insurgentes

KO-KO-KO-KO-DÁÁÁK! Slyšíte? Néééé? To golfista kdáká o zlatém fondu.

Zbuznění jako východisko z nefunkční rodiny (pro jistotu jiná v seriálu není, abychom nebyli na pochybách, jak to dneska chodí), všudypřítomná příšerná Geislerová jako etalon protivnosti a asexuality, o nic méně příšerný Havelka ( já furt myslel že je to ten komik v kulatejch brejlích, ale nejspíš to neni ani jeho brácha). Hřebejk konečně udělal svůj definitivní coming out. Tím, že se pod tohle podepsal, dal otevřeně najevo, o co mu jde: pracuje se soudruhy z NWO svými uměleckými prostředky na diskreditaci a rozkladu modelu klasické rodiny, protože to je brána ke světlým zítřkům, jež pro nás soudruzi uchystali. Moc bych mu přál, aby se trochu zamyslel, kam to všechno povede.

Nedávám plný počet ze dvou důvodů: oproti předchozím představením je přednáška o něco méně vtipná (hra to ale celkem dohání), a potom taky za to posleství: zednář Masařík jako konečné řešení české otázky, jako nejvyšší blaho. No, co taky čekat od havlisty a švarcnberkisty Svěráka, že. Podle mě u pana Svěráka to není tak, že by měl zasvěcení 33. úrovně nějakého satanského řádu jako Havel nebo že by byl častým hostem na Bilderbergu jako Schwarzenberg, u něj je to spíš naivita a dobrota srdce. Odpouštím rád, jen doufám, že nejsem tahán za nos.

Vynikající, i když možná trochu překombinovaný scénář, skvělí herci (Mádl se konečně typově našel), vlastně pět hvězdiček nedávám jen proto, že je to kompletně ze Starého Světa.

Mně to připomínalo Utrpení mladého Boháčka a podobný filmy starý český školy. V tý záplavě sraček, co vyblívají ikony jako Hřebejk nebo Vejdělek, mi to připadalo jako návrat ke kořenům, a to kvituji.

Viděl jsem: jednoho hadrovýho panáka, pak senilního rovňáka, co dojel na to, že si nedal pozor na hubu a předčasně se odkopal, potom ženu za pultem, o níž nepadla jiná informace, než že je honěná v plísních, ruskýho ledoborce, co píchá dceru Kačenku, jednoho agenta CIA - zmrda s pyskem jak havajskej domovník, jednu hérečku z pražské havlistické lumpenkavárny, jednu dámu, co toho zemana fakt nedala, knírka, kterýho si nikdo nevšímal, a nakonec vopici zmalovanou od hlavy až k patě jak z pralesa. Všechno to byli kandidáti na prezidenta. Samozřejmě, všichni si byli, až do konečného vítězství, rovni, jen někteří si byli díky tomuto vyváženému dokumentu rovnější. Nakonec ale oceňuji nikoliv pohled do zákulisí, ale řekněme pohled do takového jeho veřejného předpokoje, protože celá ta šaškárna by mi nestála za to, abych se zvedal z gauče a šel se tam dívat osobně.

Spoiler: dal bych plný počet, kdyby se tam nelavírovalo nad tím, že tajná služba udělala asi "chybu", jejímž důsledkem se stal atentát, nýbrž kdyby tam byly ty koule na to na plnou hubu říct, oni to udělali schválně, aby mohli snáz manipulovat veřejným míněním a v boji proti smyšlenému nepříteli zase jednou pořádně poutahovat šrouby (i když to v profízlovaný Británii s kamerama na každým rohu už jde ztuha).

Hádkovi jdou role kreténů na výbornou. On má ty gesta, pohyby tak propracovaný, že to nemůže být herectví. To prostě nemůže hrát. Ale když se vyskytne film s takovou rolí, no proč ne. Vadilo mi tentokrát víc to, že chemie mezi hlavními postavami, Etzlerem a tou stoletou finkou, absolutně nefungovala, a bylo to vidět. Jinak celkem naivní snímeček, ale vysloveně to nenudilo, dokonce bych řekl že i mírně bavilo.

Strhující souboj ega (a snad i nepatrný kousíček něčeho víc).

Dobré, ale za realitou to stále ještě trochu pokulhává.