dlouha_potvora

Kolečko a parta kolem seriálu Lajna umí do scénáře napsat cca 3-4 typy ženských postav: nevrlá uklízečka, nablblá ezo-lesana, penězchtivá manželka a semtam třeba ještě nějaká sekretářka nebo asistentka. Až přijde den, kdy v nějakém jejich seriálu bude vystupovat ženská, která bude vtipná a zároveň to nebude karikatura nejstereotypnějších sexistickejch představ, bouchnu šampáňo. Vemte si příklad z Dejvičáků, holomci!

Hodně chabý pokus o oživení jednoho z nejimaginativnějších realistických románů co kdy byl napsán. Jediné, co je na něm opravdu "brilantní" - je casting. Postavy v seriálu opravdu skvěle odpovídají popisu postav v knize. Zbytek spíš dost podprůměrná, křečovitá schematická slátanina v evidentně dutých filmových kulisách (fakt nemohli najít nějaké výpravné lokace?), mezi něž patří i dost slabé, místy až teatrální výkony herců. HBO prostě nějak ztrácí ten dřívější um převádět literární klenoty na obrazovku, bere to moc hopem. Neapolská sága by si zasloužila mnohem pomalejší plynutí a věnování se detailům, a jejich postupným změnám během životního cyklu postav, které jí právě dělají tak autentickou. Místo toho seriál vybírá záměrně jen ty nejdramatičtější a nejfotogeničtější momenty, které klade chronologicky, ale bez plynulosti, za sebe a prokládá to patetickým voiceoverem, který má od původního cynického tónu vypravěčky v knize opravdu hodně daleko.

Příjemná nostalgie bez přehnanýho sentimentu. Vzpomínka na doby, kdy dětství bylo analogovější, než dnes. Oceňuju, že i když je to film o klučičím kolektivu, nebylo to až tak macho, jak jsem čekala (skupinka grázlů alá "silnější pes mrdá"), ale byly tam i pozitivní mužský vzory. Kostýmy, výprava, muzika i reálie a atmoška vystižený fajnově. A btw, dlouho jsem neviděla film pod hodinu a půl a bylo to dost osvěžující, doporučila bych tento postup vícero současným filmařům! :-)

1. hvězdička je za hudbu od Midi Lidi, 2. hvězdička je za suverenitu a vtip, se kterým scénář naroubovali na reálné postavy a situace, 3. hvězdička je za tu absurdní závěrečnou scénu - možná to bylo trochu přehnaný, ale mně to připadalo jako celkem dobře vypointovaný vyvrcholení toho surresalismu v současný politice, kde už je možný fakt úplně všechno...

Půl hvězdičky za kameru a půl za Kláru Melíškovou. Jinak fakt hrůza od strnulejch dialogů, nenavazujících střihů i nedůvěryhodnost hlavní role.

Velké plus filmu je v tom, že odkrývá část 50. let, o které se veřejně zatím moc nemluvilo. Velké mínus zase v tom, že ač zařízením pod velením pana Dědiče prošlo přes 300 žáků, dokument pracuje pouze se čtyřmi pamětníky, a ti všichni zrovna mají na život v dětském domově dobré vzpomínky, ačkoli se mezi dětmi téměř jistě našly i takové, kterým násilné otržení od rodičů způsobilo větší trauma. To mi teda na nějakou objektivní historickou bilanci přijde hodně málo.

Moc nerozumím účelu, za kterým byl na impuls Nerasismu tento snímek natočen. Podle slov režisérek není určený k distribuci (v tom případě nevím, proč ho pouštěli na největším dokumentárním festivalu v ČR), a je to dobře, protože kromě informace, že autorky jsou jakože rozhodně antirasistky, zatímco zbytek Čech jsou naopak anticiganistický prasata, to v sobě nenese žádnou message. Po skončení projekce jsem jenom konsternovaně zírala na to, jak ve švech praskající sál nadšeně tleská a obdivně hltá každé slovo paní Rychlíkové jako by to byla polobohyně, která nám blahosklonně vysvětluje, že vůbec nemáme ponětí o tom, jak to v Čechách s tím rasismem je, přičemž ještě přidala pár poznámek o tom, jak se v českejch médiích a filmech o problematice málo informuje. Tedy jako protiargument doporučuji všem, kdo by se náhodou podřebovali zhlédnout nějaký snímek o rasismu v Čechách, aby radši koukli na Život a smrt v Tanvaldu (Klusák, Remunda), Na divokém severu (Vondráček) nebo Gadžo (Kratochvíl) - opravdu kvalitní hloubkové snímky, natočené v posledních čtyřech letech - a neztráceli až příliš dlouhých 27 minut touto hovadinou.

Aby člověk pochopil všechny vtípky, musí bejt trochu geek, což znamená znát nejen jméno Jobs, ale i Wozniak. Moc pěkně to reflektuje momentální výbuch různých startupových companies a slovo "vize" a "aplikace" jsou jedny z nejpoužívanějších slov. Hlavní hrdinové, programátoři. Člověk nevyhnutelně inklinuje ke srovnání s Big Bang Theory, ale vlastně se jí to vůbec nepodobá, není to sitcomový formát a navíc, jak už jsem uvedla na začátku, je třeba mít jisté know-how, protože tady nefiguruje žádná Penny, která by vám to ulehčila ze svojí outsiderové perspektivy. Tady je zkrátka potřeba přemejšlet a - bejt trochu geek :)

Oslovilo, rozštípalo. Zdánlivě nenápadný klip, ale pro mě nakonec TOP letošního Anifestu.

Čekala jsem, jestli se na konci v titulcích neobjeví "Scénář: Terry Gilliam, Režie: Wes Anderson". Ale prej ne.