Iggy

Iggy

Ян Пиздец

Česko
maimuno verishvilo

45 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 18 27 35
    • 26.4.2017  12:53
    Ali and Nino (2016)
    ***

    Jako samostatný film podle mě Ali a Nino zrovna moc neobstojí, čistě filmařsky to vůbec není žádná sláva, zejména herecké výkony dost pokulhávají (a ty detaily na postavy se silně rozostřeným pozadím napadly koho?), ale zase jako adaptace stejnojmenného románu se myslím povedl. Ali a Nino je považován za jakýsi národní ázerbajdžánský román (proto je jedním z producentů dcera současného tamějšího diktátora Lejla), přestože byl napsán německy a poprvé vyšel ve Vídni roku 1937. Autorem je nejspíš Lev Nussimbaum, původně žid z Kyjeva konvertující k islámu, který prožil své dětství a mládí v Baku, i když autorství románu nebylo dodnes spolehlivě prokázno, podrobněji se tím zabývá např. Tom Reiss v knize Orientalista (česky BB art, 2006). Hlavní předností knihy i filmu není podle mě romantický příběh dvou milenců (i když nehezké české vydání knihy vypadá jako červená knihovna), ale zobrazení života a společensko-politické situace na východním Kavkaze a v Persii. Tehdejší Ázerbajdžán byl kulturně velmi blízký Persii, jejíž společnost považovala za vrchol kultury rozkoše života, hudbu, tanec a poezii a byla na jednu stranu neuvěřitelně kultivovaná a vyspělá, zároveň ale jaksi degenerovaná a naprosto nemohla konkurovat dravé kultuře evropské a barbarským bolševikům. V zobrazení dobových dějinných událostí, života v kulturně a etnicky bohatém Baku, a střetu mezi Východem a Západem a křesťanstvím a islámem je podle mě kniha (film už trochu méně) velmi zajímavá dodnes.

    • 21.2.2017  16:06

    Po zhlédnutí traileru jsem si říkal, že si tenhle film klidně nechám ujít, protože takových už tu bylo a Captain Fantastic není první ani poslední. Ale postupem času mi to nějak vrtalo hlavou, sem tam jsem na něj někde narazil, až jsem si ho nakonec pustil. A nelitoval jsem. Výborně napsaný film o krásách přirozeného života v souladu s přírodou a námi samými, který jsme nenávratně ztratili. Velmi velmi smutno je mi. Proč takhle mohli žít Indiáni po tisíce let, zatímco my jsme museli planetu za pár set let zničit? Možná že by filmu slušela trochu originálnější a nezávislejší forma, když chce umělec sdělit něco nového a silného, měl by pro to ideálně použít i novou a silnou formu. A určitě bych vytkl kýčovitý začátek s lesem, zurčícím potůčkem a skotačícím jelínkem, který (i když se záhy ukáže, že má ve filmu určité opodstatnění) ve světové kinematografii unese podle mě jen jediný film, a tím je Komando s Arnoldem Schwarzeneggerem.

    • 19.2.2017  12:15

    No, tak teď teda úplně nevim... Dokážu si představit, že to ve své době mohlo určité (nutně ale velmi malé) publikum včetně Jima Jarmuscha ohromit, zvlášť při srovnání s dobovou hollywoodskou produkcí. Na druhou stranu třeba francouzská nová vlna přišla se srovnatelnými filmy skoro o dvacet let dřív a předpokládám, že zrovna v newyorských kinech se evropské filmy ještě docela daly vidět. Foreigner mi dost připomíná Godardovo U konce s dechem. Takže ve srovnání se zbytkem světa musela být Amerika na konci 70. let docela opožděná. Nicmémě záběry New Yorku jsou fantastické.

    • 12.1.2017  04:54
    Kosmo (TV seriál) (2016)
    ****

    Víc se mi líbily spíš pozdější díly a hlavně situační gagy kosmonautů a výborná čecháčkovská linie, politická satira (Ministerstvo atd.) zas tolik ne. Nejvíc mě dostal určitě "Polák w niebezpieczeństwie" a slovenský vesmírný modul.

    • 10.1.2017  22:56
    Klusums (2009)
    ***

    Viděl jsem film Ticho na jeho světové premiéře v Rize u příležitosti oslav 4. května. Většina filmu se odehrává a byla natočena v Rižském Národním muzeu umění.

    • 8.1.2017  07:30
    Vinyl (TV seriál) (2016)
    ****

    Výsledek je nakonec docela nevyvážený... Krimi zápletka rozhodně nic nového pod sluncem, mafiáni jen tak na okraj, takže nejzajímavější pro mě určitě byla vznikající newyorská punková scéna. Tam ale zas jako by si tvůrci nebyli jistí, jak moc se jí vlastně věnovat, takže radši přidali ještě i funk, disco a navrch Elvise, protože toho miluje každej. Dost nepřesvědčivá je Richieho víra ve spásu krachujícího labelu díky objevu punkové kapely Nasty Bits (fiktivní kapela inspirovaná především skupinou Dead Boys, jejíž píseň What Love Is přímo hrají; Dead Boys hrají "hlavní roli" taky ve filmu CBGB z roku 2013). Zcela chápu Richieho okouzlení newyorskou punkovou scénou, kterou tu představují především New York Dolls. Punk vnesl svým návratem ke kořenům rock'n'rollu svěží vítr do nudných vod rocku, v němž vládly kapely jako Led Zeppelin nebo Pink Floyd. Ale vzhledem k tomu, že Dolls (a totéž platí pro Ramones, Dead Boys, Heartbreakers a další) byli, kromě úzkého kruhu svých fanoušků, zcela neznámá a taky nevýdělečná kapela, a Nasty Bits jim tu zatím nesahají ani po kotníky, tak by upadající label spasili asi jen těžko. Stejně tak je matoucí naznačená zářná budoucnost teprve vznikajícího klubu CBGB, který se sice stal kolébkou celé jedné hudební epochy, ale rozhodně na tom nevydělal. A ještě bych vytkl velké množství vedlejších postav, které by si zasloužily víc propracovat.

    • 5.10.2016  00:18
    Mezihra (1924)
    ****

    Existuje názor, že Picabia a Duchamp z filmu udělali jakýsi nekrolog za Arthura Cravana, básníka boxera a synovce Oscara Wilda. Cravan, ztělesněné dada, učinil uměleckým dílem především sebe sama. Na útěku před zákopy první světové války se přes Španělsko a USA dostal až do Mexika, odkud chtěl na lodi doplout do Argentiny. Bohužel v listopadu roku 1918 při zkušební projížďce lodí beze stopy zmizel na moři a nikdo ho už nikdy nespatřil. Na břehu nechal svou těhotnou ženu Minu Loy. Ve filmu na Cravana zřejmě odkazuje několik scén: boxerské rukavice, šachisté spláchnutí vodou, papírová loďka, ženské oči prolínající se s mořem a celá scéna s rakví včetně jejího vyvrcholení. Na jednu stranu se mi zdá být celá ta cravanovská interpretace přehnaná, na stranu druhou ty odkazy tam jsou a jsou to jinak docela nevysvětlitelné metafory...

    • 4.9.2016  11:36
    Eva Eva (TV film) (1980)
    ****

    Příjemné překvapení! Ulítlá televizní komedie s písničkami Karla Svobody a nepřehlédnutelným rukopisem Juraje Jakubiska. Najdeme tu jeho typické bláznivé postavy (zejména hlavní hrdina Peter - Juraj Nvota), kostýmy a vlastně celá mizanscéna je pro Jakubiska charakteristická. Děj moc nestojí za řeč, odpovídá formátu dobové hudební televizní komedie. Jediný film co znám, jehož děj se točí okolo výtahu páternoster.

    • 3.9.2016  23:02
    Valimo (2006)
    ***

    Tovární dělníci se jdou po šichtě odreagovat do podnikového kina na Dělníky odcházející z Lumièrovy továrny. Do kina, kde jim mimo jiné běžně promítají Atalantu, filmy bratrů Marxových a filmy s Bogartem. Tentokrát to už myslím Aki Kaurismäki trošku přehnal! :)

    • 3.9.2016  22:52
    Oo aina ihminen (hudební videoklip) (1996)
    **

    Písnička ještě jakž takž, ale klip hroznej. Když tohle minete, o moc nepřijdete.

    • 14.8.2016  14:43
    Bludička (1963)
    ****

    Na okraj bych chtěl poznamenat, že film, stejně jako novější Dag och natt, je za prvé adaptací francouzského románu Bludička z roku 1931. A za druhé, a vlastně hlavně je adaptací života Jacquese Rigauta, spisovatele a předchůdce dadaismu a surrealismu. Rigaut posloužil autorovi románu jako předobraz hlavního hrdiny. Rigaut byl velký teoretik sebevraždy, která je hlavním tématem jeho psaní. Sebevraždu považoval za povolání na plný úvazek a jeho vlastní dokonaná sebevražda v roce 1929 se stala završením jeho životníha díla.

    • 4.8.2016  00:08
    Gaav (1969)
    ***

    V románu Kadera Abdolaha Dům u mešity (česky Kniha Zlín, 2011) je popsána následující historka: ihned po revoluci zakázal ajatolláh Chomejní všechna kina (a nevěstince) jako nečisté. Devět měsíců po revoluci byly dveře kin stále zatlučené a některá se měla přebudovat na mešity. Zoufalí filmaři se rozhodli Chomejnímu promítnout klasický perský film Kráva. Velký ajatolláh ve filmu spatřil sebe, své rodiče a vesničany v dobách svého mládí. Následně se Kráva promítala v íránské televizi jako film schválený samotným ajatolláhem a vhodný pro věřící muslimy. A íránská kinematografie byla zachráněna před hrozícím zánikem. V románu jde sice o fikci, nicméně film Kráva se Chomejnímu skutečně líbil a byl možná opravdu jedním z důvodů, proč v Íránu nebyl zakázán film jako takový. Jinak je Kráva typický neorealistický film (i když jen zdánlivě, film nemá být realistický a natáčel se s profesionálními herci), který sám o sobě dnes už neohromí, zajímavý je ale jeho dobový kontext. Film vznikl ještě za vlády proamerického šáha Rézy Pahlavího a za vládní finanční podpory. Záhy byl ale zakázán jako příliš sociálně kritický, skutečným důvodem byl ale nejspíš režimu nepohodlný Gholam-Hossein Saedí, autor literární předlohy a spoluautor filmu. Film se nakonec s velkým úspěchem začal v Íránu promítat v roce 1970 a i přes zákaz jeho exportu byl o rok později propašován na festival v Benátkách, kde se stal senzací i navzdory tomu, že byl promítán jen v původním znění bez titulků. Následně se film stal jedním ze základních kamenů íránské kinematografie a předchůdcem tzv. íránské nové vlny.

    • 3.8.2016  23:27
    Paterson (2016)
    *****

    Trochu mě překvapuje, že tu nikdo nezmiňuje americké civilní básníky, jako jsou William Carlos Williams (skutečnému městu Paterson věnoval stejnojmennou rozsáhlou báseň), Wallace Stevens nebo Frank O’Hara, protože film je v podstatě poctou jejich dílu. A jejich knihy jsou ve filmu několikrát zcela úmyslně v záběru. Paterson je o poezii každodenního života a kráse všedního dne. Sedm dní v týdnu, každý je setjný, každý je jiný, každý je krásný. Co je neobyčnějšího, než žít obyčejný život, dělat obyčejnou práci a psát při tom obyčejné básně? Patersonových básní podle mě na konci vůbec není škoda, protože to byly básně psané na vodu a sám básník to věděl. Básně není ani tak podstatné číst, jako je důležité je psát! Dokud budeme psát básně, budeme žít. Jak říká v jednom rozhovoru sám Jarmusch: „I love poets because I never met a poet that was doing it for money.“

    • 14.6.2016  00:31
    The Walshes (TV seriál) (2014)
    ****

    Shlédnuto bezprostředně po týdenním pobytu v Dublinu, což tomu myslím tak jednu * přidává.

    • 1.2.2016  02:27
    Znuděný k smrti (TV seriál) (2009)
    *****

    Výborný seriál! V první sérii se ještě trochu hledá, vtipy, zápletky a celé epizody jsou takové lehce nedotažené a nevím, do jaké míry to byl záměr. Druhá série je perfektní. Třetí se rozbíhá trochu moc do stran a místy ztrácí tempo. Po posledním díle mi Jonathan, Ray a George budou fakt chybět!

    • 25.8.2015  23:18
    Kód Enigmy (2014)
    ****

    Hodně se mi líbil příběh, většinu mého hodnocení proto tvoří samotný námět, jeho filmové zpracování teda rozhodně ne.

    • 25.8.2015  23:14
    Timbuktu (2014)
    ****

    Výborně natočené, působivé obrazem i stylem vyprávění. Jen to zobrazení islámských fanatiků terorizujících městečko mi přišlo dost schematické a neříká nic nového. O tomhle by měl mít každý potenciální divák filmu Timbuktu lepší představu, než jakou film nabízí. Proto jen 4*.

    • 25.8.2015  23:05
    Achtamar (2009)
    **

    No, převyprávěnou legendu o Achtamar jsem si představoval tak nějak adaptovanou do současnosti a ne doslova jen převyprávěnou. Film je částečně reklamou na arménský koňak značky Ararat, ze začátku navíc ještě turistickou upoutávkou. Filmové to moc není, což je škoda, protože určitou atmosféru to má...

    • 4.8.2015  00:31

    Povídkový film, na němž se podílely největší tehdejší režisérské osobnosti, který ale zůstává vězet hluboko v 60. letech. 1. L'indifferenza (Lizzani) mi překvapivě přišla jako nejlepší z povídek, svižně natočená v kulisách tehdejšího New Yorku, snad jen poselství o lhostejnosti anonymního velkoměsta je trochu přímočaré. 2. Agonia (Bertolucci) je naprosto nekoukatelná a působila mi doslova fyzické utrpení. Určitě je to ale zajímavá ukázka tvorby experimentálního souboru Living Theatre. 3. La sequenza del fiore di carta (Pasolini) je protináboženská agitka v níž se prolíná současný Řím s hrůzami 20. století, velmi naivní. 4. L'Amore (Godard) místy připomíná reklamu na šampon na vlasy s vůní levandule MADE IN CUBA. Godard asi zrovna nevěděl, co se svou stopáží, tak natočil rozhovor o ničem, znásobil ho dvěma (všechny promluvy jsou v italštině a francouzštině) a přidal druhý rozhovor o natáčení rozhovoru o ničem. 5. Discutiamo, discutiamo (Bellocchio) jsou naprosto nekoukatelné tlachy stávkujících studentů o světové revoluci.

    • 5.6.2015  01:54

    Multikulti film o dědictví Osmanské říše. Sedm povídek z Istanbulu od filmařů různého původu, vesměs však majících k Turecku vztah. 1. Half Moon Strangers (Stergios Niziris) o nedůvěře i lásce Řeků a Turků (mě osobně se tahle povídka líbila nejvíc, taková lehce kaurismäkiovská). 2. Mirko (Stefan Arsenijević) Srbka Ana hledá v tržnicích Istanbulu svého ztraceného syna. 3. Jewish Girl (Omar Shargawi) izraelsko-palestinský mosadovský Romeo a Julie na druhou. 4. Otel(o) (Aida Begić) bosenská herečka Alma nacvičuje scénu z Othella s tureckou barmankou. 5. Almost (Hany Abu-Assad) palestinská tetka ztracená v istanbulském mumraji hledá své 62 let ztracené příbuzné. 6. Bolis (Eric Nazarian) arménský hudebník Armenak pátrá po stopách svého dědečka, výrobce hudebních nástrojů, a po rodinné památce, hudebním nástroji úd (něco jako loutna) a nemůže přitom zapomenout na arménskou genocidu z roku 1915 a zároveň podléhá návykovosti Istanbulu. 7. Epilogue (Josefina Markarian) nostalgické vzpomínky ukázkového multikulti Istanbulana, potomka Arména a Řekyně, na 60. léta a časy, kdy v ulicích slýchal turečtinu, řečtinu, arménštinu, sefardskou hebrejštinu, italštinu a francouzsštinu [což je ale lež, tyto jazyky mohl slyšet naposledy tak v roce 1915, než Osmané všechny zmíněné menšiny vyvraždili nebo deportovali]. Na jednu stranu je film očividně politicky korektní a tedy lže stejně jako Turecko v mezinárodní politice, na druhou stranu docela překvapí reflexe řecko-tureckých nebo arménsko-tureckých vztahů. PS a aby toho nebylo málo, tak samozřejmě Freedom for Jafar Panahi & Muhammed Rasoulof!

    • 21.5.2015  23:54

    Přestože k Johnnymu Thundersovi jsem zcela nekritický, tak tenhle dokument byl docela zklamání. Je to prakticky totéž, co film Born to Lose: The Last Rock and Roll Movie z roku 1999. Oproti němu ale v Looking for Johnny není snad ani jeden unikátní dokumentární záběr, všechno můžete vidět i na YouTube. Z aktérů dokumentu opět většina znala Johnnyho spíš z druhé ruky, takže o něm nic nového neřeknou (zajímaví jsou aspoň Sylvain Sylvain a Walter Lure; jeden z mála inteligentních žijících pamětníků Richard Hell jako obvykle chybí). Všechno jsou to taková povrchní konstatování, chybí tomu hloubka, třeba nějaké historky ze života, nebo něco, co neví úplně každý (Johnnyho fanoušek). To je pořád samé Johnny měl obrovské kouzlo, byl uzavřený a křehký, bral drogy, byl jeden z nejlepších rockových kytaristů, byl úžasný songwriter, kterého obdivoval i Bob Dylan. Ale že by tam třeba bylo slovo o jediném z jeho textů, to ne. Nebo že Batorsova smrt ho velice ranila, Stiv pro něj tolik znamenal… Tolik, že o něm do té doby nepadlo ani slovo… Anebo že byl těsně před smrtí v Evropě na "nějakém" nahrávání… Řeč je o docela známé a vůbec poslední Johnnyho nahrávce Born to Lose s Die Toten Hosen… A tak dál no, docela nudný dokument, což je škoda.

    • 29.12.2014  19:02
    Big Sur (2013)
    *****

    Knížku jsem četl tak dávno, že už si z ní sotva co pamatuju, ale podle mě se filmu povedlo zachytit ducha této Kerouakovy prózy velmi dobře. Děj se odehrává někdy v roce 1960, kdy byl Kerouac na vrcholu slávy, takřka všechny knihy už měl napsané, po úspěchu Na cestě mohly konečně i vycházet, a Kerouac a Neal Cassady se stali živými legendami a idoly celé generace. Sami už ale ani zdaleka nebyli těmi nespoutanými beatniky z konce 40. let a tak nějak nevěděli, jak se se svou situací a životem vyrovnat. Každý to udělal po svém a oba to dovedlo k sebedestrukci koncem 60. let. Film ukazuje temné stránky Kerouakovy duše, jeho zhoršující se alkoholismus, jeho nevyrovnanost a náladovost, katolický konzervatismus ve sporu se zenovým buddhismem, záblesky radosti ze života a harmonie všehomíra se střídají s depresemi a záchvaty beznaděje. Velice smutný pohled na pomalý konec jednoho z největších spisovatelů 20. století. Výborná hudba, kamera i herci, vytkl bych snad jen jakousi umělost a liduprázdnost světa, v němž se filmoví hrdinové pohybují.

    • 1.10.2014  21:40
    Storytime (1968)
    ***

    Hodně dobré byly vánoční pohlednice (indiáni obzvlášť), zbytek mě celkem nudil.

    • 13.6.2014  23:38

    "A girl and a boy are in love for the first time, experiencing all those deep, all-encompassing emotions. And now they are setting off on their first trip together into the mountains..." nebo reklama na gruzínské železnice?

    • 13.6.2014  23:34

    Příběh podle skutečné události. V obci Marakha v Náhorním Karabachu došlo v roce 1992 k masakru a únosu arménských obyvatel ázerbajdžánskými vojáky. Holčička Lena je unesena a po několik měsíců žije a sbližuje se s ázerskou ženou tetou Fatimou, která stále věří v návrat svého nezvěstného syna z války. Doufá, že vojáci Lenu za jejího syna vymění při vzájemné výměně válečných zajatců. Film je vizuálně podmanivý a pěkně natočený. Poněkud matoucí mi přijde fakt, že Ázerbajdžánku Fatimu hraje arménská herečka.

    • 13.6.2014  23:20
    Voske tslik (1955)
    **

    V Arménii všeobecně známý a populární komediální film. Námětem je komický spor dvou švagrů, zároveň předsedů sousedních kolchozů, o mladého býčka. Mě osobně ovšem zábavnost filmu zcela uniká...

    • 13.6.2014  23:14

    Artsakh je arménské pojmenování pro území dnešního Náhorního Karabachu. Autor dokumentu režisér Jivan Avetisyan je rodákem z karabašského hlavního města Stěpanakert a (nedávné) historii Karabachu se věnuje i ve svých dalších dokumentárních i hraných filmech.

    • 31.5.2014  20:45
    Tezhvzhik (1962)
    ****

    V Arménii obecně známý klasický sovětský film, který je adaptací stejnojmenné povídky spisovatele Atrpeta. Tžvžik je tradiční arménské jídlo připravované z vnitřností. Odehrává se ve městě Erzurum v dnešním Turecku a jde o vůbec první film natočený v západní arménštině.

    • 16.5.2014  23:13

    Film není špatný, adaptace je to dost věrná a milá, ale kdo četl knížku, tak film může klidně vynechat, protože v něm nic nového neuvidí a knížka je asi tak 100x vtipnější.

    • 16.5.2014  23:00

    Když jsem umírala patří zrovna mezi mé nejméně oblíbené Faulknerovy prózy, ale Francova adaptace je podle mě dobrá a předlohu vcelku vystihuje. To bohužel nemění nic na tom, že film je ve výsledku docela nuda.

<< předchozí 1 2 3 4 10 18 27 35
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace