech okolností vždy slušným a mravným cestovatelům mého formátu. Doufám, že to brzy zlidoví a zakrátko si to budou pobrukovat i všichni ti mnou dosud psychicky nepostižení prvňáčci v hudebních výchovách a následně také jejich šosácké maminky. Takže ehm, ehm:

     

    Rozmrdané

     

    Poslední dobó to kurva bolí,
    vyrazit si z Hané do Podolí.
    Takové chaos je nevídané,
    dálnice sú komplet rozmrdané.

     

    Rozmrdané, rozmrdané,
    zpičené ŘSD zajebané.
    Rozmrdané, rozmrdané,
    dálnice sú komplet rozmrdané.

     

    Co deset kiláků jak čurák stojím,
    v posranej koloně, až se bojím,
    že potkat teď tu kurvu z Metrostavu,
    přísahám, ukopnul bych mu hlavu.

     

    Rozmrdané, rozmrdané,
    zpičené ŘSD zajebané.
    Rozmrdané, rozmrdané,
    dálnice sú komplet rozmrdané.

     

    Tu zkurvenou cedulu už z dálky vidím,
    prý „Spravit to musíme" a já se stydím,
    s jakým pražským kokotem musím tu žít,
    co pro kilák schopný je dvacet zavřít.

     

    Člověk si už ani nepomóže,
    když ve vlaku kópí si celé lóže.
    Dvě hoďky v Třebovej též dostane,
    bo koleje sú komplet rozmrdané.

     

    Rozmrdané, rozmrdané,
    zpičené Čédečko zajebané.
    Rozmrdané, rozmrdané,
    koleje sú komplet rozmrdané.

     

    Sníh z polí tam ještě nezafičí,
    a už sme všeci v totální piči!
    Nikdo se vás nikde nezastane,
    když všecko je kompletně rozmrdané.

     

    Rozmrdané, rozmrdané,
    Čédečko i ŘSD zajebané,
    Rozmrdané, rozmrdané,
    všecko je kompletně rozmrdané.

  • 19.9.2015 v 22:40

    Verbalův hudební koutek 9 – Jak světoznámý terorista šukal negra

    Dlouholetá zakázaná láska mezi proslulým růžolícím teroristou a otylou, prominentně protěžovanou komunistickou mumií vyvrcholila v roce 1989 společným projektem obou milenců v podobě vykrádačky slavného hitu Honzy Denvra a Placatého Dominga, nesmírně romanticky a tklivě přetextovaného oblíbeným „občasným přítelem" našeho párečku hoššanů, Zdeňkem Řytířem, o němž bylo všeobecně známo, že o „lásce" věděl naprosto vše.

     

    Původní mimořádně procítěný text byl ale tehdejším homofobně naladěným socialistickým establishmentem okamžitě zamítnut, v originální podobě nebyl před rokem 1989 nikdy veřejně prezentován a chlapci si jej mohli vášnivě notovat jen na soukromých večírcích s Pavlem Vítkem.

     

    Všechny angažované známé osobnosti však ihned po „zatrezorování" jejich nejsrdečnějších pocitů začaly vyhrožovat tehdejšímu předsednictvu UV KSČ veřejným comming outem, což vládnoucí garnitura vzhledem ke zjevně imperialistickému charakteru takového počinu nemohla dopustit.

     

    Bylo tak nutno najít všeobecný kompromis, který by umělce a Černocha od takovéto akce odradil. Přijatelným konsenzem pro všechny strany se nakonec stalo pověření matadora pionýrských análů, tehdejšího předsedy Svazu socialistické mládeže - soudruha Vasila Mohority, k úpravě Řitířova originálu do únosné podoby. Výsledkem byl sice „citově degradovaný", ale i tak hit, jenž se stal na albu „Ve dvou se to lépe táhne ♥" z roku 1989 jedinou známou plísní jinak zcela neumětelského Karla Černocha: https://www.youtube.com/watch?v=JfPNsC1agMg.

     

    Po pádu Železné opony se skladba okamžitě stala hitem ve všech nově vznikajících gejklubech a v roce 2011 ji nejslizštější český buzerant Jirka Hromada prohlásil za oficiální hymnu pražského gájprajdu. K její skutečné rehabilitaci původními interprety však již nikdy nedošlo, neboť v roce 1990 si Péťa na premiéře nově objevené Mozartovy opery „Kozy fuj, prute" v italské La Scale padl do kakaového oka s Andreou Bobočelim a vzplanuvší s ním Karlovi utekl do Bolívie údajně „pozorovat chervánky".

