Modus

O čtyři roky později co M.L.King pronesl svou slavnou řeč "I Have a Dream" vzniká tento příběh. Příběh, který je aktuální i dnes a mám tušení, že i dlouho dobu bude. Skvěle napsaný scénář bez kterého by tento film mohl na svoji nesmrtelnost zapomenout. Můžete mít herce jaké chcete ale bez dokonale vybroužených textů by to byl jen obyčejný snímek který by zmizel v propadlišti dějin. V tomto případě se podařilo skloubit obojí na jedničku. Ale přece jen všechny převyšoval Spencer Tracy který se důstojně rozloučil se svou hereckou kariérou i životem.

Konečně něco, za co se jako Čech nemusím stydět. Kus naší smutné historie je natočen velmi dojemně a syrově. Byť se to nemusí zdát, ale český národ takovouhle vzpruhu potřeboval a jsem moc rád, že to nedopadlo jako velký kýč a patos. To nejlepší co jsem z české "továrny na sny" v posledních letech viděl.

Vyčerpávající zážitek, Kathryn Bigelow nemám nijak v lásce ale jedno se jí musí nechat, o problematice terorismu neví žádný režisér tolik co ona. Její vize na plátně dokresluje skutečnost, pro kterou stojí za to, si to pustit znovu.

Věřím, že kdybych tenhle film viděl na premiéře asi bych padl na zadek...V té době to byl neuvěřitelný skok dopředu, barevný film, velká výprava a vlastně příběh, který v té době byl aktuálnější než kdy jindy, kladný hrdina, který mohl představovat USA a Velkou Británii a zákeřný padouch, který mohl padnout na tělo nacistickému Německu...Nicméně po letech kdy mám zaškatulkovaného Robina jako Costnera mě tento klenot tolik neokouzlil, moje chyba!

Crash, můj milý Crash...Nemám co kritizovat, protože všechno sedí, scénář doplňují herci, herce doplňuje hudba, a hudbu doplňuje napětí na obrazovce...Je to podíváná do svědomí nás všech!

Návrat do budocnosti je film, který je jako víno...Čím starší je, tím si ho já jako fanoušek víc vychutnávám...Hlášky sypu z rukávu jako když bičem mrská a navíc jako žák který byl ještě školou povinný, tak jsem si přál DeLorean a psa Einsteina...Film na který se nezapomíná!

Nevím jak to Clint dělá, ale jeho filmy nepostrádají nic co dělá z kvalitního filmu, kvalitní film...Všechny záběry jsou natočeny na hranici kýče a dokonalosti, a to je presně co v dnešních filmech chybí...Všechno nasvědčovalo tomu že vyprávění životního příběhu a spousty rad do života budou celkem fádní, není tomu tak...Clint si hraje s textem, nad kterým když se zamyslím, vidím životní zkušenost kterou nasbíral za svůj věk...Bravurní drama!!!

Skro každý se nevyhne srovnávání s jinými válečnými dramaty, ale Polanski se nejlíp ze všech dokázal věnovat jedné postavě a ne válce v pozadí. Adrien Brody je dokonalým pianistou, kterého si zamilujete za každou cenu. Válka v tomhle filmu nevypadá ani tak hrozivě, jako její důsledky. Vše je poměrně komorní. Vidíme jednu uličku a děj na ní. Střelbu, rebélii, malý výbuch... Vše na malém prostoru a přesto velmi působivé. Pianista je minimalistická a citlivá studie jednoho člověka v jeho nejhorším životním období, v kterém nemůže nejen plnit své touhy, ale ani svobodně žít. Neoddělitelně k filmu patří jeho úchvatná hudba, která pro všechny milovníky piána je opravdovým skvostem stejně jako hlavní téma, které je nezaměnitelné.

Tak přesně tenhle typ filmů zbožňuju, vězeňské prostředí a nezlomnost lidského ducha to nikdy nesmí chybět, podobné to bylo už u Motýlka nebo Velkého útěku, a kde jsou teď ty filmy, navždy se zapsaly do historie a mají nápis KLASIKA…Z celého snímku cítíte pocity hlavních postav ať už radost, bolest nebo zklamání…Někdo může namítnou že Luke je jen další z řady frajírků ale, jestli jeho postavu chcete pochopit musíte se do ní vcítit, kdo tohle neudělá, bude to pro něj jen dvě hodiny nudy… Říká se, že Frajer Luke je životní postavou Paula Newmana, ale když se podíváte na jeho kinematografii jen z těží dokážete vybrat ten nejlepší…Velký plus byla hudba, která vyjadřovala emoce všech vězňů, hluboké basy trombónu nebo líbezná melodie klavíru, to vše ale na plné čáře přebyl zpěv trestanců…Paul Newman v tomto filmu předvádí doopravdy úžasný výkon, ale nejen to, i scény v pojídání vajec, asfaltování silnice a překopávání jam si zaslouží minimálně potlesk ve stoje…Co dodat na závěr? Jsem jen rád, že jsem si na film udělal čas, a rozhodně se mi vryl do paměti tak hluboko že se mi o Frajeru Lukovi bude zdát ještě hodně dlouho!!!

Film o vězeňském prostředí nemůže dopadnout prostě jinak než úplně vynikajícně…Ve srovnání s dnešními dobrodružnými snímky jde o film krásně pomalý, bez zběsilých střihů…I ty nejdramatičtější okamžiky jsou ukázány tak nějak klidně, ospale…Což ovšem neznamená, že nudně, naopak…Film líčí dlouhé časové období v trestanecké kolonii, kde trvá jakési bezčasí…Každý den je stejný…A dramatické momenty nepřicházejí z jednání hrdinů, ale z jejich myšlenek…Motýlek se nijak hrdinsky nechová, ale přesto je pro nás hrdinou, protože se nenechal zlomit a do poslední chvíle nepřestal toužit po svobodě…Tomuto filmu se nedá absolutně nic vytknout.