Mates Hradecky

Takhle se prchá, Mazánku? Tahle profláklá scéna z české klasiky charakterizuje v podstatě celý děj pokračování blockbusteru. Děti přijedou na ostrov s dinosaury a po zbytek filmu před nimi utíkají. Jak prosté, leč účinné. Obsazení hereckých hvězd byly vyhozené peníze. Nemají tu CO hrát, jen odříkávají repliky na modrém pozadí bombastických digitálních triků. Herci jako Omar Say, který zářil v hlavní roli takových hitů jako Nedotknutelní nebo Samba nebo indický vynikající herec Irrfan Khan (Cizí oběd) zde naprosto zapadli. Digitální dinosauři byli opravdu věrohodní (ale nebyli zas tolik odlišní od těch Made in CZ Karla Zemana). Abych celkově spravedlivě hodnotil - i přes výše uvedené výhrady jsem se nenudil a nedíval na hodinky a tak pro zachování objektivity hodnocení dávám hvězdy čtyři.

Osudový vztah Dvořáka ke své múze aneb Kuneš a Modrava se platonicky milují.

České národní bohatství - zlatý fond hereckého umění.

Za časů normalizačního vysílání vždy před uvedením filmu na TV obrazovkách měla výstup službukonající hlasatelka a prozradila nám před, o čem film bude a jak ho máme pochopit. Tehdy jsem to nesnášel, ale u tohoto dílka bych to patrně ocenil. Každá jedna dějová linie se mi líbila a v okamžiku, kdy jsem se ponořil v děj, odneslo mě to pod vodu či na Mars. A tak jsem si připadal, jak babička Boženy Němcové v Disneylandu.

Nádherně nasnímané reálie Říma i ženských těl. Tento film je nutné vidět na velkém plátně, v původním znění a dokonalém ozvučení.

Říkali jsme tomu večerníček pro vojáky.

Dechberoucí přirozený herecký výkon Vlastičky Chramostové.

Jak se dalo čekat, přepis vynikající knihy se příliš nezdařil. Vytratil se duch skutečných postav příběhu-ač se na scénáři podílel sám autor.

Jak moc záleží na režisérově vedení herce. Petersenová, která doslova zářila jako slepá ve filmu Slepá, zde působila unyle a nevýrazně a vůbec bych si ji nezapamatoval. Ani scénař road movie dvou lesbických partnerek konající pouť na místo úmrtí jejich syna nebyl příliš zajímavý. Hlavní¨roli tak odehrála především liduprázdná severská příroda období začátku zimy. Naštěstí tvůrci zvolili rozumnou metráž.

Rok 1985. Opojná rychlá jízda na bicyklu s berany, na nich igelitka s nákupem magnetofonových kazet potřebných k nahrávání koncertu z televize. Popíková hudba, Walkman, džíska s odznaky a doma čekající přiopilý despotický otec hrozící násilím. Jak moc mě je tohle vše blízké. Tvůrci filmu mě dali možnost zavzpomínat na léta dospívání a udělali to velmi precizně. Další z filmů, který se nedá pouze vidět, ten se musí prožít!