verbal

verbal

Čuk Rorýs

okres Ostrava
Ježíšův strejda Karel

4879 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 14 27 40 53
    • 20.2.2018  21:17

    ♫ Když si oslizlou pizdu vezme cáknutý chuj, pak maj jedinej záměr - znudit tě xmrti stůj co stůj. Celej film jen tak sedí a hubou kydají hnůj, když si oslizlou pizdu vezme cáknutý chuj. ♫ Tak, velkohubí sebemrskačští artoví hnědopichové se již řádně vycákali a myslím, že je akorát tak čas na názor soudného heterodiváka, který se domnívá, že film má plnit zejména svou elementární funkci, kterou je zábava. A tou dvouhodinové sledování unylého autistického vycukávání nějakého nabubřelého přitepleného potrata, co sem tam pooooooomalinku šije hnusným starým bábám pytle na brambory, aby vypadaly ještě starší a hnusnější, rozhodně není! Prostě dokonalé krmivo pro pozéry, perverzní masochistické nudofily a otravolály, no a samozřejmě pro všechny ty obvykle beznázorové přikyvovače samozvaných odborníků, co se raději uotravují xmrti, než aby přiznali, že to byla manýristická hemoroidogenní velesračka, navíc citlivě doplněna mimořádně odrhovacím sluchožravým klavírem z němých grotesek, ze kterého vám po půl hodině začnou po celém těle naskakovat mokvající puchýře. Velesračka zcela bez děje, pojednávajíci ve vyfetlých, rádoby psychologických etudách pouze o tom, jak si snobský aspergerální retardér nabrnknul sice vypatlanou, avšak cílevědomou servírku, a ta mu způsobuje zcela nezáživné záchvaty kokotismu. Ale co taky čekat od osvědčeného komatizéra Endrzna! Ovšem zahráno je to samozřejmě excelentně! Danek Den deklaroval, že už na to sere a že je to jeho úplně poslední uspávačka hadů, proto se na ni nebývale pečlivě připravil. Počítám, že si v rámci Stanislavského metody před natáčením nějakou tu psychózu schválně skutečně uhnal, a i ta neméně skvěle kundující mu ohyzdná pypka se snad jako iritující piča už musela narodit. Takže, pokud zrovna po projekci nemilujete krvavé stopy chrupu po celém těle, pročež děkujete spotřební elektronice, že jste se tou nudou nakonec neukousali, neboť jste měli zrovna v mobilu totálně záživnou fotku tmy v prdeli, kterou jste mohli s nebývalým zájmem celou tu dobu nadšeně analyzovat, zabavíte se daleko lépe, když si místo toho pustíte na zem pár porcelánových talířů a budete se po nic dvě hodiny bosky procházet.

    • 16.2.2018  20:31
    Accident Man (2018)
    ***

    Bitky jako z baletní přípravky pro bukanýry, hudba z porna, dechzastavující neherecké výkony prkenného napomádovaného geje Asskinse a poliomyelitického čokoládového otyloně Míši Jé Bílého, scénář a dialogy jako by se někdo s mongoloidním kukučem, rozštěpem a pokřivenýma ručičkama snažil do vybryndaného jogurtu na krmící židli prstem přepsat Odplatu namixovanou s Džonvíkem. Ovšem na druhé půlce prdele je to takové roztomile přímočaré, perverzně zábavné a odsejpající, takže pokud se mentálně naladíte na pokojovou rostlinu, vyklopíte pár lahváčů a vypnete indikátor nevkusu, dá se u toho sto pět minut vcelku bez zlobení dost dobře kompulzivně žužlat vlastní palec. Rozhodně zatím nejlepší bliják toho koženého gogotanečníka.

    • 14.2.2018  21:30
    The Ritual (2017)
    ***

    Bojlerový poplach! Když se čtveřice oslizlých traumatizovaných velkobritských obstarožních otyloňů vypraví na funivou túru severním Švédskem, může z toho být buď tklivé přežívací drama dle skutečných událostí o tom, jak je jednoho po druhém sklátí infarkty při urputném drápání se na 690 metrů vysokou velehoru jménem Kuormakka, nebo skorohoror o tom, jak je jednoho po druhém prostě něco sežere. Toto je ten druhý případ, v němž to nejdříve vypadá, že se ty otylé výletníky v solidní atmosféře syrových kulis severní Skandinávie snaží unyle a plagiátrosky jednoho po druhém sežrat Záhada Härkärvaarské čarodejnice, tudíž se při otravných, rušivých haluškách ve vrčícím nočním lese málem umlátí hlavama o stromy, přičemž se ti pičusové chovají jako hysterické blondýny, co zabloudily v šopinpárku a nemohou najít nehtové studio. Pak však přijde ta relativně zajímavější polovina, ve níž vyjde najevo, že je nezkouší vybubat jen pár hrozivých větví, slaměný panák a vykuchaný Tedybér, nýbrž nefalšovaný lidožravý potrat germánské mykologie, vzniklý když tenkrát Lokki zahýbal Sigyn a šukal skot. Ten sice chrchlá runy solidně démonickým barytonem, nicméně na pohled je to takový trapný parohatý krávoid, strašidelný asi jako Satanklauzův sob Rudolf, co se na chůdách vydal na maškarní bál Kokakoly převlečený za žirafu. A to je trochu škoda, protože kdyby spatlali méně směšnou obludu, přidali kečupu a ubrali houbiček, byl by to rozhodně nadprůměrný spektákl.

    • 11.2.2018  22:03

    Jak se jen odborně kriticky vyjádřit k filmu, jehož doslovnou náplní je: unylá reportáž ze zasedání sněmovny, psaní na stroji 1, nudný projev v parlamentu 1, psaní na stroji 2, nezáživné a špatně zdramatizované intriky a pošťuchování nabubřelých degenerátu, psaní na stroji 3, unylá reportáž ze zasedání poslanecké sněmovny 2, trochu méně nudný projev v parlamentu 2, konec? Inu, nezbývá, než se opět úchylit do hřejivé náruče sofistikované filmově teoretické terminologie a pouze erudovaně konstatovat, že to stálo pěkně za piču! Prostě dvouhodinová kýčovitá kostýmní pruda, zábavná asi jako žvýkání kožené vazby oxfordského slovníku při strojovém předčítání politických dějin Druhé světové války. A tak to jediné, co vás při projekci téhle otravy dělí od bolestivé smrti nudou, je sledování opravdu geniální kreace Geryho Starce v roli Nemockéhokostela, jenž podle všeho udělal svým slavným projevem „We shall fuck …“ naprosto totéž, co král Jiřík, který se tenkrát kvůli Hitlerovi i odnaučil kokotat. No, ať už byl tím hrdinou, co žvaněním stmelil ledvinkový puding kdokoliv, a film byl opět patetický rektobol, fucktem je, že jsem viděl snad tu nejúžasnější ukázku dokonalého herectví, jakou kdy kamera zachytila, tudíž je opravdu škoda, že Osrala zase dostane nějaký toporný negr.