     

    Díky lidové slovesnosti si dnes konečně můžeme v žužu atmosféře novodobé homosvobody a společenské homogenizace tuto rozkokošnou plíseň vychutnávat v necenzurované verzi, kdykoliv se nám jen zachce:

     

    Láska prý je jako pytlík
    před očima rozhoupán,
    kdy stačí cvrnknout prstem
    a víš, že nejsi sám,
    pak sáhneš rukou kousek výš
    a to je láska, příteli,
    a jestli ne,
    tak's měl jen péro v prdeli.

     

    Láska prý je jako rektum,
    otevřené dokořán,
    a tak láká mě ten výhled
    v mnoha zemích zakázán
    ač vím, že nerad polykáš,
    to je lásky předehra
    a jestli ne, příště mamku dělám já.

     

    A nejsi sám, kdo tolikrát
    se v otvorech pomýlil,
    a jaký to má smysl
    a jaký to má cíl,
    když někdo říká bukvice
    tak já mu nevěřím
    a když ti říká řiťopich
    tak neví, co já vím.

     

    Láska prý je jako mrdka,
    co ve vlasech se zachytí,
    jde to pak dost blbě vyčesat,
    když netrefíš se do řiti,
    a pak se nový fešák přižene,
    a to je láska, příteli,
    a jestli ne, tak máš jen péro v prdeli.

  • 13.8.2015 v 20:49

    Černé halucinace z vedra

    Afrika už nám sem exportuje nejen agresivní, parádně zislamizované negry, ale také ta jejich zasraná horka. Uprchlé vedro bohužel na hranicích nezastavíš a mně už z toho celkem hrabe. Pod okny mi zrovna prochází rodina Čonkových.


    Neuvěřitelně kultivovaní, adaptabilní a tiší lidé.


    Otec Dezider tlačí dvoukolák, krutě přeložený vším, na čem drží magnet, příkladně ekologicky ignoruje k životnímu prostředí tolik macešská průmyslová maziva, a tak vozík vydává chytlavou, unikátně přírodní melodii, jakou lze jinak vyloudit snad už jen železnou rukavicí, přejíždějící po skleněné tabuli.


    Matka Dženyfer, patrně z obavy o svých devět vždy perfektně umytých, upravených, zdvořilých a svěže vonících ratolestí, vyzývá tyto enormně zesíleným, sexy chraplavým kontrabasem k bezpečnému houfování za lopotícím se otcem. Jak jinak než kulturně, citlivě a nesmírně laskavě:


    „Nelez na tu cestu, pičomore, bo ti jednu jebnu!"


    Většina famózně vychovaných, budoucích doktorů práv neprodleně poslechne, jen co dokončí močení či rozbíjení prázdných lahví od piva a laciného alkoholu, pouze třináctiletému Milanovi se patrně na rozpálené vozovce velmi líbí, a tak se uchýlí k jemnému, možná sice kapku morálně diskutabilnímu, avšak převelice inteligentnímu odmítnutí v podobě předem pečlivě zvážené a neskonale vyzrálé reakce:


    „Tě mrdám, ty kurvo stará!"


    Dženyfer, v rámci šetření vodou a neekologickými saponáty zocelená léty boje s úplavicí a tělními parazity, je však na podobné intelektuální výměny názorů se svými miláčky již dávno zvyklá a Milan pro ni není soupeřem. Po její masité, neholené tváři se tak rozlije široký úsměv, jenž odhalí matně žlutohnědé, dlouhodobé pohrdání ústní hygienou a dentální péčí. Zhluboka vydechne a k zemi se zřítí nezpochybnitelně mrtvé hejno much.


    Zkušeně v ruce potěžká masivní, téměř dopitou láhev Chateau de Penny 2015, příliš pozdní sběr, a v mžiku se rozhodne obětovat zbytek ukrutně jakostního moku na cennou a tolik potřebnou výchovnou lekci. Archivní a až čtyřmi korunami zálohovaná karafa, vymrštěna bůčkem a zahálkou skvostně vysportovanou rukou, dopadá zhruba metr od Milana a rozprskává se v blyštivě purpurové spršce ušlechtilé odrůdy a skla.


    „Pičo zkurvená, dyťs mě mohla trefit!", namítá Milan zdvořile, avšak poučen tímto edukativním exkurzem se poslušně zařazuje na konec pandžábského procesí.


    „Pičo zkurvená, pičo zkurvená...", jako obvykle láskyplně a rozverně zanotuje směrem k matce pár dalších dětí, kterým se již povedlo v sedmi letech zavšivit zvláštní školku a tak dokáží téměř artikulovat.


    Náhle v dáli poplašeně zacinká tramvaj a rozpáleným sídlištěm se rozlehne kvílivý zvuk chvatně sešlápnutých brzd. Dominantní Dženyfer majetnicky poplácá dnešní kapitální úlovek, dvě dvoumetrové kolejnice trůnící na vrcholu dvoukoláku, které našli, „si to kurva představte!", normálně jen tak pohozené na pražcích uprostřed cesty.


    „Nejmíň, pičo, tak litr ve sběrně, a to jich tam zůstalo ještě jak najebaných. Když tak to zítra otočíme. Ty zkurvené gádža vůbec neumí šetřit a klidně by to tam nechali zreznout!", zapřemítá ryze mikroekonomicky.


    Odvěký instinkt ji však nekompromisně velí nově nabyté jmění co nejrychleji uklidit do bezpečí, a tak hravě roztomilým „Dupej, ty kokote!" pobídne manžela k většímu spěchu. Dezider pouze poslušně zatne otylé předloktí, ozdobené evidentně artistickým tetováním „Bory 2011", zapře se do káry a celá ta krásná, funkční a společensky neskonale prospěšná rodina mi kvapně mizí z dohledu.


    A mně se honí přehřátou hlavou, že když na protější lípě ještě vyroste pár kokosů, budu už si připadat úplně jako v Senegalu.

  • 28.6.2015 v 00:15

    Verbal análně zprzněn hnusnou zelenou mrdkou!

    Dosud jsem si myslel, že neurčitý pocit znamená jen to, když se vám tchýně rozmrdá na hadry ve vašem novém mercedesu. Omyl. Dnes se mi v poště objevil odkaz, který mi způsobil naprosto totožné myšlenkové rozpaky.


    Na jedné straně se tu člověk snaží o tu nejerudovanější kritiku, v potu tváře a do roztrhání těla obohacuje filmovou teorii o progresivní terminologii, která bude již brzy i v učebnicích, jde příkladem mladé degeneraci a té starší se stará o hladký a rychlý průběh kardiovaskulárních selhání, a pak přijde nějaký zkurvený amatér, násilně vytrhne z kontextu mé přehluboké studnice seriózního arbitra filmů snad to nejhorší, co jsem vyblil ve chvilkovém pomatení syslů, a bez jakéhokoliv upozornění zneužije mou filantropii k něčemu tak mrzkému, jako je podpora prodeje.


    Na straně druhé je mi však teplo u šulínka, neboť ten zkurvený amatér má vynikající vkus a umístil mě přesně tam, kde si zasloužím být. S Mirkou na ocase. Což mě přivádí k tomu, že asi pošlu sívíčko do Mladé fronty a Mirka skončí na pracáku. Jsem upřímně zvědav, za jak by dlouho pak soudruhům ta líheň angažovaných šosáků spadla na hlavu.


    Takže, milý ešope, dokud nezaříznete toho trapného, upištěného zeleného homohnusáka, co plaší všechny duševně zdravé zákazníky, stejně nakupuju na Mallu. V marketingu se evidentně moc nevyznáte, tudíž vám dám jednu skvělou radu, za kterou mi pak posílejte 20 Kč z každého prodaného kusu. Pokud opravdu chcete, aby váš prodej vystřelil do astronomických výšin, dejte si tam rozhodně tohle:


    „Myslím, že méně než čtyři tomu může dát jen naprostý pičus." Verbal, ČSFD.cz


    Je to důstojné, odborné, stylové a vypovídající, hned mi budete mnohem sympatičtější a přestanu se absolutně pohoršovat nad neautorizovanými citacemi.

     

    Verbal análně zprzněn hnusnou zelenou mrdkou!
  • 16.6.2015 v 23:10

    Verbalův zoologický koutek: Toluenové chiméry aneb jak úspěšně v zajetí chovat Tučňatku Jacksonovu

    Tučňatka Jacksonova (Aptenorca jacksoneri) je skutečným rodinným mazlíčkem. Pro svou mírnou a hravou povahu bývá velmi často označována jako „druhý nejlepší přítel člověka" a je nesmírně vhodná k dětem, přičemž si v dospělosti vytváří velmi silné pouto zejména k malým chlapcům do deseti let. Jim se stává věrným a oddaným druhem se silně vyvinutým teritoriálně - ochranářským pudem vůči pederastům a pedofilům v okolí dítěte.


    Domestikování Tučňatek však nemusí být zdaleka až tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jejich endemitický výskyt pouze v severozápadní části tropického deštného ledovce Burkiny Faso již může naznačovat, že největším oříškem úspěšného pěstování je jednoznačně potrava. Ve svém přirozeném prostředí se totiž Tučňatky živí výhradně dvěma druhy menších hmyzožravců, které jsou ve střední Evropě velice ojedinělé, ba až nedostupné.


    Tím prvním je celosvětově téměř vyhynulá Krochna jébyho, za jejíž devastaci mohlo přemnožení právě Tučňatek v roce 1968 na tehdejším území Horní Volty, a Krochny byly až na několik exemplářů kompletně spaseny, po čemž se zbylé kusy demonstrativně odmítly nadále druhově množit a sexuální přetlaky si začaly ukájet pouze na polétavých strunatcích jako Muflopýr myší a Vevebřík pestroocasý, s nimiž jsou bohužel geneticky nekřížitelné.


