verbal

verbal

Čuk Rorýs

okres Ostrava
Ježíšův strejda Karel

ICQ: 85, 75 po 10 pivech
MSN: Moravskoslezské noviny?

4698 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 14 27 39 52
    • 19.10.2017  21:41
    Leatherface (2017)
    **

    Osvědčený úchylný Kožoxicht před kamerou, osvědčený úchylný páreček žabožroutů za kamerou, tak co se v nových trampotách nejslavnějšího lidorubce posralo, že je z toho nakonec jen slabá, téměř nebrutální a skoro neúchylná vidlácká slátanina o tom, kterak sympaťák z polepšovny k motorovce přišel? Tak především se posrala produkce, když scénáristicky svěřila osvědčenou makabrózní klasiku do rukou nějakého nezdravě ambiciózního pyjonýra (ne, není tam chyba), co má za sebou pouhopouhé dva semidebilní kraťasy a patrně tak semestr psychologie, a ten uplácal místo dalšího řádně krvavého, obskurního a tísnivého Texaského řetězopílení přiblblý a anemický Texaský útěk z pasťáku, kombinovaný se sondou do duše narušeného pubescenta, kterou mu tam patrně zaváděli přes prdel. A to divák, usedající k televizi v řeznické zástěře, s kombinačkama, vrtačkou, letlampou, sekáčkem a loskokošným koťátkem na klíně v očekávání důstojného vzrušujícího pokračování, rozhodně vidět nechtěl. Nene!

    • 18.10.2017  20:58

    Dneska lze narazit na inteligentní opici v podstatě pouze ve třech případech. Při tom prvním se ráno proberete z kómatu, v hubě tenisák, jazyk zralý na oholení, přičemž vám ta mrcha vám sedí za krkem, mlátí vás z obou stran do spánků, v pravidelných intervalech se vám nakloní přes rameno, napálí pěstí na solar a tím svým „Uu – uuu – uuuu –uu“ či znakovým strkáním si prstu do krku vás nutí jít se vyblít. Inu, nic moc s tím nenaděláte, tudíž jen přivřete oči před mučivým světlem, rezignovaně pokrčíte rameny, zarazíte mezi ně hlavu, protože by vám při prudkých pohybech mohl tou prasklinou uprostřed čela vypadnout mozek, po sté si slíbíte, že už nikdy nebudete tak chlastat, no a odeberete se na hajzl jí poslechnout, aby co nejrychleji zmizela. V případě druhém se ráno proberete z kómatu, v hubě tenisák, jazyk zralý na oholení, přičemž ta mrcha leží vedle vás, čumí na vás jak na svatý obrázek, zasněně vzdychá, dělá kudrnaté oči a škemrá, jestli si to ještě náhodou nechcete zopáknout. Inu, i tady jste dost v prdeli, tudíž jen zhnuseně přivíráte oči před tou „nádherou“, jste vděčný za to milosrdenství, že si nic nepamatujete, hodíte přes to radši deku, po sto prvé si slíbíte, že už nikdy nebudete tak chlastat, protože bez lihu byste si na své důstojnosti takový šrám nezpůsobili ani po pětiletém půstu, kosu hodíte hned a na místě, abyste ji řádně odpudili a ona co nejrychleji zmizela, a odeberete se na hajzl strčit si pro jistotu péro do Alpy. Třetí případ je asi nejhumánnější a na hajzlu nutně skončit nemusíte. To se takhle ráno probudíte po vydatném osmihodinovém neříhavém spánku, kdy jste šli večer do postele jako slušný člověk sám, v deset a po sklenici teplého mléka, no a pustíte si videjko. Ač jste podle přívěsu očekávali patetický, rektobolný a močopudný sračkol o týrání ubohých primátu, nakonec zjistíte, že vás z toho až tolik nenatahuje, je to krásně natočeno, Endy Serkis uvnitř šimpanzího šachisty zase glumuje ostopéro, Vůdy je jako velitel opičí Osvětimi náležitě démonický a nehumanoidní a docela příjemně akčně to odsejpá. Sice nejprostodušší díl z novodobé série, nicméně veskrze snesitelný a kufr vám to rozhodně neobrátí. Doufám, že v dalším dílu už konečně opičky začnou týrat toho slizáka Čarltna Hestna!

    • 15.10.2017  20:50
    Smrtihlav (2017)
    **

    Vy, co si budete při čtení myslet, že už mi totálně jeblo, vězte, že pořád beru prášky na příčetnost a jen jsem se nechal inspirovat originálním názvem filmu. Takže si během slabikování pusťte na pozadí Crash Test Heydricha. Žil - kdysi úchylný nááácek / co svět židů zbavoval a s Ádou kámoš byl / až jed - nou pár Čechů nasral / a Gab - čík s Naďmárošem mu členství v SS smázli. / Doteď neštěk po něm ani pes / ale pak Antropoid vyleééz // HHhH HHhH // Teď - všichni se můžou póósrat / kdo lepší film natočí, jak Reiny potkal zmrd / ve kte-rých nějaky kokot / s agli – ckým přízvukem khurva a Váklav říká. / Stejně nejlepší je Atentát / tak ať se jdou Briti vysraáát // HHhH HHhH // Chu – dák ubohý divááák / co dvakrát ročně na to samé čumět musí furt / to – se khurva lehce přejí / ob – zvlášť, když to celkem za piču stálo. / Antropoid o dost lepší byl / tady dramaturg notně pil lí-íííh // HHhH HHhH //

    • 15.10.2017  20:42

    Že je Es. Crack Plátce tak trochu úchyl, prokázal již v gurmánském Kostním tomahavku, a Bordelem v bloku 99 jeho prohnilá jízda jinak sterilním Holým údem jen roztomile pokračuje. Takhle přesně by vypadala Odplata, kdyby měl Mel diagnostikovanou psychickou poruchu a koule na trochu té syrové nekompromisní řezničiny. Sice se to zase místy vleče jako kemr po skle a pro některé pasáže, obzvláště dialogy se stále peklotyčně odpornou Dextrovou ségrou, je dobré mít rychlý prst na tlačítku FFW, ovšem nakonec jednoznačně vyhraje obskurně ujeté, rozkokošně brutální a podivně chytlavé civilní drama, poháněné v žánru až neuvěřitelně dokonalou profláklou komediální držkou Vónovic Vincka. Prostě film, který ten vnější civilizovaný akurátník snad ani nechtěl vidět, ale uvnitř skrytý perverzní psychopat jen s blaženým úsměvem lascivně přikyvoval a dožadoval se vycházky.

    • 8.10.2017  22:17

    Naprosto unikátní esoterický zážitek, obzvláště pro značně zpomalené pozérské ufony, libující si v sáhodlouhém šťourání se v hovně a velkohubém stádovém bečení s ostatními olupenými rozumbrady, jaké z toho mají príma pocitečky a jak jim je z toho úchylného uspávače hadů Denise teplo u šulínka. Jenže hovno zůstane pořád hovnem, i když ho zabalíte do pozlaceného alobalu a prodáváte masmédii manipulovatelným žvanivým ňoumům jako belgickou pralinku. A tohle hovno bylo obzvlášť uleželé. Něco, jako byste tři hodiny museli čumět na to, jak vám v opravdu nádherných kulisách neradostné budoucnosti naprosto strhujícím způsobem kyne těsto, do čehož vám co deset minut nějaký čurák asi tak metr od ucha zapne na plné kule lodní sirénu, abyste to hypnoticky plíživé trauma náhodou milosrdně neprospali. Když si vzpomenu, jak uhrančivě dekadentní, myšlenkově bohatou a zábavnou vizualizaci tehdy uplácal Rydly z Androidích snů o elektrických ovečkách Filipa K. Ocase, má prdel upřímně nenávidí toho, kdo svěřil pokračování klasiky do rukou pošahaného artového hnědopicha, který sice umí zorganizovat vskutku skvostné kulisy, avšak mezi nimi se vás snaží urputně unudit xmrti totální rohypnoliádou. Rohypnoliádou, založenou na přiblblé šestákové historce, že umělák má miminko, a tak se všichni můžou posrat, aby ho chytili a pokuchali v labině, což by se dalo nepochybně zvládnout za naprosto prdelipřívětivých, našlapaných 90 minut. To by tomu ovšem nesměl šéfovat plíživý psychopat se zaseklou kamerou, rochnící se v půlhodinových záběrech na poletující prach a padající sníh, který to tímhle „umělecky“ natáhl na naprosto nehumánní i nereplikantní tři hodiny. Tři hodiny od ničeho k ničemu unyle se loudajícího pana Goslinga s konstantně blaženým, koženým kukučem sluníčkáře, co si právě nakvartýroval do své dvajedničky třicet syrských migrantů i s domácím zvířectvem, patrně z toho, že sem tam vyprcá hologram, a trousícího s ostatními zádumčivě strnulými loutkami pouťová existenciální moudra pro stavební přidavače. Sledujete-li filmy pro zábavu, nikoliv kvůli pozérskému sebemrskačství, a nesnášíte tedy tik v oku ze spánkové deprivace či si zrovna netoužíte ucpat nos, bloknout atlase s čepovcem a uhnat na prdeli mozoly z neustálého poposedávání, nasraného kroucení hlavou a otráveného funění, raději se tomu vyhýbejte důsledněji než katolík šprckám.

    • 5.10.2017  21:40
    Oklamaný (2017)
    *

    Když si partička krutě zanedbávaných a notně zduřelých jižanských panen pořídí nového zahradníka v podobě fešáckého unionistického zběha, je to mlaskání slyšet až v Savahah, prokrvené dusno by se dalo krájet a schyluje se buď k pořádné hromadné mrdanici nebo ke vzájemnému kundímu psychoklování. Výsledkem je však v tomto případě unylý zbytečný sračkovitý rymejk bez čehokoliv a o ničem, v němž se schýlilo akorát tak k šesti skupinovým motlidbám, čtyřem hromadným večeřím, dvěma hudebním produkcím, okopávání záhonů, nějakému tomu vyšívání deček, první pomoci, druhé pomoci a finální pomoci, prokládaných bandou vzdychavého očumování tentokráte mimořádně slizkého Kolína, který ve srovnání s Klintovým machistickým šarmem působí jako přiteplený jeliman, co se stará akorát o to, jestli má ve vlasech dost gelu. Nulový spád, nulový děj, nulová dramatizace, nulová atmosféra, prostě jen hodina a půl ploché kostýmní nudy a toporně otravné strojenosti jižanského bontonu s profláklýma držkama. A tak jediným společným prvkem s původní solidně zdramatizovanou, atmosférickou a místy až mrazivou Istvůdovkou je opět vskutku hororové osazení té pičí farmy, kde by nepedofilní, alespoň trochu estetický heterák rozhodně neměl do čeho píchnout. Kolín si oproti Klintovi věru nijak nepolepšil a opět má kromě bonusového čokoládového babochlapa k dispozici pouze tři škaredé děti, dvě obskurně ohavné juniorky a jednu už kapku zteřelou a žluklou škebli. Ale ani on, stižen patrně těžkým válečný traumatem, nezaváhá, trefí rovnou do hnědého a před svou krásnou, esteticky vyváženou, něžnou a zkušenou pravačkou dá raději přednost Dunstce, která by z fleku mohla xichtem plašit masařky. Úchyl jeden!

    • 1.10.2017  22:09
    Wind River (2017)
    ***

    Staré indiánské přísloví praví „Yansa wa'do unega awoyeni ta'li atsilahu!“, kteréžto moudro v odborném překladu znamená volně parafrázováno něco jako „Chcaním na tomahawk bizona dvakrát nepřesolíš!“. Vidíte! Tohle s rudochy, tedy abychom byli rasisticky korektní, tak Amerikoameričany, jen za pomocí korálků, ohnivé vody a později chechtavého prachu provedli zkurvení bílí kolonizátoři, patriotisticky se ohánějící Zemi svobodných se spravedlností pro všechny. Ti sice velkohubě zrušili otroctví, ale na indiánství tak nějak zapomněli, protože už tenkrát měli první obřízkové kliky vykolíkované grunty, Rothschildové s Rockefellery začínali pomalu lichvit a tahat za nitky, tudíž by byl podobný incident přinejmenším nekošer. A tak je jen tiše odsunuli do neobývatelných prdelí, které nikdo nechtěl, kde živoří dodnes, všichni ti Olčetrhendi je tam akorát jezdí píchat a okrádat, a oni jsou příliš hrdí, než aby parazitovali na uzurpátorech a otvírali si huby jako negři. Také o tom je tohle Šeridanovo dramatické lkaní nad rozkopaným týpím. Mimo to ještě čumíte na stupidně jednoduchou unylou detektivku, která se místy vleče snad pomaleji než inspektor Bárneby ve svém Vauxhólu z Kóstnu do Horních Pičovic (pro geografické hnědopichy Upper Cunterbery). Tudíž to rozhodně není adekvátní masivnímu cákání místních kapacypů, ovšem jisté kouzlo to určitě má. To spočívá zejména ve zvolených lokacích (jednomu z toho mrznou koule, i když je při produkci přilepený na radiátoru), překvapivě výbornému hraní všech zúčastněných (dokonce i jindy totálně kožená Ólsenka párkrát nakrabatila čelo), atmosférické režii a solidně zdramatizovanému scénáři s opravdu skvěle natočeným a roztomile rezolutním koncem. Takže skalpovaná čtyřka.

    • 1.10.2017  20:36

    Spidergay Homocuming jsou jen další přiblblé trampoty pubertálního kokota, co při hlazení si přirození prcá pavučinky, strašlivě touží poklátit pydlookou spolužačku, načež si však ujasní orientaci a nepohrdne ani škaredým tlustým ťamanem. Trampoty, primárně určené pro pubertální kokoty, co z neustálého hlazení si přirození mají ztvrdlá pyžamka s Medvídkem Pů, místo povinné četby raději s mongoloidním výrazem listují dementujizícími omalovánkami, strašlivě touží poklátit nějakou nafrněnou uhrovitou kravku ze sedmé bé, načež si však ujasní orientaci a nepohrdnou ani otylým nejlepším kámošem, se kterým si vzájemně už tolikrát drželi džojstyky při Volání dutých. Film o už tisíckrát zhomixovaném tupém ničem a zbytečnější než radiátory v Senegalu, točený pouze za účelem plošné mentální retardace a vykrmení korporátního Mrvelovského prasátka z těžce u pásu vydřeného kapesného na kino pro tu chloubu dělnických rodičů. Charizmaticky se supící Míša Kýtn je tak jedinou osvěžující a bezesporu kladnou postavou, které od počátku urputně držíte palce, aby toho upištěného pičuse co nejdříve postříkala insekticidem, vrazila Blikající turbokonzervu do prdele Kapitána Homokokota, nějakým bestiálním způsobem vyvraždila všechny ty ostatní Assvendžry, a už se pro mládež točily výhradně jen nedebilotvorné, alespoň kapku oduševnělé filmy s nějakou elementární přidanou hodnotou.

    • 30.9.2017  01:22

    Knihu, mimochodem dost popiči, mi Olinka osobně věnovala k narozeninám. Fuckt nekecám. Film, mimochodem dost napiču, mi jen tak bez speciální příležitosti věnoval populární filmový distributor. Tady trochu kecám, normálně jsem to nakoupil na internetách, s velkou radostí tak připravil zmrdský Synestár alespoň o část jeho amorálních výdělků, nemusel jsem půl hodiny úplně zadarmo dělat cílového konzumenta násilně vnucených vyjebaných reklam a marginálně tím přikrmovat už tak nenažrané prasátko hrabivé holandské monopolní velekundy. Taxem si zase trochu kultivovaně zadštil a zpět k tématu. Typický příklad toho, jak může zajímavý, zábavný a čtivý, v ichformě psaný psychologický výlet do hlavy jeblé důchodkyně z prdele světa jeho vizualizace totálně zprasit. Každý alespoň náznak Olinčiny originality, myšlenek i humoru, které se holka urputně snažila procpat do scénáře, utopila pomalu senilněnjící a vždy krutě přeceňovaná bába Holandová v ukájení svých uměleckých ambicí. Výsledkem je pak místy až trapná, násilně sestříhaná a dost otravná pičoidní menzlovina, která si kulantní knižní předlohou akorát tak vytírá prdel, a již po dvaceti minutách maglajzovitého zmaru máte toho Pokotu akorát tak pokokot. Je velká škoda, že materiál nedostal do ruky nějaký soudný, rozumný a neegoistický režisér bez neúprosně postupující stařecké demence, protože s poselstvím knihy se jinak plně ztotožňuji, jeblá kráva, nejeblá kráva. To zní, že zelení buzeranti (myslivecké svazy kdekoliv) jsou jen nedůsledným zákonem zakokotvenou bandou surových vyrachtaných psychicky narušených animálních hovad bez jakékoliv úcty k životu a zkázou lesa i přírodní rovnováhy v něm. Hajný už dávno není lesa pán, nýbrž prachsprostý vypočítavý zmrd, co si do revíru komerčně vysadí výhradně gulášovou a stejkovou zvěř, aby si párkrát za rok s ostatními zmrdy mohli výhradně pro zábavu a pořádné vystříkání se při vzájemné honitbě sahat vlhkou rukou na ztvrdlá přirození u toho tolik vzrušujícího masového zabíjení živých tvorů, přičemž celoročně nemilosrdně likvidují lišky a jiné přirozené predátory, co jim užírají z talíře, ať jsou ohroženi či ne, přinejhorším ty pasti s jedem svedou na pytláky. A taky vám třeba bez váhání a se sadistickým úsměvem kdykoliv odbachnou psa, který vám čirou náhodou při procházce odběhne ke kraji revíru, jen proto, že jim je potom děsně teplo u šulínka. Když jim pak za to vrazíte tu jejich bambitku do prdele, jdete sedět za útok na veřejného činitele. Nejvyšší čas ukončit jim hájení, dát jim okusit vlastní medicínu a pohonit je po lese s brokárnou, načež se vyfotit nad krb v lovecké póze s nohou na pomalu dodělávajícím myslivci. PS: LIVINGDEADKU, ty krutohustý lingvisto, fuckt mile ses rozčílil nad Krobotovým polským přízvukem. Možná bys ale měl vynechávat filmy, přesahující tvé jazykové (lízání solných homolí) schopnosti, a neprstit u nich ségru. Tudíž ti asi uniklo, když Mirek říkal, že je „entomolog z Olomouce“. To první fuj fuj slovo, které snad ani neexistuje, raději vynecháme, ale to druhé je O-L-O-M-O-U-C! Nějaký záškub v listech? Ne? Tak to by ti možná někdo měl přihnojit květináč. ;-)

    • 26.9.2017  21:54

    Jediný opravdu poctivý, bezelstný a altruistický miliardář světa, úchvatný a dobrosrdečný filantrop Andy Babitch, sokol jasný, hlava pomazaná, je čiročiré maďarské dobro! Nic lepšího nás nemohlo potkat!!! Jde mu výhradně o blaho národa, aby nikdo nekradl, všichni bez rozdílu řádně a včas platili daně, hladce a spravedlivě čerpali evropské fondy a náš malý národ jen a jen vzkvétal ve světlých zítřcích pod laskavými křídly přátelského, soucitného, křišťálově průhledného a všemi milovaného korporátu, fertilního Agrofertu. Ten totiž, až po bolševicku za pomocí státních represí a nejúspěšnějších krizových nenažerů zatočí se všemi těmi zkurvenými zlodějskými a bezohledně vykořisťujícími malými a středními podnikateli, všechny je zruinuje, skoupí, zlikviduje a rozprodá na náhradní díly, tak každého z nás přivítá ve své hřejivé náruči a dá nám skvělou perspektivní práci za naprosto velkorysých 65 Kb (Korun babitchovských) na hodinu v některé ze svých zdravých BIO!!!kafilérií, životnímu prostředí nebývale prospívajících chemických provozech či ryze dietních nízkokalorických pekárnách. Tam budeme s pocitem zajištěné budoucnosti a úsměvem na tváři mlít zdravou a výživnou, posypovou solí dochucenou, ryze českou masokostní moučku z těch nejkvalitnějších produktů polských nucených výseků, šťastně a beze strachu míchat zcela netoxické pesticidky na ty zlé fuj fuj brouky, co nám ožírají biopaliva, nebo drtit z nutričně tolik hodnotných speciálních odrůd zakrslé kukuřice a chutně nedomrlého obilí mouku na koláče, co nikdy nejsou bez práce. Ne ne! Ti nejšťastnější z nás pak budou trávit dvanáctky na čerstvém vzduchu a pěstit naší žluťoučkou ekologickou spásu, královnu všech rostlin, jež zajistí našim dětem to nejčistší ovzduší, až coby božské aditivum zadře všechny ty zasrané znečišťující motory na fosilní paliva. Sláva ti, sláva ti, sláva ti!!! Endy, pomiluj ny! Tak rádi budeme pro tebe jen tupě přežvykovat a dvakrát ročně si necháme poklidně oholit vlnu na svetry. *** Jako Víťo, dobrý, vole, tohle ti závislé veřejnoprotiprávní médium s kradou, volenou většinovou Kalverovou bandou, jejíž předseda si pořídil novou firmu – Českou dementpubliku a.s. a tu dle svého nejlepšího vědomí a … po kouscích plundruje a likviduje, určitě do hlavního vysílacího času nezařadí. Nevím, jestli jsi to natočil Za orálek, nebo protože jsi stejně nasraný jako já, ale je trochu škoda, že sis jako tažného koně vybral ubohého nenažraného kulaka, kterého když Endy svým šarmantním způsobem ojebal a přivedl na mizinu, zbylo mu jen nuzných 10 000 hektarů, bioplynka za sto padesát míčů a oči pro pláč! Kdyby to náš maďarský parazit agent Bureš neudělal, sází teď spolu ruku v ruce řepku po celém Podyjí. Přitom je tolik lidí, které ta kunda zlikvidovala naprosto, a ještě zlikviduje, ať už svými obchodními praktikami, tak ekonomicky zcela nesmyslným daňovým terorem. Nebo taky ne a je to první vlaštovka s alespoň nějakou publicitou, kterou MAFRIE a Český žrout koncesionářských poplatků od každého, kdo jen umí vyslabikovat slovo televize, aniž by ji vlastnil, nestačily „zprodukovat“. Jít na lov sviní jen se selským rozumem není až tak úplně ono, ale nevadí. Dalo se to sice udělat mnohem chytřeji, s daleko věrohodnějšími oběťmi a neprůstřelnějšími argumenty, ale aspoň něco. Třeba teď přijdou další dílka a těch 70 procent lopat v našich lůzrech a hnojích pochopí, že zakřížkováním ANO volí cestu do prdele České korporátní republiky, na níž je bude s úlisným úsměvem provázet naprosto amorální hovado, které, až se to všechno v toxických dýmajících vyplundrovaných ruinách provalí naprudko, tak sorryjako, mámtovpiči a roztomilý tropický ostrůvek bez extradice na luxusně rajské dožití v Bakalově Polynézii. Takže nezbývá, než doufat, že pohádka skončí dobře a nějaké to dítě v davu už brzy nahlas bezelstně zakřičí, že císař je bezskrupulózní pokřivená hrabivá zlodějská zmrdská kurva, načež i solviny prozří a strhne se blahodárná vlna defenestrací a věšení na kandelábry.

    • 24.9.2017  21:51

    Další Matoušova pohodová Bondáž, svěží, rozverná a příjemná na pohled jako prostituující flexibilní dvacítka, kterou nehyzdí žádný toporný prasečí xicht, ani kokotí ambice dělat z nulanulasedmičky psychologické drama. Čuník Tatům je půl filmu v mrazáku, tudíž se dá říct, že je to i plné skvělých a sympatických herců, včele s dokonale slizce vyšinutou Julkou Vřesovou v roli Pavlíny Eskobarové, co si u Medelínu otevřela řetězec McHuman. Prostě krásně natočená, zábavná a nápaditá akční taškařice, která yntelechtuálnímu výqětu místních bukanýrů zjevně přišla málo homosofistikovaná, protože v ní zase nikdo nedělal „VŽUUUUUM“ v upnutých pastelových pitkáčích, neejakuoval pavučinky, ani neházel hvězdotřpytným kanálovým poklopem. Doufám, že po tomhle už konečně stará Brokolice najde baterky do vibrátoru, vylije Danka hrát Ledrfejse (pro něhož byl stvořen a ani nepotřebuje masku), no a najme na scénář a režii někoho, kdo ještě nezapomněl, co dělalo Bonda Bondem.

    • 19.9.2017  21:31
    Baby Driver (2017)
    ****

    Jak Thelmo potkal Lujza, zasmažili Géteáčko a odjeli hnusným kadylakem vstříc zapadajícímu slunci. Jasný důkaz toho, že se dá i z omšelého, plytkého až tupého námětu udělat veskrze vizuálně přívětivý, zábavný, originální a svěží skorobuzikál, byť s hnusnýma pissničkama. Éda Piš, ač má na svědomí jedno z nejdebilnějsích a nejtrapnějších zvěrstev, jaké kdy zneuctily celuloid – velepičoidního Scota Pilgrima, ukazuje, že je dozajista talentovaným filmařem a ani nevadí, že neustále soutěží o osobák v délce bezstřihové sekvence, protože právě to tomu dodává ten šarmantní šmrnc. Je rovněž bezesporu i skvělým loutkovodičem, vždy výborného Jakuba Liškku povodil k naprosté dokonalosti, dokonce se mu povedlo vyždímat jisté svalové záškuby v xichtě jindy toporného manekýna Honzy Šunkky a Kevča už je jen třešničkou na kulantně upečeném dortu. I ten přitroublý autistický homojeliman v hlavní roli je přirozený sympaťák, a tak je na světě na pohled příjemná, stylová a hezky odsejpající kokotinka, u které je vám úplně jedno, když si lahváčem pobryndáte fungl nové buzerantnské tričko od Benetonu, protože s těmi fleky vypadá daleko líp.

    • 16.9.2017  21:32

    Taky jsem měl doma dost divnou panenku. Dostal jsem ji kdysi od maminky k třicátinám, abych prý přestal postávat s nagelovanou přehazovačkou v šedém baloňáku s kapsami plným Bonparků před těma základkama. Říkám jí Anální zvonek a často jsme si spolu hráli na doktory nebo opraváře praček. Hned od počátku mi přišlo, že s ní není něco v pořádku. Sice to byla krasavice a rozhodně nevypadala jako výrobek úchylného hračkáře, dobrý leda tak k traumatizování sedmiletých školaček, nicméně neustále mívala takový zádumčivě melancholický udivený výraz, který mě občas až děsil. Pár let se chovala jako úplně normální panenka. Tedy spořádaně ležela, stála s nohou za uchem, klečela na čtyřech nebo tiše čekala srolovaná ve skříni, až se vrátím z týrání drobného domácího zvířectva nebo od psychiatra, a budeme si spolu zase hrát. Nedávno se ale začaly dít podivuhodné věci, řekl bych až paraořechové. Třeba předminulou středu bych se vsadil, že jsem ji ráno vypustil a uklidil, když jsem se ale vrátil domů z nakupování oběda a umyl si ruce od krve, našel jsem ji, jak sedí zcela nafouklá v pokojíčku pod plakátkem Vesmírných lidí a vyčítavě na mě čumí. Přikládal jsem to tehdy, jak říká pan doktor, krátkodobé anterográdní amnézii, protože jsem si večer předtím zapomněl vzít modrou a žlutou a napajcoval se jen bílýma tabletkama. Jak však říká každý pacient s mimo jiné diagnostikovanou perzekuční paranoiou, důvěřuj, ale prověřuj, a tak jsem ji tentýž večer znovu pečlivě propláchl, vyfoukl, sroloval a zamknul do skříně, a abych opět nebyl druhý den na pochybách a nezapomněl, udělal jsem si pro jistotu ještě do předloktí pěkně hluboký zářez břitvou. A hádejte co?! Jakmile jsem se vrátil z venku, kde jsem celé dopoledne usilovně pálil lupou mravence, našel jsem Anální zvonek úplně nafouknutý do hrací velikosti, jak sedí, tentokrát v obýváku přímo pod ukřižovaným Ježíšem v životní velikosti, a zase mě sžírá tím svým podivným pohledem. Záchvat jsem tak tak potlačil jen za pomocí dalšího pořádně rozšklebeného zářezu, zachoval chladnou hlavu a rozhodl se hrát si s ní, jako by nic. Ale pak mě ta svině hryzla do žaludu a řekla mi pičo!!! No, jak ty její rtíky permanentně strnule vykružovaly to tolik lákavé lascivní „O“, znělo to spíš jako „IČO“, ale já vím svoje! Kde by, kurva, gumová panna vzala živnosťák, že jo?! To už jsem ale mohutně panikařil v přesvědčení, že ji natuty muselo něco posednout, a tak jsem ji rozřezal na asi milión latexových proužků a zakopal na skládce, pro jistotu mnohem, mnohem hlouběji než všechny ty bezhlavé kočičky a ohořelé pejsky s vypíchnutýma očima. Mimochodem, ti byli taky posedlí a nebezpeční všem mírumilovným mimozemšťanům v okolí! A pak, pouhé dva dny po tom strašlivém paramilitantním incidentu, náhle slyším uprostřed noci strašidelné bušení ze skříně a démonické škrábání na dveře. No krve by se ve mně nedořezal! Ne, nebojte se, to byl jen takový bubací vtípek, já vždycky z řezných ran krvácím úplně předpisově, svou práci exorcisty vykonávám pečlivě a svědomitě a po mém vymítání už se nikdy nic znovu nevrací. To byla jen sousedka. Potkal jsem jí ten den na chodbě, a když se na mě podívala, bystře jsem si všimnul jejího nesmírně podivného a až děsivě znechuceného výrazu. Mám sice po celém těle hnisající jizvy a lupenku a ten den jsem byl opět kapku nesvůj a vyběhl s košem jen tak, jak mě Satan stvořil, nicméně já už po všech těch letech zkušeností lehce dokážu rozpoznat jasnou posedlost, když ji vidím. Jelikož jsem z těch zářezů zrovna trošku anemický a ne úplně při síle, tak jen čekám, až trochu zeslábne a budu jí moci pomoct. Vymítat takové stokilové prasnice bývá fyzicky dost náročné, víte? *** Wanové vykrádání Čakyho nemilosrdně pokračuje i navzdory ukrutně nudnému, otravnému a přiblblému prvnímu dílu. Musím však konstatovat, že dvojka zaplaťsatan až taková hemoroidiáda a bezinvenční uspávačka hadů rozhodně není. Je to vcelku svižné, démon místy i démonický a nezůstává jen v tupě čumící cigánské barbíně, kterou předtím jen klapka děsuplně přenášela z obýváku do ložnice, a celé to docela solidně odsejpá. Nicméně strašení dětí a mládeže v ponurých domech hororovými hračkami je natolik vytěžené téma, že už cokoliv, byť zručně natočeného, působí šablonovitě a vyčpěle, je nejvyšší čas se na to vysrat a natočit něco svěže originálního. Například můj příběh podle skutečně skutečných událostí. PS: Bestlamo, ty Homodonchujáne, že jsi zkolonoskopoval jedničkou vybubaného Reného, když už jsi Robertovi slíbil registrované partnerství, je přinejmenším podlé. Až to zjistí Milan, nechá se s tebou odregistrovat. Ale jinak jsi samozřejmě ukrutný boreček, kurevnikář a tak …

    • 15.9.2017  20:28

    To takhle mrknete na HOMObázi na přívěs a s pérem v ruce mačkáte HREJ v očekávání brutálního řádění nevlastního bratra Jeníka Párala ve hnusnoviktoriánském Londýne, a pak vám místo dalšího Z pekla naservírují Z prdele, něco, jako byste se těšili na horor o kulantním masounovi a někdo do vás místo toho napral Rozum a cyp. A tak ho jen otráveně zastrčíte, avšak když to hned nevypnete a nenaladíte na internetách nějaký ten snaf s děvkama, zjistíte, že to až taková sterilní katastrofa zase není. Dostanete hezky vykonstruované televizní detektivní drama, poháněné charizmatickým Vilémem Nočíkošle, jehož prý překvapivou pointu sice musí odhalit každý bez rozštěpu a s pěti prsty na ruce, jen co se na scéně objeví ten úchyl Karel Marx (ups, asi bojler, sorry jako), nicméně jeho vykořistitelná nadhodnota spočívá hlavně v solidním příběhu, vytuněném hraní všech zúčastněných a vcelku vydařených kulisách.

    • 14.9.2017  20:44
    7 životů (2017)
    ****

    Pondělí má důvod k mlžení, Středa je kráva k nesnesení, Neděle toporná jako trám, osmý den schází nám … Sedmkrát obskurně ohavná a nic moc hrající Ňouma Rampičová v nesporně originální, svižné a akčně našlapané Vě-Fárně s výstižně přeloženým názvem Sedm pičí aneb Kde je, kurva, Pondělí?!. Ano, má to pár logických štěrbin, do kterých zdejší Aristotelové, yntelechtuánové každým coulem už podle pissemného projevu plného stylistických i gramatických anomálií, velkohubě strkají pokřivené prsty, protože to prý vůbec nebylo jako Stalker nebo Vesmírná odysea, které sice taky nepochopili a totálně se u nich otravovali, nicméně Dagles a Kamil Filcka říkali, že je to fajné a celé takové yntelygentňy, tož to tak musí být. Takže prostě další kulantní, hezky natočený a příjemně brutálně zábavný ze řetězu utržený Wirkola, nejste-li zrovna nějaký ten nepod- či nepřevzdělaný hnědopich.

    • 13.9.2017  21:13
    To (2017)
    ***

    Jestli je film dvouapůlhodinová otravná pruda, nebo ne, se dá vcelku zdařile kriticky indikovat tím, jaxe vám chce v kině chcát. Mně se chce skoro vždycky, protože před tím do sebe zpravidla kopnu jedno až dvě lunga, a celou dobu pak intenzivně zapíjím přesolené čipsy, které sežeru ještě dřív, než začne spektákl samotný, abych tolik netrpěl, když mi zkuzvysynský Cinezmrd za mohutně přežiděných 160 kulí začne svévolně přerušovat parádní půlhodinový reklamní blok nějakým posraným filmem, ať chci, či nikoliv. Pardon, nepatrně jsem se opět nechal nadšením unést, ale cítím se vždycky jako bez předehry brutálně opíchaný do prdele dvoumetrovým černochem, když se tolik těším na skvostný komerční blok úplně zadarmo a někdo mi ho v nejlepším vypne. Ale zpět k tomu Tomu a sofistikované chcací determinaci. Takže, existují předlouhé filmy, u nichž, ač vám málem praská močový měchýř, sedíte přikovaný k sedačce, na hajzl ani nepomyslíte a radši si uděláte uzel na egu, jen aby vám z toho skvělého a napínavého děje něco neuniklo. A pak tu jsou ty, u kterých si celou dobu intenzivně přejete, aby už to, kurva, skončilo, a vy se konečně mohli jít vychcat, avšak nejdete, aby vám náhodou neuniklo to, proč z toho všichni ti přechytřelí gayxperti tolik cákají a ženou to do hrubě přeceňovaných výšin, až nakonec litujete, že jste si zbytečně uháněli problémy s prostatou, protože se u toho dalo chodit v pohodě chcát co deset minut. To „proč“ se u tohohle Toho dá vcelku jednoduše vysvětlit dvěma způsoby. Buď neviděli staré To či nečetli knihu, nebo jsou to prostě kokoti. Toto To a tamto To jsou totiž totálně totožné. Skvělá věta pro kokotavé, co říkáte? To nové To má akorát trochu více efixů, lépe hrající nesympatické děti, makabroznější rejtyng a pevnější režii, ale zase horší atmosféru, patinu i Penyvajse než to staré To. Ale jinak je to nachlup stejná časově přebušená nuda s otravnými fakany, plná obvyklých Štefanových midráků ze šikany a úchylných maloměstských rodičů, jež je jen grafomanskou overturou k famózní druhé polovině s dospělými, a kdyby byla o hodinu (300 stran) kratší, vaše hemoroidy (sítnice) by dozajista zaslaly panu Králi děkovný dopis. Můj měchýř říká „hnusná trojka“, nicméně je žádostiv, jak dopadne ta lepší část.

    • 9.9.2017  21:48

    *Megalomanská megapičovina je vysoce odborný filmově teoretický termit označující naprostou scénáristickou demenci, obalenou natolik obskurním *digitálním mrdníkem (totálně bezhlavé nadužívání počítačových triků), že tento už není schopen ani trochu kompenzovat příběhovou debilitu, naopak ji ještě podtrhuje a celek pak způsobuje rakovinu vkusu, mentální impotenci, chronické záněty logiky a terminální uhnívání sítnic. Přebaly blúrejů by rozhodně měly kromě výše uvedeného varování obsahovat i nechutné obrázky těch nejznetvořenějších downů, vyhřezlých mozků, zoufalstvím vypíchnutých očí a roztřepených konců míchy, bezradně pleskajících o prázdné lebeční dutiny. Pokud jste ovšem otylý nezletilý retard, co o sebe v pokojíčku na koberci s Medvídky Pů s mongoloidním výrazem a soustředěním přikousnutým jazykem blahoslaveně rozbíjí v Číně lisované karcinogenní výrobky firmy Hasbro, jste samozřejmě v suchu a jděte do toho! Čeká vás vzrušující a ani trochu otravná dvouapůlhodinovka nepřehledně chaotického poletování ingotů, železných traverz, suti a jiného bordelu, mezi kterými se autokokoti přeměňují v rytíře Kulatého transformátoru. Ano, dostanete k tomu také inspirující sofistikovanou přednášku z mykologie o tom, že to byli právě oni, měnivší se tenkrát místo z hnusných amerických kraxen na robohňupy z konů a transtriceratopsů, kdo za temného úsvitu anglosaské degenerace dovezl králi Gejtušovi z planety Slintajicího idiota v souhvězdí Velkého potratu onen slavný meč Transcalibur. Počítám, že další díl bude o tom, jak nám ti zkurvení zlí Disepšni ukřižovali Ježíše. Jedinými zkomírajícími záblesky na konci tunelu mozkové smrti jsou tu poměrně šarmantní a vtipná etuda Hopkinsovic Toníčka, jemuž zřejmě senilita dala zapomenout, jakým býval vybíravým charakterním hercem, a pak samozřejmě ta vskutku bez reptání ojetíhodná DaVinčiho velekunda, která nejen prokrvuje, ale dokonce i hraje, na rozdíl od MárkyMárka, jenž zase jako obvykle na molu jen koženě předvádí buzerantské trenky Kálvina Klajna. Prostě Zálivovi a jeho produkční partičce už dočista transpřeskočilo a megajeblo, a pokud se tahle pičoidní předražená hračkářská reklama čirou náhodou alespoň zaplatí, pak začínám ze strachu z celosvětové cerebrální apokalypsy kopat ve sklepě protikreténský kryt a ven vycházim jen v antimongoloidní roušce.

    • 8.9.2017  20:02

    V životě skoro každého alespoň trochu promiskuitního a rentabilně smýšlejícího muže jednou nastane okamžik, kdy zjistí, že je daleko jednodušší, ekonomičtější a zcela bez marginálních následků prostě si vyhonit a jít spát. Před takovým randem s pravačkou si totiž nemusíte holit koule, vytrhávat chlupy z nosu, cákat se předraženýma feromonama od nějakého francouzského teplouše, ani si pak strkat nitrák pod jazyk, kdyby se na vás figurantka snažila udělat dojem. Navíc ušetříte pěkných pár Smetanů za všechny ty večeře a kina, nikdo se k vám ráno nechce stěhovat, aby se stal generálním manažerem vašeho volného času, neomezeným uzurpátorem vašich kreditek a po tajném vysazení antikoncepce matkou kurevsky drahých nežádoucích konsekvencí vašich avantýr. Také dosud nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by pravačka někoho s kyselým xichtem nutila zvedat na hajzlu prkýnko, mýt si každý den nohy, dávat nádobí do myčky, uklízet ponožky ze sedačky, týdenní svršky ze svého oblíbeného odkládacího křesla nebo shazovat panděro. Pravačka rovněž nikdy nepičuje a nevydírá upíráním základních potřeb, pokud se vrátíte zchvácený z práce v čase „zcela neakceptovatelném pro „normální rodinný život““, ani vám žárlivě hned ve dveřích neočichává přirození a nesjíždí lupou cizí vlasy na kvádru, když přijedete ze služebky, na které jste ji pro samá složitá jednání neměl čas zvedat telefony a řešit „životně důležité“ totální kokotiny. Nebo je zde druhá varianta, prostě se na všechny ty dobré rady vysrat a vzít pak tu panovačnou krávu do Austrálie kempovat. Disponujete-li rychlýma nohama a dostatečně pevným charakterem, máte tam docela slušnou šanci, že nějaký páreček retardovaných vidláků váš problém elegantně vyřeší a vy z toho vyváznete se zdravou pravačkou a poučením, nedělat už příště pičoviny. Problém ale je, že pokud jsou ti burani takoví nezáživní, málo úchylní a nedostatečně brutální ňoumové, a vy navíc strávíte poměrně dost času tupým čuměním do buše, než na ně vůbec narazíte, může to být nakonec celkem pruda a vy se odtamtud budete vracet sice osvobozen, nicméně značně znuděn. No selaví, většina důležitých rozhodování v životě vesměs probíhá výhradně mezi menším a větším zlem. Jako například v případě dilematu při hodnocení tohoto filmu. Když prostě nejsou k dispozici solidní čtyřky, jsou pak lepší pevné dvojky nebo trochu povislé trojky? A není to vlastně v konečném důsledku jedno?

    • 7.9.2017  20:34

    Musím se smát, když si vzpomenu, jak Jeník vždy na všechny strany úpěnlivě pičoval na nevypověditelný úvazek v Džampstrýtu, bez něhož by ale nikdy nebyl tam, kde je dnes, protože to prý pro něj byla naprosto dehonestující role v seroši pro tupé týnejdžry a nemohl se kvůli tomu věnovat vysněným kůl andrgraundovým projektům. Padesát míčů je ale evidentně dostatečná cena za tvář i zásady, a tak na stará kolena předvádí snad to nejtrapnější debilní čurákování v povrchní komerční žumpě, jaké kdy bylo na plátně k vidění a kterým navíc dokonale degraduje už tak dostatečně hloupou, obskurně předraženou dyznejovskou sračku pro zvláštní školou povinné retardéry a vrozenými genetickými vadami značně zpomalené pětileté děti. Od vcelku snesitelné jedničky to jde s touhle sérií od desíti k prdeli, ještě pár pokračování a ty infantilně maligní tumory dosáhnou úrovně klecových lůžek, všichni ťy pyráťy po sobě budou z dvanáctiliberních děl dvě hodiny už jen rovnou nesmírně efektně střílet hovna a Brukhajmrovo prasátko kvičet blahem, jaké má další nové, perspektivní a nesmírně hihňavé cílové publikum a jak mongoloidní scénarista, efiksa a uboze prostituující degen Jeník zvítězili i nad bazálním vkusem a elementární inteligencí.

    • 6.9.2017  22:09
    Svět podle Daliborka (2017)
    odpad!

    Klusák tímto veledílem potvrdil své nesporné kvality. Tendenčního bulvárního hovada. Dva roky s astrofyzikem, jeho matkou, co po nocích rozbíjí atom, a maďarským existenciálním filosofem by za normálních okolností byla zábavně děsivá dokumentární studie majoritní části tohoto mentálně skomírajícího národa, a je úplně fuck, jestli jsou to semidebilní „neonacisté“, členové Klubu Planety opic nebo voliči Endyho Babitche. Byla by, pokud by ten rádoby manipulativní pičus zůstal v mezích dokumentace. Ale to on ne. On si takhle dva roky uměle aranžuje velkolepého müslitele a jeho bezprecedentně intelektuální famílii, aby si v epickém finále v Judassic parku mohl zafrajeřit, řádně zaponižovat tak tak vegetujícího fikuse a ukázat, jaký je moudrý sluníčkářsko sionistický kabrňák. Čímž se z toho stal idiotský pseudošvár, vhodný leda tak do hlavního vysílacího času Prímy Hnooj a TV Lopattov, aby všichni ti průměrní Čechové mohli aspoň na chvíli vypnout Volání dutých na Péesčtverkách, oprostit se od svých odporných prasnic a před nástupem k pásu se u lahváče rozhořčovat, jaké jsou ty neonnacyzmy a rasyzmy vlastně fuj fuj a plné debylů! Mohls je vzít na exkurzi do Chánova nebo Višních Lhot, ale to už by nebyl až takový tendenčně bulvární kontrast, viď? Když už musíš po stotisícáte angažovaně ohlodávat holou kost, to věčně kůl téma, najdi si na to příště důstojnějšího soupeře, milý yntelechtuáne. Třeba profesora Finkelsteina, s retardovanou opicí to bylo dost laciné.

    • 3.9.2017  20:27

    Přichází to v noci, a tak to sem tam přehlédne nějakého toho černocha. Multikulti táta má doma páreček negrů, který se sveřepě snaží ochránit před zombifikací, avšak malý KuntaKinte je sedmnáctiletý retard … Milé malé drama o tom, že se i slušný a hodný sapiens může změnit v pěkně zuřivou kundu, když mu teče do bot, nebo se mu něco chystá sežrat famílii, a že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Takový neduživější a méně explicitní příbuzný skvělého Přežívalisty, avšak dostatečně atmosférický, solidně zdramatizovaný i zahraný a slušně odsejpající, aby na něj mohli zdejší hororoví exprdi mávat nevyvinutými přirozeními, plivat gumové medvídky a velkohubě srovnávat s, od druhé série nedívatelnou, ultranudnou, otravnou a ostopéro zoufale vatěnou sračkou Chodící mdlí.

    • 1.9.2017  21:01
    Tour de doping (TV film) (2017)
    *****

    Opravdu kvalitních a seriózních sportovních dokumentů o cyklistice je jako hub po jaderném výbuchu. Proto vždy, když se objeví něco takto precizního a realisticky zpracovaného, musí prostě každému pravověrnému fanouškovi vrcholového velocipedování, padesátikilovému chcípákovi s obludnými stehny, majestátní figurou gynekomastického hajzlového pavouka, odřeným rozkrokem a gigantickým ohryzkem lačně zacukat v nechutně upnutých zapařených elasťácích těsně nad uhnitýma koulema a popadnout jej kompulzivní chuť dát si „vitamínový“ koktejl a začít šlapat. Legendární Tour de France 1982 je zde vykreslena zcela autenticky a bez příkras, doplněna skvostně restaurovanými dobovými záběry, bezprostředně upřímnými zpověďmi všech hlavních aktérů a citlivou narací snad nejslavnějšího Američana - fenomenálního džezového trumpetisty, prvního člověka na měsíci a nejlepšího HGHcyklisty všech dob. Prostě dokonalost, která vám okamžitě zvedne hladinu stanozolu v krvi a samým vzrušením rozbuší enormně zvětšenou chlopeň.

    • 30.8.2017  20:36

    Válka o planetu opic je dokonalým popřením všeho, co dosud o tomto tématu bylo … Ups, tak pardon, to jsem si jen nedopatřením spletl film! Tohle je naprosto, ale naprosto přesný a ani trochu nezkreslený životopis nekulturního agresivního hovada a čokorecitátora dementních, polomongoloidních a arytmických básniček do stále stejného duc duc duc s příznačným jménem Tupák. Negrorasistická agitka, ve které je vyrachtaný animální dobytek vylíčen jako zádumčivý yntelechtuán, citlivý altruista a Luther Kong ryloudyt, jenž svým semidebilním přednášením glorygloryalelujá hrdinně vzdoruje bitchi otrokáře a který „ve skutečnosti“ ani trochu netípnul šestiletého černouška (nedal bych moc za to, že to bylo právě ono inkriminované Brendino dítě), v životě nikoho neznásilnil, ani náhodou nikoho nepostřelil či neohrožoval zbraní a nikdy!!! nepřechovával ani menší množství než malé. To si totiž všechno jen vymyslely ty bílé kurvy, co ghettech schválně nechávají množit štětky s dýlerama, a pak se o jejich potraty odmítají sociálně starat a sveřepě jim upírají vzdělání, ač ty by určitě nejradši chodily na vysoké, makaly jak barevné a byly by s chutí nesporným přínosem a pilíři pro celou společnost. Kvůli těm lhostejným sviním skončily veškeré asimilační pokusy zase ghettem, protože z mírumilovných, čistých a spořádaných integračních čtvrtí ti zasraní nepřizpůsobiví rasisti sprostě zdrhli jen a jen proto, že sousedé překročili povolenou dávku pigmentu (a to si vedle Asiatů klidně dál bydlí), tudíž těm chudákům nezbývá nic jiného, něž zase šlapat, dýlovat, gangstovat, střílet se mezi sebou padni komu padni a sociálně tklivě přednášet lingvistické a gramatické paskvily. A když si ostatní čokobratři a pár mozkově deficitních bílých socek u té nesmírně sofistikované recitace začne podupávat do rytmu, z necivilizovaného vymaštěnce Tupáka je rázem bojovník za svobodu a práva všech negroameričanů, kulturně sociální fenomén a jeho nejlepší kámoška, snad nejslizštější, nejhloupější a nehysteričtější ebenová příšera evrmejd - Džáda Pičr, toho času Kovářová (chudák Wilík), může pořádat všechny ty antirasistické tryzny a bojkotovat Osraly, páč jsou málo černé. K totálnímu vytunění celé té frašky by se mohla příště angažovat v Hnutí za odrasističtění pohádek a pro vlastní zviditelnění s vervou prosazovat ústavní změnu lidové slovesnosti, neboť Ježíš, Pítr Pan, Fazolový Džek, Lesní víly, Medvídek Pů, Sněhurka, trpajzlíci a Superman byli ve skutečnosti negři. No, jen jsem čekal, jestli to ta tendenčně demagogická černoprodukce dotáhne k dokonalosti a ruka s kvérem, co zrušila chudákovi Tupákovi recitační kroužek, bude Čárltna Hestna. Nestalo se tak, tudíž tomu nasolím dvě krásně hnědé (abych náhodou nestranil Indiánům) hvězdy, protože ta komická Bajka o kultivovaném Tupákovi vcelku odsejpala. Ale příště chci tu o Černé Karkulce. S bílým vlkem!

    • 29.8.2017  20:56

    Když se dánská zlodějská bezskrupulózní kurva, pro lepší ilustraci ji říkejme třeba Endy Zkurvysøn Babitch, rozhodne, že chce být premiérem, aby mohl z ještě vytuněnější pozice nadále nerušeně vykrádat evropské fondy, cíleně likvidovat malé a střední podnikání, bulíkovat lopaty a škodit celému národu, musí si nejprve udělat autokratické pořádky ve své komunistické straně, říkejme ji třeba JA. A jak už to mezi tou bandou bezručkovských zmrdů, zvanou vysoká politika, chodí, když chceš až nahoru, musíš být to nejbezohlednější hovado ze všech, popřípadě slizký plešatý impotent, kterého si velcí kluci vodí, jak potřebují. Jelikož je Endyho zmrdství vskutku výjimečné, má nejlepší předpoklady stát se obrprasetem, a poplatný svému naturelu zahájí důkladné stranické čistky za pomocí vyfabulovaných skandálů a svinstev, a má úplně v prdeli, kolik relativně slušných lidí tím zlikviduje. Naštěstí, což je v tomto případě vcelku relativní pojem, se po stopách jeho nekalých rejdů vydává nesympatická ambiciózní polobulvární hyena, říkejme ji třeba Jan Tuna. Osina v prdeli je to řádná, a když zjistí, v jakých sračkách se to vlastně brodí, kupodivu převládne ta desetina charakteru, která mu ještě zbyla, načež Endyho solidně natře a pošle za Bakalou živořit na vlastní tropický ostrov. No, jak ukazuje tento vcelku zábavný, dobře natočený a solidně zahraný poblitický napínač, v Dánsku by to patrně dopadlo dobře a tu svini by zařízli, patrně proto, že tam nežije 70 procent tupých solvin a jejich Endy nestihl stínově skoupit tři čtvrtiny masmédií. Ovšem kdo ví, jak to může dopadnout jinde, pokud lidé nebudou žrát tabletky na zchytření a uklízečky se stavebními přidavači nedostanou zákaz reprodukce! To by také nakonec mohl vládnout všem jeden monopolní Agrozmrd, který bude u koryta tolerovat pouze podobně založené Microfuck na softvéry, Gůgl na šmírování a Cinezkurva na masovou zábavu, no a všichni v tom imaginárním státě budou jen sázet řepku, vyrábět amarouny pro Trikatela za minimální mzdu a nadávat, jací byli předtím tupě manipulovatelní čuráci.

    • 28.8.2017  21:28

    Nikdo na světě neumí vyslovit „matkojeb“ tak procítěně, s láskyplnou intonací a dokonalou dickcí jako pan Džexn. A v tomto Julesově Dedpůlovi ty matky jebe více než uspokojivě a vůbec je opět celkově excelentní, až se z toho stala jedna z nejzdařilejších vzpomínek na doby, kdy ještě scénáristé nebyli dekadentně přiteplení pičusové, rejtynk pro nezletilé retardy tolik nehýbal filmovým průmyslem a točili se Poslední skauti, Smrtonosné zbraně a další vtipné, zábavné a inteligentně nahláškované akční filmy s koulema. Vzpomínek, při nichž se katolické panny a prudérní gejové urputně křižují nad tou fuj fuj vulgaritou, artový hnědopichům sněží na ramena tuny lupů z urputného škrábání se na mastných kšticích při rozumbradickém poukazování na všechny ty dyslogické simplifikace jsoucna, frustní interpretace charakterů, exemplární deficity symbolistní filosofie, meditativních stimulů, morálních paradigmat a dalších sebestředných ufonských pičovin, no a dokonale pobavený neupjatý soudný divák si jen pomyslí něco o deformovaných kokotech a směje se jim do xichtů. Jedinou vadou na kráse byly prkenné deprese Gájena Gejnoldse, jimiž už zprasil i Dedpůla a kterých se dalo elegantně zbavit nůžkami nebo obsazením Karlíka Huhňala. Každopádně chci minimálně další dvě až tři pokračování.

    • 22.8.2017  21:23
    A Family Man (2016)
    *

    Zmrdský dedy Žérár Řiťler (žánr nežánr, i v kanclu zase hraje, jako by s partičkou perfektně depilovaných maskulinních homosparťanů v zádech sveřepě bránil importu perských koberců do Řecka) je bezohledný arogantní čurák, furt jen sedí u pásu, telefonuje, vyjebává s milými a slušnými lidmi a sere na svou katalogovou rodinku, až z toho jednomu z jeho antikoncepčních selhání hemoglobin s leukocyty sežerou RH fucktor. Dedy tedy přestane být zmrdský, bezohledný a arogantní čurák, začne trávit více času s katalogovou rodinkou, pomáhat milým a slušným lidem, načež jde leukémie jeho dárce orgánů jako mávnutím kouzelné kauzality do prdele a všichni jsou šťastní. Přesně takhle by tu měl vypadat obsah téhle urputně patetické, močopudné, prvoplánově hloupé a nudné pičoviny pro kudlanky, naivní predestinační pomatence, životem zklamané staré panny a vyjedené dutiny lebeční, aby soudný heterosexuální divák s alergií na kočičí srst zase nešlápl do hovna.

    • 20.8.2017  20:59
    Pobřežní hlídka (2017)
    odpad!

    Sebetrýznit se lze mnoha vynalézavými způsoby. Můžete si třeba vrážet pod nehty manikurní nůžky, stovku hřebík do ucha, vyřezávat žiletkou do předloktí celé jméno svého kurátora, strkat libovolné tělesné výčnělky do vroucího oleje nebo si akumulátorovou vrtačkou zkusmo odebírat kostní dřeň. Ovšem pokud chcete naprudko prožít opravdovou agonii, naperte si do očí a uší tento ohňostroj vrcholné trapnosti a ultimativní debility. Patrně původně zamýšlená parodie na nejsterilnější a nejtupější metrosvinstvo devadesátých let se zvrhla v něco, nač každý jedinec s kompletní chromozomální sadou a kvocientní hodnotou nad osmdesát obvykle ihned hystericky volá hovnocuc či deratizátora, urputně si to maže Canestenem nebo na to ječíc lije Savo. Exemplárně sofistikovaný …, a teď mě opravdu nenapadá výstižný termit, abych hrubě neurazil všechny ty scénáristy s alespoň trochou soudnosti a mikrosmyslem pro humor, … taxi prostě představte něco, co načmáral down či hlavní Troškův kuřbuřt Marek Kališ hovnem na zeď, velmi citlivě doplňuje to nejzrůdnější panoptikum neherecké bezradnosti a defilé malformací plastické chirurgie. V životě bych neřekl, že někdy uvidím zvratek, v němž bude Skála Steroidson tou nejpřirozenější, nejsympatičtější a nejlépe nehrající marionetou. Fuckt je! Fantasticky mu totiž kundují a nahrávají na všechny ty tak ukrutně vtipné tumory dva páry skákajících koz s ochrnutými xichty, jeden nebetyčně trapný a mimořádně hnusný retard (tady se, milé lopaty, musíte hihňat úpa nejvíc, protože je to jakože ta nejnasáklejší … vložka plná krve, hnisu a žluklého poševního šlemu … nějaký vhodný antonym slova „komická“ jsem přeci jenom našel) a nejzářivější hvězda pandžábské kinematografie, komplexně prkenná plastická trhavina a až obskurně odporná botoxo – silikonová cigoška Sandra Čonková. Ale to ještě zdaleka nic není proti zjevení se a výronu nejslizštějšího metrobukanýra planety, šedesátikilového staženého králíka s prasečími očky a vymelírovaným narozeninovým dortem na hlavě, který perfektně drží i v příboji, ideálu kalifornských vepřovic a reklamy na akutní buzní obrnu jménem Hnuzac Efron. Dokonale dávivé a ekzemotvorné! Takže, pokud jste to ještě náhodou neviděli, rozhodně udělejte něco pro svou mentální svěžest a raději se místo toho zabijte! Já už si docela dlouho tak urputně nepřál, aby se mi odchlíply sítnice a kladívka s kovadlinkami mi sežraly hlemýždě a deflorovaly bubínek, jen abych už nikdy nemusel podobný audiovizuální teror znovu vstřebávat.

    • 13.8.2017  20:48

    Jak být klišovitým cigánským trapákem je další typický žluklý výtok z Cesmínového lesa, který svým intelidegentním scénářem, retardfistikovaným tumorem, ukrutně, ale ukrutně žertobilním přehráváním a tunou pateticky kýčovitého ňuňání degenerujících amerických fracků dozajista potěší nejednoho několikanásobného absolventa sedmi tříd zvláštního školství, zástup jen Trošku jednoduchých, životem zklamaných starých panen, slušně velké stádo prudce neheterosexuálních smíšků a bez výjimky všechny věrné diváky Prímy hnůj a TV Loppatov. Na druhé straně je ovšem velice chvályhodné a nesobecké, že hlavněproudá produkce tolik myslí na naše mentálně postižené spoluobčany a točí takovéto parafilmy jako na běžícím pásu. Akorát by je mohli začít označovat jako třeba místa pro invalidy před Teskem, například symbolem prokopnuté tyqe, vysypaných pilin, nakousnutého či přeškrtnutého mozku, abych tam těm chudákům už nikdy, kurva, nedopatřením znovu nezaparkoval! A stará paní Hájková se svou obří ztvarohovatělou mexickou prdelí a gravitačně hroutícími se pětkami už holt kdejakou sračku dávno nevytrhne.

    • 6.8.2017  22:03

    Karlík Theron se urputně snažil vyprodukovat si na stará kolena nějaký ten fetiškultík a dokonce při tom neváhal snad poprvé exponovat skoro všechno kromě bobra. Samozřejmě z milosrdných úhlů, taková nahá čtyřicetiletá lesba s chlapeckou prdelí a hrudníčkem, z něhož by pindíci na Člověče určitě příliš nesklouzávali, je schopna vyděsit i nejednoho heteráka. Stylizoval se tedy do notně přechlazené androgynní barakundy, jejímž autfitům chyběly k dokonalosti snad už jen jezdecký bitchík a obří latexové dildo s kovovými ostny. Na to, že předlohou byl nějaký zkurvený homix, nebo jak někteří rádi říkáte „grafická novela“, abyste nevypadali jako úplně vypatlaní dyslektici, je to překvapivě obyčejný špionážní napínač s kulisově vymazlenou NDR, klišovitě plnou trojitých, čtveřitých a pětitých agentů, v němž kamera celou dobu lačně narcisticky okusuje superzabijáckého Reztrokarlíka jak při lízání škaredých cigošek, tak při mlácení stokilových soudruhů z KGB. To mlácení je ovšem naprosto perfektní až famózní, a nebál bych se zde opět použít ani vysoce odborný filmově teoretický termit – totálně popiči! Laikové prominou a někde si to vygůglí. Je nesporným fucktem, že nikdo nikdy neuměl a neumí natočit akční scény tak dynamicky, brutálně a vizuálně dokonale jako Džonvíkovci Stahelský s Lečem, kteří se navíc rozhodně neštítí ani pořádného stříkání kečupem. Být jich tam víc třeba na úkor toho trapně sterilního měkojadrného lesbení, bandy zbytečně nudných retrokudrlinek a jako vždy odporně slizkého Skřeta Mekevoje, jemuž by místo ukrutných borečků daleko lépe sedly role ochrnutých šikanovaných chcípáků nebo vůbec žádné, byl by to plnotučný pětipruhový Addidas.

    • 5.8.2017  22:54
    Shot Caller (2017)
    ***

    Asi nejslavnější současný sestrošuk (pomineme-li LIVINGDEADa) Mikuláš Aules má doma tak hnusnou manželku, že to ze zoufalství raději střelí na červenou a nechá se dobrovolně zavřít. A je z toho vcelku vleklá a nesmyslná pičovina to tom, jaxe rachitický ztvarohovatělý makléř stane téměř přes noc předsedou mexicko-árijského drogového kartelu plného animálních vypatlaných hovad, během jejíž nadmíru přepálených dvou hodin někdo navíc v pozadí permanentně hraje na pilu. Miky je sice spanilý a vůbec, avšak to, že si nechá pod nosem narůst jitrnici a otapetovat hrudní košíček, z něj drsného mukla prostě neudělá, protože se permanentně tváří jako lanisterské princátko, co zrovna před chvíli vyprstilo v karavanu Bryjanu z Tartu a něco mu při tom sežralo ruku. S tímhle kukučem a figurkou modelky Kálvina Klajna by v takovém ZpěvZpěvu dělal negrům děvku, i kdyby tam v prdeli propašoval kamión kontrabandu pro samotného Hitlera. Avšak každé zboží má evidentně svého kupce a je žužu rozkokošné, jak i přes bulvárně přiblblý, recyklovaný a nudný telenovelický scénář a do očí bijící kástingovou minelu ta unylá partička zpocených polonahých pokérovaných ovarových krků a Chajme ve sněhobílých trenýrkách alespoň řádně rozrajcovali našeho homorozumbradu Zadka99, jenž si u toho zjevně i lačně zaadoroval pravačkou.

<< předchozí 1 2 3 4 14 27 39 52
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace