verbal

Strnulá, vypleštěná a behaviorálně narušená (chová se jako zevní genitál) pičinka má ve sklepě pytlohlavou ježibabu, která klidně dokáže zavolat z pekla i vaši tolik radostně zakopanou tchýni, aby vás aspoň na dvě minuty zase pořádně nasrala. A je z toho unylá až nudná smršť tisíckrát viděných přiblblých klišé bez koulí, chuti i zápachu a další sériová pásová pruda se škaredými neherci, u kterých fuckt nechápu, že do nich furt někdo lije prachy s donchichotským předsevzetím vydělat či proslavit se. Tudíž opět vřele doporučuji nevěřit zdejším vesměs pohlupavým a nudofilním „hororovým“ exprdům, a raději si místo toho pustit třeba plyn nebo si na hlavu nasadit špinavý pytel na brambory a 90 minut do něj hystericky funět. Zabavíte se tak mnohem lépe.

První čtyři díly jsem v ruce lačně třel řádně ztvrdlý džojstyk. Dostal jsem k tomu totiž jako stimulaci naprosto parádní nápadité, originální, sugestivní, místy brutální, nemilosrdné i hnusné a skvěle odsejpající postapoporno, jemuž jsem ihned odpustil i toho slizkého, bolševicky vroubovaného tranzistora. Vždyť přeci po dvou stech letech radioaktivního spadu se Země musí přirozeně hemžit bandou, tentokrát nedobrovolných, mutantů, které je nezbytně nutné privilegovat a stavět na vzorové piedestaly, žáno? Při pátém díle mi však džojstyk v ruce náhle ochabl a zůstal chcíple viset až do konce seroše. To se totiž malý Nolan zase obsedantně musel pořádně zatahat za zduřelé ego a kompulzivně předvést, jaký že to je yntelechtuální a umělecký kabrňák, co „vymyslí“ mohutně navatěný narkoleptický kauzální pičoid i do přitrouble degenerativní počítačové hry, načež přepnul do poooomalu mechem obrůstající šablony Westworld a až do konce kupil ultranudné, špatně zdramatizované a veskrze zbytečné až otravné hromady klišovitě žluklých neoliberálních rodinných hovnot vypleštěné mladé komunistky a unylých kokotporátních rádobyintrik kolem dříve naprosto fantastického a veskrze démonického Waltona. Je to rozhodně o třídu lepší než prudivý bolšozávadný výplach Last Lofas, avšak výsledek jen půl na půl. A to je děsná škoda, protože kdyby se podařilo udržet famózní qalitu prvních čtyřech dílů po celou hrací dobu, vycákl by mi na konci z pákového ovladače střílecí knoflík. Teď mě z toho nenaplněného prvotního rozdráždění akorát tak bolí základna.

Mě tedy ve své době na rozdíl od zdejších gejů původní Anakonda nějak až velmi oslovila, byla tehdy minimálně unikátní a atmosférická, proto mě tento plagiátorský Kuomintangův létající cirkus aka Anakunda velice nasral až znechutil. Pokud bych velkoryse pominul naprosto pičoidní děj, kdy si snad „scénárista“ před vykrádáním musel uklohnit smaženici ze žluklých křepelčích vajec a reiši houbiček, marinovaných v toxickém odpadu ze Žluté řeky, totálně trapné až dementní opičí čurákování v podobě retardovaně prkenného přehrávání všech zúčastněných porážkových rýžožroutů či peklotyčně iritujícího sinoliliputa, tak ani ten vlastní mackoplaz tomu dvakrát nepřidal. Byl totiž zjevně upirátěný v Sonny Vegas a nedbalým soudruhům kromě soudnosti místy řádně utíkalo i měřítko. Je to prostě nepochybně značkový filmm, něco jako tutově originální apartní fenolová čtyřpruhová bundička Addidas či ftalátové botky PLIMA z Aliexpresu, s nimiž se dá krutohustě pofrajeřit maximálně do prvního vyprání / prvních desíti kilometrů, nebo než se vám udělá první ekzém už ve zkušební kabině. Tudíž nepominu vůbec nic a budu veskrze malorysý, protože kdybych chtěl čumět jen na hezky natočenou přírodu, která by se ze mě snažila udělat totálního kokota jen trochu, naladil bych si zaručeně pravý Nassional G.O.Graphik.

Taxem se mylně domníval, že s příchodem plošně degenerativních Supergejů alespoň tyto přitroublé mladodospělácké pičočalamády konečně vychcípaly na mozkové dysfunkce. Tak ne! Otylá bába Kolinsová pořád neumětelsky popisuje hajzlpapíry nejprimitivnějšími kolovrátkovými braky pro náctileté retardéry, Franta Lórenc pořád ještě nechce na pracák a pořád se i najde nějaký ten nevkusný oligofrenik, který ten audiovizuální zvratkocirkus zacáluje v blahoslaveném domnění, že mu to dnes již dospělí retardéři, co si u toho před deseti lety kompulzivně ocumlávali palce, z vypatlané nostalgie učiní rentadebilním. Kdepak, milý investore, vrozené cerebrální poruchy již dávno nahradily abscesy volných konců mích, tihle jadrní vjetci už dnes spolu s celou degenerací Z sviští a vžžžumají v korektních všepastelových homopelerínkách v utopisticko demagogické snaze sp(r)asit svět a na záchranu hrstky šeredných pubescentních bukvolidí před fašokomunistickým establišmentem ti sere čivava! Ještěže je bába Kolinsová tak děsně „kreativní“ a dokázala „vymyslet“ úplně novou a tolik neotřelou vyfikundaci. V desetkrát omleté a do sucha vyždímané pásové šabloně „ukrutně trpící juvenilové – hangrgejs – láska – vítězství – odchod k zapadajícímu slunci za zvuků famfár“ už o sebe totiž s výrazem opruzeného poštěváku netře otylými stehny velká všespasitelka Ketnys ve snaze zachránit nějakého vypleštěného homosexuála před osudem horším než zmrd, nýbrž mimořádně slizký a prkenný bukanýr ve snaze zachránit z toho martýria tvůrčí bezradnosti veskrze nesympatickou až odpornou pičinku na pěst. A hádejte, kdo vyhrál, kam kráčeli a co jim k tomu hrálo? Ne, kecám, konec je tentokrát navíc naprostá lobotomie! Ovšem oceňuji zcela trefný název! Nejeden seksuálně dezorientovaný rozštěp si u toho dozajista smutně, avšak lačně pomačká ptáka či přeleští hada.

Taxme se z tohoto ukrutně sofistikovaného a veskrze esoterického piárka dozvěděli, že je Roko Syflredy erotoman a vymatlaný kokot s obřím kokotem. No, upřímně nic nového pod sumcem. Ono geneticky ani není divu, když máte matku vyrachtanou bigotní piču, otce pyjohlavého vidláka, který vás málem pojmenuje Borzalíno, bratra těžkého chuje, bratrance totálního čuráka a celý život potkáváte de fuckto samé vypatlané hrmy. S takovouto výbavou jste k tomu pornu prostě předurčen. Ale POZOR!!! Roko má i druhou půlku herpesoidní prdele! Je to totiž i brutální renesanční müslitel, který, když právě s výrazem vilného mongoloida nerve nějaké jaderné fyzičce prsty do hrtanu, asi aby hodila kosu, tak s výrazem impotentního mongoloida existenciálně přemítá nad tím tolik postiženým osudem, seksuálním jsoucnem a metafyzikou zásunů. Co na tom, že mu z toho vždycky vyjde jen prachsprostá jebačka s mačistickým trotlem, ať už za prachy, anebo jen tak, hlavně, že před svou suitou vypadá jako krutopřísně klátivý DaVinči, který právě nacákal Moně Líze do zkřiveného úsměvu a vyprcal Dámě hranostaje. Což v jeho yntelechtuálních kruzích nepochybně způsobuje hnědnutí listů v pár květináčích, zacyklení několika mích a hlasité qokání kohorty vydlabaných motorových pekáčů, které jsou určitě rády, že si z toho „tolik transcendentního a vzrušujícího setkání“ kromě poškrábaných mandlí odnesly jen chlamýdie. Tento bulvární, přitroublý a notně tupopřibásněný škvár by se dal rozdělit přesně na dvě nudné poloviny. V jedné náš milý Mikelanželo celkem ňoumovitě a nikterak explicitně ani eroticky prostě prcá všechno, co mu pípne na radaru, a to bez rozdílu ras, pohlaví, věku i podkmenů obratlovců, přičemž unyle funí a tváří se, jako by právě vynalezl kinderurychlovač částic a je na to náležitě hrdý. No a v té druhé již těžce vymrdaný Roko za zenitem zaníceně (slovní základ „zánět“) rozjímá nad rodinnými hovnotami tlupy makaků, u nichž by nejeden budoucí psychiatr zmáknul parádní dizertačku z patopsychologie, pokud by se dříve neunudil xmrti, přičemž se tváří, jako by se mu šev od trenek právě zařezal do genitálního herpesu. Myslím, že kdyby se Roko nedal na dráhu pornoherce, je natolik multitalentovaný, že klidně mohl třeba kopat za Juventus! Kabelové rýhy. Měl by o něm určitě být ještě i holyúdský velkofilm!

Film Karlík a zapomětlivá bába mi po včerejší ukrutné týmstavějící lobotomii opět částečně obnovil pocit naděje, že se u nás nemusí nutně točit jen pícniny pro retardovaná hovada s druhořadými ochrnutými kašpary, byť se jako takový rovněž týká mozkové degenerace. Fucktem sice je, že pokud jeden nevlastní matku, které ten zkurvený Němec schovává věci, přesouvá nábytek a občas jí v hlavě šťouchá brambory, nebude to pro něj dvakrát záživné téma, nicméně solidní děj, sysluplné dialogy a skvělé výkony jak Karlíka, tak tunelářské báby Rázlové, jsou skutečným balzámem na uši. A taky na oči a na cerebrální dysfunkce. Obzvláště, pokud se před tím masochisticky zbitchujete nějakým úplavičným análním výtěrem z komerčních žump, vesměs v podobě Alzheimerem napsaných a ukrutně třeskutých taškařic ze šimpanzího výběhu s bezpáteřními prostituty Langamejem, Prachařem, Hřebíčkovou nebo Kostkovou v hlavních rolích. Krásné tři strupy.

Natočit veskrze vymaštěný holofilm, a poté se od něj hned v úvodu distancovat nápissem „Názory postav v tomto filmu neodpovídají názorům tvůrců. Odmítáme drogy, násilí a šíření rasové nesnášenlivosti.“, mohou jen zcela bezpáteřní a bezcharakterní libtardí pamrdi! Takže u včel zase svědí prostředky, co, soudruzi? Čili, jestli do správně chápu, dostat se jako „velký filmovač“ na vskutku nezáviděníhodné výsluní Planety opic za jakoukoliv cenu, i proti vlastnímu přesvědčení, je jakože děsně kůl, ovšem je také nezbytné okamžitě se podrobit due diliní „konstruktivní sebekritice“ a nasrat si předem na hlavu, aby někdo z klubíku Pirátských potratů, PSjugend a bolševických kokotporátních investorů náhodou nedejsatan nenabyl dojmu, že nejste až takoví přitroublí šosáčtí pičusové, jak na sjezdech deklarujete, nýbrž odporní zhulení agresivní rasisté, že? Je to přesně něco, jako například natočit naprosto debilní až těžce mentálně subnormální kokotmédii, v níž se krátce mihne Hitler, načež radši demonstrativně prohlašovat, že jste nikdy ani trochu nechtěli vyhlazovat židy, ani jste nebyli v NSDAP a ten haknkrojc, co měl Áda na uniformě je totálně fuj. V tomto případě se však opravdu nemusíte bát, že roztajete, milé sněhové vločky! Jedná se totiž o nadstandardně úžasnou vizitku současné lobotomizované fekálfilmografie našich lůzrů a hnojů s prachařsprostým nejodpornějším nehereckým slizákem, nehasnoucí hvězdou TV Loppatov a Prímy Hnooj a miláčkem všech otylých proletářských domácností v hlavní roli, ve které se opravdu nevyskytují vůbec žádné třeskuté rasistické, násilné či drogopropagační tumory, od nichž byste měli alibisticky a hystericky dávat ruce pryč, byť si tím házíte hovna do větráků, ale jen ubohá neurovegetativní trapnost, „scénáristická“ retardace a bezradně klišovité ponižování bezcharakterních neherců a chudáka Kokotka. Naprosté dno žumpy Ústavu pro plošnou audiovizuální degradaci zbytkového intelektu a elementární kultury v Komerčních Oligofrenicích, způsobující rakovinu očí a vkusu. Naposledy jsem se tolik styděl, že jsem součástí národa, co produkuje takové IQcidní mrdky, snad ještě v dobách, kdy Kradli Dagmaru.

Žužu Žorž tentokrát odolal dozajista brutálním tlakům degresivních bolševiků na „historickou věrnost a korektnost“ a přeqapivě neosadil předválečnou univerzitní veslici osmi černými bukanýry a nějakou tou přesilnou muženou, liberálně jim dominující u kormidla. Já vím, je to hnus a čirá demagogie takto nechutně zkreslovat dějiny, nicméně i tak se jedná o velmi příjemný, hezky natočený a poměrně dobře zdramatizovaný standartní sportovní retrofilm. V něm se Žorž sice přičinlivě snažil vyžehlit to rasistické, misogynní a homofobní fiasko alespoň třicetisekundovým olympijským zakňučením Džesnýho Twouby, jenž hrdinně zběhl zpod bitche otrokáře a v barvách Spojených sráčů elegantně vyběhl i s Ádou, když tenkrát uběhal všechny ty Übermensche a krutě proškrtal říšské eugenické tabulky, aby se za odměnu mohl málem vrátit na bavlníkovou plantáž, ovšem v kontextu filmu to vyznělo spíše jako rasistický vtip na sjezdu BLM. Prostě zase jednou musím hrábnout po pevných čtyřkách!

Recept, jak z poctivého, vcelku hutného, originálního a zábavného osmdesátkového vývaru uklohnit vietnamskou prdelačku pro lobotomy: Vezmeme docela konzistentní původní děj, rozemeleme napadrť a z takto vzniklého pyré náhodně vycedíme zhruba čtvrtinu. Přidáme jako vždy vzorně prkenného, středně vysekaného Džejka, předem povařeného tak, aby se tvářil jakože sympaticky a namísto herectví celou dobu předváděl, jaxi ve fitku vyrýsoval břišáky. Dosaženou řídkou hmotu rozmixujeme s downími hovny, přisypeme bandu trpících negrů, aby to bylo na skus dostatečně progresivní, a zahustíme obskurní kreací těžce vypatlaného, totálně koženého a navýsost trapného poloopa MekŘehoře. Dochutíme opravdu jen špetkou přitroublého, choreograficky špatného bitkaření několika pašeráků melounů, dvě hodiny dusíme do hněda, ozdobíme scénáristickou bezradností a podáváme spolu s IQ stimulanty v psích miskách bez příboru již slintajícím skalním fanouškům Mentálně Malformovaných Agresorů. Dobrou chuť, kluci! Asi bych měl na tomto místě spíše vydat skřek „grhhhtrrrrrchchch“ a doprovodit jej posunky bušení do hrudi a ukazování si prstem do huby, aby to kluci dostatečně zfotosyntetizovali.

Někde v prdeli svatého Patrika si takhle žije v sedmdesátých letech minulého století děda Nýsn. Geront je to čiperný, pracovně pořád aktivní, ani starobní důchod ještě nepobírá a sociálku neždímá, neboť má stále stálé a perspektivní zaměstnání ve Venkovském družstvu nájemných vrahů při střediskové obci Horní Pičovice (Upper Cuntenbury) v hrabství Spořádaná Prdelná (Asstrim). Tudíž se občas se svou milovanou kozlicí po pradědovi vypraví na lov někomu nepohodlných rurálních Keltů, kterýmiž posléze ekologicky přihnojuje nějakou druidskou paseku. Ačkoliv není zcela zřejmé, jak vlastně sípavý, pajdavý a těžce klekající senil vlastně dostává své oběti z nějakého veřejného místa do kufru auta, je ve své práci úspěšný a předsedou družstva konstantně chválen. Pak ale náhodou narazí na Ira, tedy vlastně na IRA, pro Iry tehdy většinou nebylo v Irsku kam plivnout a v rámci plnění filmových rasových kvót měli ve vesnici pouze jednoho Iroafričana, samozřejmě taky Ira jako poleno, ten ale s největší pravděpodobností v IRA nebyl, protože by jej tam soudruzi zlynčovali dřív, než by řekl „Sinn Féin“. Každopádně je z toho asi exekučně, sysluplně i dialogově nejlepší film dědy Nýsna za posledních pár let, kdy se náš milý důchodce konečně vzdal akční gerontologie, už nedělá chvaty a soustředí se výhradně na záchvaty. Melancholie. Těch je sice ve filmu kapku příliš, jakož i tendenčního, kýčovitého a řádně klišovitého irského lkaní nad těžkým životem za doprovodu rozvrzaných molových houslí v kolovrátkovém rytmu céilí, až si jeden místy přeje, aby se objevil nějaký ten Leprechaun a poslal všechny ty plačtivé a ukřivděně se tvářící vidláky do piče, nicméně aspoň tam mají krásnou přírodu a to ve své podstatě tklivé rurální drama v moc pěkných kulisách docela záživně odsejpá.