Filmmaniak

Filmmaniak

Jan Varga

Česko
Filmový recenzent

homepage

35 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3
  • dnes v 13:19

    Mezinárodní Filmový Festival Sitges 2018

    Tento rok jsem se poprvé vydal do Španělska na Mezinárodní Filmový Festival Sitges, jenž je pořádán každý rok začátkem října v katalánském přímořském městečku Sitges, asi 30 kilometrů jihozápadně od Barcelony. Poprvé se tento festival konal v roce 1968, takže letošní ročník byl již jedenapadesátý a probíhal od 4. do 14. října. Jde o jeden z největších festivalů se zaměřením na horory a fantasy filmy na světě, leč promítají se tu hojně i thrillery, sci-fi, akční filmy a různé poddruhy těchto žánrů včetně různých brutálních krváků, přiznaných béček, filmových braků, animovaných filmů a komedií.

     

    V posledních letech zde v hlavní soutěži vyhrávaly filmy jako Gattaca (Andrew Niccol, 1997), Oldboy (Park Chan-wook, 2004), V pasti (David Slade, 2005), Pád (Tarsem Singh, 2007), Moon (Duncan Jones, 2009), Holy Motors (Leos Carax, 2012), Výchozí bod (Mike Cahill, 2014), Švýcarák (Daniel Kwan a Daniel Scheinert, 2016) či Měsíc Jupitera (Kornél Mundruczó, 2017). Celkem festival uděluje každý rok více než patnáct ocenění včetně ceny za nejlepšího režiséra, herce, herečku, kameru, hudbu, scénář, make-up a scénografii. O tu nejprestižnější cenu – za nejlepší film – se letos v hlavní soutěži popralo celkem 33 titulů. Zahajovacím filmem byla Suspiria Luca Guadagnina a zakončovalo se nově restaurovanou verzí klasiky 2001: Vesmírná odysea na počest jejího padesátiletého výročí.


    Letošními hosty byli mimo jiné John Carpenter, Nicolas Cage, Ed Harris, Ron Perlman (se kterým jsem natočil rozhovor), Tilda Swinton, Pam Grier, Peter Weir, M. Night Shyamalan, J.A.Bayona, Luca Guadagnino, Gaspar Noé, Panos Cosmatos a Alex Proyas.

     

    Sitges je úplně jiné než Karlovy Vary. Španělská kultura a středomořské podnebí jsou samozřejmě jedna věc, ale značné rozdíly jsou i v organizaci, žánrově specifickém programu a v návštěvnících. V pěti kinech se promítají filmy celý den jen s minimálními přestávkami a od jedné ráno ve většině sálů probíhají celonoční filmové maratony, takže promítačky jedou prakticky nonstop. Filmu se vždy tleská nejen na konci, ale i na začátku u jeho názvu, studiového loga, jména režiséra nebo herecké hvězdy v úvodních titulcích a někdy i v průběhu, když dojde třeba na nějakou hodně akční nebo hodně brutální scénu. Diváci jsou vesměs nadšenci, kteří sem přijeli výhradně kvůli filmům, ne aby se tady fotili a chodili se opíjet na večírky (což tady ani moc dobře nejde - Sitges je prakticky jen maloměsto s hezkým historickým centrem a plážovou promenádou, kde není ani jediný fastfoodový řetězec nebo obchodní centrum, natož pak noční diskotéky a kluby.

     

    Na plážové promenádě i v centru festivalového dění jsou desítky krámků s filmovou tematikou, kde se prodávají plakáty, stovky triček, modely postav, peněženky, vinylové desky se soundtracky, knížky, komiksy, stovky filmů na DVD a Blu-ray včetně řady brakových perel a jiné filmové suvenýry. S jídlem jsme tu museli trochu improvizovat, pokud jsme nechtěli utratit majlant. Poslední tři dny festivalu se už na nás trochu podepisovala únava, takže na dopolední projekce jsme chodili přes tiskové oddělení, kde měli kávovar. Jít aspoň někdy spát před půlnocí bylo jen zbožné přání – mnohé snímky začínaly třeba i v půl jedenácté večer. Poslední noc jsme se dokonce odvážili jít na noční filmový maraton, ale po náročném fyzickém i psychickém vypětí posledních dnů jsme vydrželi jen na jeden film, který i tak končil ve tři ráno (a navíc šlo o pomalý pseudo-art, což nás dost umrtvilo). Cenu za nejlepší film si nakonec odnesl Climax režiséra Gaspara Noého a slavnostnímu ceremoniálu předcházel koncert filmové hudby Johna Carpentera, jehož se zúčastnil spolu s hudebníky i sám Carpenter. Předposlední den jsem se dokonce stihl dostat k moři.

     

    Za nejlepší filmy, které jsem tu viděl, je potřeba zmínit Složku 64 (další dánská krimi podle knižní předlohy Jussiho Adler-Olsena, mnohem lepší než předchozí díly série) , La sombra de la ley (promyšleně napsané španělské krimi odehrávající se ve dvacátých letech v Barceloně), The Spy Gone North (jihokorejský špionážní thriller), Dragged Across Concrete (policejní procedurální thriller od režiséra filmů Kosti a skalp a Blok 99 v hlavních rolích s Vince Vaughnem a Melem Gibsonem) a Mirai no Mirai (japonský anime film od režiséra Kluka ve světě příšer).

     

    Celkem jsem viděl 40 filmů, což bylo ostatně maximum novinářské akreditace. Podobné množství viděli i moji kolegové RUSSELL, Goldbeater a POMO, s nimiž jsme se vydali do Sitges pod záštitou ČSFD.

    Mezinárodní Filmový Festival Sitges 2018
  • 8.7. v 18:37

    Co mě filmy ve Varech naučily?

    Cesta do Florianópolisu - Ubytování na Airbnb je v Brazílii za trest.
    Cizinci ve vlaku - Nenoste kravaty s jmenovkou, když nechcete být snadno identifikováni.
    Climax - Noste si na akce s kamarády vlastní pití.
    Dobré mravy - Nesouložte s vlkodlaky.
    Domestik - Když nebudete jíst maso, vypadají vám vlasy a nehty.
    Geula - Otázku náboženství si na rande naslepo raději vyjasněte předem.
    Hmyz - Román Ze života hmyzu od bratří Čapků měl původně špatný konec.
    Chata na prodej - Nejvíc chat na počet lidí mají ve Švédsku, Češi jsou kupodivu až druzí.
    Chvilky - Náhodný sex s náhodným ženatým muzikantem vám depresi ani rodinné problémy nevyřeší.
    Mandy - Čím je žena nemravnější, tím lépe hoří. 
    Mars - Při plánování svatební lokace své snoubence bedlivě naslouchejte - mezi Marsem a Marseille je totiž velký rozdíl.
    Mimořádná zpráva - Šéfredaktor Hospodářských novin má rád šťávu ze sirupu.
    Miriam lže - Piště si na internetu jenom s lidmi, kteří mají profilovou fotku.
    Muzeum - Snažte se krást jenom ty věci, které se dají prodat.
    Muž, který zabil Dona Quijota - Někdo by měl udělat Ztracen v La Mancha 2.
    Naneživo - Obsazovat do natáčení živého vysílání herce s průjmem se nevyplácí.
    Nepřátelé - Nejsou indiáni jako indiáni. Nejhorší jsou ti s červenou barvou v obličeji.
    Panický záchvat - Když už chcete masturbovat před kamerou, zajistěte si dostatek soukromí.
    Profil - I muslimští teroristé si posílají zprávy s obrázky koťátek.
    Robin Williams: Mysl na dlani - Nejvtipnější řeč při předávání Zlatých glóbů měl Robin Williams, a to ani nevyhrál.
    Sedící slon - Nestrkejte se v blízkosti schodů.
    Skokan - Vždycky si plaťte vlastního advokáta.
    Stěhovaví ptáci - Po vyjednavačích se prostě nestřílí.
    Studená válka - I z lidových písniček se dá udělat velká show.
    Tina a Vore - Hlídejte si děti, aby vám je náhodou někdo nevyměnil za podvrh.

    Tísňové volání - Kvůli odřenému kolenu si sanitku nevolejte.
    Touch Me Not - Nechat do sebe bušit pěstí je taky terapie.
    Tři tváře - Když vám někdo dá nasolenou předkožku, je to znamení toho, že jste to v životě dotáhli daleko.
    Všechno bude - Chcíplé mouchy lze oživit pomocí cigaretového popela.
    Všichni to vědí - Na vesnici nic neututláte.

  • 7.7. v 13:11

    Nesmyslnost Divácké ceny

    Pravděpodobně nikomu neušlo, že i běžní návštěvníci festivalu mají možnost hlasovat o nejlepší film, což se děje prostřednictvím hlasovacích papírků, které dostává každý divák před vstupem na všechny projekce. Na papírku pak stačí při odchodu z kina natrhnout jednu z možností (výborný-dobrý-průměrný-slabý) a je odhlasováno. Film s nejlepší průměrnou známkou získá na konci festivalu Diváckou cenu deníku Právo. Troufnu si tvrdit, že to je cena k smíchu.

     

    Věc se má totiž tak, že se na vedoucích příčkách s železnou pravidelností často drží zejména filmy české, které už dávno měly premiéru v bežné distribuci či dokonce už běžely v televizi, a také klenoty světové kinematografie staršího data, uváděné nejčastěji v retrospektivních sekcích. Což se na mezinárodním festivalu, kde jsou české filmy uváděné hlavně kvůli tomu, aby měli zejména zahraniční tvůrci a novináři možnost vidět něco z lokální české produkce, přinejmenším podivné. Zvlášť když na festivalu operují i odborné poroty. Mnohem větší smysl by dávalo, kdyby mohli diváci hodnotit jen filmy v soutěžních sekcích.

     

    Další problém je v hodnotícím algoritmu. Ten totiž počítá jen čistý aritmetický průměr a už nezohledňuje, kolik diváků film vidělo. Třeba ČSFD nebo IMDB s tímhle počítají a nabízejí kromě toho i širší hodnotící škálu (na ČSFD 6 možností, na IMDB 10), což umožňuje spočítat hodnocení přesněji a objektivněji. Čím víc lidí se totiž podílí na výsledné známce, tím je ta známka objektivnější. Příklad: Když dá jeden člověk nějakému filmu tři hvězdičky z pěti a druhý člověk dá pět hvězdiček z pěti, tak výsledné hodnocení čtyři hvězdičky z pěti je objektivnější než hodnocení každého zvlášť. Pořád je to ale dost subjektivní, protože se sečetlo hodnocení jen od dvou lidí, lepší by tedy bylo, aby film ohodnotilo třeba 50 nebo 100 lidí. Nebo ještě lépe několik tisíc. Z toho vyplývá, že je nezbytné brát v potaz i to, kolik diváků se na udělení výsledné známky podílelo.

     

    V tuhle chvíli to vypadá tak, že v sobotu 7. července se o první místo v divácké anketě dělí český televizní film Dukla 61 a československý snímek Miloše Formana z roku 1965 Lásky jedné plavovlásky. Jediný soutěžní film festivalu, který se v žebříčku pár dní držel - izraelská Geula - už zmizel. Hlavně že v něm místo toho figurují černobílí Cizinci ve vlaku od Alfreda Hitchcocka a Akumulátor 1 od Jana Svěráka. Dukla 61 se přitom promítala za celý festival jen ve dvou menších sálech a za celou dobu ji tudíž vidělo jen nějakých 400-500 diváků, zatímco jiné filmy, které se promítaly i ve Velkém sále a v dalších sálech třeba čtyřikrát za festival, navštívilo okolo 2500 lidí, což je docela nepoměr.

     

    Samozřejmě se dá namítnout, proč by Dukla 61 nebo Lásky jedné plavovlásky nemohly dostat Diváckou cenu, když se lidem na festivalu zřejmě líbily nejvíc, ale na to se dá oponovat, že to hodnocení je z výše uvedených důvodů neprůkazné a že je trošku divné, když v roce 2018 vyhraje Diváckou cenu film z roku 1965. Navíc si lze udělat jasný obrázek o tom, co to je za diváky, kteří jdou na mezinárodním festivalu plném výrazných zahraničních filmů na něco českého, co už bylo k vidění v televizi. U starších filmů zas hraje roli nostalgie, dlouholetá prověřenost a pocit, že se člověk dívá na něco významného, co se často líbí všem. Vykoupení z věznice Shawshank nekraluje divácké anketě pravděpodobně jen díky tomu, že se v letním kině nehlasuje.

     

    Takhle je to každý rok, že žebříček nakonec vede nějaký starší oblíbený film nebo něco českého (i když mnohdy jako zázrakem ještě výsledným pořadím zamíchá poslední den festivalu), což samo o sobě poukazuje na to, jak nesmyslná a zbytečná tahle Divácká cena je. Vhodná řešení jsou tři - zohledňovat počet hlasujících diváků, nechat je hlasovat jen o soutěžních filmech, anebo celou tu anketu rovnou zrušit.

     

    EDIT: Nakonec se držitelem Divácké ceny stal film Rain Man z roku 1988, který se hrál jednou v pátek 6. července a v sobotní tabulce nebyl uveden patrně proto, že v době jejího vytváření ještě neměl spočítané hlasy.

     

    Konečné pořadí je:

    Rain Man (1,02)

    Dukla 61 (1,08)

    Lásky jedné plavovlásky (1,08)

    Profil (1,13)

    Akumulátor 1 (1,13)

    Tísňové volání (1,17)

    Robin Williams: Mysl na dlani (1,2)

    Chata na prodej (1,21)

    King Skate (1,22)

    Cizinci ve vlaku (1,24)

  • 6.7. v 02:19

    Největší legenda festivalu - Petr Folprecht

    Každý rok se ve Velkém sále v hotelu Thermal nejčastěji tleská nikoli celebritám, tvůrčím delegacím a zahraničním hostům, ale muži, který před každým promítáním přijde na pódium a položí naležato mikrofon, aby divákům nezacláněl při sledování filmu. Pokaždé je to ten samý muž - a za dlouhá léta této činnosti se z něj stala hvězda Thermalu a jedna z ikon festivalu. Je jím technik Velkého sálu Petr Folprecht, který pro festival pracuje už od roku 1974.

     

    Vystudovaný právník Petr Folprecht přitom po celý rok pracuje v Praze jako advokát a technikem se stává jen na krátké období po dobu festivalu. Jeho pracovní činnost ovšem pochopitelně nekončí u pokládání mikrofonu na zem - dohlíží i na hladký chod projekcí a na to, aby nedocházelo ve Velkém sále k technickým potížím. Dříve měl v repertoáru i krátké scénky před diváky, které mu ale pořadatelé festivalu nakonec zatrhli, protože na sebe strhával příliš mnoho pozornosti. U symbolického a minimalistického skládání mikrofonů naštěstí zůstalo.

     

    Poprvé na festivalu položil mikrofon na zem ve chvíli, kdy se na něj před promítáním jednou omylem zapomnělo a divákům vadil ve výhledu. Když se Petr Folprecht vydal na pódium situaci napravit, byl odměněn potleskem zejména od prvních řad - a pak se z toho stala úspěšná tradice. Předtím na festivalu působil i jako promítač a v roce 2001 dokonce krátce účinkoval v oficiální festivalové znělce, kterou tehdy natočil režisér Ivan Zachariáš.

     

    Přejme mu pevné zdraví a mnoho dalších potlesků.

    Největší legenda festivalu - Petr Folprecht
  • 4.7. v 15:54

    Fotografická výstava FESTIVAL v Galerii umění

    Kdo se vydá od Grandhotelu Pupp směrem k Richmondu, může se po pravé straně po necelých deseti minutách chůze zastavit ještě i v karlovarské Galerii umění, kde od 29. června do 9. září 2018 probíhá v rámci 53. ročníku Mezinárodního filmového festivalu výstava fotografií s názvem FESTIVAL. Vystaveny jsou zde snímky od renomovaných českých fotografů, kteří pořizovaly fotografie nejen významných festivalových hostů a osobností, ale i celkové atmosféry festivalu spolu s jeho zákulisním fungováním. "Výstava FESTIVAL nabízí snímky, ve kterých reflektuje nejen význam této kulturní a společenské akce, ale podává i zprávu o estetice a vyjadřování v současné české dokumentární fotografii."


    Na fotografiích od desítek autorů včetně Michala Čížka, Davida W. Černého a Zuzany Mináčové se můžete pochotat portréty desítek celebrit od Johna Travolty, Johna Malkowiche či Leonarda Di Capria po Helen Mirren, Roberta Redforda nebo Christophera Lee. Na fotografiích mapujících posledních 30 let festivalu nechybí ani české hvězdy jako Anna Geislerová, Taťána Vilhelmová, Miloš Forman a pochopitelně ani Jiří Bartoška, Eva Zaoralová a Marek Eben. Své místo tu mají i členové ochranky, uklízečky, festivaloví návštěvníci stojící ve frontách a stanová městečka.

     

    Výstava je během konání festivalu otevřena od 10 do 19 hodin a k mání je za symbolické vstupné od 20kč do 40kč, přičemž držitelé akreditací a Festival Passů mají 50% slevu. Po skončení festivalu bude výstava otevřená i nadále přes celé léto, denně kromě pondělí od 10 do 17 hodin.

    Fotografická výstava FESTIVAL v Galerii umění
  • 4.7. v 00:48

    Půlnoční Večerníček

    Nejen krví a akcí jsou nasáklé půlnoční projekce v Karlových Varech. Kdo o půlnoci zavítá v hotelu Thermal do kinosálu B, ten si může ve festivalové atmosféře užít hodinu dlouhé pásmo Večerníčků od těch nejklasičtějších, které patří k dlouhodobě nejoblíbenějším, až po ty novodobější. Jednak je to příjemné zpestření oproti ostatním filmům a zároveň u toho člověk nostalgicky zavzpomíná na dětská léta. K promítání si diváci mnohdy berou i něco dobrého k pití a ovíněná nálada přispívá k všeobecnému veselí, které obvykle zavládne, jakmile se na plátně objeví Maxipes Fík, Maková panenka či Křemílek s Vochomůrkou. Jednoznačně doporučuji pásmo Večerníčků navštívit alespoň jednou za festival, je to obrovský a hrozně příjemný zážitek, ke kterému vůbec nepotřebujete vstupenku a ani nevadí, když zmeškáte začátek. Promítá se každý den po posledním filmu v kinosálu B, nejdříve však o půlnoci.

    Půlnoční Večerníček
  • 2.7. v 16:38

    Kam ve Varech na krátký pěší výlet za vyhlídkou?

    Kdo tráví příliš mnoho času v potemnělých kinosálech a chce si trochu odpočinout od věčného shonu a mačkajících se davů, může zabrousit do kopců obepínajících karlovarskou kolonádu a podívat se na město trochu z nadhledu. Z různých míst je totiž na lázeňské centrum úžasný výhled a člověk ani nemusí chodit nikam daleko, aby si užil i trochu přírody - tyhle tři vyhlídkové tipy vám zaberou jen hodinu či dvě.

     

    Rozhledna Diana je nejvýš a má ze všech blízkých vyhlídkových míst v okolí Varů největší prestiž. Jde o 40 metrů vysokou cihlovou stavbu s dřevěným ochozem, nacházející se zhruba dva kilometry nad Grandhotelem Pupp, odkud na ni vede značená turistická stezka (a několik delších vycházkových tras) i elektrická zubačka - jízda nahoru a dolů vás přijde na 90 kč. Rozhledna stojí na svém místě od roku 1914 a název Diana nese od poloviny 40. let. Kromě ní se na vrcholku nachází i butik s občerstvením, restaurace, zejména u dětí a rozverných dospělých oblíbená zvířecí mini-zoo s poníky, kozami a miniprasátky a také Motýlí dům, jehož návštěvníci si zde mohou prohlédnout tropickou zahradu s exotickými motýly z celého světa i s jejich líhněmi. Za vstup do Motýlího domu se platí vstupné, zoo je zdarma.

     

    K Jelenímu skoku a Petrově výšině se dá dojít i z Diany či mezistanice elektrické zubačky, která též nese název Jelení skok. Jinou variantou je začít cestu od velkého Vřídla, odkud jsou obě vyhlídky již značené. U Jeleního skoku je dřevěný altánek a poblíž je socha kamzíka - symbolu Karlových Varů. Petrovu výšinu, která byla pojmenovaná po ruském carovi Petru Velikém, zas zdobí jeho busta i velký dřevěný kříž.

     

    Vyhlídka Tři kříže nese název podle tří křížů, symbolů biblické Golgoty, které se nacházející nedaleko dřevěného vyhlídkového altánu, umístěného severovýchodně od lázeňského centra - cesta sem vede též od Vřídla a značená je žlutou turistickou značkou přes ulici "Na Vyhlídce". Volně přístupný altán vznikl v roce 2000. Na rozdíl od Diany a Jeleního skoku s Petrovou výšinou (nabízejících výhled zejména na Divadelní náměstí a Vřídlo) je z ní pohled na Vary z protilehlého kopce, odkud je dobře vidět i na hotel Thermal. Cestou můžete potkat i menší altánek nazvaný Camera obscura, přes nějž se ke Třem křížům jde.

     

    Když si stoupnete před Městské divadlo, uvidíte snadno na všechna tato tři místa - přímo naproti vám je Petrova výšina s věžičkou, napravo mezi stromy (pod vysílačem) se skví altánek u Tří křížů a nalevo nad Puppem se na vrcholu hřebene tyčí rozhledna Diana.

     

    Kromě toho jsou k dispozici i jiná zajímavá vyhlídková místa, akorát se k nim jde o trochu déle, tudíž cesta k nim z lázeňského centra může zabrat více času, a ne všechna jsou přístupná. Nejmajestátnější z nich je pseudogotická rozhledna Goethova vyhlídka, nacházející se ještě 3,5 km za Třemi kříži, ale bohužel je zavřená, stejně jako rozhledna Aberg, k níž se dá dojít po zhruba 2,5 km dlouhé stezce od Diany. Oproti nim je volně přístupná Vyhlídka Karla IV, budova podobná nízkému minaretu s ochozem, umístěná přes kilometr daleko od Poštovního dvora, odkud se k ní jde po žluté stezce, dojít se k ní dá však i z Diany. Kamenná rozhledna Bučina nad Kyselkou je dostupná nejlépe z obce Kyselka, po červené turistické značce, trasa je ale hodně do kopce. Naopak zdaleka nejbližší možnost hezkého výhledu poskytuje i karlovarská Zámecká věž, která stojí na skále nad Tržištěm nedaleko Vřídla i Divadelního náměstí.

     

    Jinak co se týče filmů, tak zatím mám štěstí a vídám více filmů nadprůměrných než podprůměrných. Byl jsem i na pár klasikách, třeba na Vykoupení z věznice Shawshank v Letním kině či na Cizincích ve vlaku od Alfreda Hitchcocka. Dnešní zážitek s Bílým rájem, němým filmem Karla Lamače z roku 1924, byl však překvapivě poněkud trpký. Byl totiž doprovázen živou hudbou, což je pro mě obvykle každý rok jeden z nejsilnějších zážitků z celého festivalu, leč tentokrát se minul účinkem. Namísto standardního piána či smyčců byl totiž živý podkres postaven na elektronické syntetické hudbě, která byla navíc pojata zásadně experimentálně a připomínala spíš rytmickou improvizaci doprovázenou různými pazvuky včetně hrátek s vysokými frekvencemi. Film byl dobrý, ale zvolená hudba se k 94 let starému promítanému materiálu brutálně nehodila a dokonce donutila několik diváků k brzkému odchodu. Příště raději zas nějakou klasičtější variantu, prosím.

    Kam ve Varech na krátký pěší výlet za vyhlídkou?
  • 1.7. v 22:54

    První videorozhovory na Vodafone pláži

    Dnes jsme se společně s agentem Brylinem jako první zúčastnili natáčení rozhovoru o filmech, které jsme zatím na festivalu měli možnost vidět, jaké z nich se nám nejvíc líbily či nelíbily a na co se ještě v budoucnu chystáme. Videa se natočila hned dvě, jedno režíroval přímo POMO kvůli ČSFD a druhého se zhostil moderátor Hanny Firla, který s námi udělal v podobném duchu zas interview pro "Vodafone Insta Stories". V následujících dnech oba to samé zopakují i se všemi zbývajícími agenty, takže se máte na co těšit ;)

  • 30.6. v 17:24

    Slavnostní zahájení s koncertem věnovaným Milošovi Formanovi

    Včera proběhlo ve Varech slavnostní zahájení, během něhož si hlavní hvězda festivalu Tim Robbins převzal od Jiřího Bartošky Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Všestranný herec, režisér a hudebník, který dnes představí v letním kině film Vykoupení z věznice Shawshank a ve středu večer vystoupí se svou hudební skupinou Tim Robbins and The Rogues Gallery Band v Městském divadle, mluvil na pódiu o toleranci, svobodě a pokroku, které podle něj festival v Karlových Varech silně podporuje, a zmínil přitom několik českých osobností od Václava Havla po Miloše Formana. Právě Miloše Formana vzpomněl i zahajovací film, jímž byl jeho snímek Lásky jedné plavovlásky a následně i zahajovací koncert, který se odehrál před hotelem Thermal.

     

    Koncert uvedl Marek Eben a popřál všem divákům před jeho zahájením společně s Jiřím Bartoškou příjemně strávený festival. Početný dav posluchačů (mnozí stáli i na druhém břehu řeky) pak měl možnost vychutnat si hudbu mimo jiné z Formanových filmů Valmont, Hoří, má panenko, Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Taking Off, Amadeus, Vlasy, Muž na Měsíci a Přelet nad kukaččím hnízdem, z některých děl dokonce více než jednu skladbu. Hudebních nástrojů se ujal Český národní symfonický orchestr (a řada hudebníků byla členy Karlovarského symfonického orchestru) pod vedením dirigenta Carla Davise. Závěr koncertu byl doplněn o tradiční ohňostroj.

     

    Jinak co se mě týče, mám za sebou po necelých dvou dnech teprve nějakých sedm filmů a jednoznačně mohu doporučit více než polovinu z nich - zejména výborné snímky Tři tváře a Tísňové volání. Film Sedící slon mohu velice doporučit jen když pro vás čtyři hodiny v kině nepředstavují moc velkou překážku a půlnoční hardcore řezničina Mandy je zas vhodná jen pokud jste hodně otrlí a nevadí vám brutální krvavé orgie s barvitými halucinacemi. Večer jdu na Shawshank a pokusím se sednout si dost dopředu.

    Slavnostní zahájení s koncertem věnovaným Milošovi Formanovi
  • 28.6. v 20:45

    KVIFF 2018 a jeho kinosály

    Po roce jsem zase na festivalu v Karlových Varech a hned první den mě čeká pořádná kláda – čtyřhodinový čínský film Sedící slon. Večer se rozhodně chystám na zahajovací koncert věnovaný hudbě z filmů zesnulého režiséra Miloše Formana a na ohňostroj a o půlnoci si pak půjdu odfrknout na krvavou dřevorubeckou řezničinu Mandy. Předtím bych ale rád začal s přehledem kinosálů, v nichž se filmy v Karlových Varech promítají.

     

    Velký sál – srdce hotelu Thermal s místy na sezení pro 1146 osob (přízemí + patro), rozlehlým pódiem, červeným kobercem a největším plátnem ve městě. Ve Velkém sále probíhá slavnostní zahájení i zakončení festivalu. V žádném jiném sále nenarazíte na tolik delegací tvůrců, osobně uvádějících své filmy – a kromě nich můžete pak zatleskat i chlapíkovi, jenž po každém uvedení přijde na pódium složit mikrofon naležato, a který je populární postavičkou tradičně spjatou s Velkým sálem. Jinak hotel Thermal je čtyřhvězdičkový hotel umístěný na okraji lázeňské zóny s kolonádou a vřídly, zastávající též funkci kongresového centra. Jde o výraznou budovu postavenou v letech 1967 až 1976 ve stylu brutalismu.

     

    Malý sál – druhý nejkomfortnější sál s kapacitou 247 míst, nacházející se v prvním patře hotelu Thermal, stejně jako Kinosály A, B, C a Kongresový sál.

     

    Kongresový sál – oválný sál v Thermalu, který pojme 206 lidí. Zvláštní je jeho kruhové uspořádání, tvořené z více než z jedné třetiny prosklenými stěnami. Ty jsou ale v průběhu konání festivalu zakryté, aby denní světlo nerušilo projekce filmů.

     

    Kinosály A, B, C – sestava tří oddělených malých sálů s kapacitou 63-70 míst (ale i tady platí, že do všech sálů se vleze víc lidí, pokud jsou ochotni sedět na schodech, v uličce, či přímo pod plátnem – a to se týká většiny sálů na festivalu). Kinosály A a C slouží převážně k pořádání projekcí pro novináře, filmy z Hlavní soutěže jsou pak novinářům promítány dopoledne ještě v Kongresovém sálu.

     

    Kino Čas – standardní kino nedaleko Thermalu, celoročně promítající filmy z běžné distribuce, včetně 3D. Pohodlně se v něm posadí 220 diváků. Některá sedadla jsou dvousedačky, z čehož mohou pro mnohé vyplývat svízelné situace.

     

    Kino Drahomíra – druhé normální celoroční kino, stejně jako kino Čas. Zde je nicméně součástí kina i bar a kavárna a více než 100 míst (z celkových 125) je vybaveno odkládacími stolky, kde můžete mít během promítání třeba pivo. Drahomíra je od Thermalu vzdálená asi 15 minut chůze ve směru od lázeňského centra, ale má u ní zastávku i festivalový autobus.

     

    Národní dům – sál pro 373 návštěvníků vznikl z původně tanečního sálu nacházejícího se v přízemních prostorách třípatrového Grandhotelu Ambassador, který byl po zdlouhavé privatizaci v devadesátých letech a celkové rekonstrukci znovu uveden do provozu v květnu 2015. Secesní dům byl vybudován v letech 1899 až 1901 za účelem poskytnout úlevu okolním přeplněným hotelům coby kulturně-společenské centrum.

     

    Lázně III – lázeňská patrová budova postavená ve stylu raného historismu skrývá sál pro 198 osob. Nachází se v lázeňském centru na levém břehu řeky Teplé, kde byla vystavěna v letech 1864 až 1866. Dříve sloužila kromě lázeňských účelů i jako hudební středisko a dodnes v ní dochází jak k léčebným procedurám, tak ke koncertům.

     

    Karlovarské Městské divadlo – celoročně fungující divadlo s 318 sedadly, nacházející se nedaleko Gradhotelu Pupp. Základní kámen divadla byl položen v roce 1787 díky tehdejšímu slavnému lékařovi dr. Davidu Becherovi, který vznik divadla prosadil a finančně podpořil poté, co se původní dřevěné divadlo zřítilo. Hned v roce 1788 pak proběhlo jeho slavnostní otevření, zahajovací hrou byla Mozartova opera Figarova svatba.

     

    Divadlo Husovka – divadelní budova nacházející se v těsné blízkosti Karlovarského Městského divadla, zaměřující se však převážně na alternativní a nekomerční sféru. Účinkují v ní kluby a hudební spolky pořádající mimo jiné i koncerty, autorská čtení, besedy s osobnostmi, přednášky a divadelní představení pohybující se mimo hlavní proud. V sálu učeném pro promítání filmů se usadí 97 diváků.

     

    Grandhotel Pupp – pětihvězdičkový hotel v lázeňské oblasti s 228 pokoji, promítacím sálem pro 416 návštěvníků a bohatou historií. Postaven byl v roce 1701 a vystřídal mnoho majitelů. Byli v něm ubytováni například skladatelé Johann Sebastian Bach, Ludwig van Beethoven či Richard Wagner, císařovna Marie Terezie, ruský car Petr Veliký, Napoleon Bonaparte, Otto von Bismarck, Franz Kafka, Giacomo Casanova, Karl Marx, Jurij Gagarin i Jaromír Jágr. Během filmového festivalu jsou v hotelu ubytováváni nejvýznamnější festivaloví hosté, herci a režiséři.  

     

    Kromě toho každý rok promítá i Letní kino, ale pochopitelně jen ve večerních hodinách a ne každý den. V některých minulých ročnících byl v provozu i nafukovací kinosál Espace Dorleans před Thermalem a sál v Parkhotelu Richmond.

     

    Přeju všem, aby se dostali na to, co chtějí vidět. Nebo aspoň na něco, co bude stát za to ;)

    KVIFF 2018 a jeho kinosály
<< předchozí 1 2 3
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace