Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Romantický
  • Animovaný

Recenze (1 240)

plakát

Cheot kiseuman ilgopbeonjjae (2016) (seriál) 

Některé epizodky slabší, na jiné bych se koukala klidně i déle. Pro fanynky ale určitě záživná věc a nebudu kecat, že jsem si v hlavě neudělala seznam dalších adeptů, které bych tam ráda viděla. Třeba takový Eric, ehm... Každopádně dobrá přehlídka. Jen mě tak napadá, jestli je to vůbec legální? :))

plakát

Woolijibe saneun namja (2016) (seriál) 

Na tenhle seriál jsem začala koukat téměř bez rozmyslu, a to především kvůli Soo Ae, kterou mám ráda. Začátek vypadal docela slibně, jenže kvalita seriálu měla díl od dílu sestupnou tendenci, až se z něj stal zaprášený kousek, který jsem si pouštěla zásadně k nějaké činnosti, protože sám o sobě mě zabavit prostě nedokázal. Později jsem zjistila, že korejští diváci na to měli obdobný pohled, a že i tam padla sledovanost zhruba na třetinu. Nedivím se. Mezi hlavním párečkem je totiž nulová chemie, místy to jde až do mínusu. Nehledě na to, že hlavní hrdina se celou dobu tváří jako kakabus a ani Soo Ae mě nebavila. Křena snad ani nebudu komentovat, u něj se tvůrci neuměli rozhodnout, jestli to bude ledový princ nebo ušišlaný ťuňťa. Ani ostatní herecké výkony za moc nestály, scénář je chabý a hudba, kterou použili u rádoby napínavých scén je skoro až směšná. Celé to na mě působilo lacině. Třeba takovou scénu u soudu, která měla být pravděpodobně jedním z highlightů seriálu bych raději zapomněla. A taky celou tu zápletku s gangstery a pozemkem, to byla pěkná fraška. Stopáž by mohla být možná až poloviční, kdyby vystříhali neustále a pořád dokola opakované flashbacky. Na celém seriálu mě kromě knedlíčků, na které jsem měla na rozdíl od seriálu chuť, bavila nejvíc sokyně (letuška) hlavní hrdinky. Normálně bych ji považovala za otravnou holku, jenže tady byla jediná, kdo měl alespoň nějaký charakter a hrál svoji roli naplno a přesvědčivě. Nebyla to první role, ve které se mi Jo Bo Ah líbila, proto doufám, že ji příště uvidím v něčem kvalitnějším. Tohle byla docela bída, 2*

plakát

Mezi kapkami deště (2018) (seriál) 

Bylo mi jasný, že když roli přijala Son Ye Jin, nebude to podprůměrný, ale abych pravdu řekla, já na tyhle noona-dongsaeng vztahy zrovna nejsem. Proto jsem ani neměla příliš velká očekávání. Jenže tohle je prostě jiný, tohle je ta výjimka, která mi opět ukázala, ať si příště strčím svoje předsudky za klobouk. Tady je ten věkový rozdíl (z pohledu diváka) jenom k dobru a hlavní hrdina není žádný kňoura, co se nalepil na starší holku, protože ho omrzela mladší děvčata. Samotnou mě to překvapuje, ale v pomysleném žebříčku nejhezčích párů by pro mě tihle dva byli hodně hodně vysoko. Další hodnotou seriálu je, že se zaobírá diskriminací a zneužíváním žen v práci. Tohle téma je třeba otevírat, takže i tomuto tleskám. Pochválit chci také originálně zvolený soundtrack, který tady hraje, zvlášť při delších záběrech, velkou roli a pěkně dolaďuje atmosféru.

plakát

Roboti aniya (2017) (seriál) 

Bože, už v tom zase lítám. Když koukám, usmívám se jako blázen a hltám to všemi smysly, a když nekoukám, zpívám si soundtrack nebo se z ničeho nic začnu smát nad hláškou, na kterou si zrovna vzpomenu. A že těch hlášek a vtipných situací bylo, a taky těch roztomilých a neskutečně naivních. A vůbec, celý to bylo hrozně milý a Aji 3 je teď můj nejoblíbenější robot, nepočítám-li ty ze Star Wars, samozřejmě. Ani trochu se mi nechce s touhle sympatickou partou loučit. 5*

plakát

Sseulsseulhago charanhasindoggaebi (2016) (seriál) 

Podle mě má Goblin všechno, co potřebuje k tomu, aby to byl víc než dobrý seriál. Hluboký příběh, atmosféru, pěkný soundtrack, dvě krásné love story a jako bonus vztah mezi dvěma trochu dětinskými chlapy, kteří se nesnáší a zbožňují zároveň. Byla bych nekriticky nadšená a zamilovaná, nebýt toho zbytečně komplikovaného konce. Upřímně, nikdy jsem nepochopila, proč mají Korejci takovou zálibu v dlouhém čekání na někoho. A tady toho bylo až moc. Silné 4*

plakát

Himssen yeoja dobongsoon (2017) (seriál) 

Takže si to zrekapitulujeme. V čele skvělá hlavní hrdinka, kterou (skoro) nic nerozladí. Mužskému obsazení jsem zpočátku moc nevěřila, ale že jsem se spletla, jsem pochopila už po prvních dílech (miluju Hyung Sika, haha). Hlavní roli tady měla jednoznačně love story, a bylo to super, roztomilý a já se u toho každou chvíli hihňala a rozplývala zároveň. Řekla bych, že se tvůrci vyhnuli řadě běžných klišé, aspoň co se týká vztahu hlavních hrdinů. Jako divačka jsem ve velké míře dostávala to, co jsem chtěla a nemusela jsem kroutit očima nad hloupými nedorozuměními a dalšími malichernostmi. Dokonce někdo konečně pochopil i načasování prvního polibku. Navíc se jim pěkně dařilo - snad až na dvě epizody - odlehčovat dramatické chvilky slušným humorem. Obdivuji, jak dokázali přirozeně skákat z jednoho žánru do druhého, aniž by se to jako celek rozsypalo. Naopak to působilo přirozeně, a to říkám i přesto, že jsem si přišla trochu jako blázen, když jsem měla jednu chvíli téměř na krajíčku, z toho jsem se řehtala jako šílenec a pak si zakrývala oči a napětím ani nedýchala. Jen teď doufám, že nějakou chvíli nenarazím na nic, v čem hraje Kim Won Hae (gangster bez zubů a šílený gay nadřízený). Na to, abych pochopila tyhle jeho dvě role prostě nejsem dost Korejka (a pochybuji, že někdy budu).

plakát

Midas (2011) (seriál) 

S Midasem jsem bojovala hodně dlouho. A to proto, že mi seriál nesedl ve více směrech. Obsahově pro mě byl nezajímavý. Nemůžu říct, že by se tam nic nedělo, naopak, dělo se pořád něco, a pro mě ta jejích hra brzy začala být útrpná. Nezamlouvala se mi ani kamera, hudba, většina vedlejších, ale i celkem hlavní postavy. Nejvíc mě ale zaskočilo, že i Jang Hyuk dokáže zahrát tak, aby se mi z něho nepodlamovaly kolena. Z toho jsem upřímně v šoku. Za těch pár silnějších momentů na začátku dávám 2,5*

plakát

Talisman (2012) 

Když si vzpomenu, jak dlouho jsem tenhle film okukovala, jsem po jeho zhlédnutí docela zklamaná. Příběh je dost chabý, téměř bez zápletky a žádné procítěné drama to taky není. Zac Efron mi jako herec nevadí, ale nejsem si jistá, jestli byl pro tuhle roli tím správným mužem.

plakát

Step (2017) 

Když někdo ovládá tanec, je to nádhera. A tyhle holky v sobě mají nadšení a chtějí to někam dotáhnout. Jejich tréninky a představení mě bavily. Horší bylo, když se řešily jejich soukromé problémy a výlevy jejich věčně uplakaných maminek. To pak člověk neví, jestli nebyly k natočení pořadu donuceny násilím, když se při jakékoliv otázce kolem jejich dcer rozbrečí.

plakát

Keunalui bonwigi (2016) 

Po delší době zase k něčemu píšu komentář, protože tenhle krásný film si zaslouží aspoň pár slov chvály. Je to romantika jako blázen, ale pokud patříte k těm, které nikdy neomrzí dívat se na to, jak láska zvítězí, pravděpodobně se budete u sledování rozpouštět stejně jako já. Mezi dvojicí Mun a Yu to zatraceně jiskřilo a jejich oťukávání je sranda od samého začátku. K tomu si připočtěte pěknou hudbu, sem tam nějaký vtípek a hlavně hromadu sladkých gest a všeho, co ke správný slaďárně patří. 4,5*