Filmmaniak

Nula slov, a přitom tolik emocí. Přátelstvím psa a robota v New Yorku 80. let to pouze začíná, pak jsou totiž oba hrdinové od sebe odděleni (vinou zanedbání povinností spotřebitele a podcenění efektu koroze) a snímek vypráví jejich příběhy odděleně. Oba ale přitom mají stále sny o tom druhém, odtud název snímku. Po počátečním veselí se děj vyvíjí poměrně smutně, takže převládajícím pocitem z filmu je spíše melancholie, která je zas až v závěru vykoupena, ačkoli o pohádkový šťastný konec se tak úplně nejedná. Animace působí jednoduše, leč skrývá velké množství roztomilých a vtipných detailů a velmi výmluvně pracuje s výrazy ve tvářích postav a s řečí těla. Film ocení i dospělí (možná dokonce více než děti), vybaveni životními zkušenostmi a vědomi si toho, že opravdové přátelství vyžaduje společné úsilí a je i závazkem ke vzájemné péči. Hlubší a pocitově komplexnější animák, než by se na pohled mohlo zdát.

Moderní hon na čarodějnici zasazený do prostředí velkoměsta, jehož hlavní protagonistkou je orientální léčitelka, ve skutečnosti šarlatánka parazitující na útrapách důvěřivců, jenž se stane obětí davové hysterie vzniklé z předsudků a pomluv, které pro ni mají zničující důsledky. Realistické drama o zhoubných dopadech činů vycházejících z náboženského přesvědčení, v němž se z boje o přežití stane boj o záchranu syna. Filmu se daří vyvolat soucit s hrdinkou, přestože ji v počátku nevykresluje v nijak pozitivním světle, a navíc disponuje dobře napsanými postavami, silnými situacemi, spoustou exotických zvířátek i jednou scénou, která vám svou nepříjemností zkroutí prsty na nohou.

Až do poslední čtvrtiny jde o docela poutavou a chytře režírovanou minimalistickou psychologickou studii dvou postav, které osud svedl do jedné izolované lokace, a mezi nimiž je po dlouhou dobu umně budováno nervózní napětí. Pomáhá i solidní práce s tmou a střihem a zvuky okolní bouřky. Zkazí to až vypravěčsky zmatené rozuzlení, které se snaží na poslední chvíli splést dohromady všechny načaté motivy, překvapovat novými zvraty a případně i trochu šokovat, leč činí tak příliš zbrkle a chaoticky.

Nevídaný gejzír kreativity v nejlepší komedii za poslední léta a zároveň překvapivá aktualizace grotesky pro 21. století. Buster Keaton a Harold Lloyd si zde podávají ruce s Bugsem Bunnym a kojotem Vildou a režíruje jim to Karel Zeman, co zrovna objevil možnosti počítačové grafiky. Definitivní potvrzení teze, že nízký rozpočet není překážkou, když máte dost nápadů a tvůrčích schopností. V případě Hundreds of Beavers mají tvůrci nápadů na rozdávání, do filmu jich vyvrhli tolik, že to s přehledem uživí celou stopáž, a omezené prostředky pro realizaci filmu přetvořili v přednost, takže výsledek vypadá i po vizuální stránce nehorázně vtipně, tvořivě a roztomile. Děj se ani na okamžik nezastaví, jednotlivé gagy se postupně vyvíjejí a gradují do nepředvídatelných rovin, film skvěle pracuje s postavami i s opakujícími se motivy a naplno využívá prostředí zasněženého lesa i související rekvizity. Unikátní záležitost a jistě i budoucí kultovní klasika.

Mladý muž se má ženit, ale den před svatbou spadne v noci do nezakryté šachty, z níž se nedá vylézt. Jednoduchá premisa nakonec nakyne do poměrně zábavné a vtipné mysteriózní hříčky, která umí překvapit nečekaným vývojem událostí. Násilně naroubovaný zvrat ve druhé polovině je ale dvousečnou zbraní, sice zaskočí a do určité míry pozmění téma filmu, ale zároveň si sám podkopne nohy překombinovaným vyprávěním plným dějových mezer.

Snímek zpracovává skutečný tragický případ z roku 1993, kdy byl skupinou náboženských fanatiků proveden vymítací rituál na psychicky nemocné ženě, která tak byla zbytečně vystavena psychickému týrání i fyzickému násilí. Je pozitivní, že film pracuje s tématem potenciálně zhoubných činů lidí slepě jednajících ve jménu své víry a dobrého přesvědčení, avšak přistupuje k němu ze špatného směru. Zaděláno bylo na emocionálně hutné psychologické drama, nicméně tvůrci snímku se snaží z příběhu poněkud nadbytečně vytěžit i exorcistický horor (prostřednictvím dost špatně a lacině realizovaných satanistických vizí a velmi tupých lekaček). Až do samotného závěru je divák nahlodáván myšlenkou, jestli dotyčná oběť přece jen nebyla posedlá ďáblem, nicméně tato záměrná nejednoznačnost způsobuje zmatení v tónu filmu, ubírá na síle jeho vyznění a místy jej činí nechtěně směšným.

Známou historii pádu letadla v zasněžených Andách, jehož ztroskotaní cestující se museli kvůli přežití uchýlit ke kanibalismu, zpracoval už americký film Přežít z roku 1993. Bayona oproti němu nabízí modernější a filmařsky špičkové zpracování (včetně výborné kamery a intenzivní scény samotné havárie), a kromě toho tento příběh o síle lidské vůle a houževnatosti vrací spolu s herci zpátky na španělsky mluvící půdu. To je ale v podstatě všechno, protože dějově snímek pochopitelně nemá moc čím překvapit. Jednotlivé postavy jsou až na výjimky zaměnitelné mezi sebou a jejich trýznivé osudy slouží filmu zejména k emocionálnímu dojetí diváků. Sympatické je na něm ale to, že jde opravdu o poctivé a do detailu realistické dobrodružné survival drama, nezatížené nutností cpát do děje i osobní konflikty mezi postavami, které se tak mohou více věnovat praktické stránce vlastního přežití. Potěší i nízká míra patetičnosti a velmi decentní a humánní přístup k tematice pojídání lidského masa.

Malá holčička je po úrazu hlavy v kómatu a její následný osud se metaforicky prolíná s jejím putováním skrze fantazijní svět, v němž opakovaně uniká před smrtí a potkává všelijaké další bytosti. Výsledkem je surrealistická variace na Alenku v říši divů, kterou natočil otec se svou pětiletou dcerou v hlavní roli jako svůj osobitý projekt. Šest let vznikající film je nutno ocenit za propracovanou výtvarnou stránku a realizaci loutkově animovaných sekvencí, protože ty musely dát hroznou práci. Dětská představitelka hlavní role je výborná. Stylem animace i temnou atmosférou Moon Garden připomíná snímek Šílený bůh (sice není tak krvavý a nechutný, ale dítěti bych ho taky nepustil, některé scény jsou opravdu dost děsivé a intenzivní). Sdílí s ním ale bohužel i to, že té nálože vizuálních nápadů se divák po čase snadno přejí, protože v jednoduchém ději se není moc o co opřít. V paměti tak snímek zůstane nejspíš pouze jako sympaticky bizarní pásmo psychedelických výjevů, prokládané vzpomínkami malé holčičky ležící v nemocnici na šťastné i trýznivé rodinné okamžiky.

Silně zdařilý a nápaditý horor o různých poruchách spánku včetně extrémní náměsíčnosti, kdy se člověk stává nebezpečným pro sebe i pro své okolí. Noční hrůzy manželského páru jsou vyprávěny z pohledu úzkostné ženy, která se oprávněně obává, že by její muž mohl ve spánku zabít jejich novorozeně. Napínavě budovaná zápletka je následně postupně dovedena do netušených rozměrů, přičemž nabídne jak dějové zvraty, tak malé ostrůvky funkčního situačního humoru.

Navzdory tématu a názvu jde o velice seriózní dokument o vyobrazování žraloků v historii kinematografie, a to už od 30. let minulého století do současnosti, a také o žralocích obecně i o tom, jak právě filmy negativně formovaly povědomí o žralocích ve společnosti. Moc hezky a zábavně sestříhaný mix mluvících hlav (od filmařů po experty na mořskou zoologii) a ukázek ze všech možných filmů se žraloky, pochopitelně včetně těch největších braků (ale to spíš až ke konci). Plus kopa málo známých historek z filmařské branže i uvádění těch největších žraločích mýtů na pravou míru.