Kkahunaa

Kkahunaa

Vojta Kadlec

Česko

homepage

2 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 7
    • 7.6.2019  07:07
    Climax (2018)
    ***

    Jsou to tak trochu "Idioti" po francouzsku, byť na LSD a neúmyslní k tomu (viz: Idioti, 1998, L. von Trier). Křepčí a tančí. Animální fluidum poletuje všude. Svět je vzůhu nohama. Ale jednou za čas je to i dobře.

    • 11.4.2019  23:47
    Zkáza Dejvického divadla (TV seriál) (2019)
    **

    Mystifikace je to opravdu zdařilá, ale v jiném smyslu. Nejde o žádné dada:D. To, co seriál popisoval, se zdá jako pravda. Zkrátka za peníze z tohoto díla se zaplatí další provoz divadla. Jak jednoduché. Lepší než hologramy, ne?:) Btw-smekám před odvahou a humorem uživatele Hammonda. Humor á la Dejvické divadlo. Navíc nejvtipnější moment, který jsem zažil okolo celého seriálu. Díky Hammonde.

    • 24.3.2019  01:41

    Stejně tak jako Michael Jackson údajně zneužíval malé chlapce, zneužili autoři tohoto filmu diváky z hlediska času i emocí. Velice manipulativní podání možné pravdy. Spíše než dokumentární formu, připomínal tento film docela precizně zvládnutý hraný film. Výpověď zneužitých chlapců-mužů byla až přepečlivě nastříhána a emocionálně na/pře-dávkována dle vlastních potřeb autorů. To se odrazilo i na její věrohodnosti. Možná... celkově... by bylo lepší nehodnotit film, ale zamyslet se nad problémem. Ze všech stran...

    • 18.1.2019  20:16

    Vážně to vystihl POMO. Je to naprostá disharmonie mezi poctivě odvedenými natáčecími postupy a nic neříkajícím obsahem filmu. Prázdná lahev, kvalitně zpracovaná, s dobrou etiketou. Ale je prázdná. ... Jo a pochopil jsem to správně, že tohle je prequel k After Earth (2013) ... aneb takhle to začalo:D? To byl vtip.

    • 31.12.2018  18:44
    Apokalypsa (1979)
    *****

    PF 2019!

    • 30.12.2018  18:10

    Mohl to být jeden smysluplný film. Vznikly však dva, hodně polovičaté. Tedy za 3 dohromady. Nemůžu se ubránit dojmu, že film měl jako hlavní cíl, nikoliv umělecké ztvárnění zmatené či rozpadající se duše, ale prosté a obyčejné vydělávaní prachů (a to nadvakrát). Ve srovnání s Trierovým následujícím snímkem (Jack staví dům, https://www.csfd.cz/film/388974-jack-stavi-dum/komentare/), působí Nymfomanka jako obyčejné filmové cvičení, které se snaží mnohdy spíše okatě šokovat, nežli opravdu podat zprávu o těch částech lidského mozku, kam žádná cestovní kancelář své zájezdy zatím neprodává.

    • 5.12.2018  17:16

    Skoro jediný film/dokument tohoto druhu v českém prostředí (nebo jediný?). "Depresi" vzbuzující či navozující pocity, kterými dokument disponuje, jsou (dle mého soudu) pokusem o vtělení se do kůže lidí, kteří mají opravdové deprese (nejde o podzimní chmury, které má asi občas každý). Bral bych to spíše jako pokus o simulaci těchto stavů, viz menší asociace... např. simulace stavu migrény (https://www.youtube.com/watch?v=SmJW8gYIN4E). Migréna také není jen bolest hlavy (kterou trpí občas každý). Díky za tento dokument na téma, o kterém se moc nemluví. Poněvadž žijeme v prostředí/době, kde se všichni snaží být 100% dokonalí. Ale to nikdo není.

    • 10.11.2018  23:42
    Neutečeš (2014)
    odpad!

    Ale uteču....................... Rači třeba sem: https://www.csfd.cz/film/439153-utec/prehled/

    • 10.11.2018  23:38
    Smash Cut (2009)
    odpad!

    Tenhle film mě naučil dávat konečně nálepku: "odpad!".

    • 19.8.2018  08:20
    Human Flow (2017)
    *****

    Za 5 hvězd. Třeba názor ještě změním, ale na tohle tema jsem zatím citlivější věc neviděl. Jen.. také bych si jako tvůrce spíše odpustil prodávat svůj ksicht před kamerou tak často, tady se opravdu citlivost trošku ztrácí. Jenže, když se zamyslíte... Ai Wei-Weiova tvář, jeho hlavní pečeť či brand, zčeřená vlastními vzpomínkami na jeho drsný, " čínský flow", (někdo ho tu označil dokonce za profesionálního disidenta???... co to prosím je?, proč mi o tomhle "povolání" paní učitelka neřekla včas?), v kontrastu s filmem prezentovanými událostmi, tento film posouvá do jiné, silnější roviny. Film samotný se pak s (nejen) jeho obličejovou značkou "prodává" lépe a je osobitější. Např. oproti Terrenci Malickovi a jeho Cestě času (2016), který se snaží být až metafysickou zpovědí Vesmíru... děsně ukecanou... ((to, co potřeboval Malick sdělit v 90 minutách, zvládl např. David Lynch v pár úsesích pouze jediné episody nového Twin Peaks (2017) během minut pár a ještě zašel mnohem, mnohem dále)), se zdá stopáž filmu Human flow velmi dlouhá. Není tomu tak. Je zde adekvátně vymezen časový prostor pro jednotlivá popisovaná místa či problémy. Nevím nu... s názorem jednoho aktéra, parafráze: "Když moc dlouho žijete za zdmi, nevíte, co za nimi doopravdy je..."

    • 10.6.2017  19:29
    Katyň (2007)
    ***

    Druhá světová válka již naplno propukla. Polský stát je z jedné strany atakován Němci, z druhé Sověty. Obě strany mají své plány na totální podrobení. Tento film se zabývá pohledem na masakr desítek tisíc polských vojáků, který v roce 1940 brutálně provedla sovětská NKVD. Dle historických pramenů tento čin odhalili paradoxně nacisté a logicky jej použili jako jeden z nástrojů své propagandy.

    • 10.6.2017  19:28

    Snímků o zajatých německých vojácích nebylo před rokem 1989 mnoho, zvláště pak německých. I díky tomuto je film „Pobyt” výjimečnou podívanou. Dostáváme totiž možnost nahlédnout do mentality lidí, o kterých nám školní osnovy uvádějí ne zcela objektivní informace. Tito lidé, včetně hlavní postavy Marka Niebuhra (Sylvestr Groth), byť stáli na straně nacistického Německa, nebyli všichni nacisté. Právě Mark je obyčejným mladíkem, který narukoval do regulerní armády – Wehrmachtu, když ho jeho vlast povolala. Na frontě mnoho nepobyl, zažil jednu ostrou akci, a poté skončil v polském zajetí. Za mřížemi polské věznice však zjišťuje, že největší problem mu nezpůsobí Poláci, kteří nacisty bytostně nenávidí, ale sami Němci. Většina zajatých Němců totiž stale zůstala nakloněna starému pořádku – nacismu.

    • 10.6.2017  19:27

    Přesné detaily o pozadí vzniku 2. světové války již zjistit přesně nelze. Pokus o historickou rekonstrukci se snaží východoněměcký snímek Případ Gleiwitz, a to realistickým pojetím, kvůli němuž tento film rychle po uvedení do kin upadl v nemilost. Příběh se pokouší zmapovat události okolo německé špionážní akce, která měla ospravedlnit případný něměcký vpád do Polska. Příslušníci SS v přestrojení za polské vojáky přepadnou vlastní vysílač Gleiwitz. Útok má nasvědčovat tomu, že šlo o Polskou vojenskou akci, která měla vyprovokovat válku s Německem. Vše je vymyšleno do posledního detailu. Pro tento účel bylo využit zajatý Polák, který se pro zmanipulované německé vyšetřovatele stal hlavním důkazem polské viny. Tento důkaz, tento člověk, je však jen dokladem toho, jak progresivně zvrhlé metody používali nacisté, aby došli svého cíle.

    • 10.6.2017  19:27
    Jakub lhář (1974)
    *****

    Píše se rok 1944 a nacisté začínají pomalu prohrávat válku. V jednom polském ghettu žil muž jménem Jakub Haym (Vlastimil Brodský). V podstatě je to dobrák, který však ve své dobrotě neváhá zajít až za hranici pravdy. Jakub se v této těžké době snaží pomocí svému okolí tím, že popouští uzdu své fantazii. V jednom okamžiku se však ona uzda téměř utrhne a ani sám Jakub neví, jak z toho ven. Jakub je totiž lhář. Tento snímek je jedním z nejlepších snímků zabývajících se tematikou života v ghettu za 2. sv. války. Ve své odlehčené poloze – to když Jakub zlehčuje realitu – jde téměř o poetický film. Ve své realistické poloze se snaží zachytit dobu veskrze opravdově, pomocí výpravy, atd. Jedinou podivností, která se ve filmu objevila je kostýmní detail, a to našívání Davidovy hvězdy z obou stran oblečení. Ve skutečnosti to tak nebývalo, protože logicky byl nedostatek všeho a tedy i látky, a tak se hvězda našívala jen zepředu na nejdůležitější část oděvů, převážně svrchních. Oboustranné našívaní hvězd však může mít i symbolický smysl, který podrhuje Jakubovo fantazírování. Je to vlastně jeho příběh, tedy proč by to tak nemohlo být.

    • 10.6.2017  19:27

    Seznámení se s budoucím protějškem je nejdůležitějším zlomem v lidském životě. Může přijít pouze jednou a nastartovat tím dlouhotrvající vztah, včetně potomků. Může přijít i nekolikrát, s přihlédnutím k menší dostupnosti antikoncepce, také „potom” přijdou „potomci.“ Avšak dlouhotrvající vztah se nekoná. Takto zdecimovaným osamělým rodičem je i Pavla (Angelica Domröse). Na druhé straně ulice žije další osamělý rodič Pavel (Winfried Glatzeder), byť setrvává v kariérním svazku se svou promiskuitní a opravdu hloupou ženou (Heidemarie Wenzel). Pavla i Pavel jsou sousedé a zárověň nejsou. Pavla žije ve starém domě, Pavel žije v moderním panelovém bytě naproti. Architektonický kontrast starého a nového, tedy přerod v novou éru, kdy vše staré nahrazuje nové, podtrhuje melancholický tón snímku, který je pojmut opravdu jako legenda o moderním člověku. Je to legenda o dvou nešťastných lidech, kteří se hledali tak dlouho až…

    • 10.6.2017  19:26
    Coming Out (1989)
    ****

    Velice odvážný film z východního bloku, který řeší tematiku homosexuality na sklonku roku 1989. Je otázka zda tento snímek prostě utekl cenzorským zásahům či byl opravdu systémem posvěcen jakožto studie deviantního chování. Tak či tak, Coming out je nesmírně originálním dílem, které má vesměs objektivní charakter. Nemoralizuje, nepoučuje, nekárá, prostě „vystupuje – se svým názorem – ven,” což může být volným překladem originálního názvu.

    • 10.6.2017  19:26

    Sledovat snímek Pokrevní bratři, je jako koukat do hlavně pušky při jejím čistění (jedna z úvodních scén filmu). Nikdy nevíte, co se v tu chvíli stane. Komediálně laděný western s prvky drama (resp. eastern či red western) nemůže zcela zakrýt dobovou poplatnost. Hlavní střet kultur, kmene Komančů a bílých přistěhovalců, je podán jednostranným hledím. Indiáni - rudí bratři jsou vykresleni jako vykořisťované oběti, bílí jako kapitalističtí utlačovatelé. Byť se chce divák přikloniti spíše na stranu Indiánů (poněvadž historie jim dává za pravdu, bohužel až hodně zpětně), nemůže se jistě ubránit pocitu, že s ním někdo ideově manipuluje. Tento rozměr snímku není příjemný. Na druhou stranu komediální charakter snímku je skvělě propracován hlavněv díky ústřední dvojici Dean Reed-Gojko Mitic. Dramatickou polohu zase podtrhuje způsob snímání kamery, která například z podhledu prolétne zdevastovanopu indiánskou vesnicí, kterou z plesíru vypálili kavaléristé. Ojedinělý vjem ve westernovém žánru je zasazení příběhu do zimního období, kdy je krajina pokryta sněhem. Motiv sněhu se totiž ve westernech objevoval velice zřídka.

    • 10.6.2017  19:25

    Americký herec-zpěvák Dean Reed (přezdívaný Rudý Elvis), neustále poskákující ale i zpívající Václav Neckář, dvojice neschopných šerifů v podání Heleny a Jana Růžičkových, jiný vychytralý a dosti úlisný šerif hrající kulečník výhradně na slepém koni (akurátně záporácký Siegfried Seibt), hudba od Karla Svobody; toto vše a mnoho dalšího vás, společně s až roboticky odvyprávěným příběhem – to je bohužel hlavní celková slabina – čeká v tomto východoněmeckém filmu s prvky hudební komedie a westernu. Zkrátka tvůrce (sám Dean Reed) zkusil nashromáždit od všecho trochu. A tak spokojeni-nespokojeni výsledkem, tento film nenudí. Spíše je z něj smutno, poněvadž šanci nedostal kvalitnější scénář.

    • 10.6.2017  19:25

    Film Signale od režiséra Gottfrieda Kloditze byl nejnákladnějším sci-fi filmem v NDR, v jeho druhém sci-fi počinu s názvem V prachu hvězd se již řekněme poučil z chyb svého předchůdce. V prachu hvězd je velice zvláštním filmem, který má až groteskně absurdní atmosféru lehce prodchnutou psychedelií á la LSD. Mohl by se směle zařadit mezi takové roztodivné opusy jako je např. Barbarella (1968), a to hlavně díky tzv. muziko terapii (v Barbarelle byl zase tzv. Orgasmotron). Navíc zde hraje hlavní roli československá herečka Jana Brejchová a dále například polský herec Leon Niemczyk.

    • 10.6.2017  19:24
    Ikaros (1970)
    **

    Technicky nesmírně propracovaný film, který je svou výpravou srovnatelný se serií Star Trek (1966). Námět zase připomíná takové filmy jako 2001: Vesmírnou odyseou (1968) či Ikarie XB1 (1963). Filmu Ikarie XB1 se tento východo-neměcký snímek (úmyslně-neúmyslně?) dosti přibližuje. Navíc hrdinové Signálu se snaží zachránit jinou loď, která se jmenuje Ikaros. Je zde ale i patrná snaha o připodobnění se k až mysticko-filosofickému opusu 2001: Vesmírná odysea, což nedopadlo dobře. Místo filosofie či symbolismu je v Signálu pouze změť dialogů, monologů, které jsou jen odříkány, ale jsou naprosto bez významu i pro samotný děj. Za zmínku stojí vizionářsko-futuristické pojetí hraček (dětské helikoptérky), které již dnes mají svou reálnou, dospěláckou podobu ve formě dronů.

    • 10.6.2017  19:24
    Tělo (2003)
    ***

    Lehká černá komedie Cialo nemůže zapřít svou podobnost s jiným snímkem, který si pohrává s propojováním dějových linií, a to s filmem Pulp Fiction (1994, Quentin Tarantino). Ústředním motivem je i dle názvu – tělo. Toto tělo patřilo jistému Woltrovi (Rafal Królikowski), který se pod rukama patřících nespočtu dalších až pitoreksních figurek, dostal ve své současné „kadavér” podobě do opravdu bizarních situací. Všichni se Woltra, jeho těla, chtějí zbavit, jenže sami mnohdy skončí hůře než on. Opravdu zábavným vjemem jsou postavy dvou bratrů (Jacek a Cezary Poks), dvojčat přirostlých k sobě. Jeden je spořádaný muž, druhý gangster. Dohromady jsou glosujícím superhercem, který na sebe ve filmu strhne většinu pozornosti.

    • 10.6.2017  19:23

    Psychologicky laděný komorní snímek Nůž ve vodě je prvotřídním debutem dnes již světoznámého režiséra Romana Polanského. V tomto filmu uchopil látku mezilidských vztahů v podobě ústřední trojice postav. Příběh se odehrává okolo manželského páru Andrzeje a Krystyny (Leon Niemczyk a Jolanta Umecka), kteří naberou náhodného pasažéra (Zygmunt Malanowicz) do svého na tu dobu luxusního vozu. Mladého pasažéra chtějí vysadit na konci cesty, až dojedou ke své plachetnici u břehu Mazurských jezer. Andrzeje však napadne pozvat mladíka na přojížďku lodí. Již na počátku příběhu je patrné napětí mezi manžely. Tyto vztahy se dále rozdmýchají, až trojice vyrazí směr vodní hladina.

    • 10.6.2017  19:23

    Minimalistická filmová esej, která vyprávý příběh dvou kolegů fyziků. Jan (Jan Myslowicz) žije se svou ženou Annou (Barbara Wrzesinska) na venkově spokojeným rutinním životem. Marek je světácký světoběžník (Andrzej Zamecki), Který baží po kariréře uznávaného fyzika. Oba svede dohromady Markova návštěva na Janovo statku. Zprvu se návštěva odehrává v kamarádském duchu, ale posléze vylezou na povrch určité minulostní spory a skutečný důvod, proč Marek přijel. Klidná kamera (fenomenální jsou např. záběry shora, které zabírají krajinu a silnice, po které jde stádo krav), hloubavá hudba od Wojciecha Kilara (tento skladatel zkomponoval hudbu např. pro filmy jako jsou Dracula, 1992; Devátá brána, 1999 či Pianista, 2002) a herecký minimalismus hlavních protagonistů, toto vše dělá z tohoto díla spíše vědeckou práci nežli typický film.

    • 10.6.2017  19:22

    Závist jako hlavní motiv. Zygmunt (Jerzy Stuhr) a jeho žena Marysia (Anna Dymma) na své zahradě objeví obrovského „drabaře”, kterého tu zřejmě zanechal circus. Marysia je zprvu na rozpacích, ale Zygmunt má jasno. Našel právě své štěstí v tomto exotickém zvířeti. Ani náhodou nemá v úmyslu na něm vydělávat. To, co chce, je velice prosté: procházet se se svým velbloudím přítelem po polské krajině. Obec a ostatní lidé si ale myslí své, a tak: „když ho nemůžeme mít my, nebude ho mít nikdo, natož ty Zygmunte!”

    • 10.6.2017  19:22
    Personál (TV film) (1976)
    ****

    Pracovat v divadle je na první pohled nesmírně lákavé (lze tomu věřit, pracuji v divadle – pozn. anotátora). Nablýskané kulturní prostředí, kde se intelektuálno snoubí s uměním. Nic není vdálenější realitě. Pod tímto pozlátkem se po čase zjeví krutá realita, kde hlavní roli hraje pokrytectví, přetvářka a kariérismus. K tomuto zjištění dospěje i mladý krejčí Romek (Juliusz Machulski).

    • 10.6.2017  19:21

    Lech Wałęsa. Někteří jej přirovnávají k Václavu Havlovi. Lech (Robert Wieckiewicz) byl však poněkud jiným typem kritika komunismu. Pocházel z prostších poměrů než Havel. Je vyučeným elektrikářem, který pracoval v Gdaňských loděnicích. Právě zde v roce 1970 vypukla stávka dělníků, která byla brutálně potlačena (až desítky obětí). V roce 1980 zde opět propukla stávka (tentokrát však dělníci zvolili „okupační” formu a nevyšli do ulic) a Lech byl při tom. Stal se hlavním hlasem prvního nově vzniklého nezávislého odborového hnutí ve východní Evropě s názvem Solidarita. Tento bohatýrsky působící „prostý člověk z lidu” s mocným hlasem i knírem, byl za své zásluhy v roce 1983 nominován a oceněn Nobelovou cenou za mír.

    • 10.6.2017  19:21
    Osvětim (1948)
    *****

    Je až neuvěřitelné sledovat polský film o tematice holocaustu již z roku 1947! Navíc takový, který byl natočen ve skutečném prostředí koncentračního tábora Auschwitz II. - Birkenau, a ještě k tomu zde údajně hráli skuteční občané nedalekého města. Hlavní postavou je Marta (Barbara Drapinska). Je to polská Židovka, která umí perfektně německy. Právě proto si ji samotní nacisté vyberou jako překladatelku pro ženskou část tábora. Kdokoliv, kdo byl schopný práce, mladý a vytrvalý, měl v táboře větší šance. Pracovat přímo pro Němce však znamenalo mít výhody, které ale mohou být dle zákona kyvadla nemilosrdně vyváženy. Marta sice nestrádá fyzicky tak jako její kolegyně, ale za to byla svědkem neskutečných událostí, které otřesou lidskou psychikou.

    • 10.6.2017  19:20

    Nikdo nemá rád pondělky. Zprávu o tomto civilizačním fenoménu se snaží podat tato polská komedie, která s lehkou hravostí mapuje jeden den v životě několika (ne-)obyčejných lidí (italského průmyslníka, polského policisty, taxikáře, mlékaře, dělníka a mnoha mnoha dalších). Ústředním postavou je právě italský průmyslník Francesco Romanelli (Kazimierz Witkiewitz), Ital každým coulem, který se od příletu do Varšavy připlétá do opravdu absurdních situací. Navíc neumí jinak než italsky, což se na první pohled může jevit jako nevýhoda.

    • 10.6.2017  19:17
    Lotna (1959)
    ***

    Film pojednávájící o polské klisně jménem Lotna. Tento kůň se dostane do víru dění v časech nadcházející invaze německou armádou roku 1939 do Polska. Jako společník či spíše bojový druh se jí vystřídá hned několik pánů. Přes původního majtele, jímž byl starý, bývalý důstojník na posledním tažení, po zkušeného, ale již zubem času ohlodaného rotmistra Chodoakiewicze (Jerzy Pichelski); dále mladého kadeta Grabowského (Jerzy Moes), až po poručíka Wodnického (Adam Pawlikowski). Lotnu každý obdivuje, ne však Ewa (Bozena Kurowska), která v ní vidí jakési prokletí, a také svou konkurenci, poněvadž mladého kadeta miluje. Ewu zase tajně miluje poručík Wodnický. Tento film vytváří zdání, že šlo o snahu vytvořit národní film, který by se tzv. srovnal s polskou minulostí. Milostný trojúhelník a motiv Lotny vlastně může být upozaděný plán, který podtrhuje dobu samou. Za zmínku stojí davové scény nejprve útočících vojáků na koni, poté stahujících se vojáků, kteří prchají před Němci jako legie mravenců před deštěm, a které jsou nasnímány opravdu fascinujícím způsobem.

    • 10.6.2017  19:17
    Den cvoka (2002)
    ****

    Být rozvedeným mužem ve věku mezi 50-60 lety není jednoduché, navíc být povoláním učitel. Největším problémem se zdá být nemoc zvaná OCD (Obsedantně kompulsivní porucha), která dokáže naprosto vyřadit ze života. Právě tuto poruchu má hrdina snímku Den cvoka. Adas (Marek Kondrat) shledává problém ve všem. Má pocit, že mu vše jaksi uteklo, že nic nedokázal, a že jeho existence nemá smysl. Tím pravým vysvobozením z každodenní výčerpávající rutiny by mohla být jen smrt. Chuť zasebevraždit se však odkládá z různých důvodů (bojí se), ale hlavně kvůli svému synovi, který jak se zdá, zdědil po otci dosti charakterových rysů. Adas, který trpí v zajetí svých rituálů, přes tíhu povinností a závazků, má vlastně jen jedno vroucné přání – nalézt jakkoliv a kdekoliv vytoužený klid. Jak by řekl Adas sám: „Kůůůrva!”

<< předchozí 1 2 3 4 6 7