qVitek

Viděl jsem tento film v televizi. V reklamách v průběhu filmu byly hlavně reklamy na ženské vložky, což se k filmu hodí. Tento film je bohužel horší, než reklamy na ženské vložky. Film je neuvěřitelně nudný, neustálé změny těch, kdo na sebe míří bouchačkou, byly k smíchu. Nedivím se, že byl film z komerčního hlediska propadák, protože je to naprosto zvrácená zhovadilost, pravděpodobně zacíleno na citlivé ženy, které se poserou z únosu nemocného dítěte, a mají nějakou úchylku, že to musí sledovat. Ve filmu je tolik klišé. Naprosto předpovídatelný děj, snaha autorů o neustálé drama vypadala směšně. Přistání letadla na dálnici, snaha o vykurvení oběti s únoscem, snaha o uřezávání péra, úspávání, mučení, neustálé změny a přídávání sračkoidních příběhů o umírání dětí...Tohle opravdu chtějí lidi sledovat? Autor tohoto počinu je úchyl. Nedivím se, že hnije ve vězení za sexuální zneužívání dětí.

Těšil jsem se na inteligentní a kultovní komedii. Dost mě překvapilo, že jsem místo toho spatřil jen záhadnou hnědo-červenou špínu ve vnitru WC. Tento film neměl ani jeden vtipný moment. Postavy působily naprosto nesympaticky a byly vykresleny neuvěřitelně a chovaly se zcela iracionálně. Pár hezkých písniček to nezachrání. Nudný děj. Nedivím se, že po shlédnutí filmu Simon znásilnil Garfunkela, jak byl zděšen z toho, že byl svojí hudbou součástí tohoto filmu.

Na tento film jsem po shlédnutí nadával celou noc. Ráno, po probuzení, u mě dokonce potlačil nezážitek z filmu i žízen a moje první potřeba byla opětovně nadávat na tento film. To je slušný výkon, hodný japonského anime. Chvilkově jsem se pak už nedivil tomu, že japonci prohráli válku, něco totiž musí být hodně špatné na půdě japonska, pokud vznikl tento film. Ale k samotnému filmu. Zpočátku se to tvářilo zajímavě, ale mě opravdu vadila přemíra násilí a zabíjení. Celé to na mě působilo zvráceně, nic krásného. Děj byl tak přeplácaný a zdlouhavý, že byl nudný. Prostě se mi nelíbí styl, když něco nedává smysl, je to přece na naší fantazii, změníme to tak, aby to dopadlo dobře, tak, jak chceme, tudíž děj ztrácí jakýkoli smysl. Chcípl hlavní hrdina? Nevadí, oživíme, nějak, třeba politím krve ducha lesa. Někde smutný tragický konec? Nevadí, stačí zmáčknout splachovadlo u WC a hle, konec je zase dobrý. Tento film měl ty nejpitomější postavy, jaké jsem kdy zažil. Princezna Mononekokráva se chovala tak pitomě, že byla neustále na facku. Samozřejmě jako typický japonský film tam museli být samurajové, funny pušky, nemocní s leprou, samé funny témata, boj, love story, jebání na přírodu a pak pomsta přírody, zabíjení pitomých zvířat, mimochodem kanci se chovali rak pitomě, že to bylo až moc. Nejvíc mě však urazil konec. Duch lesa byl zavražďen, plány nepřátel vyšly, ok, smutný konec, tečka, děj dospěl k tragickému konci. Zničehonic se však duch lesa sám oživí a všechno dopadne dobře. Cože? Střih, a vše se vrátí na počátek, kdy bylo všechno hezké a fajné. Cože? To je podobné, jako kdyby se Titanic na konci filmu sám opravil po stisknutí kouzelného tlačítka a vyplul na povrch, všichni mrtví by se oživili a dali si skleničku a smáli se, jakej to byl sympatickej a legrační ponor. Když už se pohádka snaží působit jako pohádka, zbytečně zabíjení a krev podle mě do ní nepatří. Pak jí totiž ty sračky ohledně oživování nebude nikdo věřit a nebude působit jako pohádka. Tento film je perverzní a zvrácený, žádná pohádka. A duch lesa měl naprosto odporně vykreslený obličej, asi se kreslíři při jeho tvorbě opili a režisér to v záplavě obrazkových sranců ze zbytku filmu nepoznal.