    • 5.2.2018  20:49
    Braven (2018)
    **

    Srát se do famílie amerických dřevorubců není radno ani pro psychotického velkoobchodníka s chechtacím práškem. Táta má totiž průpravu u Dotraků, dědek je sice senil, ale bývalý zabiják Avatarů, máma lučištnice s permanentním premenstruačním syndromem a fracek je tak hustý, jako by právě vylezl z negerské polepšovny. No, jednoduchá ramboidní tupost je to teda řádná, režisér i scénárista měli asi neštovice, když se bral na základce Aristoteles, nebo sem tam šňupali rekvizity, nicméně nasnímali to docela líbivě, je to mile brutální a Momoň to dává vcelku charismaticky. Takže to, jak se tady dva odpadující pupušové snaží umlátit příliš optimistického Ryčího kabelkami od Vuitona, kdy jeden to patrně viděl v jazyce, nekompatibilním pro jeho míchu a bez mongolských titulků, tudíž zažil mnoho překvapení, a druhý opětkoval Blejt Ranra 2049, berte jen jako milé rozptýlení. Je to přesně na opruzenou dvojku.

    • 3.2.2018  22:02

    Prostě takové normální šosácké předměstí. Divný táta s divnou tetou vyautují divnou mámu, divný synek zůstává v autistické ulitě, záhy se objeví divný pojišťovák a spolu s divnými řidiči autobusu se všichni vzájemně semelou v divné vybíjené. A div se světe, je z toho zábavně divná, hravá, skvěle natočená i zahraná, výpravně vymazlená černotumorná popičofka, takový Hičkok na pervitinu, čtvrtý nejlepší scénář divných židích bratrů (mají jich dobrých přesně pět) a jednoznačně nejlepší film Žužu Žorže (zatím natočil jen samé otravně divné sračky). Z čehož opět plyne poučení zásadně nevěřit zdejším rozumbradickým milovníkům pánských rekt a vždy se raději přesvědčit na vlastní oči, jací jsou to divní a nevkusní kokotci.

    • 2.2.2018  20:49

    O grilovaných jen dobře, avšak tryzna za Sbor dobrovolných hasičů Marlborolandu by se určitě s heterosexuálními scénáristy v zádech dala zmáknout akčně, zábavně, vkusně a bez ruptur konečníku, a ne jako pateticky telenovelizované maskulinní pošššťuchování müžných, do pül pasu svlečených, perfektně depilovaných, no prostě mačččo ültrasprávňáckých pyjonýrů, jejichž jediným životním posláním je za každou cenu hasit, ať už hoří, nebo ne, jen sem tam proložené unylými a nic moc udělanými veselými historkami z hašení. Holt být lesní lopata u Požíračů horkých psů, to není jen tak. To jeden musí být minimálně přenádherný, osvalený a sveřepě angažovaný doktorand astrofyziky s postgraduálem z etiky, rétoriky a dokonalých mezilidských vztahů, takže rozhodně žádné „What had you hotshots (Tzarya fingers in cunt) / what had you been doing / that you our little brew… brew… brew… brew… brewery / left burn to ruin …“ jako všude jinde! Pozn. překladatele: © verbal 2018. Všechna tráva vyzrazena. Pokud si to nějaký uvědomělý přesličný anglosaský hasič byť jen zanotuje na hajzlu, je povinen navalit tantiémy ve výši 50$ za sloku na můj účet, jinak mu zarazím do prdele OSU.

    • 29.1.2018  21:03
    Velká hra (2017)
    ****

    Po Zkurvysynovi ze Stěnové ulice přichází Pizda z Losích Andělic, aneb další glorifikace jakože děsně kůl usvědčeného podvodníka. Rychloprstá Molly byla sice morálně méně závadná než Čorkař Banditfort, protože de fuckto obírala jen stát a přeplacené zmrdečky, kteří si mohou za jednu noc dovolit promrdat v pokru roční rozpočet menší rozvojové země, avšak poselství je jasné! Ojebávej, koho můžeš, ale když o tom pak napíčeš knihu s nádechem bulváru, ve které ze sebe uděláš v děsně šik renegáta, záhy o tobě natočí i film a z následného píárka budeš rýžovat ještě víc než za časů zbojničení. Tak čichej, maďarská kundo, až si to jednou odsedíš, můžeš si najmout někoho, kdo umí alespoň v jednom jazyce gramaticky správně formulovat, a taková Jebka z Čapího hnízda, Endyho hra, Malý zmrd, Maďar Babitch nebo Kdo chytá v řepce se určitě mezi lopatami ujme a urobí z teba tohto akože novodobého Robina Úda, čo Čehúňom bral a sebe dával! Ale zpět k filmu. Holka samozřejmě vůbec, ale vůbec neměla prsty v pračkách pro Rusáky, kdepak!!!, a tak si teď babochlapské lesby, jako například Degenerovaná Elena, nadšeně čechrají bobry nad tím skvostným příkladem úspěšné, silné a sebevědomé ženy, která to natřela jak chlapům, tak slepému justičnímu systému. Prostě pohádka o Bezelstné piči výhradně na základě sebepropagační pičí knihy, které už jen dle vlastního konstruktu filmu mohou uvěřit jen ti, co žerou seno. Natočeno je to ovšem naprosto skvěle, odsejpá to svižněji než průjezd progelovanýma čtyřkama, i ta afektovaná slizká rezavá trubka konečně ukázala alespoň náznak jakéhosi herectví, byla vycpaná a nabalzamovaná tak, že by ji člověk v pár závěrech dokonce málem prohlásil za píchatelnou, a scéna, kdy ji otylý strýček z Naší kozy přijde domů slušně požádat o spolupráci, je jedna z nejsugestivnějších, jaké jsem kdy viděl. Takže tentokrát jen jedna dolů za společenskou závadnost námětu.

    • 26.1.2018  20:39

    Typický příklad toho, jak dokáže špatný přívěs dokonale odpudit. Podle něj to totiž vypadalo jako retardovaná kokotmédie pro lopaty, osazená navíc ke vší té tuposti slizkým prkenným vypleštěncem s downovým syndromem – Čuníkem Tatůmem, a ultratrapně vypadajícím kysličníkovým Pseudobondem. Na výstrahy nedbaje jsem na to dost znechuceně včera poklikal, abych si po projekci zchladil péro pohrdavým zvratkem, a ejhle! Ona se z toho nakonec vysvrbila vcelku sofistikovaná kokotmédie o lopatách, které až takovými lopatami nebyly, když dokázaly vyfotosyntetizovat poměrně fikanou a zábavnou rozkrádačku. Agent Nulanulaprasečí xicht tolik tragický rozhodně nebyl, jen ten neherecký mongoloidní rypák se jako obvykle nevysvrbil nijak a kapku to celé kazil. Avšak toporný down netoporný nedown, bavilo mě to daleko víc než Štefanovi dřívější Klůnyho manekýni.

    • 22.1.2018  21:32

    Co děláme v ASSgardu? Strážíme předaleké galaxie! Další „seriózně“ pojaté trampoty dokonale depilovaného homoboha hromü a bleskü již byly zřejmě kontrakokotivní. Do temnoty a brutality zamířit nešlo, aby davy juvenilních dyslektiků náhodou neutrpěly traumata spojená s fekálními inkontinencemi, tudíž zbývalo po zaslouženém úspěchu Strážců gaylaxie jediné, a sice natlačit trakthor do tumorné noty. Obřezaný maorský smíšek Lajka Mamtiki rozhodně nebyl špatnou volbou a se šarmem sobě vlastním obvyklou mrveláckou sériovou čalamádu pro debily rozhodně osvěžil a mírně přetáhnul přes okraj žumpy. ASSgardská mykologie sice stále dostává ve sjednocených barvách Benetonu na progelovaný anus tak, že by z toho Vágnerovi povisl Lohengrin, a ke všem těm AfroAssům a ŤamanoVanům ještě bezprecedentně přibyla i Negrovalkýra, takže počítám, že se v dalším díle konečně spravedlivě dočkáme i nějakého toho Nilfheimmohamedána či Muspellportorikánce, nicméně jinak tentokráte Pájka skvostně vyautoval toho toporného buzerantského kladiváře s rozkokošně pürpürovou pelerinkou zejména zbrunetěnou, neuvěřitelně píchatelnou a skvěle hrající Blanšetkou, výborným Hulkem a hlavně vlastní kreací kameňáka Korga, jenž s cigánskou dikcí neustále trousí humory, sušší než klín farské posluhovačky. Rozhodně jedna z těch snesitelnějších omalovánek pro předčasně potracené.

    • 18.1.2018  21:20

    Sekndhendové filmy bývají vesměs ošuntělé, natočené za příspěvky Armády spásy, osazené topornými rozkuřovačí či rozkuřovačkami nějakého toho beznadějného režiséra amatérského porna a dovolenkových videí, mají sysluprosté narkomanské dialogy a některé z nich dokonce i smrdí. Tento je sice naprosto jednobuněčný a bez jakýchkoliv bičíků, nicméně nějakých větších aktů násilí se na tupě zírajícím divákovi nikterak nedopouští. Tvůrci patrně poslali nějakou kozatou dvacítku s aftami na samotného Wiliše a ten, patrně spokojený s přesvědčovacími metodami a vědom si toho, že jeho gerontoportfolio v posledních letech už stejně míří směr prdel, jim na to kývnul, aniž by sežral celý rozpočet. Tudíž zůstalo ještě pár drobných na čtyři další, poměrně slušné skoroherce, kteří ten bulharský pornokomparz nakonec přehráli. Prostě tři bratři v triku, dva protřelí přirození sympaťáci a jeden odporný slizský prkenný rypák, zřejmě syn majitele sekndhendu, vezmou Wiliše do partičky a vystřílejí agresivní gang velkoobchodnílů s bílým, žlutým, hnědým a černým masem. Ač lacině natočeno a jednoduché jako kopačka do koulí, scény plynule navazují, více se střílí, než mluví, dialogy potvrzují, že scénárista bez fantazie má minimálně učňák z nemongoloidní komunikace a ani moc pičoidně nevatí. Rozhodně jsem s Brůsem viděl daleko rakovinotvornější sračky.

    • 15.1.2018  21:20

    Tak já, jakožto zdejší největší expert na nemocné mulťácké kokoty, musím konstatovat, že je naprosto zřejmé, na koho Better watch out cílí. A rozhodně to nejsou škaredí olupení panicové s psychiatrickými diagnózami, žonglující ze svých pokojíčků během frenetického kmitání pravačkou cizími termity, ve kterých zjevně mají značný moulinex. Krištof Dokloval zde skvěle namixoval všechny myslitelné kongruentní přístupy, takže tato originální, svižná, překvapivá a zábavná vánoční pičovinka s famózně zmáknutým náctiletým psychošem může propadnout snad jen u zamindrákovaných samolibých pacientů, egoistických mudrlantských emohomosexuálů a samozřejmě u ŽIVÝCHMRTVÝCH s vyhnitými dutinami lebečními. Jakožto zdejší největší odborník na wykydpedické polyhystery, notorické matrice archetypálních enunciací filosofické skepse jako například „Nemrdám, tedy trolím!“, experty na přirostlé předkožky a specialisty na honění mikrošulinů tak snímku uděluji čtyři plnotučné hvězdičky. Better watch again.

    • 14.1.2018  20:55
    Tvář vody (2017)
    *

    Vilém Býkovský míval bizarní, fantaskně temný potenciál jako málokdo. Někdy před 11 lety však, jako jeho zjevně velký vzor Štefan Hracíkopec, prošel přechodem, ztloustnul, začal chovat kočky a točit troubící jeleny a panenky s porcelánovýma hlavama pro hormonálně destabilizované prasnice či náctileté homodebily, ze kterých se chce nemenopauzujícímu heterosexuálnímu divákovi akorát tak Blade. Těchto Padesát odstínu puškvorce kombinovaných s RyboÍtým satanžel není výjimkou. A tak si němý, neskonale iritující, odpudivý babochlap ze zoufalství narazí žábochlapa, neštítíc se mezidruhového křížení se s ním bez váhání vytře, a já v tom lepkavém přívalu estrogenní červenoknihovní prudy jen čekal, kdy ta piča naklade ichtylovi jikry a on mezi žábrami procedí „FrogÍtý foun houm“, čímž si brnkne do Vodníkova pro stěhováky. Sice nutno na druhou stranu uznat, že je ten přiteplený kýčovitý opruz skvěle zrežírovaný, výborně zahraný (Míša Šanón je snad slizštější než cigánské hračky) a vizuálně retropotuněný tak, že i ty vajíčka natvrdo asi vytáhli po šedesáti letech z mrazáku, nicméně nemasochisticky založený, duševně zdravý jedinec taky přece nezačne dobrovolně píchat enormně otylé padesátky se třemi bradami, aby se pokochal fakt realistickým knírem, hmatatelnou sadou ojetých pneumatik a autentickým puchem žluklé rybiny.

    • 12.1.2018  20:56
    Čára (2017)
    ***

    Popiči režisér + jebnutý strihač = 3,4999. Ďalší silný argument pre kultúrnu Európu k tomu, urobiť uprostred Maďarska kolmú čiaru zo severu na juh a všetko od nej na východ pripojiť k okresu Užhorod, nech si tie animálne jebky deratizuje car Vladimír. Videl by som to tak niekde tesne za Popradom, aby nám v Šengene zostali Tatry a v najväčšom uhorskom popovom hite sa nemuselo začať blýskať nad Fatrou. Prišli by sme síce na chvíľu o Červenáka, kým by sa Ďuro konečne z tej cigánskej riti neodjebal do Prahy a neurobil zaslúženú dieru do sveta. A potom hneď hermetický múr ako hovado bez akýchkoľvek prechodov, ostnaté drôty, nášľapne míny a elektrický plot, aby nám skorumpovaní Hrycovia nevpúšťali do civilizácie to skokotené kriminálne svinstvo a ghetové hnedouhry. No, možno by som ešte pred tým odoslal HOMA späť na salaš, Maďarsko-ukrajinská databáza tam citeľne chýba a ani tomu obskúrnemu bačovskému marketingu by sa tam nikto nesmial. Ináč opäť celkom kulantná prácička, Peťko, len si si mal najať neožraté nožnice a nabudúce by som si prosil šťastný koniec, to znamená nechať tých odkundesov dojebať sa medzi sebou kompletne!

    • 10.1.2018  22:10
    Veronika (2017)
    **

    Veronyka Mižigarová vyrůstá ve zvláštně neutěšených poměrech. Extrémně fertilní matka Mižigarová se může posrat, aby uživila své dětské přídavky, tudíž je furt někde v prdeli a shání barevné kovy, přičemž však celá pětičlenná famílie zdá se legálně kočuje v luxusním bytě, zabírajícím celé patro, v němž dojít z jednoho konce na druhý vyžaduje půl dne, pohorky a buzolu. Veronika má permanentně na krku všechny brilantní mladší sourozence – mentálně nedostatečného, pochcávajícího se Romana, slaboduchou Sandru a rychloprstého Dezidera. Ač nejstarší, je Veronyka taky piča. Nebo se aspoň tak chová, zejména, když během zaromování slunce vyvolá něco, co klidně může být mayský démon, čert, Káča nebo jen starý cigoš vyválený v bahně, co se jim pak šourá po kvartýru, dělá bordel a sviní zespoda všechny matrace. Ten dehtový neposeda Veronyku posedne neposedne, a dělá to sveřepě tak dlouho, dokud ji nepřinutí pořádně otevřít hubu a zařvat „Uááááá“, a dokud přiopilý, službu konající městský strážník Milan Varga nenapíše do protokolu, že šlo o „paranormálňý zjef“. Pak to skončí a ani není nutno toho nezbedníka poslat zpátky do kvíje nebo do prdele. Zbytečně hezky natočená a slušně zahraná, v pár okamžicích i atmosférická, avšak z nekonzistentních hoven uplácaná rychlokvaška bez hlavy, paty i čehokoliv mezi tím. Plazivý Pako se sice stále urputně snaží pořádně si nagelovat démonoskop, ale zdá se, že se famózním REC 2 zcela vymítl.

    • 6.1.2018  21:51

    Plochočárníci ryloudyt jsou naprosto zbytečnou předělávkou už tak otravného a nezáživného Ševcova originálu, založeného na bulvárně semikudlankovských Můdyho blábolech. Jen tu nudnou pičovinu osadili slizštějšími herci (ano, Elena Stránková je stále obskurně odporná a ultimativně nesympatická a Diego Měsíc začíná čím dál tím víc vypadat jako zlý vyžilý pederast z mexických telenovel), „kapku“ zjednodušili, aby si i nejbrilantnější zástupci mladé degenerace nemuseli zavařovat míchu slabikováním určitě neexistujících termitů jako elektroencefalogram, kardiopulmonální resuscitace nebo juvenilní oligofrenik, a doplnili o pár nudných trapných bubáků, které si takový astrální dobrodruh může uhnat při tom jakože eNDÉčku. Ovšem jinak samozřejmě vím, že posmrtný život nade vši pochybnost existuje, stejně jako ten předsmrtný, neboť jsem se o tom na vlastní astrál několikrát přesvědčil. Každý erudovaný astrální cestovatel totiž ví, že se kvůli naprosto totožných posmrtných zážitků nemusí nechávat zkomatizovat partičkou kokotských lapiduchů, nýbrž bohatě stačí večírek s kvalitním Elkem nebo vývarem z ajahuasky. Jeden takový se kupříkladu zvrhnul na podzim roku 2011. Asi patnáct minut po perorálním podání výše zmíněných dobrot jsem se náhle vznesl a napálil xichtem do stropu. Když jsem se pokrytý astrálními pohmožděninami otočil a podíval dolů, spatřil jsem ladné křivky fyzického verbala, jak se s přitroublým výrazem rozvaluje na sedačce a z koutku úst mu vytéká slina. Chvíli jsem se rozkošnicky kochal pohledem na to nádherné tělo mladého Apollona, načež jsem se pořádně odrazil, proletěl ostravským smogem a namířil si to přímo na západ. Asi po hodině letu přede mnou najednou tunel jako kráva! U jeho ústí stál excelentní kriminálník Pája Bém, na hlavě kšiltovku Metrostavu, ve tváři výraz finančního zajištění do konce života, pomrkával na mě a klepal si na Rolexky, ať prý co nejrychleji letím dál, než to praskne a už se na Letnou nedostanu. Raději jsem ho poslechl, načež jsem zjistil, že mám patrně nějaký škraloup a po smrti mě asi čekají věčná muka. Cestu mi totiž náhle zastoupila prateta z matčiny strany a v rukách obří mísu zkurvené žemlovky. Tu nesnáším, protože mě tím svinstvem od tří do šesti let každé prázdniny dennodenně vykrmovala. Tvářila se nasraně a řvala, že to prostě budu žrát, nebo jinak udělá špenát, což je pro mě snad ještě horší noční můra! Natáhlo mě a zachvátila panika, naštěstí jsem v její obraně uviděl mezeru mezi lapačkou a stěnou Blanky, tak jsem to tam okamžitě napálil, se štěstím proklouzl a mazal dál za světlem. Než jsem však k němu doletěl, objevil se přede mnou z čista jasna Értn Sena. Celý brunátný v obličeji, hystericky gestikuloval a portugalsky na mě ječel, že tu nemám, kurva, co dělat, na Letnou mě prostě nepustí ani za pytel sušených čuráků a ať prý okamžitě táhnu do piče, nebo mě přejede Meklerenem. Najednou stopka, zatmění, a se svistem jako prase mě to bleskurychle vtáhlo zpět do fyzického verbala. Když jsem se plně zresuscitoval, zjistil jsem, že mám plnou hubu vyblité žemlovky a na břichu stopy pneumatik!!! A od té doby někdy v noci slýchávám z hajzlu řev čtyřtaktního přeplňovaného šestiválce. To jsou věci, co?! Asi o tom v budoucnu napíču tak tucet knih, pětkrát je zfilmují a Netflix o mě natuty pak ještě udělá seroš! Doufám, že mě bude hrát balkánská mrdna Nina Dobrev. Ta je ostatně jediným důvodem, proč na to čumět, i když by ji jeden daleko raději viděl klečet nahou na čtyřech, než neumětelsky předstírat herečku v nějaké unylé sračce.

    • 30.12.2017  20:42
    Kickboxer Retaliation (2017)
    odpad!

    Pravý roh žumpy – mimořádně slizký, pečlivě progelovaný bukvoid, gájprájdově vyrýsovaný, pátý dan v baletní přípravce, sedmdesát kilo i se steroidovou kapačkou, jednička žebříčku UFC (Ultimate Fisting Championchip) v kategorii homováh, 45 zápasů MFA (Mixed Faggot Arts), 20 ruptur konečníků, 10 předčasných ejakulací, třikrát semeno ve vlasech a dvanáctkrát KO (Kopmpletní ožužlání) – Alááááán Myšičkááááá! Levý roh žumpy – islandský monstrknedlík, dva a půl metru, tisíc kilo, půl tuny v mrtvém tahu, tunu v živém, dvacetkrát roztlačil na dálnici do Reykjavíku kolonu zabrzděných kamiónů i s otylými polskými řidiči, pětkrát sežral na posezení stádo ovcí a dvakrát zlomil ocelovou traverzu, když se snažil vyšťourat si ze zubů zbytky beraního mozku – Julééééék „Orvalbytomubukanýrovikrovkyishlavoujenkdybykýchnul“ Horáááá. „Bžžžžžungggg,“ zazněl teplý gong. Můžeme začít! Zuřivá Myšička otevírá vskutku zákeřným, trojitým zapíchnutým Řiťbergrem, Julek v poslední chvíli zatahuje půlky a kontruje hospodskou fackou. Myšička svižně uhýbá předpisovým plié a ustupuje v sérií frenetických petit allegro. V dostatečné vzdálenosti si rychle vyzkouší, jestli mu pořád jde saltíčko a udělá rozštěp, jde a udělá, tudíž zaujímá výhružné bojové piqué a vrhá se do dalšího útoku, tentokráte neméně strašlivým dvojným Lulutzem, míříc Julkovi přímo do hrdla. Julek si však injektuje krkavici kubíkem devětadevadesátioktanového naturalu, prudce máchá za ohlušujícího „Uáááá“ tlapou, přičemž následný poryv vzduchu nemilosrdně smetává stále rotující Myšičku na podlahu. Julek nezaváhá, rychlostí o život sprintující želvy dunivým sumokrokem přicupitává k otřesené Myšičce a zkouší, kolikrát zvládne trh a nadhoz s teploušem. Hmmm, úctyhodných sto dvacet opakování, načež vší silou vrhá Myšičku páteří na ostrou kamennou hranu. Náš bukanýr je ale v poho, protože těsně před dopadem urputně zatnul břišáky! Nicméně už tuší, že takhle Julka kleknout na čtyři nepřinutí. Zavazuje si proto očička, přesně jak jej to naučil jeho velký guru, trapná vyfetlá Žánkláda, protože jen po sluchu se přeci daleko lépe trefíš a kopačku do hlavy uslyšíš dříve, než protivník vůbec vleze do ringu. A je to! Myšička sice cestou zpět k Julkovi v brilantní sérii vskutku zabijáckých changement de pieds umře vyčerpáním, avšak jeho nastrčená dívka, aby prvoplánově nevypadal jako pupuš, nýbrž jen jako krutohustý, napomádovaný a pečlivě depilovaný heterák, se zmocní Julkova benzínu a kvapně ho zresuscituje. Znovuzrozený metrobojovník pomocí technicky vypilovaného grand échappée přiskakuje k Julkovi a poslepu mu začíná bleskurychle šmátrat po bradavkách, dokud chichotající se kolohnát neodhalí Achillovu bradičku. A BÜM!!! Dokonáno jest! Rozkokošně trefeným alongé jde Julek k zemi, Myšička mu vzáží pěstičku do análku, všichni křičí „Huráááá!“, tak tak pohromadě držícímu malomocnému Hájlendrovi vzteky upadává lícní kost a je čas na násilně vnucenou finální klaku debilů. Pár skutečných UFC astrofyziků olíže v šatně Myšičce pot, odporná vypatlaná gorila zašišlá u televize „Šláva!“, kteroužto brutálně náročnou repliku ji museli začít učit počítám už tak rok před natáčením, a nějaký ten Kaká radostí posere kopačák. A já se upřímně těším na moment, kdy těmhle zetkovým osmdesátkovým parodiím, plným obskurně vyteplených choreografií umělohmotných transsexuálních idiotů a mongoloidních scénáristických fines, konečně vymře na zápal cytoplazmatických membrán cílové publikum.

    • 25.12.2017  21:10
    Bright (2017)
    ****

    Tak tak nějak by to možná vypadalo, kdyby se před dvěma tisíci lety místo Nového zákona odehrála jiná fantasy, třeba Vórkraft. Místo pomatených kudlanek by tu teď pobíhaly kulty vyznavačů kouzelných hůlek, největší spodinou by byli fundamentalističtí orci, které by rasisticky šikanovali i ghetoví negři, a všechno by místo židovských klik ovládali povýšenečtí nacističtí elfové. Žádným zkurveným pederastům by se nevracelo za tisíc let teroru nakradených a navražděných osm miliard, a vůbec by to byla daleko větší zábava. Jako tahle poměrně drsná, nápaditá, akční multikreaturivní taškařice, kterou by ale na druhé straně určitě šlo ještě potunit k dokonalosti. To by ovšem Kovářovic Vilík nesměl sežrat 90 procent rozpočtu, a tak na erekci Dárklorda už nezbylo. Přesto se však snad mezi všemi těmi všemi přiblblými HeryPotraty a pičoidními omalovánkami pro slabikovače konečně zablesklo na temnější a brutálnější časy!

    • 23.12.2017  21:07

    A co na to Mistr halogenů? Inu, poté, co předaleké galaxie na stranu Temnou přešly, když zrádce mrzký Jirka je ničiteli všeho Darth Disnymu zaprodal, já beznaději propadal, a že všechno v piči jest se smutně domníval. Výraz vy mi ten promiňte, já vskutku, kurva, rozhořčen byl. Zvlášť když neumětel sériový, Abrams zvaný, zpočátku unyle a nudně Hvězdu Smrti vykrádat se jal a Star wars ve Star bores hnusně pokřivil. Pak však Rogue naděje svitla, že ne vše ztraceno jest, neboť rovnováha vládne a vždy dva musí být – mistr a babral. Nyní Jedi poslední z prachu zatracení povstal, a ač Jirka úplně není to, Síle sílu a důstojnost Rian ten alespoň trochu navrátil. A že nám teď pizda jediovatá slizká, negr, cigoš a ťamanka odpudivá korektně galaxie z područí jelimana směšného zachraňují, skoro nevadí ani, a já jebat říkám. Když příběh svižný a zábavný je, nechť klidně se Kylo s Huxem příště i do prdelí píchají.

    • 22.12.2017  22:27
    Pokoj (2003)
    odpad!

    V téhle zdegenerované době lze věhlasu v audiovizuální tvorbě dosáhnou nejen tím, že jste skvělý herec či vynikající režisér, ale také pokud jste třeba kompletně vypatlaný, vyšinutý, maniakálně narcistický pičus bez jakéhokoliv talentu. A když k tomu navíc máte prachy, abyste pět let nechali viset obří reklamu na vlastní hovno uprostřed Losích Andělic, kýžená publicita se nakonec dostaví, přičemž v dnešním jeblém a kulturně upadajícím světě sere pes, je-li negativní nebo pozitivní, publicita je prostě publicita a na jejích marginálních efektech lze solidně profitovat na obou koncích spektra. Na tom řitním někdy prostě stačí to, že vám v tak tak zvládnutém souboru neurovegetativních funkcí nezbylo místo pro rozum, soudnost, sebeúctu a vkus. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Třeba na Tytrubku se enormně pakuje odporný, trapný, neumětelský potrat, co miluje Májkraft a hraje Pokémongou, ačkoliv měl být dávno v lihu v muzeu genetických anomálií, jakož i armáda dalších kreatur. A všichni jsou očividně stejně blahoslaveně hrdí na to, jací jsou to dementi, jako tuhle Tomek. Lidé jsou prostě od přirození fascinováni bizarními vymaštěnci, po nichž by, nebýt soudobého virového šíření asociálními sítěmi, neštěk ani pes, a jejich neum pravděpodobně nikdy neopustil území klecového lůžka. Hovno kult, tohle je prostě jen obludná velesračka odpudivého pšontkovského degena, plná slizkých amatérských pornoherců a downích "dialogů", jakých jsou plné žumpy. Ovšem skvělý matroš k parodii, jsem zvědav.

    • 20.12.2017  20:28

    Pozor, tento zvratek může obsahovat bojlery, které vám naprosto zruinují zasněné odsávání si genitálií při projekci! Tklivý příběh životem zklamaného charismatického neurochirurga a až na pěst soběstačné MILFky na uhrančivém pozadí Skalistých hor. Vyměňte Skalisté hory za rakouské Alpy, dvoumetrového negra za dvoumetrového švédského jaderného fyzika (popřípadě překrásného árijského milionáře, hledajícího sysel života), naperte do oken muškáty, do pozadí molové housle a máte univerzální anotaci k libovolné brakové prstírně patologicky korpulentních, dýchavičných a zoufale nemrdaných padesátek od Rosamundy Pičerové. Já být teda Idrisem, sbalím čokla a nechám tam tu silně přeemancipovanou piču s úsměvem zmrznout. Ale to on ne, je přece něžný a citlivý romantik s dokonalým pochopením pro komplikované zákruty kundího nitra, co s ní bytostně touží mít labradora. A tak ji za konstantně kýčovitého slunečného počasí šarmantně podstrojuje a dělá kudrnaté oči. Stejk z pumy, romantický táborák, trocha laškovně adrenalinového vysokohorského sáňkování, stejk z pumy 2, romantický táborák 2, túra k okouzlujícím vodopádům, romantický táborák 3 … až ji konečně dostane do sice neobydlené a naoko chátrající, avšak nebývale útulné horské chatičky s krbem a čistě povlečenou anatomickou matrací Sultán za 5490 v Ikea, kde se „prázdnotou bez opravdové lásky strádající duše prolnou ve výbuchu nekontrolovatelné vášně, pokoří tu horu mezi nimi a on ostýchavě vrazí svého pulzujícího ebenového bojovníka do jejího roztouženého klína“. No úplně si koušete nehty, aby to život ohrožující dobrodružství náš hrdina přežil a sveřepě na zádech ležící, unyle funící, tři týdny nemytá Winsletka mu náhodou tím zběsile agresivním přirážením fatálně neoškrábala tvaroh za ráfkem, nebo jej neotrávila toxickými výpary rybí kafilérie. Tak, předpisově nemotorné šukání žluklých bezďáků, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct nádherné romantické milování dvou rozervaných osamělých srdcí, u něhož nemáte sebemenších pochyb, že někde mimo záběry kamer natuty došlo i na anál, máme za sebou, ale tím náš příběh zdaleka nekončí! Jakto? No přece láska, neasi! Jenže na ni doma čeká ještě charismatičtější, hodnější a správňačtější správňák, tudíž je v takovém případě, jak dozajista potvrdí každá velryboidní čtenářka Rytmu života, jakékoliv další mrdání naprosto, ale naprosto nepřípustné!!! Proto následuje rektorvoucí půlhodinka zklamaných komunikačních poruch, vzdychavého čumění do zdi, slzavých pohledů v dál a rychlého mydlení se ve sprše při přehrávání retrospektiv z výletu za zvuků sténajícího piána, až nakonec chtíč zvítězí nad kokotismem a naši milovníci si hlavami vymlátí zuby při srážce na rohu Jebavé a Cizoložní. Prostě dva skvělí a sympatičtí herci v sice hezky natočeném, ale řídkém poševním šlemu, který by byl daleko snesitelnější, kdyby aspoň, kurva, sežrali toho psa.

    • 19.12.2017  21:00

    Po ultimativně otravné psychosračce s názvem Úmrd přichází Jirka Latimérie, podivná to řecká ufon, kterého si asi někde ušukali Kubryk s Trýrem, s dalším hluboce obskurním bizárem. Zblití posraného Heléna, ať už to symbolizuje Artemidinu spárkatou souložnici či Sofoklovo delirium, je evidentně opět příliš silný matroš, u kterého krotitelé alegorických vozů a další extrémně percepční hledači kakaových bobů v Nutele divoce masturbují a velkohubě demonstrují svou artovou náročnost, aniž by si viděli na špičku čuráka. Přitom je to jako s Darenem. V detailech místy docela působivá až mrazivá, avšak jako celek naprosto nefunkční, absurdní LSD pičóza a výron psychicky narušeného tragéda, co se vleče jak Euripides k proktologovi. Na rozdíl od jiných chorých filmů to však má jednu obrovskou makabrózní devizu v podobě až bolestivě odporného a fantasticky hrajícího irského potrata, od jehož etud s bulvárně perverzní fascinací prostě nemůžete odtrhnout oči, ač byste strašně chtěli. Něco, jako byste zahlédli vykuchanou mrtvolu, Ornelu Štikovou, jak líže Koktovi prdel, nebo Ornelu jen tak. Nebýt jeho, jde to bez mrknutí oka směr žumpa, ovšem tak intenzivně úchylnou ohyzdnost musím chcát nechcát ocenit, ačkoliv jinak bezvýhradně souhlasím s místními sebelaskajicími artovými olupenci, že to rozhodně není film pro obyčejné diváky. Je zjevně pro neobyčejné kokoty.

    • 18.12.2017  20:42

    Přesně 102 minut patrně trvá průměrnému dronu, než pekelným ohněm deislamizuje výbušně odhodlanou partičku vymatlaných hadrových hlav. Sice se za tu dobu dá skoro vyhrát džihád, nicméně i tak se musí svolat minimálně čtyři komise přizdisráčských impotentů, je nutno sehnat oficiální orazítkované potvrzení matematika UNICEFU, že 1 je menší než 80, a psychoterapeuticky přesvědčit zjevně špatně vydrilovaného džoystikáře, aby zmáčknul PLAY. Helenka s Alanem to nakonec vcelku chladnokrevně dali, ale byla to, kurva, fuška! Každopádně je těch 102 minut skvěle napsaných, výborně zdramatizovaných, perfektně zahraných, nehtohryzně strhujících a překvapivě prostých sračkovitě patetického hevyendu. Lze jim vytknout snad jen příliš návodné dojení emocí kástingovým tlačení na pilu, kdy místo obvykle ohyzdného, otrhaného, pizizubého keňského spratka olezlého mouchami osadili do stěžejní role lozkokošňoučkou a dokonale vymydlenou Miss pedofil Nairobi 2015, nasoukanou do značkové burky Baby Fundamentalist od sdružených barev Benettonu minimálně za 200 mrtvých prezidentů.

    • 17.12.2017  22:03
    Detroit (2017)
    odpad!

    Tak nám úlisná Katka po čtyřech letech opět vylezla z pokrytecké žumpy politické korektnosti, začenichala tendence oskarové vlny a patrně zatoužila příští rok vytrhnout z rukou negromilitantní obrkrávy Džády Pičr Kovářové tentokrát počítám už nikoliv rasisticky zlatou, nýbrž tmavě ebenovou sošku nahatého prdeláče. Uplácala proto z hoven skutečně skutečné události bezprecedentního xenofobního vraždění a ponižování ubohých negroameričanů, o kterých sice nikdo nikdy nevypověděl, jak se přesně udály, nicméně Katka naprosto korektně fabulovala směrem k ceně akademie, která se má v únoru 2018 přejmenovat na Kunta Kinte. Fabulovala samozřejmě naprosto pravdivě, ani trochu tendenčně a naprosto v souladu s tím, jaxe to všechno jistojistě doopravdy stalo. Tedy tak, že pseudokástingově i herecky naprosto perfektní, zkurvený bílý policejní rasista, skoro odpornější a slizštější než Věčný žid, vraždí a psychicky týrá skupinku ultrasympatických, přátelských, usměvavých a mírumilovně blúsujících černoušku, zářivé to budoucnosti Detroitu. Každý, kdo se tam v posledních patnácti letech prošel z Dearbornu do Cantonu, přežil bez újmy, možná bez peněženky i mobilu, ale přežil, může dozajista potvrdit, jak moc by bylo přínosné a poučné natočit také dvojku tohoto sluníčkářsky manipulativního, nudného a neúměrně dlouhého svinstva, snad horšího než žabožroutské imigrační agitky, s názvem třeba Deathroit II: Návrat do Deathroitu. Poté, co otrokář spálil ten fuj fuj segregační a rasistický bič, zatočil s xenofoby a Toyota sežrala americký automobilový průmysl, odešla z města většina bílého obyvatelstva, protože, jak je to naprosto precizně a korektně prezentováno, se prostě bálo, aby jim tolik perspektivní kakaová většina nesebrala všechnu práci, a rozhodně ne proto, že nikdo nechtěl mít dvojdomek s chaloupkou strýčka Toma, decentního, spořádaného, přizpůsobivého, vzdělaného, kulturního a kultivovaného to souseda. A tak je od poloviny devadesátých let z dvoumilionového pilíře amerického průmyslu mičigenský Chánov s počtem vražd a loupežných přepadení na úrovní Haiti, Belize či Hondurasu a osmdesáti tisíci vyrabovanými budovami k demolici, odkud rasistické plevy odtáhly a zůstalo 600 000 nadmíru perspektivních, mírumilovných a pracovitých čokoamerických zrn, hrstka taky zfetovaných bílých socek a Eminem. Ale hlavně, když občas nějaké čtyřpéčko, tedy prospěchářsky politikařící pokrytecká piča z árijského Beverky Hills demagogicky a manipulativně připomene, jak bývalo v rasistických dobách zle! Počítám, že scénář Pohádky o Rodnym Kingovi už se peče.

    • 16.12.2017  21:50

    Když už iritující, slizký, zjevně neumětelský a krajně nesympatický kokůtek neví, jak by se jen zviditelnil, prostě si skákne do Somálska vyzpovídat pár kostnatých bukanýrů. Sepíče pak z té rekreace rádoby sarkastickou publikaci o hovně, obsahující pár nicneříkajících poplkání s údajně důležitými rachitickými nouplisáky a rektoryvné lkaní domorodých matron ala Zachraňtevilyho, jak je to v Somálsku na piču, protože tam místo Harwardu mají Islám, a proto nevzdělaní a hladoví malí cigoši musí pirátit. S tou se však, pro něj velmi lukrativní souhrou náhod, trefí právě do období, kdy si ti chrasticí zlořádí vyskočí na podnikovou loďku Spojených sráčů, zamknou Henxe do opičího výběhu a je z toho oproti dřívějším únosům evropských plavidel náhle bezprecedentní mezinárodní poprask plný heroických Delta fórů. Z čirého kokotismu se mávnutím mediálního píárka náhle stává těžké osobní hrdinství a z jakkoliv nudné, špatně napsané, kýčovité a fakticky bezcenné sračky z africké dovolené je rázem mezi bulvárními degeneráty skvělý obchodní artikl, přičemž o tom i za pár let nějaký pizizubý sluníčkář natočí nezáživný až otravný film o ničem s Alpačínem. Trapný tendenční populistický odpad pro hvězdopruhé lopaty, a polemizovat o tom, proč se nenažrané rejdařské kokotporáty raději nechají onegrovat a vysolí pár melounů, místo aby za pár drobných tasily o pár barelů nafty navíc a vyhnuly se Adenskému zálivu o sto kilometrů větším obloukem, kam by banditské vrakočluny ani náhodou nedochrchlaly, už znovu nehodlám.

    • 13.12.2017  21:50
    Sněhulák (2017)
    *

    Ač skeptický k předloze, tak nějak jsem ve skrytu perikardu doufal, že místní rozumbradické geje zase jednou popadla artová tepelná hysterie a tak zlé to určitě nebude. Výjimečně nepopadla a fuckt bylo! Ono taky očekávat nějaké zázraky od filmování knihy užvaněného grafomanského nudila a psychologického nedouka, jenž až na pár světlých výjimek honí s Vívegovským neumětelstvím místo úchylných vrahů spíše normostrany, od kterých je zjevně placen, nebo péro z toho, jaký že to je známý pissálek, je přinejmenším optimistické. Ale když jsem viděl tu frontu multikulti scénáristů, odstaveného Nesba a slušného režiséra, naplňovalo mě to jistou nadějí, že by z potištěného hajzlpapíru mohlo vzniknout slušné videjko. Ani hovno! Je to némlich stejná, otravně narkoleptická vata, u níž někdo navíc zjevně házel Alfrédsynovi Nory pod nohy a jako zlatý vřed mu najali zfetovaného střihače z druhé ruky, protože Míša Bednář zřejmě sežral celý rozpočet. Ten sice v předstírání údajně ostříleného norníka Jindřicha Díry odvádí solidní práci, ale co naplat, když mu scénář diktuje, aby se devadesát procent hrací doby prezentoval, jako by skutečně pocházel z Osla, a sysluplná návaznost či plynulost mnohých scén hraničí s amatérským pornem. Pokud to jeden srovná se skvělými, po všech stránkách prvoligovými dánskými adaptacemi Olsena nebo švédskými Larssona, musí nutně dojít k závěru, že právě dvě hodiny ztrácel čas čuměním na okresní přebor norských a anglosaských břídilů.

    • 9.12.2017  21:28
    matka! (2017)
    *

    Sláva, nazdar! Právě jsem se vrátil z výletu. Do chlebníku jsem si přibalil spousty inspirativních rostlinných stimulantů, pár plechovek organických rozpouštědel, lepidlo na kola a několik střešních tašek z perníkové chaloupky. Někde zhruba ve čtvrtině cesty na Zen jsem utrpěl prudké náboženské prozření, doprovázené křečovitým záchvatem existenciální filozofie pro samouky s akutní psychotropní dysbalancí. Výsledkem tohoto vytržení je 1666 stran krutě sofistikovaného textu, který kdybyste si přečetli celý, proniknete do podstaty subatomární kompozice Boha a do konce života vás nepřestanou svrbět genitálie! Přináším vám proto raději jen krátký úryvek z kapitoly 42, pracovně nazvané „šroubek!“. : „Je to jednoznačně kognitivní defenestrace a bez grafitové elektrody více nezmůžu.“ pronesl s vážnou tváří ambulantní psychiatr, přičemž si krajní pravicí unaveně promnul želatinu. V ten okamžik, jako by úpěnlivě zatoužil záměrně prolomit vysokofrekvenční ticho, v dáli třikrát zakukal pelikán. „Ne, to prostě nemůže být nedostatkem Valia,“ zaječela hystericky do třetího kuku menstruační skvrna, „karmické kladivo přece nikdy neudeří do stejného prstu dvakrát!!!“ „Udeří, neudeří,“ poškrábal se rozpačitě mezi tykadly výstavní exemplář nasyceného uhlovodíku, „vždycky bylo jen otázkou času, než vyjede zdivočelý vlak z karpálního tunelu a pohledem zafixuje geotermální aktivitu.“ Mezitím dav v pozadí dokončoval již druhou mexickou vlnu a dojnice měsíce se unaveně posadila na rozvrzaný katetr. “Jsem těhotná! Análně!“ špitla nesměle a se zasněným výrazem se zahleděla rozbitým oknem na první paprsky právě vycházejícího Sborníku pomatených metafor. „To nic, má drahá,“ pousmál se osudově básník a bezděčně ji pohladil po umaštěné hlavě motoru, „když budeš hezky urputně tlačit, nakonec to neposkvrněně nastartujeme.“ „Ehm, ehm,“ zdvořile si odkašlala do probíhající konzervace lehká mozková dysfunkce, „velice nerada ruším, ale považuji za nezbytné vás upozornit, že Metanfetamin před chvíli posral vanu v prvním patře a jsem si více než jistá, že moc dobře víte, co tento jinotaj z filozoficko – psychiatrického hlediska znamená, není-liž pravda?“ „Cože???!!!“ zaznělo sborově. Ambulantní psychiatr udiveně pustil penis z ruky, básník si zklamaně zapnul poklopec, menstruační skvrna se strachy ještě více vpila do neohoblovaného prkna a dojnice nervózně nakrčila krepový papír. V nenadálé situaci zachoval chladnou zmrzlinu pouze uhlovodík, pohrdavě mávnul směrem k dysfunkci kovalentní vazbou a s alkanovým klidem suše procedil mezi hydrogenii: „Nechci být příliš transcendentní, ale myslím, že právě akorát tak nastal čas sežrat Ježíše. Je to rozhodně lepší, než mít žlučníkový kámen z broušeného křišťálu a v suterénu Mogadišo.“ … Taxi Darren vytetoval další Fontánu, zaplýtval skvělými herci a Lorenckou se stále strnule zpruzeným xichtem, které do úplného položení se do role už chyběl jen luk a šípy. Místy solidní dramatizace, inovativní kamerové vyfikundace a působivé kompozice však opět vyústily do hajzlu na hromadu narkomanských zvratků a žluklých religiózně houbičkových metaspor, přičemž zbyla jen peklotyčná psychodeliktická „sračka!“.

    • 6.12.2017  20:14

    Je milé vidět, že tradice žabožroutské bláznivé komedie ještě úplně nevychcípala na úkor manipulativních multikulti pomejí, které ti militantně liberální a falešně altruističtí pomatenci poslední dobou produkují jako na běženeckém pásu, aby podprahově sdělovali zbytkům soudné Evropy, jaké je to děsně kůl hýčkat si na domácí půdě bandu islámem vymatlaných semikriminálních parazitů a nekontrolovatelně nám kontaminovat Šengen středověkým nekulturním svinstvem. Nějaký ten Said Auíta tím sice okrajově proběhne, zřejmě aby to vedoucí sluníčkářští soudruzi z Liberté Ilegalité Debilité pro neplnění kvót hned nezamkli do Bastily, nicméně jinak se jedná o veskrze snesitelnou, docela originální a poměrně zábavnou klasickou ztřeštěnou kokotinku o tom, jak Slizský blondýn s velkou hubou tak dlouho zajišťoval fuj fuj odporným a amorálním cizoložníkům alibi, až se to žertovně semlelo tak, že mu ve všech těch pocákaných prostěradlech z hodinových hotelů vymáchali xicht.

    • 4.12.2017  20:58

    O IRA už byla natočena spousta nudných, narkoleptických a užvaněných patetických sraček, plných keltských morálních dilemat, jestli pokojně bučet za Bětku nebo masakrovat anglosaské civilisty. I po zneužití většího množství než malého bych ještě do včerejška považoval za žertovně absurdní pičovinu, že někdy uvidím jeden z nejkulantnějších napínačů o irských armějcích, který produkčně zmákne a zacáluje Pekingvůd a hlavní roli bude hrát Čenovic Džudyna. A bác ho, nic není nemožné, voršprung durš technik a tak… Nic jsem perorálně ani pernasálně nepožil, a přesto zřel fuckt fajnový kousek, zcela prostý Džekího obvyklého opičího čurákování, přímočarý, zábavný a svižný, s pestrým a chytrým hlavopatoidním scénářem a solidní výpravou, v němž skvěle pózující Pírs šarmantně oprášil svůj šinfejn akcent a Šimpymu to i v mumifikačním věku kope jako zamlada. A tak starý unavený ťaman ukázal MI 1-6 jak na to, přičemž během chvilky se zenovým klidem udělal z Belfastu místo, kam odteď budou Velkobrity kdovíproč stále hrdě vykrmovaní paraziti, tedy slizký degenerát Karlík a senilní korunová bába, nadšeně každý rok jezdit na bezpečnou dovolenou. Plná palba.

    • 30.11.2017  22:35
    Jeepers Creepers 3 (2017)
    odpad!

    Tak nám zdá se Džíprs Dokrýprsoval. Po solidní jedničce a jakž tak snesitelné dvojce přichází něco, co by se lapidárně dalo charakterizovat jako „Létající latexový dement dělá vrrrrr a sto minut střílí z výfuku své dodávky oštěpy po nesvéprávných kokotech“. Scenáristický rektální výtěr, citlivě doplněný výkvětem nekrotických neherců, který je vizuálně snad děsivější než mongoloidní výraz ve tváři laciné nafukovací souložnice. Nezbývá, než doufat, že tohle byla Vikiho poslední salva.

<< předchozí 1 2 3 4 14 27 40 53
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace