Iggy

Takové jamajské U konce s dechem, hlavně obsahově jsou si oba filmy dost podobné. A i tím, že se v nich mísí žánry a chvílemi balancují mezi avantgardním a špatně natočeným filmem. Společné mají rovněž využívání neobvyklých filmových postupů a celkově Harder They Come připomíná také senegalský film Touki Bouki, se kterým má navíc společné to, jak vypadá (kostýmy, prostředí, typickou kulturu), což je dáno dobou vzniku. Škoda jen, že autoři nepoužili trochu víc písniček a dokola opakují titulní píseň a You can get it if you really want.

Film, který měl úžasný marketing a musel vydělat pěkný balík peněz. Abyste byli o prázdninách cool musíte to všichni vidět a na Vánoce si to všichni koupit pod stromeček. Mě z toho ale vynechte. Mamma mia je jedna velká pozlacená prázdná bublina. Kýč s velkým K.

Po všech stránkách brilantní a fascinující film. Fantastická kamera, trefná a působivá hudba, zajímavé a dramatické příběhy všech čtyř povídek. Vytýkat lze snad jen příliš levicový ideologický přístup, ale který umělecký film není levicový...

Fatty chce pozvat svou dívku na ples, ale bohužel nevlastní patřičný oblek. A tak si ho „vypůjčí“ od svého souseda. Na parketu korpulentní Fatty pěkně válí, o pauze ho ale naneštěstí jeho soused o oblek připraví a strhne se honička dokonce se střelbou a s Fattym jen ve spodním prádle pobíhajícím po domě, kde se ples koná. Klasika z dílny Macka Sennetta. Ve vedlejších rolích se objeví Charley Chase a Al St. John.

Hodně absurdní zvuková groteska s Busterem Keatonem v hlavní roli. Film začíná nezvykle muzikálovým číslem Busterova odjezdu ze zapadákova kdesi v Arizoně. Buster je žonglér a chce své umění předvést v přímém přenosu rádiového vysílání. Taky zažívá období neshod se svou milou. V rádiu přes všechny předpoklady se svým vizuálním vystoupením uspěje a získá zpět i svou dívku. Groteska s dobrými gagy a originálním vizuálním ztvárněním. Za vidění určitě stojí Busterovo neposedné taneční vystoupení při „medley“ známých melodií.

Volně ke stažení na Archive.org.

Výborná kamera, netradiční způsob vyprávění a působivá mizanscéna. Tím je Země v tranzu opravdu zajímavá a nadčasová, ale ta politika a žvanění o revoluci, to je hrůza děs. Tím tenhle film zůstal vězet v 60. letech a dnes už nemá divákovi tolik co říct (stejně jako třeba některé Godardovy filmy). Když chce někdo dělat revoluci, tak ať ji dělá a netočí o ní filmy.

První velké zklamání od Kevina Smithe. Líbil se mi Mewes i Anderson, Star Whores, cameo Tylera Labina z Reapera a závěr (který tu většina komentářů silně kritizuje). Ale jinak jsem se téměř nezasmál. Nechápu zdejší vysoké (81%) hodnocení. Oželel jsem Jaye a Silent Boba, ale po patnácti minutách jsem se modlil, ať se to zlepší nebo ať už je radši konec.

Čt konečně přišla s tím, na co jsem čekal několik let. Vyhrabala z archivu klenoty československého filmu 60. let. Perfektní nápad, naneštěstí v době, kdy už téměř všechny uváděné filmy vyšly na dvd (leckteré dokonce už v trafice). Takže filmy, které od 60. let mohlo až do nedávna vidět jen minimum diváků, protože do roku 1989 se mnohé z nich nepromítaly a později nebyla situace o moc lepší (sem tam se některý objevil v televizi), nám Čt servíruje přesně v době, kdy už je máme všichni na dvd a celý tenhle cyklus je nám prakticky k ničemu. Pokud vás tedy nezajímají podprůměrně natočené rozhovory s osobnostmi "zlatých šedesátých".

Až do svatby celkem nezajímavé, řekl bych i nudné, ani Vlasta Burian moc nenadchne. Potom ale film získá na dramatičnosti, je velmi výstižně a dobře natočený a hlavně moc a moc smutný.