verbal

Prasorasl Vránae zjevně nezvládl přechod, po kaši z rendlíka, ucháči mlíka, pecnu chleba, mámě a tátovi se jen zaprášilo a vsadím se, že na place i sám vyžral veškerý keterink pro stohlavý štáb. Nicméně kromě šlachovitých dobroserů mu vcelku jdou i otylí psychopati, co se nebojí jednu pořádně přimrdat ani dětem, ani padesátikilovým samoživitelkám s drolícími se sociálními rolemi. Jednoduché, místy na hlavu postavené, nicméně solidně gradující, odsejpající, roztomile surové a se solidně mrazivým vepřovým úchylem.

Tak nám Olívie spatlala další napínač, tentokráte za jakoukoliv Netflusovou cenu. Výsledkem je sterilní, nenápadité, necharismatické, plagiátorsky přiblblé, rigidní a pozlátkově nudné dvouhodinové pozérské defilé přiteplených šestistopých progelovaných melírů a ondulátů v kundách z Boženky, kterým instáčová produkce zakázala půl roku před natáčením používat žiletky a marně jim přiholovali držky šmirglpapírem, aby vypadali jakože drsnodrsně, a nikoliv jako plakátové buzny. Oproti některým předešlým Oliviiným kouskům jednoznačný propad do žumpy prázdné, toporné, instantní prudy bez chuti a zápachu s rychlokvašnou akontextuální BLM tupokoncovkou a filmařskou hodnotou reklamy na Starý Špajz či otvíráku libovolného kolonoskopického festivalu. Maršále, Maršále, tentokráte píši téměř nedostatečnou!

Hm, hm, vidím, že náš největší zdejší expert ve skákání proti zdi a velevážený pedagog FAMÚ (Facebukake Akademie Masturbačních Úchylek) je i největším expertem v leštění pěšců v zatuchlém pokojíčku. Nepochybuji, že mistrovský zvládá i další „mentální sporty“ a dozajista dokáže vyhonit nejmíň tak tři minuty pod par. To já vám povím skutečný příběh. Začalo to v mých čtyřech letech, kdy mě můj dědek z matčiny strany, sice už téměř senilní, s posledními dvěma zuby v držce, avšak s nějakými osmi tisíci nadrcenými partiemi pořád v palici, mlátil u šachovnice srolovanými novinami po hlavě se slovy „Dej ty paprče z teho krala, bo ti fak jednu jebnu“. Nebo „Kolikrat ti mam, kurwa, řykať, že kuň tahně enem do el! Něviš, co je el, neboco???!!!“. Načež po mém pravdivém a nesmělém „Ne“ následoval další výprask tiskovinami v závěsu s prskavou filipikou „Ze mě si, kurwa, standu robiť něbuděš!“ A po takovýchto ultimativních lekcích „Šachuj nebo se nech umlátit!“ jsem se raději do roka naučil číst a do dvou let zvládal tu figurální prudu natolik, že mě pak půlku základky vozili jako cvičenou opici po různých turnajích. Tam mě vždycky posadili naproti nějakému škaredému, vycukanému a bezesporu pravidelně šikanovanému psychorovi, který mě s obsedantní kompulzivitou kradmě sjížděl opravdu děsivým LMD pohledem a když prohrál, zafuněl, až mu z rypáku vyjel sopel, hystericky praštil do stolku a podivně klátivým během se beze slova oddementil kamsi do zákulisí dýchat do sáčku nebo se vztekle zahryznout do pryžové hadice. Narazil jsem třeba i na jednoho, co se při matu pochcal. Prý to dokonce bylo nějaké neporazitelné zázračné dítě. Paxem ale někdy kolem třináctého roku zjistil, že jsem celkem pohledný, sociálně bez problému zapadnu kamkoliv a netrpím OCD, autismem, aspergrem ani jinou pervazivní nebo dezintegrační poruchou, jejichž záchvaty bych potřeboval tlumit nutkavým přesouváním pinčlíků po startovním praporku. Také jsem tenkrát přišel na to, že je daleko zábavnější nutit pokládat atraktivní prsatice místo nehezkých uhrovitých ufonů, strkat střelce do štěrbin než do gambitů, tlačit do defenzivy výhradně královny večírků a držet je pak místo strategicky rozmístěnými figurkami v šachu pérem, tudíž jsem se jim na tu hru asociálních králů zvysoka vysral. A ano! Anička Krejčí-Radostná je seksy! S igelitkou z Billy přes hlavu. Bez ní, navíc do obludnosti dotažená odporným mikádem, je odpudivější než cigánské hračky a chybí ji na obou stranách fretčího xichtu asi tak cenťák, aby měla oči na spáncích. Ale to je také pro tyhle kvasimódovité autistické nešuky úsměvně příznačné a vlastně i zcela přirozené, že s gustem masturbují nad mutantdívkami z Fekálboye a ze sklepních lig. Nicméně herečka je to naprosto VY-NI-KA-JÍ-CÍ a tu asociální psychoškvíru vystřihla tak skvostně, až by jeden klidně věřil, že je autistka i ve skutečnosti a má nějaké to ELO i mimo vinyl. Navíc je Frank naprostý génius a uplácal pro Netflus až nevhodně dokonalý a komplexní seroš, nejen zajímavý, dramaticky přikovávající a šachově strhující, ale hlavně se všemi těmi perfektně napsanými a typově úžasně obsazenými šacholabily, nacidozorci a patochovanci ze sirotčinců, stereotypním předměstským životem otrávenými ochlasthospodyňkami, jakož i s detailně vyňuňanou šedesátkovou retrovýpravou. Nadstandardní povyražení!

Téma, které by si zasloužilo špinavý Rydlyho velkofilm nebo aspoň pořádně temnou Maršálovu řezničinu, kapku homoztelenovelizované Bundesrundfunkem. A taxe vymydlení, naleštění Římané a Lorealem nagelovaní Germáni, právě se navrátivší z báden-bádenského kosmetického dobrovství, zmítají mezi Rozervanými srdci a tojtoburkskou Ulicí, až se správňácké Tleskačovo bratrstvo vlčího zubu konečně pořádně rozhořčí nad civilizačním příkořím Regnum Romanum a pustí impériu žilou v digidokreslované anemické mejkapované uprostřed značně prořídlého a exhalacemi zdevastovaného lesíku poblíž továrny IG Farben. Ale jak praví staré germánské přísloví – „ᛒᛖᛋᛋᛖᚱ ᚱᛟᛗᛖᚱ ᛁᛗ ᚺᚨᚾᛞ ᚨᛚᛋ ᚷᛚᚨᛞᛁᚢᛋ ᛁᛗ ᚨᚱᛋᚲᚺ“ (cenzurováno potírači runových vulgarismů), což ve volném překladu znamená něco jako „Lepší Říman v hrsti než gladius v prdeli“, tak k tloustnutí u televize s kočkou v klíně a pomalu schnoucím lakem na nehty vcelku snesitelné, přičemž mongolsky modulované „svdkvlaty rystvpije“ okupantů a pouliční novogermanština okupovaných jsou i sympatickou komediální vložkou.

Druhý Šášův jakože prokazašský, emancipační, antisionistický, republikánský holofekál je jen narychlo násilně uplácaným sebevykradačským sračkolem s pouhými třemi opravdu vypečenými humory, který ve své druhé polovině naprosto ztrácí smrdutý dech i ostrost a potápí se do žumpy rodinných hovnot a urputné trapkošokantnosti za každou cenu. Něco, jako když figurantce angažovaně vylížete pekáč a ona se vám pak posmívá, že vám smrdí z huby.

Když nejde Francie k Senegalu, musí Senegal do Francie. Taxem si konečně pustil to drsné a ukrutně skandální pedofilní porno. Oblékl jsem si na zcela nahého pederasta svůj šik šedý baloňák se zaschlými sqrnami od jogurtu, z něhož mi tak seksy vyčuhují křivé, chlupaté, sýrově bílé holeně, nageloval přehazovačku, připnul kolárek, připravil si pěkně bandu papírových kapesníčků, na pozadí ohulil Dádu, obložil se Bárbinama a … Kurva, ani nedrnknul! Žádné děti se tam totiž nakonec neprcaly, jen nějaká parazitická černá huba natočila vcelku děsivé sociální drama o tom, jak degenerativním internetem vypláchlé jedenáctileté bílé socky pod starostlivou výchovnou péčí a s genetickou výbavou všech těch uklízeček, pásových dělnic, štětek, kopáčů, řidičů hovnocuců, nekvalifikovaných pracákovců a narkomanů, co je zplodili, kazí jedenáctileté negerské socky pod starostlivou péčí islámu a s genetickou výbavou všech těch udržovaček ohně, multimanželek, závodních hlavonosiček, vyhrabávaček kořínků, pasáků koz a děvek, bývalých dětských vojáků, profesionálních žvýkalů a distributorů katy a vysokou školou subsaharského života převzdělaných pobíračů sociálních podpor. A v té multikulturní válce nakonec spravedlivě zvítězí mohamedánský vesnický dril nad nechutnou zkažeností západní civilizace, kdy si hlavní pičinka, urvaná z muslimského řetězu a urputně se snažící být francouzštější než francouzská spodina, uvědomí, že ač by ve své zemi byla už v devíti vdaná a prcaná nějakým stoletým kmenovým náčelníkem, pasákem či majitelem největšího stáda velbloudů, tak v jedenácti ještě až tolik netouží vydělávat si profesionálním kroucením prasečí prdele jako Kardašianky ani ukazovat na internetách kundu, chce být vlastně ještě chvíli islámem vyplachované dítě a nechat se vyměnit za krávu až třeba ve čtrnácti. Poměrně silný a vcelku nestranný matroš, z něhož vyplývá hrozivý fuckt, že pro kulturní zkázu je v podstatě úplně jedno, jestli si tu necháme přemnožit bílé vypatlance nebo si sem naimportujeme nějaké ty afroškrkavky. Každopádně považovat za propagaci pedofilie pár nakrucujících se zmalovaných jedenáctek v pitkáčích může snad jen šosácký konzervant či náboženský fundamentalista, co se v létě v Evropě nikdy neprošel po venku.

Jak to jenom vyjádřit? Tak třeba: Znáte ten pocit, když vás do bezvědomí bezuzdně upíchá katalogová MILFka, vysoustružená jako z VIP pornokatalogu, navíc chytrá, pružná, řádně chlípná, predickující a bez pokynů samovolně plnící veškeré vaše technické i estetické požadavky, které ale strašně smrdí z huby? Pokud ne, milí panicové, zprostředkuje vám jej Sorkin! Naprosto geniální scénárista ve své vrcholné formě a neméně nadaný režisér, jemuž v tomto kompozičním i dialogovém sqostu neváhala zapózovat celá plejáda nadaných profláklých držek, čímž to svorně dotáhli k totálnímu filmařskému orgasmu. ALE! Kurva špatné načasování! Obviňovat Sorkina nelze. Ač je to bývalý narkáč, scénář lepil už v roce 2007 a film začali patlat ve 2018. Nicméně si dovedu živě představit, jak po tomhle v současnosti skočil jako slepice po Netflusu zkurvený sluníčkářský kokotporát, zřetelně se masově snažící manipulovat ovce ke kolektivnímu vědomí, jen aby to mohl napálit právě teď. Vždyť co může být lepšího, než v době na hlavu postavené společenské negrózy, globální a „naprosto přirozené“ buznyfikace či hysterického prosazovaní, že člověk může mít kromě kundy a čuráka také například kloaku, bliznu, gonospor, pestík, tyčinku, nic, anebo může prostě jen tak cákat na jikry jako ichtyltranska, a to zcela bez zjevných diskriminačních příčin, vytrhkontextově předvádět, jak si jakože „děsně kůl“ levicové smažky a anarchosocialistická mládež můžou děláním bordelu vydupat na tom fuj fuj zkostnatělém systému prakticky cokoliv a navíc se jim nic nestane. Prostě v těchto chvílích nežádoucí vítr do rudočerných plachet diverzitní lobotomie a vůči argumentu, že je zastavení války na příčinných vahách trochu někde jinde než sprostá manipulativní pičidita zamindrákovaných pozornostních kurev a pseudoutlačovaných minorit, budou už ti kokoti jako obvykle kapku retardovaní. Ale jebat. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „tentokrát se nad to musím povznést“, protože to byla tak úžasná a dokonalá filmařina, že jsem si to naprudko užíval, dýchal jen hubou a ten smrad prostě ignoroval.

Totálně zdegenerovaná piča na zabití, co točila na Assbook i to, jak se jde vysrat, a její „nejlepší věc, jaká ji v životě potkala“. Vsadím se, že ji v posledních chvílích muselo nejvíce nasrat to, že nestihla hrábnout po mobilu, když jí její životní štěstí rdousilo, a nevyexhibovala to na sociální sítě. Neodnést řádění toho katalogově psychopatického miláčka dvě ubohé nevinné děti, jednalo by se o naučnou studii konzumní retardace a doby, produkující psychopaty, se šťastným koncem. Takhle se jedná o mrazivý komerční hyenismus vyblitý do éteru beze smyslu, pointy, poučení či úcty k pozůstalým za jediným účelem, a sice aby na něj mohli maloměstští přežvykovači s bulvární fascinací upřeně čumět jako na poštěváky Kardašianek, zvedat Netflusu sledovanost, kroutit hlavou a s pocitem předstírané empatie rádoby pohoršeně říkat: „No toto!“. Už zjevně není daleko doba prvních vybíjecích reality šou jako Amerika hledá supervraha, Vyvraždění nebo Kdo přežije: Ostrov psychopatů. A nebude to ani moc pracné, zjevně stačí vyblít na kameru assbookový nebo instáčový profil nějaké vyrachtané nekulturní krávy nebo zrůdně narušeného hovada, kteří teď všude rostou jako mykózy po zapaření

Reálná Wakanda! Společenství altruistických astrofyziků, humanistických kardiochirurgů, filantropických filosofů, nesobeckých nukleárních vědkyň, světospásných molekulárních mikrobioložek a dalších renesančních vzdělanců na nebývalém stupni civilizačního vývoje, kteří netouží po ničem jiném, než jet do Evropy a zdarma nám předat všechnu tu neskonalou moudrost, k dokonalosti vyspělou kulturní úroveň, mírumilovnou religiozitu, laskavý naturel, perfektní hygienické návyky, špičkové technologie, lásku k bližnímu a další převratné výdobytky v potu tváře po staletí budovaného, lidstvu prospěšného pokroku. A já radostně volám „Ámen, svatý Soroši, přesně tohle diverzitní osvícení tak strašně potřebujeme!!!“ a žehnám Netflusu, že v tomto strašlivě xenofobním světě neváhá otrávit zkurvené bílé rasisty kusem poctivé nigerijské filmařiny! Jen je trochu škoda, že do africké scenáristiky ještě nedorazila kauzální logika a behaviorální vzorce všech těch až komicky přehrávajících Australopitéků jsou přinejmenším pičózní, přičemž ochotnický spolek Beringei Beringei ty primáty tenkrát před Sygurny dával miliónkrát přesvědčivěji. A k tomu všetkému je to tak brutálne a krvavé, že si budete želať, aby ste boli z Óloturéj za dvadsať minút v Trnave.

V dobách, kdy začínaly uhelnatět plavuně, kdy si jeden mohl být stoprocentně jistý svým pohlavím, kdy negři byli ještě na řetězu, kdy mezilidský kontakt probíhal výhradně v reálné realitě a striktně přes analogové konektory, kdy se Aston teprve dostával k jádru pudla a kdy nás tu všechny manipuloval pouze jediný rudý korporát, se zrodila ďábelská magnetická páska, umožňující letmo nahlédnout do dekadentního bahna prohnilé imperialistické kultury. Náhle jitra přestala být až tak tichá, TASS ztrácel plnou moc cokoliv prohlašovat, z Elektronka se přes noc stal slizký buzerant a po zrnících Rubínech v leskymem potažených maloměstských socialistických obývácích se v dýmu deseti až třiceti najednou zapálených klejek začaly prohánět ikony kapitalistického úpadku jako Onan, Rambo, Rocky, Dux a Niňja, narušenci všeho druhu typu Krúgr, Forhís nebo Majer či pestrá plejáda rozličných nežádoucích copů, například Robo, Psycho, Maniac, Beverly hills, The, Karate atp. Ovšem mělo to jeden podstatný háček. Kromě základních zdvořilostních frází jako ¨"fick mich", "ich komme" nebo "spritz in mich rein" rozuměla většina zdejších násilně porušťovaných lingvistů leda tak velký zevní genitál a byly to pro ně akorát pohyblivé obrázky. A tak se náhle vyrojila partička nadaných simultánních překladatelů (Ondřejové, baba Hábová) či tragických simultánních prznitelů (většina ostatních), aby zprostředkovala všem těm lačným socialistickým divákům alespoň trochu toho porozumění v podobě mnohdy bizarního a intonačně retardovaného tlumočení do mikrofonu, narychlo spájeného nad sporákem z růžice konve a zvonkáče. No, co si budem. Žádný disent to rozhodně nebyl, naopak, byl to angažovaný třídní boj proti vran, supů hejnům kroužícím, odporné vykořisťovatelské nadhodnotě mrzkých kapitalistických distributorů pokleslé degenerativní zábavy a prachsprostý veksl, při kterém se frajeři slušně pakovali. Ovšem zasloužili si každou korunu! Ty jedinečné a neopakovatelné zážitky ze zpitých videokvartýrů a prvních blízkých setkání se Slájem nebo Árnym, které kokotavě parodoval ňáké huhňavé Brňák či karviňski gřus, už osmdesátkové (či dříve potracené) generaci prostě nikdo nikdy nevezme. My, bi až trilinguální a jinak jazykově čiperní seveřané, jsme navíc tenkrát měli oproti ostatnímu póvlu obrovskou konkurenční výhodu. Stačilo natočit anténu na Opole, Telewizja polska se nesrala nikdy a legendarne Kina nocne nám polovinu těch slavných filmow fabularnych už tehdy vzduchem smerfowala s dokonale profesionálním čteným dabingem Lucjana Szołajskiego czy Tomasza Knapika. A to byla kurwa inna kawa, jak ve qalitě, tak v překladu. Ale i tak je třeba takový Rambo v polštině pořád velmi obskurním a až kultovním zážitkem! Obywatel Bulawa nám z velmi nadějného tvůrce amatérského porna vyrostl v naprosto profesionálního a nápaditého dokundmentaristu a splácal téměř dojivý spektákl, který nejednoho obstarožního otyloně či právě přecházející samici donutí zamáčknout slzu nostalgie a později potracené degeneraci snad odhalí i kus téměř zapomenuté historie, kdy nás ještě neprogramovaly Tytrubka a Netflusy, ale stará dobrá analogová Studená válka.