Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Romantický
  • Animovaný

Recenze (1 240)

plakát

Minimalism: A Documentary About the Important Things (2016) 

Dokážu si představit mnohem lepší dokument o minimalismu. Tohle působí jako herecké představení dvou chlápků, kteří si ujíždí na tom, že se dokázali touto cestou vydat. Já jim to moc nevěřila, nepůsobilo to přirozeně. Některé okrajové příběhy mě bavily, ale naopak nedostaly dostatek prostoru. Myšlenka dobrá, provedení mě neuchvátilo. 2,5*

plakát

Love Battle (2019) 

I když jsou děsně předvídatelné a opakuje se vlastně jeden a ten stejný příběh pořád dokola, já se těch thajských romcom nemůžu nabažit. Další sympatická dvojka, která s běžnými Thajci sice nemá moc společného, ale celé dvě hodiny diváka baví a přinutí ho fandit jim a smát se s nimi. Jen už by mohli jednou vymyslet originálnější konec.

plakát

Dokud nás vražda nerozdělí (2020) 

Jako komedie je to výborný. Komická stránka mi hodně sedla a moc jsem si ty dva užívala. Celý film je vlastně o nich, vražda je jenom - ač zajímavá - zápletka a zároveň půda pro mnoho vtipných momentů. Začne to v momentě, kdy se poznali a skončí to... taky jimi. Žádný věci kolem, žádný zbytečnosti. Fajn, scénáristé se tam ke konci trochu nechali unést, ale až takové provinění to taky nebylo. Upřímně si nedokážu vysvětlit zdejší hodnocení. Já se u filmu dlouho takhle nenasmála. Silné 4*

plakát

Yangjamulrihak (2019) 

Tak to byl pěkný chaos. Herecky je to sice prima obsazený, ale děj nic moc. Po první hodině jsem ztratila chuť se v tý motanici orientovat. Podobných filmů bylo už natočeno hodně a spousta z nich dopadla o moc lépe. Napětí nulový, akce průměrná. Škoda. 2,5*

plakát

Nejkrásnější den (2016) 

Ověřené duo Florian a Matthias znovu dokazují, že jim to spolu jako komikům jde. Jejich přátelství pobaví, dojme a trochu přinutí k zamyšlení. Film mě bavil, nenudila jsem se u něj, ale stejně jsem čekala od scénáře, že vytáhne větší esa, víc vtipných momentů a propracovanější rozuzlení. 3,5*

plakát

Má země: Nový věk (2019) (seriál) 

Jak je možný, že někdo obsadí neskutečného Jang Hyuka, k němu božího Do-hwana, a pak tam šoupne do hlavní role herce, který v divákovi nedokáže vzbudit jedinou emoci a na hlavní roli očividně nestačí? Logicky k sobě dostane podobně nadanou kolegyni, se kterou si jedou tu nejnudnější a nejutrápenější love story, jakou si dokážu představit. Tam nikdo neprožil nic. A ještě mě tam každou chvíli iritují flashbacky. Přesně naopak to bylo s bojovými scénami, na které bylo i díky dokonalému hudebnímu doprovodu radost pohledět (ačkoliv by se seriál mohl jmenovat Nesmrtelní). Tohle v kombinaci s Jang Hyukem mě udrželo u sledování. Příběh jako takový mě jinak nudil. A tím, že tam chyběla pořádná romantická linka nebo nějaký vztah, neměla jsem nic, co by mě do něj vtáhlo. Takže jsem v podstatě jen čekala, kdy už se na scéně objeví Bang Won se svým úžasným výstupem. V takových chvílích jsem začínala věřit, že se dívám na něco povedeného, že teď se to rozjede, teď začne pořádná jízda. Jenže střih, a já zase padla do uslzené nudy. Pro mě bohužel asi zatím nejslabší historický seriál z korejské tvorby. 2*

plakát

Yubyeolna! munsyepeu (2020) (seriál) 

Není to asi seriál, který vás posadí na zadek, nicméně pokud máte rádi Erica, vaření a korejský venkov, není to špatná podívaná. Některé postavy mi střídavě lezly trochu na nervy svojí hysterií, hloupostí nebo naivitou, ale vždycky to tak nějak vyšumělo. Hlavní hrdinka, dá se říct, úplně nemá znaky hlavní hrdinky, ale je sympatická a její herectví se tak nějak dobře konzumuje. I když i u ní platí, že jsem ji měla velkou část seriálu ráda, ale v určité poloze (nechci spoilerovat) mě nudila. Malá mě zrovna tak na začátku dostala svojí úžasnou, vznešenou mluvou a používáním honorifik, ale po čase mě omrzela. No a Eric... není to jeho nejlepší role, to je jasná věc, ale já si ho stejně užívala v každým záběru. Bavil mě, když vařil, když se zamilovával, vlastně pořád. V seriálu JE velký množství nelogičností, naivních zápletek a klišé, ale taky se v něm propojují generace a vzniká přátelství bez ohledu na věk a krev. A já měla v tom jejich světě pocit, že tak je to v pořádku. Tou naivitou mi to vlastně trochu připomnělo seriály ze starší doby. Hezký a milý, i když vůbec ne dokonalý. 3,5*

plakát

Jedni z nás (2017) 

Vždycky mě tahle komunita zajímala a upřímně si nepřijdu po zhlédnutí o moc znalejší, ale rozhodně to nebyla ztráta času. Příběhy, zejména ten Ettyin, jsou děsivé a pro člověka žijícího v "normální" společnosti nepředstavitelné. Jinak mi ale formát dokumentu, jeho zrežírování a střih přijde spíš průměrný. Navíc mi chyběla fakta, možná nějaká data a shrnutí života komunity. Vím, že si tohle všechno můžu vyhledat, ale protože dokumentů s podobnou tématikou moc není, byla bych ráda za jeden komplexnější.

plakát

Bez věcí nad věcí (2018) 

Ujíždím si na filmech, který spouští debatu a nutí mě přemýšlet. A 100 věcí má velký potenciál rozpoutat velmi vášnivou debatu. Celkem mě překvapuje, že film nemá vyšší hodnocení. Protože zanést takhle dobrý - navíc z reálného života vypůjčený - nápad do celkem kvalitní komedie, je podle mě skvělá věc. Jasně, ta věc s appkou je trochu přes čáru, ale nějak to začít a skončit muselo. 4,5*

plakát

Dotkni se mých ran (2020) (seriál) 

Když mi kamarád seriál doporučoval s tím, že "ta hlavní herečka je hrozně hezká", s úsměvem jsem mu to odkývla a řekla si, že Seo Ye-ji je sice kočka jako hrom, ale že můj hlavní zájem bude nejspíš jinde. Chyba, podceňovat sílu a ženské charisma a myslet si, že vůči němu budu imunní. Pro mě osobně se od teď stává Seo Ye-ji něco jako drogou. Kim Soo-hyeon byl skvělej a čím dál lepší, ale většinou neměl šanci ukrást si scénu pro sebe. (I když pak už to - když mu to scénář dovolil - taky dokázal.) Nejen, že vedle sebe měl tuhle nádhernou, charismatickou ženskou, z druhé strany vedle něho bodoval starší kolega Oh Jeong-se, který v roli jeho bratra hraje (podle mě) zatím svoji životní roli. Jeho autista byl dokonalý a já se prostě jenom klaním. Beze slov, zato až k zemi. I když jsem to měla původně v plánu, nevidím nakonec důvod v tom, abych se tu rozepisovala o svých obavách ohledně kvality a autenticity seriálu, které jsem si na základě ukázek a propagace seriálu utvořila. To byla zase hloupost. Každopádně, hemží se ve mně mraky pocitů a hlavu mám plnou myšlenek. Snažit se je nějak organizovat by teď bylo asi marný, takže to zakončím zatím (a třeba napořád) jenom tím, že jsem se přes pohádky dostala do hloubek, o kterých jsem ani nevěděla. Tohle je láska, 5*