sochy.zirafka

Jednoduché, přímočaré, pozitivní, nenásilné. V dobré náladě odpouštím zbytečně nastavený konec. Jen drobná poznámka - při větší snaze z toho mohlo být dokonalé, nervydrásající drama. Škoda nevyužitého potenciálu.

Někdy mám prostě jen nutkání napsat nepočitatelně vykřičníků jen proto, abych na film upozornil... Kočka se pro mne stala symbolem časů pro filmové umění dávno zašlých. Nevybavuji si žádný současný výtvor, jenž by sahal kvalitativně tomuto dílu alespoň po podpatek bot, kterými prošlapává mou strnitou cestu dějinami kinematografie. Depresivní, co se týče příběhu, ale také významu pro mne. Chtěl bych soukromého Paula Newmana, který by mi odehrával scény ze všech svých filmů, protože by to prostě bylo cool... Ale když někdo žádá divadlo plné dialogů, které posouvají děj namísto explozivních honiček a svalnatých drsňáků nebo prostoduchých omalovánek, musí si zajít do příslušné budovy a od obrazovky televize nečekat slitování. Smutný to fakt. Kdybych jen mohl, nacpu do okýnka pro hvězdičky celou noční oblohu, ale technika je bohužel nekompromisně restriktivní. Proto toto (hehe) souznění slova, obrazu a pocitu stavím na stupeň slávy nejvyšší - mezi filmy mé top ten.

1. K závěru filmu jsem se cítil jako po dvou a čtvrt hodinové průtrži kyselého deště v dusivém, neprůhledném prostředí "za oponou". V zimě. S džískou. 2. V zásadě se nedivím velmi negativnímu přístupu rodičů generace 70. let k současnému školství. 3. Teror a buzerace vs. soukromý, bezvýznamný odpor "pro pocit". Bolestivě směšné... A stereotypní. Nicméně fungující. 4. Nejpůsobivější film s normalizační tematikou, jaký jsem zatím viděl... Hned vedle Pout.

Zuřím. Takovou s odpuštěním prasárnu jsem už dlouho neviděl. (Upřímně doufám, že již nikdy neuvidím.) Existuje jen jediný pravý Čarodějův učeň. Drobná poznámka - Nicolas Cage je spolehlivým ukazatelem kvality filmu. Reálně jedno, snad dokonce dvouhvězdičková zplácanina všemožných fantasy vlivů, kvůli psychické újmě ovšem jdu mnohem níže. Nevermore.

Nikdy nebude tak zle, abych musel nějakou hru cimrmanologů hodnotit negativně.

"Dáme si briefing!"

Nesmál jsem se při Aktu sice tak mocně, jako u jiných cimrmanovských kusů, i tak je to ale výborný zážitek!

Některým kultům prostě nepropadnu, ač mé dispozice mohou vypovídat jinak. Na nesporné kvality filmařského patlání Eda Wooda toto veledílo opravdu nemá. Dokonce ani dynamické souboje hrozitánských gumových ještěrů z Pluta, které jsou tak propracované, že nám jsou servírovány rovnou dvakrát, nejsou nic ve srovnání s imbecilně zahraným gorilím potápěčem z vesmíru, který sice vyvraždil celé lidstvo smrtícími paprsky, ale není schopen najít posledních šest lidí, protože má horší počítač. Ale co. Jsou tam bublinky, všelék, dojemný milostný trojúhelník, souboj s křovím (opět dvakrát, pro efekt) a velmi emotivní scéna (jistěže opakovaná) pana otce (otočka a bušení pěstí do zděného plotu). Bolí to, bolí to moc, ale ne dost na to, abych si to užil.

Popel! Sněží tam popel! Je to opravdu nádherně depresivní podívaná. Ale to je asi tak vše, co k tomu mohu dodat.

The hell just happened?! Složitost pro složitost je zde jen zbytečnou snahou o zvýšení hodnoty jinak nevýrazného díla.