verbal

verbal

Čuk Rorýs

okres Ostrava
Ježíšův strejda Karel

ICQ: 85, 75 po 10 pivech
MSN: Moravskoslezské noviny?

4746 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 14 27 39 52
    • 22.11.2017  21:09
    Špína (2017)
    ***

    FAMUFEST 2017. Poměrně sugestivní, avšak ukrutně bulvární memento z oblasti maďarské psychiatrické ústavní péče pro mladistvé, která je zřejmě výhradně plná intelektuálně založených cigošských přebytků a neméně kulturních potratů bílých socek. Mezi ně se dostává patrně středoškolská dívka, dle obsahu z „obyčejné rodiny“, která se ovšem chová, jako by se narodila se šesti prsty, rozštěpem a mongoloidním kukučem, což zjevně zdědila po své „starostlivé“ matce, totální piči jakbysmet. Také jsem se dosud domníval, že stát se fešáckým matikářem na maďarském gymplu vyžaduje minimálně alespoň intelekt a sebeovládání průměrného šimpanze, co umí napočítat bez zadrhávání do sta a správně vyřešit elementární rovnici x+y, kde x = vkus a zdravý rozum a y = tiše a v soukromí. Pro tohohle se zjevně x+y rovná bezhlavě unylému vymrdání škaredé sedmnáctileté panny v jejím pokojíčku při doučování, kdy je ve vedlejší místnosti skoro celá famílie. A to je dle mého skromného mínění řešení leda tak na jedničku z absurdního kokotismu a to znásilnění se dalo navléci daleko uvěřitelněji. Rozhodně se teď nehodlám pouštět do polemik o mentální zralosti průměrné sedmnáctileté pypky a jejich schopností vypořádat se psychicky se znásilněním, ovšem domnívám se, že je-li holka v dnešní době v tomhle věku ještě panna, musí trpět terminální poruchou vizáže či akutním zánětem katechismu a měla by být naopak vděčná za každou jitrnici, co v životě uvidí, pokud ji jí zrovna násilně nevnutí její fotr, nějaký bezďák či slizký sexuální predátor. Být ještě pod zákonem, byl by kýžený dopad daleko účinnější, zejména při zjevné snaze tvůrců dát tomu punc reality. Takhle se jedná sice o opravdu velmi slušně režijně zvládnutý debut Nvotovic příšerky, nicméně založený na behaviorálních premisách, které jako by vypadly z cigánského Brávíčka nebo nedělní přílohy Blesku.

    • 20.11.2017  20:48

    Liga vypatlanců ve složení Ochrnutý netopýr aka Antonín Vejn/Stárk, paní Šišoidová aka Kapitánka Homokokotová, trapný náctiletý bukanýr aka neprcavý Spájdrgej, Negrokop aka Antonín Stárk 2, švidravý rybomuží gogokulturista aka Transisthor a samozřejmě mirkodušínovský metrosexuál z planety Kryplon, jenž si obléká elasťáky pod slipy, tupě mlátí těžce odfláknutého parohatého animáka a jeho hejno pekelných masařek v natolik promakaném digitálním mrdníku, že ho místy snad musely postprodukčně domalovávat pastelkama přímo na celuloid postižené děti poté, co Ben Ledrfejs poslal studiu fuckturu a už nezbylo ani na zaplacení internetů k torentovému upirátění Sony Vegas. Prostě Assvendžrs ryloudyt spatlaní v Můvimejkru a uslintaně blahoslavený downí výsměch odkazu Kryštofa Nolana.

    • 18.11.2017  21:26

    Kdyby se Rembrant sťal s Bokáčem v amsterdamské taverně jménem Bij een dikke oude maagd a rozhodli se natočit mýdlovou operu, vypadalo by to přesně takhle. Telenovela dekurveronského typu o úchylné Vikanderce, co má doma neukojitelného sexy charismatického příjemného dědka řádně ve vatě, a přesto se chodí dorážet ke slizkému nekňubovitému chcípákovi na mizině s tvarohovitou kuželkářskou postavou a propadlým hrudníčkem, hárá a intrikuje, až nakonec skončí s macatou svíčkou, je námětově bezesporu materiálem pro zatuchlé funivé stokilové padesátiodstínové prasnice s netknutou jámou lvovou. Avšak kostýmní vizualizace v exteriérech Noční hlídky je nakonec takovým nějakým zvráceným způsobem svižná, zábavná, výpravná a slušně zdramatizovaná, až jsem dnes vážně zvažoval, jestli si taky neskáknu do kočičího útulku pro pár prašivých toxoplazmoidních kamarádek. Alice konečně řádně prodala svou permanentně ublíženeckou grimasu, role malířské štětky jí sedla a dokonce ani neváhala tasit lentilky i svou chlapeckou prdel, tudíž předpokládám, že to kohorta zdejších ostřílených milovníků pravaček, co pětkuje každou sračku, ve které se ten hoch objeví, ještě neviděla, a záhy to vycáká do červených čísel.

    • 18.11.2017  21:20

    FAMUFEST 2017. Tož sem nastražil ovar a fógli prolákli, že ňáké brněnské borec ufachčil ólrajtové biják, na kerý cajzli čumijó jak bukál na kundu. Hodil sem na to hned hrubó čučku a zgómnul, že to nabetón není žádné tunel ani fligna. Je to špica, betálná prča, vole, a pecnil jsem se u toho jak neogrilované kóc na goldnové kódr. Ten Bobik je řádné pobóchanec a fišál, že bych se s ním ze startu vylepil na škopek. Suprsuchá štatlovská old satira, kerá má všecko – Muchu, Šulina aji betálně zdivočelého Mikluša. A jestli to v tom práglovkym Famufestu neskončí na bedně v goldu, razím tam sofort osobně rozhodit pár Švédům sandál a vysadit jim mixnu.

    • 18.11.2017  21:19
    Atlantida, 2003 (studentský film) (2017)
    *****

    FAMUFEST 2017. Trvalý pobyt v NDR si otrlý ukrajinský migrant může zařídit i prefíkaným způsobem. Stačí z Užgorodu propašovat do Maďarska iritující ukňučenou krávu a směnit ji na černém trhu za spolkový pas. Marfuša si príma do sytosti zašuká a Ivan si může ve Warnemünde otevřít prosperující „pracovní agenturu“ … Výborný, scénáristicky, režijně, herecky i dramaturgicky skvěle zvládnutý zábavný a napínavý kraťas, po kterém vskutku plesám, že nám to FAMU nevyrábí jen excentrické ufony a sebestředné artové hnědopichy. Popičofka, Mišo! Dúfam, že ti čoskoro dáky ten ujo bez fajčenia vysmerfuje love na celovečerák!

    • 18.11.2017  21:18
    Bo Hai (2017)
    ***

    FAMUFEST 2017. Bộ Hà, Dužane, je-li toto Utrpení mladého Eurovietnamce, rozpolceného mezi chvályhodnou, hluboce zakořeněnou úctou k chladným rodičům a horkokrevným pubertálním mámtovpičismem, osazené skutečnými majiteli Večerky u Snědeného psa v Praze 10, zadělal jsi někomu na pořádný průser! Během projekce prošlo krámem minimálně 5 zákazníků, aniž by kdokoliv z nich obdržel účtenku z EET!!! A to se jedinému poctivému, altruistickému a filantropickému miliardáři světa - Endymu Babitchovi – dozajista líbit nebude, nene! Ten si svou Agrorepubliku, k jejímuž plundrování pro vlastní prospěch opět dostal od třiceti procent vyrachtaných lopat čtyřletou permici, rozkrádat nenechá. Až to agent Bureš uvidí, Budha jim pomáhej. A to raději ani nezmiňuji onu okázalou propagaci konzumace konopí, která svědčí o tom, že měl tadyhle Nguyen u sebe neustále větší množství než malé, a bude se mu dost blbě prokazovat, že mu to předepsala doktorka Kvínová na léčbu pražské chandry. Jinak slušná, rutinérsky zvládnutá večerková etuda o konci maloobchodního prodeje v Čechách, ať už z důvodů výše uvedené očividné a cílené likvidace malého a středního podnikání bezskrupulózním zmrdem, nebo proto, že mladá „degenerace„ Euroasiatů nechce strávit 12/7/365 život taháním beden hroznového nehai z Makra a tupým sezením za kasou, trestuhodně nevybavenou elektronickou evidencí tržeb. A ani se jí nedivím.

    • 18.11.2017  21:16
    Stavědlo 1. (studentský film) (2017)
    **

    FAMUFEST 2017. Formanovsky stylizované, ukrutně existenciální filozofování tří semibezďáckých lopat, vykonávajících veledůležitou profesi okopávače rajčat a mávače vlakům na smíchovském holostavědle za 11 hrubého. Asi lepší, společensky přínosnější a zdravější, než kdyby někde pod mostem klopili denaturák a Chatteau de Rybíz ročník 68, avšak divácky atraktivní a se stejnou přidanou hodnotou, jako byste se s Goupročkem vypravili do nejbližšího útulku Armády spásy, natočili pár oduševnělých „monologů z prochcaných kalhot“, a pak to na pičítači prohnali sépiovým filtrem.

    • 18.11.2017  21:15
    Příběh vepře (studentský film) (2017)

    FAMUFEST 2017. A to mělo být jako co? Nápadité bezelstné kamerové cvičení v přívětivém, stále nebabitchovském (to se ale zajisté brzy změní) masokombinátu, nebo podvratná agitka o tom, jaxe z chudáka lozkokošného plasátka stane neanimální párek z masokostní moučky, a ti zkurvení přirození všežravci by měli okamžitě začít výhradně přežvykovat jetel, aby měli zelené hovna a děti???!!! Pokud za a), plynulá, hezká a milá řemeslná práce. V případě b) běž do piče, Uďo, řízek z krkovičky rulez! Odpad nebo tři a půl.

    • 17.11.2017  20:32

    Hm, hm, vidím, že i američtí soudruzi mají svého Zdeňka Alittlebita. Přiteplený, slizký a zoufale trapný debil si vykouřil vlastní filmík, patrně proto, že nekousal a že se nevkusné zaoceánské solviny přeukrutně chichotají u jeho přiteplených, slizkých a zoufale trapných lie down skečů, až se za panděra popadají. A je z toho nepřekvapivě přiteplená, slizká a zoufale trapná postlobotomická taškařice pro všechny mongoloidní smíšky a krutohustá smršť toho nejsofistikovanějšího maligního tumoru, při které Trapan Lullan bezelstně hodil lano a podal lopatu samotnému Árnýmu, aby se ten mohl už definitivně kariérně oběsit a zakopat. Tak ať ti ta moje jedna hvězda z milosti smutně poblikává na cestě do hereckého hrobu, Schwarzi!

    • 13.11.2017  21:04

    To se takhle kravka jednou na Hromnice ráno probudila, Opařila čajem a zjistila, že je povahově Na hraně těžce iritující piče. Ale nevadí. I z provařeného konceptu se evidentně ještě dá vyluhovat jednoduchá, vcelku svižná, zábavná a pointově přeqapivě zvládnutá bárbinkovská vybíjená, po níž si jedna skupinka nevkusných hloupých dětí s gustem začtyřkuje a zapětkuje, protože „to mnělo super hlaški, ftipi i bubáki a u té blondíny sem si pjekně potřel genytályje“, no a druhá skupina nevkusných hloupých dětí zadští pižmo doprovázené odpadem až dvěma, protože „sem si syce u té blondíny pjekně potřel genytályje, ale jinak to bila úpa blbá kopýrka Hromňyc, vůbec tam nebili horori ani masakri a nemnělo to hloupku“. Jo, blondýna byla hnusná a je to přesně na tři.

    • 12.11.2017  20:57

    Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu.

    • 4.11.2017  21:38

    Luk se po dlouhých dvaceti letech probudil z kómatu, vzpomněl si, že býval nápaditým režisérem s úžasnou fantazií, nonšalantně a s grácií si vytřel prdel chcípajícími a násilně dojenými Hvězdnými válkami a zmáknul Šestý element, potěšitelně vinnou, příjemnou, milou, nápaditou a vizuálně vymazlenou scifipičovinku, kterou zdejší míšní kapacity nezaslouženě odsunuly do modrých čísel, patrně proto, že tomu zase chyběl teplouš s kladívkem nebo šišoidní izraelska pizda s bitchíkem v „dokonale aristotelovském“ scénáři. Ta vizuální hravost by byla skoro na plnou palbu, a tak je velká škoda, že to Luk nerozvážně osázel dvěma kástingovými vředy v podobě snad neslizštějšího a nejnesympatičtějšího párečku nehereckých monster všech dob. Genetické anomálie s talentem bakterie tetanu Dán DeHnus a Kára Delues velmi necitlivě degradují to jinak nádherné sítnicové porno a místy navozují pocit, jako by člověk hleděl na luxusní, skvostně vysoustruženou ženskou prdel, zhyzděnou na každé půlce obřím hnisajícím jebákem.

    • 1.11.2017  23:11

    To tu zase máme ale kamingautů! A je úplně jedno, jestli jste se svými třemi a více hvězdami přiznali k tomu, že jste nevkusný přecitlivělý bukanýr, Rytmem života stylově vytříbená, enormně tlustá stará panna nebo zkurvený sluníčkář, co viděl nepohádkového muslimáka leda tak na propagačních letácích Sorošovy nadace, neúnavně jej nutící brojit za světlé asimilační zítřky plné burek, mešit a halalem týraného masa. Tohle je naprosto trapná, nudná a tupě užvaněná pičovina, romantická asi jako srací porno a vtipná jako vyhřezlá pupeční kýla o tom, jaxi odporná bezbradá kráva ze zoufalství narazila slizkého pakistánského cigoše, protože jinak by na ni nikdo nevlez ani v neoprénu a ve svářečské kukle. Všichni se tam chovají jako naprostí kokoti v nejlepších intencích zdegenerované americké kosmopolitní multikulti dekadence a ten Mižigar je tak strašně kůl, že ani trochu nepřipomíná onen vžitý a z devadesáti procent zcela odpovídající archetyp vyrachtané výbušné hadrové hlavy s kulturním nadhledem na úrovní 16. století, permanentně potěžkávající šutr ke kamenování a apriori považující jakoukoliv kikinu jen za ovci, která umí vařit a nedá se při šukání držet za srst. Ve skutečné skutečnosti je to ale samozřejmě úplně jinak, jsou úžasní, při jejich sledování cítíte žužu lomatické pnutí, vůni kávy, římského kmínu a arabské gumy, přičemž máte neodolatelnou chuť si jednoho hned adoptovat a koupit si s ním společné kupé v Orient expresu.

    • 29.10.2017  21:06
    Jigsaw (2017)
    ***

    Z Pily je teď Vykružovací pila, ale kruh se ještě evidentně zdaleka neuzavřel a mačkání dávno vyšťaveného citrónu urputně pokračuje. Ne, že by to bylo úplně na kyselé xichty, ale připadalo mi to, jako by se scénárista snažil deseticentimetrovým šulínkem umrdat dvoumetrovou babu. Dělal sice rutinérsky ramena, ze všech sil se stavěl na špičky a vypínal srolovanýma ponožkama vycpaný rozkrok, avšak když došlo na věc, holka se jen soucitně usmála a řekla, že esteticky proti tomu vcelku nic neměla, ale ať už jí příště nevolá, protože se teď musí skáknout dorazit salátovkou. Já se musel dorazit jedničkou. Prostě takové pěkně vypadající a vcelku odsejpající ždímání dávno suchého hadru s nedostatečně doPilovaným zvratem pro mongololidi, málo syrové, s až směšnou digitální brutalitou v nenápaditých nástrahách, nedomrlé a krátké, takže to o géčko ani neštrajchlo a z takto mohutné značky se jen tak povrchně vylízat nelze. Je to přesně na 2,500012474156289 hvězdy.

    • 23.10.2017  22:48

    Hery Potrat a Ohnitá noha by byl komplexně skousnutelný filmík, uvěřitelný, moc pěkně natočený a mile dobrodružný, kdyby do hlavní role neobsadili někoho, kdo by na první pohled vysílením chcípnul už jen po vyslabikování slova d-ž-u-n-g-l-e, natož aby tam přežil jedinou noc, a kdo by se celou dobu sterilně netvářil, jako by měl v prdeli zaražené koště na fanfrpál a opruzeného pěticentimetrového Voldemorta. Danek to sice zase těžce nedával, ale ten podkožní parazit místo blesku mu na čele moc slušel.

    • 19.10.2017  21:41
    Leatherface (2017)
    **

    Osvědčený úchylný Kožoxicht před kamerou, osvědčený úchylný páreček žabožroutů za kamerou, tak co se v nových trampotách nejslavnějšího lidorubce posralo, že je z toho nakonec jen slabá, téměř nebrutální a skoro neúchylná vidlácká slátanina o tom, kterak sympaťák z polepšovny k motorovce přišel? Tak především se posrala produkce, když scénáristicky svěřila osvědčenou makabrózní klasiku do rukou nějakého nezdravě ambiciózního pyjonýra (ne, není tam chyba), co má za sebou pouhopouhé dva semidebilní kraťasy a patrně tak semestr psychologie, a ten uplácal místo dalšího řádně krvavého, obskurního a tísnivého Texaského řetězopílení přiblblý a anemický Texaský útěk z pasťáku, kombinovaný se sondou do duše narušeného pubescenta, kterou mu tam patrně zaváděli přes prdel. A to divák, usedající k televizi v řeznické zástěře, s kombinačkama, vrtačkou, letlampou, sekáčkem a loskokošným koťátkem na klíně v očekávání důstojného vzrušujícího pokračování, rozhodně vidět nechtěl. Nene!

    • 18.10.2017  20:58

    Dneska lze narazit na inteligentní opici v podstatě pouze ve třech případech. Při tom prvním se ráno proberete z kómatu, v hubě tenisák, jazyk zralý na oholení, přičemž vám ta mrcha vám sedí za krkem, mlátí vás z obou stran do spánků, v pravidelných intervalech se vám nakloní přes rameno, napálí pěstí na solar a tím svým „Uu – uuu – uuuu –uu“ či znakovým strkáním si prstu do krku vás nutí jít se vyblít. Inu, nic moc s tím nenaděláte, tudíž jen přivřete oči před mučivým světlem, rezignovaně pokrčíte rameny, zarazíte mezi ně hlavu, protože by vám při prudkých pohybech mohl tou prasklinou uprostřed čela vypadnout mozek, po sté si slíbíte, že už nikdy nebudete tak chlastat, no a odeberete se na hajzl jí poslechnout, aby co nejrychleji zmizela. V případě druhém se ráno proberete z kómatu, v hubě tenisák, jazyk zralý na oholení, přičemž ta mrcha leží vedle vás, čumí na vás jak na svatý obrázek, zasněně vzdychá, dělá kudrnaté oči a škemrá, jestli si to ještě náhodou nechcete zopáknout. Inu, i tady jste dost v prdeli, tudíž jen zhnuseně přivíráte oči před tou „nádherou“, jste vděčný za to milosrdenství, že si nic nepamatujete, hodíte přes to radši deku, po sto prvé si slíbíte, že už nikdy nebudete tak chlastat, protože bez lihu byste si na své důstojnosti takový šrám nezpůsobili ani po pětiletém půstu, kosu hodíte hned a na místě, abyste ji řádně odpudili a ona co nejrychleji zmizela, a odeberete se na hajzl strčit si pro jistotu péro do Alpy. Třetí případ je asi nejhumánnější a na hajzlu nutně skončit nemusíte. To se takhle ráno probudíte po vydatném osmihodinovém neříhavém spánku, kdy jste šli večer do postele jako slušný člověk sám, v deset a po sklenici teplého mléka, no a pustíte si videjko. Ač jste podle přívěsu očekávali patetický, rektobolný a močopudný sračkol o týrání ubohých primátu, nakonec zjistíte, že vás z toho až tolik nenatahuje, je to krásně natočeno, Endy Serkis uvnitř šimpanzího šachisty zase glumuje ostopéro, Vůdy je jako velitel opičí Osvětimi náležitě démonický a nehumanoidní a docela příjemně akčně to odsejpá. Sice nejprostodušší díl z novodobé série, nicméně veskrze snesitelný a kufr vám to rozhodně neobrátí. Doufám, že v dalším dílu už konečně opičky začnou týrat toho slizáka Čarltna Hestna!

    • 15.10.2017  20:50
    Smrtihlav (2017)
    **

    Vy, co si budete při čtení myslet, že už mi totálně jeblo, vězte, že pořád beru prášky na příčetnost a jen jsem se nechal inspirovat originálním názvem filmu. Takže si během slabikování pusťte na pozadí Crash Test Heydricha. Žil - kdysi úchylný nááácek / co svět židů zbavoval a s Ádou kámoš byl / až jed - nou pár Čechů nasral / a Gab - čík s Naďmárošem mu členství v SS smázli. / Doteď neštěk po něm ani pes / ale pak Antropoid vyleééz // HHhH HHhH // Teď - všichni se můžou póósrat / kdo lepší film natočí, jak Reiny potkal zmrd / ve kte-rých nějaky kokot / s agli – ckým přízvukem khurva a Váklav říká. / Stejně nejlepší je Atentát / tak ať se jdou Briti vysraáát // HHhH HHhH // Chu – dák ubohý divááák / co dvakrát ročně na to samé čumět musí furt / to – se khurva lehce přejí / ob – zvlášť, když to celkem za piču stálo. / Antropoid o dost lepší byl / tady dramaturg notně pil lí-íííh // HHhH HHhH //

    • 15.10.2017  20:42

    Že je Es. Crack Plátce tak trochu úchyl, prokázal již v gurmánském Kostním tomahavku, a Bordelem v bloku 99 jeho prohnilá jízda jinak sterilním Holým údem jen roztomile pokračuje. Takhle přesně by vypadala Odplata, kdyby měl Mel diagnostikovanou psychickou poruchu a koule na trochu té syrové nekompromisní řezničiny. Sice se to zase místy vleče jako kemr po skle a pro některé pasáže, obzvláště dialogy se stále peklotyčně odpornou Dextrovou ségrou, je dobré mít rychlý prst na tlačítku FFW, ovšem nakonec jednoznačně vyhraje obskurně ujeté, rozkokošně brutální a podivně chytlavé civilní drama, poháněné v žánru až neuvěřitelně dokonalou profláklou komediální držkou Vónovic Vincka. Prostě film, který ten vnější civilizovaný akurátník snad ani nechtěl vidět, ale uvnitř skrytý perverzní psychopat jen s blaženým úsměvem lascivně přikyvoval a dožadoval se vycházky.

    • 8.10.2017  22:17

    Naprosto unikátní esoterický zážitek, obzvláště pro značně zpomalené pozérské ufony, libující si v sáhodlouhém šťourání se v hovně a velkohubém stádovém bečení s ostatními olupenými rozumbrady, jaké z toho mají príma pocitečky a jak jim je z toho úchylného uspávače hadů Denise teplo u šulínka. Jenže hovno zůstane pořád hovnem, i když ho zabalíte do pozlaceného alobalu a prodáváte masmédii manipulovatelným žvanivým ňoumům jako belgickou pralinku. A tohle hovno bylo obzvlášť uleželé. Něco, jako byste tři hodiny museli čumět na to, jak vám v opravdu nádherných kulisách neradostné budoucnosti naprosto strhujícím způsobem kyne těsto, do čehož vám co deset minut nějaký čurák asi tak metr od ucha zapne na plné kule lodní sirénu, abyste to hypnoticky plíživé trauma náhodou milosrdně neprospali. Když si vzpomenu, jak uhrančivě dekadentní, myšlenkově bohatou a zábavnou vizualizaci tehdy uplácal Rydly z Androidích snů o elektrických ovečkách Filipa K. Ocase, má prdel upřímně nenávidí toho, kdo svěřil pokračování klasiky do rukou pošahaného artového hnědopicha, který sice umí zorganizovat vskutku skvostné kulisy, avšak mezi nimi se vás snaží urputně unudit xmrti totální rohypnoliádou. Rohypnoliádou, založenou na přiblblé šestákové historce, že umělák má miminko, a tak se všichni můžou posrat, aby ho chytili a pokuchali v labině, což by se dalo nepochybně zvládnout za naprosto prdelipřívětivých, našlapaných 90 minut. To by tomu ovšem nesměl šéfovat plíživý psychopat se zaseklou kamerou, rochnící se v půlhodinových záběrech na poletující prach a padající sníh, který to tímhle „umělecky“ natáhl na naprosto nehumánní i nereplikantní tři hodiny. Tři hodiny od ničeho k ničemu unyle se loudajícího pana Goslinga s konstantně blaženým, koženým kukučem sluníčkáře, co si právě nakvartýroval do své dvajedničky třicet syrských migrantů i s domácím zvířectvem, patrně z toho, že sem tam vyprcá hologram, a trousícího s ostatními zádumčivě strnulými loutkami pouťová existenciální moudra pro stavební přidavače. Sledujete-li filmy pro zábavu, nikoliv kvůli pozérskému sebemrskačství, a nesnášíte tedy tik v oku ze spánkové deprivace či si zrovna netoužíte ucpat nos, bloknout atlase s čepovcem a uhnat na prdeli mozoly z neustálého poposedávání, nasraného kroucení hlavou a otráveného funění, raději se tomu vyhýbejte důsledněji než katolík šprckám.

    • 5.10.2017  21:40
    Oklamaný (2017)
    *

    Když si partička krutě zanedbávaných a notně zduřelých jižanských panen pořídí nového zahradníka v podobě fešáckého unionistického zběha, je to mlaskání slyšet až v Savahah, prokrvené dusno by se dalo krájet a schyluje se buď k pořádné hromadné mrdanici nebo ke vzájemnému kundímu psychoklování. Výsledkem je však v tomto případě unylý zbytečný sračkovitý rymejk bez čehokoliv a o ničem, v němž se schýlilo akorát tak k šesti skupinovým motlidbám, čtyřem hromadným večeřím, dvěma hudebním produkcím, okopávání záhonů, nějakému tomu vyšívání deček, první pomoci, druhé pomoci a finální pomoci, prokládaných bandou vzdychavého očumování tentokráte mimořádně slizkého Kolína, který ve srovnání s Klintovým machistickým šarmem působí jako přiteplený jeliman, co se stará akorát o to, jestli má ve vlasech dost gelu. Nulový spád, nulový děj, nulová dramatizace, nulová atmosféra, prostě jen hodina a půl ploché kostýmní nudy a toporně otravné strojenosti jižanského bontonu s profláklýma držkama. A tak jediným společným prvkem s původní solidně zdramatizovanou, atmosférickou a místy až mrazivou Istvůdovkou je opět vskutku hororové osazení té pičí farmy, kde by nepedofilní, alespoň trochu estetický heterák rozhodně neměl do čeho píchnout. Kolín si oproti Klintovi věru nijak nepolepšil a opět má kromě bonusového čokoládového babochlapa k dispozici pouze tři škaredé děti, dvě obskurně ohavné juniorky a jednu už kapku zteřelou a žluklou škebli. Ale ani on, stižen patrně těžkým válečný traumatem, nezaváhá, trefí rovnou do hnědého a před svou krásnou, esteticky vyváženou, něžnou a zkušenou pravačkou dá raději přednost Dunstce, která by z fleku mohla xichtem plašit masařky. Úchyl jeden!

    • 1.10.2017  22:09
    Wind River (2017)
    ***

    Staré indiánské přísloví praví „Yansa wa'do unega awoyeni ta'li atsilahu!“, kteréžto moudro v odborném překladu znamená volně parafrázováno něco jako „Chcaním na tomahawk bizona dvakrát nepřesolíš!“. Vidíte! Tohle s rudochy, tedy abychom byli rasisticky korektní, tak Amerikoameričany, jen za pomocí korálků, ohnivé vody a později chechtavého prachu provedli zkurvení bílí kolonizátoři, patriotisticky se ohánějící Zemi svobodných se spravedlností pro všechny. Ti sice velkohubě zrušili otroctví, ale na indiánství tak nějak zapomněli, protože už tenkrát měli první obřízkové kliky vykolíkované grunty, Rothschildové s Rockefellery začínali pomalu lichvit a tahat za nitky, tudíž by byl podobný incident přinejmenším nekošer. A tak je jen tiše odsunuli do neobývatelných prdelí, které nikdo nechtěl, kde živoří dodnes, všichni ti Olčetrhendi je tam akorát jezdí píchat a okrádat, a oni jsou příliš hrdí, než aby parazitovali na uzurpátorech a otvírali si huby jako negři. Také o tom je tohle Šeridanovo dramatické lkaní nad rozkopaným týpím. Mimo to ještě čumíte na stupidně jednoduchou unylou detektivku, která se místy vleče snad pomaleji než inspektor Bárneby ve svém Vauxhólu z Kóstnu do Horních Pičovic (pro geografické hnědopichy Upper Cunterbery). Tudíž to rozhodně není adekvátní masivnímu cákání místních kapacypů, ovšem jisté kouzlo to určitě má. To spočívá zejména ve zvolených lokacích (jednomu z toho mrznou koule, i když je při produkci přilepený na radiátoru), překvapivě výbornému hraní všech zúčastněných (dokonce i jindy totálně kožená Ólsenka párkrát nakrabatila čelo), atmosférické režii a solidně zdramatizovanému scénáři s opravdu skvěle natočeným a roztomile rezolutním koncem. Takže skalpovaná čtyřka.

    • 1.10.2017  20:36

    Spidergay Homocuming jsou jen další přiblblé trampoty pubertálního kokota, co při hlazení si přirození prcá pavučinky, strašlivě touží poklátit pydlookou spolužačku, načež si však ujasní orientaci a nepohrdne ani škaredým tlustým ťamanem. Trampoty, primárně určené pro pubertální kokoty, co z neustálého hlazení si přirození mají ztvrdlá pyžamka s Medvídkem Pů, místo povinné četby raději s mongoloidním výrazem listují dementujizícími omalovánkami, strašlivě touží poklátit nějakou nafrněnou uhrovitou kravku ze sedmé bé, načež si však ujasní orientaci a nepohrdnou ani otylým nejlepším kámošem, se kterým si vzájemně už tolikrát drželi džojstyky při Volání dutých. Film o už tisíckrát zhomixovaném tupém ničem a zbytečnější než radiátory v Senegalu, točený pouze za účelem plošné mentální retardace a vykrmení korporátního Mrvelovského prasátka z těžce u pásu vydřeného kapesného na kino pro tu chloubu dělnických rodičů. Charizmaticky se supící Míša Kýtn je tak jedinou osvěžující a bezesporu kladnou postavou, které od počátku urputně držíte palce, aby toho upištěného pičuse co nejdříve postříkala insekticidem, vrazila Blikající turbokonzervu do prdele Kapitána Homokokota, nějakým bestiálním způsobem vyvraždila všechny ty ostatní Assvendžry, a už se pro mládež točily výhradně jen nedebilotvorné, alespoň kapku oduševnělé filmy s nějakou elementární přidanou hodnotou.

    • 30.9.2017  01:22

    Knihu, mimochodem dost popiči, mi Olinka osobně věnovala k narozeninám. Fuckt nekecám. Film, mimochodem dost napiču, mi jen tak bez speciální příležitosti věnoval populární filmový distributor. Tady trochu kecám, normálně jsem to nakoupil na internetách, s velkou radostí tak připravil zmrdský Synestár alespoň o část jeho amorálních výdělků, nemusel jsem půl hodiny úplně zadarmo dělat cílového konzumenta násilně vnucených vyjebaných reklam a marginálně tím přikrmovat už tak nenažrané prasátko hrabivé holandské monopolní velekundy. Taxem si zase trochu kultivovaně zadštil a zpět k tématu. Typický příklad toho, jak může zajímavý, zábavný a čtivý, v ichformě psaný psychologický výlet do hlavy jeblé důchodkyně z prdele světa jeho vizualizace totálně zprasit. Každý alespoň náznak Olinčiny originality, myšlenek i humoru, které se holka urputně snažila procpat do scénáře, utopila pomalu senilněnjící a vždy krutě přeceňovaná bába Holandová v ukájení svých uměleckých ambicí. Výsledkem je pak místy až trapná, násilně sestříhaná a dost otravná pičoidní menzlovina, která si kulantní knižní předlohou akorát tak vytírá prdel, a již po dvaceti minutách maglajzovitého zmaru máte toho Pokotu akorát tak pokokot. Je velká škoda, že materiál nedostal do ruky nějaký soudný, rozumný a neegoistický režisér bez neúprosně postupující stařecké demence, protože s poselstvím knihy se jinak plně ztotožňuji, jeblá kráva, nejeblá kráva. To zní, že zelení buzeranti (myslivecké svazy kdekoliv) jsou jen nedůsledným zákonem zakokotvenou bandou surových vyrachtaných psychicky narušených animálních hovad bez jakékoliv úcty k životu a zkázou lesa i přírodní rovnováhy v něm. Hajný už dávno není lesa pán, nýbrž prachsprostý vypočítavý zmrd, co si do revíru komerčně vysadí výhradně gulášovou a stejkovou zvěř, aby si párkrát za rok s ostatními zmrdy mohli výhradně pro zábavu a pořádné vystříkání se při vzájemné honitbě sahat vlhkou rukou na ztvrdlá přirození u toho tolik vzrušujícího masového zabíjení živých tvorů, přičemž celoročně nemilosrdně likvidují lišky a jiné přirozené predátory, co jim užírají z talíře, ať jsou ohroženi či ne, přinejhorším ty pasti s jedem svedou na pytláky. A taky vám třeba bez váhání a se sadistickým úsměvem kdykoliv odbachnou psa, který vám čirou náhodou při procházce odběhne ke kraji revíru, jen proto, že jim je potom děsně teplo u šulínka. Když jim pak za to vrazíte tu jejich bambitku do prdele, jdete sedět za útok na veřejného činitele. Nejvyšší čas ukončit jim hájení, dát jim okusit vlastní medicínu a pohonit je po lese s brokárnou, načež se vyfotit nad krb v lovecké póze s nohou na pomalu dodělávajícím myslivci. PS: LIVINGDEADKU, ty krutohustý lingvisto, fuckt mile ses rozčílil nad Krobotovým polským přízvukem. Možná bys ale měl vynechávat filmy, přesahující tvé jazykové (lízání solných homolí) schopnosti, a neprstit u nich ségru. Tudíž ti asi uniklo, když Mirek říkal, že je „entomolog z Olomouce“. To první fuj fuj slovo, které snad ani neexistuje, raději vynecháme, ale to druhé je O-L-O-M-O-U-C! Nějaký záškub v listech? Ne? Tak to by ti možná někdo měl přihnojit květináč. ;-)

    • 26.9.2017  21:54

    Jediný opravdu poctivý, bezelstný a altruistický miliardář světa, úchvatný a dobrosrdečný filantrop Andy Babitch, sokol jasný, hlava pomazaná, je čiročiré maďarské dobro! Nic lepšího nás nemohlo potkat!!! Jde mu výhradně o blaho národa, aby nikdo nekradl, všichni bez rozdílu řádně a včas platili daně, hladce a spravedlivě čerpali evropské fondy a náš malý národ jen a jen vzkvétal ve světlých zítřcích pod laskavými křídly přátelského, soucitného, křišťálově průhledného a všemi milovaného korporátu, fertilního Agrofertu. Ten totiž, až po bolševicku za pomocí státních represí a nejúspěšnějších krizových nenažerů zatočí se všemi těmi zkurvenými zlodějskými a bezohledně vykořisťujícími malými a středními podnikateli, všechny je zruinuje, skoupí, zlikviduje a rozprodá na náhradní díly, tak každého z nás přivítá ve své hřejivé náruči a dá nám skvělou perspektivní práci za naprosto velkorysých 65 Kb (Korun babitchovských) na hodinu v některé ze svých zdravých BIO!!!kafilérií, životnímu prostředí nebývale prospívajících chemických provozech či ryze dietních nízkokalorických pekárnách. Tam budeme s pocitem zajištěné budoucnosti a úsměvem na tváři mlít zdravou a výživnou, posypovou solí dochucenou, ryze českou masokostní moučku z těch nejkvalitnějších produktů polských nucených výseků, šťastně a beze strachu míchat zcela netoxické pesticidky na ty zlé fuj fuj brouky, co nám ožírají biopaliva, nebo drtit z nutričně tolik hodnotných speciálních odrůd zakrslé kukuřice a chutně nedomrlého obilí mouku na koláče, co nikdy nejsou bez práce. Ne ne! Ti nejšťastnější z nás pak budou trávit dvanáctky na čerstvém vzduchu a pěstit naší žluťoučkou ekologickou spásu, královnu všech rostlin, jež zajistí našim dětem to nejčistší ovzduší, až coby božské aditivum zadře všechny ty zasrané znečišťující motory na fosilní paliva. Sláva ti, sláva ti, sláva ti!!! Endy, pomiluj ny! Tak rádi budeme pro tebe jen tupě přežvykovat a dvakrát ročně si necháme poklidně oholit vlnu na svetry. *** Jako Víťo, dobrý, vole, tohle ti závislé veřejnoprotiprávní médium s kradou, volenou většinovou Kalverovou bandou, jejíž předseda si pořídil novou firmu – Českou dementpubliku a.s. a tu dle svého nejlepšího vědomí a … po kouscích plundruje a likviduje, určitě do hlavního vysílacího času nezařadí. Nevím, jestli jsi to natočil Za orálek, nebo protože jsi stejně nasraný jako já, ale je trochu škoda, že sis jako tažného koně vybral ubohého nenažraného kulaka, kterého když Endy svým šarmantním způsobem ojebal a přivedl na mizinu, zbylo mu jen nuzných 10 000 hektarů, bioplynka za sto padesát míčů a oči pro pláč! Kdyby to náš maďarský parazit agent Bureš neudělal, sází teď spolu ruku v ruce řepku po celém Podyjí. Přitom je tolik lidí, které ta kunda zlikvidovala naprosto, a ještě zlikviduje, ať už svými obchodními praktikami, tak ekonomicky zcela nesmyslným daňovým terorem. Nebo taky ne a je to první vlaštovka s alespoň nějakou publicitou, kterou MAFRIE a Český žrout koncesionářských poplatků od každého, kdo jen umí vyslabikovat slovo televize, aniž by ji vlastnil, nestačily „zprodukovat“. Jít na lov sviní jen se selským rozumem není až tak úplně ono, ale nevadí. Dalo se to sice udělat mnohem chytřeji, s daleko věrohodnějšími oběťmi a neprůstřelnějšími argumenty, ale aspoň něco. Třeba teď přijdou další dílka a těch 70 procent lopat v našich lůzrech a hnojích pochopí, že zakřížkováním ANO volí cestu do prdele České korporátní republiky, na níž je bude s úlisným úsměvem provázet naprosto amorální hovado, které, až se to všechno v toxických dýmajících vyplundrovaných ruinách provalí naprudko, tak sorryjako, mámtovpiči a roztomilý tropický ostrůvek bez extradice na luxusně rajské dožití v Bakalově Polynézii. Takže nezbývá, než doufat, že pohádka skončí dobře a nějaké to dítě v davu už brzy nahlas bezelstně zakřičí, že císař je bezskrupulózní pokřivená hrabivá zlodějská zmrdská kurva, načež i solviny prozří a strhne se blahodárná vlna defenestrací a věšení na kandelábry.

    • 24.9.2017  21:51

    Další Matoušova pohodová Bondáž, svěží, rozverná a příjemná na pohled jako prostituující flexibilní dvacítka, kterou nehyzdí žádný toporný prasečí xicht, ani kokotí ambice dělat z nulanulasedmičky psychologické drama. Čuník Tatům je půl filmu v mrazáku, tudíž se dá říct, že je to i plné skvělých a sympatických herců, včele s dokonale slizce vyšinutou Julkou Vřesovou v roli Pavlíny Eskobarové, co si u Medelínu otevřela řetězec McHuman. Prostě krásně natočená, zábavná a nápaditá akční taškařice, která yntelechtuálnímu výqětu místních bukanýrů zjevně přišla málo homosofistikovaná, protože v ní zase nikdo nedělal „VŽUUUUUM“ v upnutých pastelových pitkáčích, neejakuoval pavučinky, ani neházel hvězdotřpytným kanálovým poklopem. Doufám, že po tomhle už konečně stará Brokolice najde baterky do vibrátoru, vylije Danka hrát Ledrfejse (pro něhož byl stvořen a ani nepotřebuje masku), no a najme na scénář a režii někoho, kdo ještě nezapomněl, co dělalo Bonda Bondem.

    • 19.9.2017  21:31
    Baby Driver (2017)
    ****

    Jak Thelmo potkal Lujza, zasmažili Géteáčko a odjeli hnusným kadylakem vstříc zapadajícímu slunci. Jasný důkaz toho, že se dá i z omšelého, plytkého až tupého námětu udělat veskrze vizuálně přívětivý, zábavný, originální a svěží skorobuzikál, byť s hnusnýma pissničkama. Éda Piš, ač má na svědomí jedno z nejdebilnějsích a nejtrapnějších zvěrstev, jaké kdy zneuctily celuloid – velepičoidního Scota Pilgrima, ukazuje, že je dozajista talentovaným filmařem a ani nevadí, že neustále soutěží o osobák v délce bezstřihové sekvence, protože právě to tomu dodává ten šarmantní šmrnc. Je rovněž bezesporu i skvělým loutkovodičem, vždy výborného Jakuba Liškku povodil k naprosté dokonalosti, dokonce se mu povedlo vyždímat jisté svalové záškuby v xichtě jindy toporného manekýna Honzy Šunkky a Kevča už je jen třešničkou na kulantně upečeném dortu. I ten přitroublý autistický homojeliman v hlavní roli je přirozený sympaťák, a tak je na světě na pohled příjemná, stylová a hezky odsejpající kokotinka, u které je vám úplně jedno, když si lahváčem pobryndáte fungl nové buzerantnské tričko od Benetonu, protože s těmi fleky vypadá daleko líp.

    • 16.9.2017  21:32

    Taky jsem měl doma dost divnou panenku. Dostal jsem ji kdysi od maminky k třicátinám, abych prý přestal postávat s nagelovanou přehazovačkou v šedém baloňáku s kapsami plným Bonparků před těma základkama. Říkám jí Anální zvonek a často jsme si spolu hráli na doktory nebo opraváře praček. Hned od počátku mi přišlo, že s ní není něco v pořádku. Sice to byla krasavice a rozhodně nevypadala jako výrobek úchylného hračkáře, dobrý leda tak k traumatizování sedmiletých školaček, nicméně neustále mívala takový zádumčivě melancholický udivený výraz, který mě občas až děsil. Pár let se chovala jako úplně normální panenka. Tedy spořádaně ležela, stála s nohou za uchem, klečela na čtyřech nebo tiše čekala srolovaná ve skříni, až se vrátím z týrání drobného domácího zvířectva nebo od psychiatra, a budeme si spolu zase hrát. Nedávno se ale začaly dít podivuhodné věci, řekl bych až paraořechové. Třeba předminulou středu bych se vsadil, že jsem ji ráno vypustil a uklidil, když jsem se ale vrátil domů z nakupování oběda a umyl si ruce od krve, našel jsem ji, jak sedí zcela nafouklá v pokojíčku pod plakátkem Vesmírných lidí a vyčítavě na mě čumí. Přikládal jsem to tehdy, jak říká pan doktor, krátkodobé anterográdní amnézii, protože jsem si večer předtím zapomněl vzít modrou a žlutou a napajcoval se jen bílýma tabletkama. Jak však říká každý pacient s mimo jiné diagnostikovanou perzekuční paranoiou, důvěřuj, ale prověřuj, a tak jsem ji tentýž večer znovu pečlivě propláchl, vyfoukl, sroloval a zamknul do skříně, a abych opět nebyl druhý den na pochybách a nezapomněl, udělal jsem si pro jistotu ještě do předloktí pěkně hluboký zářez břitvou. A hádejte co?! Jakmile jsem se vrátil z venku, kde jsem celé dopoledne usilovně pálil lupou mravence, našel jsem Anální zvonek úplně nafouknutý do hrací velikosti, jak sedí, tentokrát v obýváku přímo pod ukřižovaným Ježíšem v životní velikosti, a zase mě sžírá tím svým podivným pohledem. Záchvat jsem tak tak potlačil jen za pomocí dalšího pořádně rozšklebeného zářezu, zachoval chladnou hlavu a rozhodl se hrát si s ní, jako by nic. Ale pak mě ta svině hryzla do žaludu a řekla mi pičo!!! No, jak ty její rtíky permanentně strnule vykružovaly to tolik lákavé lascivní „O“, znělo to spíš jako „IČO“, ale já vím svoje! Kde by, kurva, gumová panna vzala živnosťák, že jo?! To už jsem ale mohutně panikařil v přesvědčení, že ji natuty muselo něco posednout, a tak jsem ji rozřezal na asi milión latexových proužků a zakopal na skládce, pro jistotu mnohem, mnohem hlouběji než všechny ty bezhlavé kočičky a ohořelé pejsky s vypíchnutýma očima. Mimochodem, ti byli taky posedlí a nebezpeční všem mírumilovným mimozemšťanům v okolí! A pak, pouhé dva dny po tom strašlivém paramilitantním incidentu, náhle slyším uprostřed noci strašidelné bušení ze skříně a démonické škrábání na dveře. No krve by se ve mně nedořezal! Ne, nebojte se, to byl jen takový bubací vtípek, já vždycky z řezných ran krvácím úplně předpisově, svou práci exorcisty vykonávám pečlivě a svědomitě a po mém vymítání už se nikdy nic znovu nevrací. To byla jen sousedka. Potkal jsem jí ten den na chodbě, a když se na mě podívala, bystře jsem si všimnul jejího nesmírně podivného a až děsivě znechuceného výrazu. Mám sice po celém těle hnisající jizvy a lupenku a ten den jsem byl opět kapku nesvůj a vyběhl s košem jen tak, jak mě Satan stvořil, nicméně já už po všech těch letech zkušeností lehce dokážu rozpoznat jasnou posedlost, když ji vidím. Jelikož jsem z těch zářezů zrovna trošku anemický a ne úplně při síle, tak jen čekám, až trochu zeslábne a budu jí moci pomoct. Vymítat takové stokilové prasnice bývá fyzicky dost náročné, víte? *** Wanové vykrádání Čakyho nemilosrdně pokračuje i navzdory ukrutně nudnému, otravnému a přiblblému prvnímu dílu. Musím však konstatovat, že dvojka zaplaťsatan až taková hemoroidiáda a bezinvenční uspávačka hadů rozhodně není. Je to vcelku svižné, démon místy i démonický a nezůstává jen v tupě čumící cigánské barbíně, kterou předtím jen klapka děsuplně přenášela z obýváku do ložnice, a celé to docela solidně odsejpá. Nicméně strašení dětí a mládeže v ponurých domech hororovými hračkami je natolik vytěžené téma, že už cokoliv, byť zručně natočeného, působí šablonovitě a vyčpěle, je nejvyšší čas se na to vysrat a natočit něco svěže originálního. Například můj příběh podle skutečně skutečných událostí. PS: Bestlamo, ty Homodonchujáne, že jsi zkolonoskopoval jedničkou vybubaného Reného, když už jsi Robertovi slíbil registrované partnerství, je přinejmenším podlé. Až to zjistí Milan, nechá se s tebou odregistrovat. Ale jinak jsi samozřejmě ukrutný boreček, kurevnikář a tak …

    • 15.9.2017  20:28

    To takhle mrknete na HOMObázi na přívěs a s pérem v ruce mačkáte HREJ v očekávání brutálního řádění nevlastního bratra Jeníka Párala ve hnusnoviktoriánském Londýne, a pak vám místo dalšího Z pekla naservírují Z prdele, něco, jako byste se těšili na horor o kulantním masounovi a někdo do vás místo toho napral Rozum a cyp. A tak ho jen otráveně zastrčíte, avšak když to hned nevypnete a nenaladíte na internetách nějaký ten snaf s děvkama, zjistíte, že to až taková sterilní katastrofa zase není. Dostanete hezky vykonstruované televizní detektivní drama, poháněné charizmatickým Vilémem Nočíkošle, jehož prý překvapivou pointu sice musí odhalit každý bez rozštěpu a s pěti prsty na ruce, jen co se na scéně objeví ten úchyl Karel Marx (ups, asi bojler, sorry jako), nicméně jeho vykořistitelná nadhodnota spočívá hlavně v solidním příběhu, vytuněném hraní všech zúčastněných a vcelku vydařených kulisách.

    • 14.9.2017  20:44
    7 životů (2017)
    ****

    Pondělí má důvod k mlžení, Středa je kráva k nesnesení, Neděle toporná jako trám, osmý den schází nám … Sedmkrát obskurně ohavná a nic moc hrající Ňouma Rampičová v nesporně originální, svižné a akčně našlapané Vě-Fárně s výstižně přeloženým názvem Sedm pičí aneb Kde je, kurva, Pondělí?!. Ano, má to pár logických štěrbin, do kterých zdejší Aristotelové, yntelechtuánové každým coulem už podle pissemného projevu plného stylistických i gramatických anomálií, velkohubě strkají pokřivené prsty, protože to prý vůbec nebylo jako Stalker nebo Vesmírná odysea, které sice taky nepochopili a totálně se u nich otravovali, nicméně Dagles a Kamil Filcka říkali, že je to fajné a celé takové yntelygentňy, tož to tak musí být. Takže prostě další kulantní, hezky natočený a příjemně brutálně zábavný ze řetězu utržený Wirkola, nejste-li zrovna nějaký ten nepod- či nepřevzdělaný hnědopich.

<< předchozí 1 2 3 4 14 27 39 52
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace