Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (685)

plakát

10 Years with Hayao Miyazaki (2020) (seriál) 

Určitě nejkomplexnější dokument nejen o Miyazakim jež nabízí opravdu detailní náhled do studia Ghibli i Miyazakiho duše.

plakát

Nankjoku monogatari (1983) 

Uf, tohle je opravdu hodně drsná a extrémně emotivní výprava do mrazivých končin kdy asi málokdo neuronil alespoń jednu slzu. Vangelis svou hudbou celému prožitku již jen nasazuje korunu. Rovněž klobouk dolů před filmaři, toto natočit určitě nebyla žádná legrace.

plakát

David Attenborough: Život na naší planetě (2020) 

Tady není co dodat, snad že moc nevěřím, že jako lidstvo budeme schopni, resp. ochotni, s tím něco dělat - lidská blbost a priorita ve formě neudržitelného ekonomického růstu za každou cenu zkrátka zvítězí. Ostatně stačí se rozhlédnout po ČR - vysloužilá zastaralá uhelná a neefektivní elektrárna Počerady se místo odstavení prodá nějakému tuneláři aby ji mohl ještě nějaké to desetiletí ždímat bez ohledu na ekologii - prachy jsou prostě prachy...

plakát

General Rouge no gaisen (2009) 

Snad ještě lepší než předchozí "Batista" kousek na nějž toto dílo nejenže skvěle navazuje, ale je ještě o něco zdařilejší a jako bonus k tomu přidává i zamyšlení jak by některé věci ve zdravotnictví měly či neměly být. Yuko je tradičně skvělá a Hiroshi snad ani komentář nepotřebuje, tomu tyhle role sednou jako zadnice na hrnec :-) Ovšem ze všeho nejvíc mne na konci rozsekala ta lízátka :-) P.S. Takové filmy by si vážně zasloužily české titulky.

plakát

Tenki no ko (2019) 

Krásné dílo, Shinkai se opět vytáhl a tenhle kousek bych zařadil jen o malinkatý stupínek níže než Kimi no na wa, i několik dní po dokoukání mi stále ležel v hlavě. Příběh zde sice nepatří k těm nejsložitějším, nicméně způsob jeho vyprávění to nijak nesnižuje a to je zdařilé více než dost, v humorné rovině až výtečně. Moc se mi líbila někdy až temná část veškerého dění, nicméně poetika ani romantika zde nemají o nic menší úlohu a přestože Tokio dokáže ukázat i svou nevlídnou tvář, nakonec vítězí ta lepší půlka lidského myšlení a chování. Ostatně i náznaky přístupu člověka k přírodě jsou tu vyznačeny dosti zřetelně a vedou k zamyšlení. Radwimps zde předvádějí opět zatraceně působivý hudební doprovod jež vám postupně vleze pod kůži. Pokud jde o animaci jako takovou, tak jak už jsme všichni zvyklí, z té nádhery až přechází zrak. A jelikož jsem odolal pokušení různých kinoripů, tak ve 4K s HDR to čekání vážně stálo za to a nelze to popsat jinak než „pastva pro oči“, obsahově pak pro duši.

plakát

집사부일체 (2017) (pořad) 

Asi není úplně fér hodnotit dle dvou zhlédnutých epizod, ale upřímně, odkoukal jsem je jen a jen pro účast mé nejmilovanější Son Ye-jin. Chlapci jsou velmi zábavní a mají-li k sobě takovou úžasnou dámu, jde o bezvadnou podívanou. Pánové jsou na úvod správně šokovaní, no a Ye-jin naprosto, ale naprosto kouzelná a úchvatná, zejména scénky s pilates či hádáním filmů nemají chybu :-) Díky této show jsem se o ní měl možnost dozvědět pár věcí, tudíž zhlédnutí rozhodně litovat nelze, spíše naopak a má můj nekonečný obdiv. Jistou nevýhodou je neúplná znalost okolností, tzn. když Korejština není vaším mateřským jazykem (k dispozici anglické titulky) či neznáte mnohé filmy do detailu jako aktéři, nějaké ty vtípky či narážky vám pochopitelně utečou. Závažný problém to ale určitě není a minimálně fandům Son Ye-jin zhlédnutí ep46 a 47 vřele doporučuji!

plakát

Láska padá z nebe (2019) (seriál) 

Tak a je to za námi. Pokud jde o hlavní dvojku, tak prostě skvělá, zejména má milovaná Son Ye-jin opět dokazuje, proč je neohrozitelně nejlepší herečkou co znám, ta holka zkrátka umí neskutečně pobavit i přivodit slzy – její emotivní scény, to se prostě musí vidět, to nelze slovy popsat – to není hraní, ale reálný prožitek (poslední dva díly jsem nejen díky ní probrečel :-)). Zápletka seriálu poskytuje příběhu dostatek událostí a s vývojem spokojenost, snad až ten skok Sever – Jih byl takový náhlý. Z vedlejších postav jednoznačně nutno vypíchnout vojáčky, skvělá partička :-) Ale ani uprchlík a ta „jeho“ nebyli špatní, i pár jiných by se našlo. Oproti tomu příbuzní na Jihu mi zejména z počátku lezli na nervy, nezábavní až pitomí. Ta banda slepic (ženských) na Severu si u mne vykoledovala rozporuplné hodnocení – občas velmi zábavné, jindy zase nucený nezdařilý humor. Realistické to moc není, zejména pak Sever je vykreslen až moc kladně a směšně, skoro každý si kupoval pašované zboží z Jihu atd. :-) Pak tu ještě máme soundtrack. No, už dlouho jsem si v seriálu nenašel několik samostatně poslouchatelných krásných skladeb, zbytek pak v seriálu působil rovněž dobře. Mám-li to shrnout, tak velmi kvalitní, zábavný a dojemný seriál jak se sluší a patří, se skvělou hudbou, ale přecijen mi tam nějaká ta ingredience občas nesedla. Zejména kdybych si odmyslel v hlavní roli mou milovanou, nebyl by můj požitek nic vysloveně extra. Jenže ona je tak úžasná, že v tomhle složení si to s přihlédnutím k ostatním letos zhlédnutým dílům s odstupem času plné hodnocení nakonec zaslouží, ač úplně objektivní to ode mne není - holt Son Ye-jin... :-)

plakát

Byeonhoin (2013) 

Další ze snímků zaobírající se temnou částí korejské historie. Rozjezd je sice pozvolnější a podobně jako Taxikář ze Soulu nabízí dost zábavných prvků, ale když se události zlomí a dojde na vážné téma, stává se z filmu velmi působivý, emotivní a napínavý kousek jemuž zde doslova dominuje výborný výkon hlavního herce - Song Kang-ho prostě umí a tady se vážně vytáhnul, málokdo v poslední třetině filmu asi dokázal zůstat chladným k veškerému dění, které se zakládá na událostech jež tehdy byly (bohužel) běžné, Song Kang-ho tady fakt dokázal rozproudit mou krev v žilách jako kdybych u toho byl.

plakát

Parazit (2019) 

Fakt solidní nálož humoru i momentů vedoucích k hlubokému zamyšlení, nejen na téma kdo je tu vlastně lidská žumpa a co jsou lidé obecně zač. Vzhledem k tématu bylo dost jasné, kam to celé asi povede, ale těžko odhadovat, jak moc vše a jakým způsobem vygraduje. Tohle se fakt povedlo, zejména při pomyšlení, jaká maličkost dokáže celou situaci naprosto zvrátit. Ne každý byl totiž takový jakým se zdál být a skončil kolikrát úplně jinak než pro nešťastný vývoj okolností mohl - takže mi až některých postav bylo vysloveně líto. Úplné rozuzlení už mne vysloveně nepřekvapilo, tahle varianta se nabízela, ale ani přes nutnost dokoukat závěr filmu doma (ach ty zasr... upoutávky a reklamy v kině) se mi celkový zážitek nepokazil a zdaleka nejen pro fajnové herecké výkony dávám slabších 5*. P.S. Velká škoda, že místní distribuce je natolik natvrdlá, že asijský film dá do kin obvykle jen na základě velkého úspěchu někde na festivalu - kvalitních kousků se tam najde mnohem mnohem víc - svět není jen o stupidní české či americké tvorbě...

plakát

Jen můj svět (2018) 

Trochu otřepané téma, ale zde dovedené téměř k dokonalosti, Korejci z toho dokázali vytěžit prakticky maximum. I přes vážný obsah film překypuje povedeným humorem (zejména v první půli), vzápětí však diváka uzemní nějakým silným momentem či nepochopením mezi ústředními postavami. Mimo hlavní a působivou linku vztahu dosud zcela odcizených a naprosto odlišných bratrů, zaujme i ostatním děním a vztahem postav jež jsou poznamenány bolestmi minulými či současnými. Hlavní trojka hraje výborně, dominuje pochopitelně Lee Byeong-heon. K mé spokojenosti pak přispívá i přítomnost klavírní hudby jež snímek ještě více obohacuje, nicméně podobně příznivě působí i celý soundtrack, velmi sedí k ději. Najít ve filmu nějaké slabší momentíky by samozřejmě šlo, zejména pak se jedná o značnou předvídatelnost a citové vydírání diváka, ale to už obvykle k tomuto typu snímků patří a příjemný zážitek to nijak nesnižuje, takže slabších 5* to beze sporu je. Viděno v rámci Korejského filmového festivalu.