Naushika.

Tohle je přesně ten film, u kterého připadá v úvahu jen hodnocení ***** nebo odpad - nic mezi tím nedává smysl. Je to věru hrůzné a trapné, ale je to dokonale hrůzné a trapné. Námět i scénář je naprosto dementní a všechny postavy jsou absolutní gumy, mezi nimiž září hlavní hrdina - nelidská zrůda odporného zjevu, strašlivého smíchu a přízvuku a totální idiocie hereckého projevu - v níž z něj ale sálá, že se celou dobu bere smrtelně vážně a celou tuhle svou příšernost psal jakožto seriózní drama. Dosud mě všechny věci s nálepkou "tak hrozné, až jsou dobré" zklamaly, ale teď jsem v euforii, protože poprvé dám filmu bez zaváhání odpad, ale zároveň toužím ho vidět znovu a mé srdce při vzpomínce na něj plesá.