Bukiet

Nejlepší, nejoblíbenější a nejtemnější díl SW. Pohádka zmizela a jednoduchý děj minulého dílu se rozlévá do vesmírné šíře. Tady začala vznikat sága. Luke se poprvé setkává s Yodou a my, po absenci v díle čtvrtém, se sním setkáváme znovu také a jsme v šoku, tohle že je Yoda, mistr Jedi? Tenhle gumový, starý, šišlající, senilní, zelený mužík, který při svém vstupu na plátno působí stejně otřesně jako druhdy Jar Jar Binks, že je tím posledním členem legendárních rytířů řádu Jedi? Aby bylo jasno, takhle Yodův vstup do příběhu fungoval vždycky, ale až v kontextu s novými díly získala tato jeho prezentace na významu. Ve chvíli, kdy Yoda přestane hrát šaška a stane se opět tím starým Yodou, vás až zamrazí. Od této chvíle funguje kontinuita vyprávění a spojitost všech šesti dílů perfektně až do konce. Darth Vader je už opět Anakinem, tedy Anakinem na scestí sešlým. Krátký rozhovor s hologramem císaře vás pak jen připraví k poznání, že Lukovo dobrodružství, ač důležité, je jen vedlejším příběhem v hlavním příběhu jeho otce.

U původní trilogie dnes existuje problém jak ji hodnotit. Můžete ji hodnotit samostatně jako původní dílo, nebo jako součast celku vespolek s trilogii novou. V případě druhém se nevyvarujete srovnávání. Protože jsem nedávno konečně zkompletoval celou ságu na DVD, udělal jsem si jednu volnou sobotu a shlédl celou ságu v kuse. Trvalo to nějakých třináct hodin a výsledek byl pro mne příjemně překvapivý. Nová trilogie už mi nepřipadá tak hloupá a stará neztratila nic z toho, co jsem na ní vždy obdivoval. Nová naděje však v tom celku byla překvapením největším. Kdysi to byl prostě úchvatný vstup do vesmíru SW, ale v pozici čtvrtého dílu už je tomu trochu jinak. Od posledních událostí uběhlo přes dvacet let, vyměnil se hrdina (zdánlivě) a načínáme jiný soudek dobře známého vína. Z hlediska příběhu je děj čtyřky asi nejjednodušší ze všech, snad i proto, že jako jediný z dílů může stát sám o sobě. Je to nezastřená pohádka, ale úchvatná. Pro mne největší šok byl ovšem okamžik, kdy se zjevil Darth Vader. Ani zaboha jsem si ho nemohl v hlavě spojit s Anakinem z předchozích dílů. Tohle je prostě TEN Darth Vader, jenž vstoupil do bílé chodby poprvé za zvuků specifického hudebního motivu a ne ten jehož zrod jsem sledoval před půl hodinou v díle třetím. Pravdou je, že ve čtyřce je postava Darth Vadera podána jen velmi šablonovitě a jediné, co o něm víme, odhlédneme-li od znalostí předešlých dílů, je tvrzení, že je to největší padouch. Naproti tomu Obi Wan Kenobi funguje kontinuálně a to hlavně díky Ewanu McGegorovi, který byl důstojným nástupcem Alecu Guinnessovi a hrál v předešlých dílech svému mistru v šlépějích. Občas sice zazní malinké nelogičnosti v ději, či v tvrzeních, která naznačují, že čtyřka tu prostě byla dříve a nikdo netušil, co bylo/bude v prvních třech dílech, ale nejsou to věci nijak rušivé. Film si zachoval svou neopakovatelnou atmosféru a ukázal rozdíl mezi oběma trilogiemi. Zatímco nová trilogie vám příběhy popisuje, stará trilogie vás nutí příběhy prožívat. Tohle JE dobrodružství. Vkrádá se otázka, jestli by nebylo lepší shlédnout nejprve starou trilogii a až potom novou. Hlavně s ohledem na "překvapující" zjištění v patém a šestém díle. Tedy prožít nejprve dobrodružství a až potom shlédnou vysvětlující novou část. Ale Star Wars se staly natolik součástí světové popkultury, že asi nenajdeme nikoho, kdo by o ději něco nevěděl, takže "překvapující" zjištění už tak nefungují. Pak je tedy jenom logické dívat se na ságu jako na šestidílný celek. Funguje to. S výhradami. :-)

Anakin šlape dál temnou stezkou Síly. Vztahy mezi všemi hrdiny a jejich osudy se naplňují. Palpatin se stává císařem a padouchem. Vše se propojuje. Medichloriany jsou vysvětleny, tedy ne jejich existence, ale jejich prostřednictvím způsobené zázračné narození "vyvoleného" Anakina. My už samozřejmě přes dvacet let víme, že proroctví nelhalo, jen přeskočilo na Anakinova syna Luka. Jediové jsou poraženi a vyvražděni a mezi námi, nic jiného si tahle povýšenecká sebranka nezasloužila. Buď byli všichni, včetně Yody postiženi demencí, nebo moc pojídali houbiček, že si nevšímali tak evidentních kroků, které proti nim učinil Lord Sith, Darth Sidious, nový Imperátor Palpatin. Nová trilogie končí a navazuje důstojně na trilogii klasickou. Ohlédnuto zpět, musím konstatovat, že i když je nová trilogie slabší, než původní, přesto si mé srdce získala a přijal jsem ji. Za obdivuhodné považuji to, že práce hudebního skladatele Johna Williamse za celých třicet let neklesla na kvalitě. Hudba k novým dílům je stejně dobrá jako ta u původní slavné trilogie. SW nikdy nebyly filmy hereckými, ale přesto musím vyjmenovat ty, kteří důstojně navázali na práci slavných předchůdců. Na prvním místě je to samozřejmě Ewan McGregor, který během tří dílů dospěl herecky až k Alecu Guinnessovi. Seriálový krasavec Hayden Christenson se pro mne stal uvěřitelným budoucím Darth Vaderem. A konečně Ian McDiarmid ukázal to, co bylo možno jen tušit před lety, totiž, kdo je ve světě Star Wars největší padouch. (No přece Jar Jar Binks!)

Čas se zhoupnul dopředu a z dítěte je mladý muž. A mladý muž Anakin je na starší, protože Amidala je o dost starší než on. Jejich věc. Vzplanout to mezi nimi muselo, protože Luke a Lea jsou mi svědkem. Tento film je takový divný dvojitý. Na jedné straně potemněl, sice opět bez řádného padoucha, neboť Palpatin se stále ještě drží zpátky a ostatní padouši nejsou to pravé ořechové, na straně druhé film roztál něhou v popisu naplňující se osudové lásky mezi oběma mladými hrdiny. A ti dva měli raději víc konat, než mluvit. Pro mne je druhý díl dvojjediný i z jiného důvodu. Skrytá hrozba mne zklamala, ale toleroval jsem ji, jako první nemotornou jarní vlaštovku. Klony mne zpočátku děsně nudily. Digitální prázdno, akce za akcí a žádný děj, žádné kouzlo, žádné Hvězdné války! Pak jsme odletěli na vodní planetu pátrat po klonech, budoucích vojácích Impéria a vše se změnilo. Anakin prodělal zásadní charakterový zlom na domovské planetě a vykročil k temné straně Síly. Star Wars se vrátily. A mě poprvé začalo zajímat, jak dopadne to, o čem jsem měl jasnou představu, jak to dopadnout musí.

Tento film je hodně těžké hodnotit. Zcela určitě nesplnil očekávání, která většina z nás v mysli chovala. Na druhou stranu byli tvůrci nové trilogie ve zjevné nevýhodě, neboť pro nás měli vytvořit již předem známé příběhy, což je značně svazovalo. Všichni jsme věděli, že nová trilogie SW bude vyprávět o Anakinovi Skywalkerovi, budoucím Darth Vaderovi. A ten byl v původní trilogii hlavním padouchem až do svého konečného vykoupení. Problémem prvního dílu je právě neexistence superpadoucha. Darth Sidious, alias Palpatine jím ještě zdaleka není, neboť jeho budoucí role ještě není zřejmá. A Darth Maul jím není v žádném případě. Když si jeho postavu z příběhu odmyslíte, zjistíte, že se skoro nic nestalo. Quin Qona mohl zabít kdokoliv jiný. V prvním díle se dozvíme jen dvě informace důležité pro budoucí příběhy, zjistíme, že kromě hodných rytířů Jedi jsou i ti zlí, Sithové. A pak nám bude sděleno, že Anakin přišel na svět poněkud zázračně, což v kině s českým dabingem celý sál rozesmálo. V originále už to tak trapně nezní. Protože první setkání s hrdiny ságy probíhá v době Anakinova dětství, přišel režisér s neblahým nápadem natočit tuto epizodu jako film pro děti. Hrozný omyl! Dětský a dětsky jednající hlavní hrdina nikomu nevadil, ale Jar Jar Binks měl zůstat zavřený v Bohnicích a nechodit mezi normální válečníky. Celkový dojem z filmu byl takový, že kouzlo se nevrátilo a efekty nezmůžou všechno. Za to ale asi mohou medichloriany, které způsobují Sílu!

Variace na klasické téma, z níž se bohužel vytratila hlavní myšlenka. Nevěřím, že Peter Pan mohl vyrůst a dospět a proto je pro mne celý příběh nesmyslný. Jinak vizuální orgie a skvělý John Williams.

Chytrý příběh pro malé děti, co nechtějí vyrůst a pro velké, kterým chybí kouzlo dětství. Knížka a především hra u nás není bohužel příliš známá, ale ve světě patří ke klasice. Toto filmové zpracování Panovi rozhodně neubližuje tak jako Spielbergův Hook, či Dysneyho animák. Rozhodně se tedy neztratilo to krásné kouzlo dospívající sexuality, která nás připravuje o dětství. A nevyslovená sexualita jiskří mezi Petrem a Wendy úplně fantasticky, protože oba herečtí představitelé dětských hlavních rolí se hodí nejen k sobě , ale hodí se i ke svým rolím. Je třeba odhodit stud a dívat se na film dětskýma očima. Jako dospělý ale přesto žasnu, jak krásný příběh mohl vzniknout ve škrobené viktoriánské Anglii. A abych nezapomněl, i já věřím na víly! Věřím, věřím!

Každý máme svoje zažité stereotypy a pohledy na svět kolem nás. A je velmi těžké se jich vzdát. Platí obecné nepravdy a zakonzervované lži. Příběh se sice odehráva v USA, ale stejné epizody zažíváme denně i doma. Film je smutným obrazem nás samých, kteří si myslíme, že jakákoliv jinakost je pro nás nebezpečná. A nedělejme si iluzi, že jsme nějak svatí, hluboko v nás je ten strach zakořeněn a schován. Do vínku jsme dostali dar věci pojmenovávat a rozlišovat a při konání tohoto úkolu jsme přestali vidět znaky spojující. Film zdobí skvělé herecké výkony, podmalovává fascinující soundtrack, takže zapomenete na lehce vykonstruovaný scénář. Ostatně mám rád filmy s prolínajícím se dějem. V oscarovém klání tento film porazil favorizovanou Zkrocenou horu, ale myslím, že to zas tak moc nevadí, protože ty dva filmy mají víc společného než se zdá.

U většiny Bergmanových filmů jsem měl tu smůlu, že před jejich shlédnutím jsem si je přečetl ve formě filmové povídky. Takže pak každé podívání na film je pro mne jen doplněním informací. Ale jakých! Úchvatná kamera Svena Nykvista. Vychutnání si každé repliky z úst Almy. Hodně dobrá je v tomto filmu i hudba Larse Johana Werleho. Persona patří jistě k těm náročnějším filmům Ingmara Bergmana a pro někoho bude i přes svou nedlouhou stopáž jen dlouhým nudným monologem, ale pokud máte Bergmana rádi, jako já, stojí to za to se k tomuto filmu znovu a znovu vracet. Jako k celému Bergmanovi. Kdykoliv vidím nějaký jeho film, mám chuť vzít kameru a něco natočit, ne že bych to uměl, ale takovou chuť ve mně tyto filmy vzbuzují. To je ostatně pocit, který znám jen u evropských filmů.

Příjemný seriál ze sportovní školy o mladých pro mladé. A Heath Ledger tady poprvé hraje gaye. :-))