dalia

Zpočátku to vypadalo na komedii, postupně se film mění spíše v surrealistickou hříčku na pomezí snu a reality, kdy už není poznat, co je realita a co není. Spíše než komedie je to taková pocta Dalího surrealismu a jeho extravagantní osobnosti. Stále se opakující hudební motiv ke zvláštnosti filmu také přispívá. Kratší minutáž je asi maximum, kdy to ještě funguje, jinak by film už začal být nudný, protože děj v pravém slova smyslu vlastně nemá. Herci ztvárňující Dalího jsou výborní a působí přesvědčivě.

Originální nápad, z kterého bude časem cenný historický materiál. A vlastně už je, protože při sledování si člověk uvědomí, jak moc se toho ve světě změnilo i za tu relativně krátkou dobu, která od Havlovy smrti uplynula a že ten svět, který je s ním spojený, je už pryč. Až na několik starých videí z Havlova mládí a nástupu do funkce se jedná čistě o nekomentované záznamy z jeho každodennosti v posledních dvou letech života, takže spíše než film je to opravdu dokumentární záznam, v podstatě velmi smutný, protože zde Havel působí na svůj věk už hodně nemocně a unaveně... Je ale zároveň znát, že až do konce dokázal být svůj a dle svých sil pracovat, což není málo...

Film má atmosféru i určitý poklid, krajina a hudba se na tom vydatně podílí. Líbila se mi nostalgická, retro atmosféra a postupné odhalování minulosti obou protagonistů. I ten černobílý materiál měl podle mne smysl a dobře doplňoval Jonovu zálibu ve fotografování. Možná  bych čekala ještě více černého humoru, situace na to byla dobře nastavená a vtipných scén a nedorozumění mohlo být víc. Závěr ve vězení byl trochu překvapivý, ale zapadl do toho vlastně velmi dobře. Přes pomalost děje jsem se nenudila.