Filmmaniak

Film působí, jako by se jeho tvůrci pokoušeli o béčkový thriller z devadesátých let, což nejde zcela ruku v ruce s Hřebejkovou poetikou humorných vedlejších postaviček. Zvláštní komediálně-dramatický mix přežívá díky kameře a skvělým hercům. Silný příběh, smysluplná dějová konstrukce a především tah na bránu však chybí. Spíše zklamání z promarněné šance.

Izraelské drama o komplikovaném vztahu otce a syna je bravurně natočené a napsané, herecké výkony skvělé a téměř mystický příběh o životní pouti silné, avšak arogantní osobnosti hlavního hrdiny, a jeho zcela odlišného pobožného synka je plný emotivních scén. Tempo občas kolísá, ale zase se možná dozvíte něco nového o nepříliš známé kultuře ortodoxních židů

Čtveřice příběhů z Číny o násilí, prostituci, korupci a moci peněz. Jednoduchý symbolismus, mírný nadhled, přílišná délka všech čtyř částí. Hrdinové jsou sympatičtí až ve chvíli, kdy vezmou do ruky brokovnici/pistoli/nůž na ovoce. Kromě nepřiměřené délky má snímek problém i s tím, že neví, kdy (a jak) skončit.

Na bizarním námětu o Karlu Rodenovi sešívajícím z těl nacistů a sovětů steampunková zombie-frankensteinovská monstra stojí celý film a kromě tísnivé atmosféry strašidelných sklepení a bizarních děsivých příšer nenabízí nic dalšího, co by ospravedlňovalo jeho existenci. Režie i scénář jsou strašné, na druhou stranu se nic jiného od takovéhoto filmu asi ani čekat nedalo. Zvrácené choutky krvežíznivých fajnšmekrů sice ukojeny budou, dobrý film to ale není.

Dokument je hudební, což se projevuje tím, že několikrát je film přerušen asi dvou až tříminutovým záznamem nějaké kapely, jak hraje song týkající se probíraného tématu. Pozoruhodné, avšak odtrhávající pozornost diváků od hlavní dvojice, která je zajímavá a zábavná (kytarista bývalé finské rockové kapely Aknestic Kai Latvalehto a jeho otec) – jejich vynikajícím vzájemným rozhovorům je však věnováno příliš málo času. Film okolo nich zabývající se otázkou existenciální identity lidí s finsko-švédskými kořeny je bohužel příliš dlouhý a nudný.

Shyamalan opět ukázal, že jako režisér vlastně není špatný, ale že by si opravdu neměl psát scénáře. Story je primitivní, plná demencí a klišé. Smith mladší v hlavní roli není žádné terno. Ze zajímavého námětu (z hlavy Willa Smithe) se určitě dalo vytřískat víc než draze vypadající a dějově prosté sci-fi o vztahu otce a syna.

Rozhodně to není sci-fi. Úvod ještě šlape, absence děje ale film umrtví po dvaceti minutách a po zbytek si pár postav nudně povídá mezi sebou v podzemním úkrytu v poušti. Dialogy banální až komicky naivní, napětí či akce téměř nulová (pouze jedna 20 vteřin trvající akční scéna). Technologické aspekty nefungují, protože nejsou v průběhu nijak vysvětlovány. Navíc se tvůrcům nepodařilo vykřesat ze scén napětí, osudovost nebo silnější emoce. Kvůli tomu je výsledek takovým hlupoučkým, povrchním, obsahově prázdným a nevěrohodným vyprávěním, které okolo vás propluje bez šance pozitivně zapůsobit.

Komedie o svatbách by asi neměla mít ten efekt, že chlapa od svatby odradí. Takhle by si totiž mohl kdekdo myslet, že až svou dívku požádá o ruku, tak že se z ní stane taky taková zákeřná, zlá, nesympatická, hysterická a ukřičená mrcha, jako v tomto filmu. A navíc je to nevtipné, hloupé a arogantní.

Hm, a co jsem vlastně čekal. Na druhou stranu to alespoň rychle uteklo a nudil jsem se jen občas. Ta demence a filmařská fušeřina je ale nepřehlédnutelná a zralá na pěst.

Zhruba do třicáté minuty uhrančivé a hypnotické, po celý zbytek už spíš nudné a zdlouhavé. Doporučuji spíš záznamy živých vystoupení, mají větší náboj a energii.