Modus

Snímek, který ovlivnil můj velký kus života a stal se jeho součástí. Smolař na kterého se nikdy neusmálo štěstí, dostal od života druhou šanci a svým potem a krví dosáhl vrcholu. Nikdy se nevzdát a jít si za svým, když Sly psal scénář tak nevěděl, že pro jednoho fanouška z Čech bude Bohem.

Poslední dobou, nemám moc štěstí na novinky, a tudíž musím sahat po starých klasikách…Jednou z nich je i bezesporu The Great Escape a to hlavně díky nesmrtelnému skoku na motorce přes ostnatý drát, to rozhodně patří mezi největší kaskadérské kousky všech dob…Rafinovanost pokusu o útěk a jejich propracovanost mě opravdu udivily…Nejvíce se mi líbil výkon uprchlíka Steve McQeena…Ústřední melodie filmu je taky dost návyková a nese se celkem ve veselé náladě, ostatně jako celý film, bohužel konec mě vyvedl z míry, skoro jsem zapomněl jaká zvěrstva Němci páchali, i když tento film má přízvisko podle skutečné události, běhá mi mráz po zádech…Bál jsem se délky filmu a nudy, ani jedna obava se však nenaplnila, celý film plyne a divák nemá šanci se ani na okamžik nudit…Pro mě je to příjemná změna vidět válečný film i jinak než jen samé bitvy…Film byl natočen pouhých dvacet let po válce, a ta skutečnost byla stále více než živá, sám režisér Sturges se spíše soustředí na život v táboře a přípravy plánu na budoucí Velký útěku, než by jste si mysleli...Pro mě osobně nezapomenutelný film, legenda mezi všemi útěkářskými filmy a film na který se s chutí, i přes tu děsivě dlouhou délku (která ale lehce uteče, protože ve filmu se stále něco děje), rád znovu podívám…

Film o vězeňském prostředí nemůže dopadnout prostě jinak než úplně vynikajícně…Ve srovnání s dnešními dobrodružnými snímky jde o film krásně pomalý, bez zběsilých střihů…I ty nejdramatičtější okamžiky jsou ukázány tak nějak klidně, ospale…Což ovšem neznamená, že nudně, naopak…Film líčí dlouhé časové období v trestanecké kolonii, kde trvá jakési bezčasí…Každý den je stejný…A dramatické momenty nepřicházejí z jednání hrdinů, ale z jejich myšlenek…Motýlek se nijak hrdinsky nechová, ale přesto je pro nás hrdinou, protože se nenechal zlomit a do poslední chvíle nepřestal toužit po svobodě…Tomuto filmu se nedá absolutně nic vytknout.

Tak přesně tenhle typ filmů zbožňuju, vězeňské prostředí a nezlomnost lidského ducha to nikdy nesmí chybět, podobné to bylo už u Motýlka nebo Velkého útěku, a kde jsou teď ty filmy, navždy se zapsaly do historie a mají nápis KLASIKA…Z celého snímku cítíte pocity hlavních postav ať už radost, bolest nebo zklamání…Někdo může namítnou že Luke je jen další z řady frajírků ale, jestli jeho postavu chcete pochopit musíte se do ní vcítit, kdo tohle neudělá, bude to pro něj jen dvě hodiny nudy… Říká se, že Frajer Luke je životní postavou Paula Newmana, ale když se podíváte na jeho kinematografii jen z těží dokážete vybrat ten nejlepší…Velký plus byla hudba, která vyjadřovala emoce všech vězňů, hluboké basy trombónu nebo líbezná melodie klavíru, to vše ale na plné čáře přebyl zpěv trestanců…Paul Newman v tomto filmu předvádí doopravdy úžasný výkon, ale nejen to, i scény v pojídání vajec, asfaltování silnice a překopávání jam si zaslouží minimálně potlesk ve stoje…Co dodat na závěr? Jsem jen rád, že jsem si na film udělal čas, a rozhodně se mi vryl do paměti tak hluboko že se mi o Frajeru Lukovi bude zdát ještě hodně dlouho!!!

Jsou filmy na které se podíváte, zapomenete a tím to hasne, ale je i pár filmů na které nikdy nezapomenete a které můžete prou svou čistotu sledovat do aleluja…Mezi podobné filmy patří i Život je krásný, po jeho shlédnutí jsem měl dobrých 5 minut husí kůži a slzy v očích…Podle mě je to jeden z nejúžasnějších filmů z koncentračních táborů…Roberto Benigni zde díky svému charismatu baví každou situací, ve které se ocitne…Navíc nám nabízí trošku odlišný pohled na utrpení v koncentračních táborech…Svojí láskou k synovi a vtipným vysvětlením každého momentu, pokud by ten film byl jen takovýhle a popisoval by život v koncentračním táboře, jako komickou situaci, rozhodně by se mi nelíbil a rozhořčil by i hodně lidí, kteří to peklo zažili…Jenže tak to vůbec není, režisér nám dává možnost nahlédnou do otcova nitra, vidíme jak už by pomalu vzdal život, sledujeme jeho utrpení a víme, že žije jen pro svého syna, proto se film stává nádherným válečným dramatem, které si zaslouží jak přízeň diváků, tak ocenění…Dlouho jsem tento film přehlížel, nevím ani proč ale podobnou chybu už neudělám!!!

Skro každý se nevyhne srovnávání s jinými válečnými dramaty, ale Polanski se nejlíp ze všech dokázal věnovat jedné postavě a ne válce v pozadí. Adrien Brody je dokonalým pianistou, kterého si zamilujete za každou cenu. Válka v tomhle filmu nevypadá ani tak hrozivě, jako její důsledky. Vše je poměrně komorní. Vidíme jednu uličku a děj na ní. Střelbu, rebélii, malý výbuch... Vše na malém prostoru a přesto velmi působivé. Pianista je minimalistická a citlivá studie jednoho člověka v jeho nejhorším životním období, v kterém nemůže nejen plnit své touhy, ale ani svobodně žít. Neoddělitelně k filmu patří jeho úchvatná hudba, která pro všechny milovníky piána je opravdovým skvostem stejně jako hlavní téma, které je nezaměnitelné.

Návrat do budocnosti je film, který je jako víno...Čím starší je, tím si ho já jako fanoušek víc vychutnávám...Hlášky sypu z rukávu jako když bičem mrská a navíc jako žák který byl ještě školou povinný, tak jsem si přál DeLorean a psa Einsteina...Film na který se nezapomíná!

Crash, můj milý Crash...Nemám co kritizovat, protože všechno sedí, scénář doplňují herci, herce doplňuje hudba, a hudbu doplňuje napětí na obrazovce...Je to podíváná do svědomí nás všech!

Naprosto vyzrálý film, o kterém bych si dokázal představit že o něm píšu svou maturitní slohovou práci...Snímek mě tak dostal, že po skončení jsem si ho musel pustit ještě jednou abych dokázal pořádně vstřebat tu pozitivní energii...Když si člověk přečtě v obsahu, o čem snímek vypráví, může si oprávněně zaklepat na čelo a říct si že tenhle film opravdu vidět nechci...Ani nevíte jak moc se budete mýlit, vlastně to je i takový dokument, skupinka lidí, kde jsou převážně profesoři z Vysokých škol, postupně vyvracejí a obhajují všechno co se učili a co znají...Všechny zákony které jsme se ve škole učili se zde ocitají na tenkém ledě, zdravý rozum nám radí abychom tomu nevěřili, ale právě kvalitní scénář který se opírá o všechny různé konspirační teorie se zaslouží o tom že budete pochybovat...Navíc hlavní hrdina působí velmi charismatickým dojmem a když vypráví svůj životní příběh, polykáte každé jeho slovo...Čistě konverzační sci-fi bez jediného zvláštního efektu, s prakticky neznámými herci, dodržující divadelní jednotu místa i času, odehrávající se totiž prakticky celé pouze v jedné místnosti, které je navíc v podstatě toho slova strhující, to zní až neuvěřitelně, ovšem je to fakt...Nepochybná intelektuální síla, která je ukryta uvnitř dialogů, v nichž nejde ani tak o sci-fi zápletku, ale o možnost analyzovat základní filosofické a náboženské otázky...Něco takového, něco takhle originálního se opravdu jen tak nevidí...Film je zvládnut naprosto perfektně, a to jak po dějové stránce, kdy film nenechá diváka ani nadechnout, tak po stránce herecké, kdy hercům věříte naprosto vše...Tenhle film u mě jednoznačně aspiruje na nejoriginálnější film.