Filmmaniak

Nadšené ohlasy ze Sundance hlásaly, že tu máme pomalu komedii roku, avšak zázrak se nekoná - Pěkně blbě je úplně standardní nezávislá romantická komedie, jakých existují desítky až stovky. Dokonce je i jen průměrně vtipná. Od ostatních se však odlišuje pákistánskou tématikou a roztomilým způsobem vzniku, což se jí dá rozhodně připsat k dobru, stejně jako ne úplně obvyklé motivy matčina odstřihnutí syna od rodiny pro nedodržování kulturních tradic, vtipů o muslimských teroristech a možné metaforické interpretace o smrtelných následcích lži mezi dvěma partnery.

Z audiovizuálního hlediska špička a potěšitelné je i pokračování v rozvíjení vetřelčí mytologie. To je ale tak všechno. Covenant totiž opakuje mnohé chyby Promethea a přidává několik nových úkroků stranou, které se povrchově zdají být inovacemi, ale ve skutečnosti ještě více odtrhávají Vetřelce coby ikonické monstrum od toho, co dříve znamenal. V prvním filmu z roku 1979 platil za ztělesnění absolutního a takřka neporazitelného zla, z něhož šla hrůza na míle daleko. V Covenantovi je degradován do průměrně efektivního smrtícího nástroje, který nemá šanci nikoho vyděsit, protože za hlavního záporáka je tu tentokrát někdo jiný, čímž je Vetřelec odsunut na vedlejší kolej (a objeví se až v poslední půlhodině). Jinak hrdinové jsou povětšinou představeni jen zběžně a nedostatečně, opět idiotsky lezou po neznámé planetě bez skafandru a film trpí dlouhým rozjezdem i dementním filozofováním, které začíná debatami o smyslu bytí a životním účelu a končí předváděním debatérů, kdo z nich umí lépe hrát na flétnu a citovat literární autory. Tento způsob pojetí vetřelčí ságy zdá se mi poněkud nešťastný...

Velice chatrný a plytký film, který doplácí jak na to, že je prvním ze tří (spíš jde o takový uvozovací film, který pouze představuje postavy a připravuje půdu pro zbytek příběhu), tak na řadu filmařských nedostatků na téměř všech úrovních, leckdy vyloženě začátečnických, což je u Hřebejka skutečně šokující. Příběh je strašlivě nedramatický a nekonfliktní a tím pádem působí hrozně líně, přičemž jakýkoli náznak o aspoň trochu zajímavou zápletku je vždy hned zkraje smeten ze stolu. Děje je navíc ve filmu tak na slabou hodinku a zbytek je výplň tvořená vyloženě "prázdnými" a nedějovými pasážemi, které film ještě víc zpomalují a zbytečně protahují až za hranici únosnosti. Zvolená nálada filmu, kombinující dva naprosto nekompatibilní žánry – cudné melodrama a usměvavou komedii ve stylu Pelíšků, marně se pokoušející o podobně průrazné vtipné hlášky – zoufale nefunguje. Sice se párkrát zasmějete, ale emocionálně vás ve filmu nezasáhne vůbec nic a nijak. Poslední naděje padnou v závěru, kdy se film se smrtí jedné z hlavních postav ostudně vypořádá jedinou větou, navíc ve voiceoveru a mimo obraz, což už je vážně amatérismus. Herci jsou sice prima a dobová stylizace je dokonce výborná, ta to ale utáhne těžko. A spojitost s Pelíšky zatím minimální a spíš rušivá, nicméně uvidíme v dalších dílech.

Nový přístup Japonců k jejich nejslavnějšímu monstru rozhodně není slibný. Akční scény s Godzillou jsou super a není jich vyloženě málo, ale přesto naprostou většinu filmu zabírají nejrůznější debaty expertů, vědců a politiků řešících strategii boje, evakuaci měst, nové volby premiéra a podobně - skoro jako by se tvůrci filmu snažili o procedurální realismus. Zároveň jsou tyto dialogové sekvence ale extrémně zhuštěny, výsledkem čehož je chaos, o to horší, že film navíc není moc dobře režírovaný a ještě hůře stříhaný. Z hlediska střihu jde skutečně o naprosté neumětelství, to samé práce kamery a dramaturgie. Celou dobu jsem si připadal, jako by to režíroval Tomáš Magnusek, ale měl k dispozici triky od UPP.

Top Gear mám rád. Řadu epizod jsem dokonce viděl víckrát, některé snad i čtyřikrát, a to ani nejsem blázen do aut - bavilo mě totiž ústřední trio osobitých moderátorů, jejich vzájemné pošťuchování, smysl pro humor, nekonečná zásoba hlášek a dobrodružné výzvy, které jim producenti pořadu připravovali. Ale z The Grand Tour si nepustím znovu ani minutu, protože za celou sérii jsem neviděl skoro nic, co by mi za to stálo, a spíš jsem se nudil/otravoval. Clarkson, Hammond a May jsou tentokrát skutečně vtipní, jen když si mezi sebou improvizovaně nadávají a haní si navzájem svůj výběr vozů, ale jinak jejich přednes smrdí na míle daleko předem připraveným scénářem, a ke všemu ne moc dobrým . "Zabíjení" celebrit bylo možná trochu legrační napoprvé, avšak poučku, že opakovaný vtip přestává být vtipem, si moderátoři a tvůrci k srdci nevzali, tudíž každá další epizoda byla doprovázena úměrně rostoucí trapnou rozpačitostí. Diskuze nad novinkami taky mnohdy vázla a okruhový řidič "Američan" byl vyloženě nevtipný až iritující. Oceňuji tak maximálně kameru, výběr lokací a celkovou výpravu, byť mnohdy to bylo spíš ve stylu "koukejte, kolik máme peněz, a co všechno si za ně můžeme dovolit."

Pana Nárožného mám celkem rád, ale obsadit ho do role nebezpečného mafiána byl castingový omyl roku. Jinak režii a scénář nelze označit za nic jiného než za diletantství. Všechno od hereckých výkonů až po střih a hudbu je žalostné a nenapadá mě nic, co bych dokázal vyzdvihnout jako aspoň trošku pozitivní. Možná pány Čtvrtníčka a Šteindlera. Ale ti to svými párminutovými etudami zachrání jen těžko.

Po prvních dvou (ještě relativně seriózně pojatých) dílech této překvapivě populární ságy céčkové kvality se tvůrci konečně odhodlali jít cestou absurdně šílené bezhlavé debility, která se už nebere vážně ani trochu, což sérii pochopitelně svědčí. Žraloci ve vesmíru z třetího dílu jsou již překonáni, nastupují lávonáda, krávonáda, roponáda, ohňonáda a radioaktivní bleskonáda, která je pochopitelně potřeba hnát přes Niagarské vodopády, aby se z nich ta radioaktivita smyla. Logika na nule, aspoň se ale pořád něco děje a je to už tak moc dementní, že se na to dá díky tomu celkem zábavně koukat. Pokud tedy překousnete obecně amatérské a neumětelské zpracování od režie přes úroveň triků až po herecké (ne)výkony.

V podstatě bych mohl hodnotit buď 0% nebo 100% v závislosti na hodnotě promile alkoholu v krvi. Na jednu stranu neuvěřitelně špatná příšernost, na druhou stranu nehorázná zábava, u níž se dá často smát nahlas. Zkrátka další perla v pokladnici nejhorších filmů světové kinematografie, kterou její extrémní nepodařenost a tvůrčí neschopnost na úplně všech úrovních dělá nesmírně vtipnou. Fanjšmekrovina jako prase. Naprostá bomba, podobně jako Plán 9, Turecké Star Wars nebo Robot Monster, ale jen na vlastní nebezpečí.

To nejzásadnější a nejzajímavější - vztah matky Juliety a její dcery - je ve filmu bohužel upozaděno ve prospěch jiných dějových zákrut. Nabízejícím se odůvodněním je to, že Almodóvar volně adaptoval hned tři povídky, z nichž jedna se zabývá aférkou hlavní hrdinky ve vlaku a druhá její návštěvou u rodičů a až v té třetí se řeší její vztah s dcerou, leč také pouze z pohledu matky, nehledě na nedostatek prostoru k jeho zevrubnému podchycení. Přitom zahrnutí dceřina pohledu, který ve filmu zásadně chybí, by bylo rozhodně obohacující, minimálně z hlediska náhledu do jejích psychologických motivací a vnitřních pohnutek. Takhle si sice divák může užít umně natočený film s poměrně silným příběhem o dávných křivdách, o bolesti matky, jejíž dcera se k ní nechce znát, a o nešťastném rozhodnutí raději v sobě problémy a výčitky dusit, než o nich otevřeně mluvit a řešit je, ale zároveň se neubrání pocitu, že mu uniká něco, co zůstalo nevyřčeno. Obě herečky dělící se o hlavní roli jsou tak dobré, že svými výkony téměř dokáží zakrýt to, jak se film snaží tvářit spletitě a chytře, ale přitom obsahuje spoustu děr ve vyprávění a zbytečně přesouvá svoji pozornost na všechno možné, jen ne na to, co mělo tvořit jeho základ. Delší recenze ZDE.

Noví Krotitelé duchů jsou sice hodně slabí a podprůměrní, ale jinak jsou úplně obyčejní a jako takoví si vůbec nezaslouží všechnu tu mediální pozornost, jaké se dočkali. To, že Paul Feig obsadil do hlavních rolí ženy, problém nepředstavuje. Jde o to, že obsadil herečky, které ve snaze působit legračně většinou pouze křečovitě loví bobříka trapnosti, při pokusech o improvizovaný humor vaří z vody a bolestně dolují vtipnost i z gagů, které přestaly být vtipné po pěti vteřinách. Oproti originálu z roku 1984 jsou Krotitelé duchů horší ve všech ohledech od úrovně humoru, kdy chytré vtipy a humor s vážnou tváří nahradila ukřičenost, kulení očí a fistule, po novou verzi titulního songu Ghostbusters. Pouze ty triky vypadají na dnešní dobu lépe, ale ty to moc nevytrhnou. Delší recenze ZDE.