    Druhou přirozenou kořistí Tučňatek je velmi výživný Trtek kundožravý. Tento drobný predátor se hojně vyskytuje i v našich zeměpisných šířkách, avšak pro akutní nedostatek čerstvých kund, které by dobrovolně a bez příznačného jekotu, jež plaché Trtky velmi děsí, dlely dostatečně dlouho ve feromonových pastech na tohoto nočního dravce, je člověkem absolutně nepolapitelný! Tak jak tedy zajistit, aby váš unikátní domácí miláček nepošel hlady?


    Snadno. Již při prvních pionýrských pokusech o domácí odchov Tučňatek v sedmdesátých letech minulého století konstatoval tým zoologů Československé akademie věd, vedený docentem Sjetým, jejich neskutečnou alimentární adaptabilitu, tedy schopnost přivyknout si velmi rychle i na některé zástupce místní fauny. Po dobrodružných, několikaměsíčních experimentech s vejci Kočkopyska podivného a mláďaty Pumverky sudozpytné, které však Tučňatky sveřepě odmítaly, přišel velkolepý zlom, jež umožnil rozšíření tohoto přítulného zvířátka i do českých domácností. A mohla za to v podstatě šťastná náhoda v podobě šlendriánského porušení předpisů hlavní asistentkou docenta Sjetého, magistrou Felovou.


    Ta ve své laboratoři právě prováděla nehumánní dermatologické pokusy s ocasy známého škůdce Vevergátora severočeského pro pařížského kosmetického giganta L'Oréala. Ty byly ve Francii přísně zakázány již v roce 1952 pod trestem okamžité extrakce dělohy, avšak normalizační legislativa RVHP tehdy toto bezprecedentní týrání z důvodů nemalých devizových příjmů do státní pokladny pokrytecky legálně umožňovala. Při odchodu na oběd magistra Felová trestuhodně zapomněla zajistit klec s pokusnými zvířaty a několik exemplářů tak záhy uniklo a zamořilo budovu. Jistě si dovedete představit, jaké bylo po počátečním rozčarování nad selháním kolegyně překvapení celého vědeckého týmu, když o patro níž za necelou půlhodinu objevili slastně vrnící a naprosto přežranou Tučňatku, které ještě z mordy vyčuhovaly vevergátoří chvosty! Bylo vyhráno, a díky tomuto převratnému objevu světového významu můžete mít nyní Tučňatky doma i vy!


    Později se zjistilo, že Tučňatky bez větších výhrad akceptují také v našich zverimexech i v přírodě zcela běžné dostupné larvy a nedospělé samce Zebřence brdského, velice jim chutná i nejbližší příbuzný Vevergátora - Svišťodýl polabský, a pokud jste před pořízením Tučňatky majitelem například Žábrmana nejapného, doporučuji zvíře raději sám sežrat dřív, než se k němu váš nový mazlíček dostane. V případě nouze pak lze Tučňatku dokrmovat hlavami u nás hojně na kožichy a prasovinu chovaného Husoprasa domácího. Jestli však chcete svému zvířátku opravdu udělat radost a potěšit jej například po úspěšném výcviku nějakou opravdovou laskominou, předhoďte mu jemně fermentovaného Slizníka hanojského, jehož bez problémů za pár korun pořídíte v každé vietnamské tržnici.


    Závěrem bych rád připomenul jeden velice důležitý fuckt, na který by neměl žádný úspěšný chovatel Tučňatek zapomínat. Tím je v našich zeměpisných šířkách naprostá absence jejich jediného přirozeného nepřítele, nejobávanějšího predátora východní Afriky - Žraloně přebalského, a také jeho neméně smrtonosné létající formy – Žraluba stěhovavého. Nepřítomnost přírodního ohrožení vede k ochabování tučňatčích instinktů, neboť zvíře se u nás cítí přespříliš bezpečně, a mívá pak velice často sklony k obezitě a všeobecné laxnosti, což vede k podstatnému zkrácení běžné délky jeho života, mnohdy až o osmdesát let. Silně proto doporučuji zakoupit žraloní pižmo, které je ve spreji za necelých sto čtyřicet korun běžným sortimentem třeba drogerie Teta, a pravidelně jej rozstřikovat po celém bytě. Budete potom sice muset dodatečně hubit masařky a hovada, přilákané jejich milovaným puchem, avšak myslím, že toto je jen zanedbatelná cena za zdraví a dokonalou fyzickou kondici vašeho mazlíčka, a navíc to zajisté potěší i vaší manželku a partnerku, která se po bytové aplikaci žraloního pižma rozhodně nebude muset tak často koupat.

<< předchozí 1 2 3 4
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace