vteco

vteco

Kuba Plášek

okres Brno
Student

homepage

56 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
    • 20.4.2017  14:19

    Nenáročná akční jednohubka se špetkou humoru a neutichající střelbou prokládanou dialogy. Tak by se v jedné větě dala popsat Křížová palba, která divákovi přednese poměrně stručný a rychlý úvod, po němž se vrhne na více jak hodinovou přestřelku s velmi příhodným českým překladem. Příběh se zde vlastně ani nekoná, filmu bohatě stačí jeden konflikt dvou vedlejších postav a následná kulminace urážlivých dialogů včetně neposedných prstů na spoušti. Ona předlouhá přestřelka je velmi působivá a díky omezené naraci ve spojení s tempem filmu není potřeba přemítání, která postava komu nadávala, proč nebo co vlastně chtějí dělat s těmi 30 samopaly. Absence základních (znovu)ustavujících záběrů, jenž by alespoň nastínily situaci obou skupin, samotné akční sekvenci vhodně napomáhá a příjemně si hraje s prostorem, čímž oddaluje onu stereotypnost prostředí jedné „brownfieldové“ továrny. Což o to, na létající kulky, procházející každou končetinou každého herce, se kouká dobře, stejně jako na hvězdné obsazení, kterému kraluje Sharlto Copley jako ukázkový padouch sedmdesátých let, a to včetně správně ulítlého akcentu a skvěle pasujícího jména Vernon. Avšak kámenem úrazu celého snímku je, jak jsem již zmínil - stereotyp. Půlhodina konstantní přestřelky je ve spojení s několika humornými sekvencemi naprosto v pořádku, ale scénář bohužel není dostatečně „vypiplaný“, aby dokázal unést břemeno devadesátiminutové stereotypnosti. Punc snímku nedodává ani občasná prapodivná hudba, kterou však kompenzuje Rkové podání a závěrečná surovost. Fajn jednohubka, ale jednou stačí. [65%] | Kino

    • 8.4.2017  15:43
    Raw (2016)
    ****

    Belgicko-francouzské Raw si u diváka vytváří označení nejen filmu netradičního, ale také filmu bizarního, a to tím, jak předkládá nezaměnitelný přístup včetně šokujících momentů, surovosti či opravdu těžko popsatelných záběrů definujících hlavní hrdinku Justine. Hned v úvodu je divák vhozen do děje poměrně násilně a musí se vypořádat se spoustou nezodpovězených otázek, přičemž se ihned na řadu dostává hlavní hrdinka i s velmi agresivním uvítáním „bažantů“ zahrnující potupné rituály zakončené krvavou žní. V průběhu se film chytne hlavní linie, kterou je přeměna z vegetariánství na kanibalismus, a nutno říct, že je poměrně výrazně explicitně vedena skrze celý snímek. Nechybí ani poměrně velké množství odpudivých záběrů mapujících přeměnu, které vypadají spíše jako snaha o to, kdo udělá nechutnější a nepříjemnější scénu, avšak díky koexistenci s famózní hudbou a velmi solidní kamerou, je divákovi dopřáno lépe chápat či spíše prožívat činy hlavní hrdinky Justine napříč vyprávěním. Raw je tedy velmi netradiční a hlavně bizarní snímek, který rozhodně neosloví apetit každého diváka, přičemž buduje velmi tíživou a zároveň energickou atmosféru s hlavním faktorem v podobě přerodu hrdinky a spoustou zbytečně explicitních scén zaměřující se na brutalitu. Jedná se o stylisticky zajímavý snímek s jednodušší, leč neotřelou narativní linií, téměř výhradně, pro artového diváka. [75%] | Kino ... Recenze

    • 25.3.2017  13:29

    Francouzský film s Omarem Sy v hlavní roli vystupující jako komedie se sociálním podtextem? Tak to si nenechte ujít. Tento vysoký charismatický dlouhán se opět připojil k projektu pojednávající o sociální problematice, tentokráte jde o rodičovství a opět mu to vychází. I přes poměrně depresivní téma v podobě odloučení dítěte od matky, střídavé péče a podobným záležitostem týkajících se daného tématu, se nekonají žádné emocionální výlevy či násilné slzopudné momenty. Práce s emocionální stránkou je vedena střídmou cestou a depresivnější části jsou protkány spoustou komedie, jako tomu bylo již u Nedotknutelných či v Sambě. Mladá slečna, dcera hlavní postavy, jejíž úsměv sám o sobě přidává do filmu emoce, působí neuvěřitelně přirozeně a mile, jen škoda té neomalené angličtiny narušující libozvučnou francouzštinu. Ale je to právě synergie mezi otcem a dcerou, co tvoří podstatnou části snímku, přičemž funguje naprosto příkladně a má jak dostatek fantazie, tak i zvratů včetně silných momentů, jejichž šperkem je hlavně závěr. Ten představuje nádherný pohled na život a svým způsobem ustavuje celý film, který není o přetahování se mezi rodiči, ale o radosti ze života jako takového a sdílení vlastního štěstí. I dva jsou rodina je snímkem, který si rozhodně zaslouží pozornost a jen potvrzuje francouzskou dominanci na poli dramedií. [80%] | Kino ... Recenze

    • 13.3.2017  19:20
    Masaryk (2016)
    ****

    Masaryk je natočen tak trochu na jistotu, jeho styl vyprávění sice skáče mezi časovými liniemi, různými místy a opět se do nich vrací, ale nijak výrazně nepřekvapí či nezaujme pozici revolučního filmu. Náhled do hlavní postavy se zaměřuje na sebedestrukci včetně nezměrné tíhy v podobě věhlasného jména a očekávaných politických výsledků navazujících na svého otce, avšak je příjemné tento styl sledovat v nepříliš expresivním kabátku. Jan Masaryk je tedy představen spíše jako oběť, jenž neměla dostatečně velká bedra, což mělo za následek i drogovou závislost. Samotný představitel Masaryka, Karel Roden, je opravu vynikající, ač bych si představoval možnost ještě většího vytěžení jeho hereckého umu, tak i přes to jeho charisma a herecké zkušenosti srší v každém záběru a fakt, že prakticky nesleze z plátna se tak zdá jako velké pozitivum. Co snímek lehce stahuje do míst se slabším hodnocením je rozhodně nerozvážnost a ukvapenost poměrně nezkušeného režiséra, využití hudebního doprovodu je v úvodu zbrklé a své nejlepší náboje si na emotivní části v závěru filmu bohužel nenechává, podobně negativně lze vnímat i křečovité scény halucinace, svítání či příliš viditelnou střihovou skladbu. Avšak nutno podotknout, že se vzhledem k velikosti tématu jedná o chyby spíše drobnějšího rázu. Masaryk je tak zajímavým náhledem nejen do psychického rozpoložení ústřední postavy, ale také poutavým pohledem na vliv a důsledky jejího jednání na poli diplomatického rázu, přičemž by se jednoznačně dalo vyždímat mnohem více, avšak v konečném shrnutí třetí celovečerní film Juliuse Ševčíka nelze příliš hanit. Kvalitně odvedená práce s lehce nevyužitým potenciálem. [70%] | Kino ... Recenze

    • 3.3.2017  17:57

    Po 17 letech přichází zakončení s nejikoničtějším mutantem, a to v pořádně surovém a nekompromisním hávu. Alternativní realita zasazená do roku 2029 s westernovým nádechem a rozumně využitými sci-fi prvky, je jako stvořená pro prošedivělého a zarostlého Logana i zdevastovaného Professora X. Jejich putování spolu s nevyzpytatelnou malou mutantkou připomíná road-movie s kapkou krve a všudypřítomnými existencionálními problémy, které ovšem nespadají do filozofických úvah, ale vyžívají se v utrápených výrazech, kvalitních dialozích a v neposlední řadě jsou také ověnčeny nepříjemnými situacemi s krutou realitou. Logan si opravdu nebere servítky, ať už jde o film či o stejnojmennou postavu. Na civilní obyvatelstvo se zřetel příliš nebere a ani s postavami se nezachází jako v běžných komiksových filmech, což dokazuje i kvalitní záporák s rozumnými motivacemi a velkým charismem. R-kový rating je zde využit opravdu brilantně, a to primárně ve stylu zobrazení brutality a surovosti na úkor hektolitrů krve společně s šílenými způsoby usmrcení, tady se jednoduše jede na nejefektivnější využití drápů á la John Wick. Co lze na Loganovi nejvýrazněji vyzdvihnout je kromě heroického výkonu Jackmana, který hraje s neuvěřitelnou radostí a touhou, dozajista také proud emocí, které film do diváka láduje skrze celou stopáž s famózním závěrečným vyvrcholením, jenž na fanoušky X-Menů, kteří právě s Jackmanem vyrůstali, zapůsobí mnohem intenzivněji. Překrásně surová rozlučka polepená nápisem „Jeden z nejlepších (ne)komiksových filmů všech dob.“ [90%] | Kino ... Recenze

    • 1.3.2017  22:39
    Zlato (2016)
    ***

    Strukturou velmi mdlé a nudné, občas se sice objeví malý záblesk hravosti v podobě přeskakování časových linií, které do sebe na závěr pěkně zaklapnou, ale jede se na tak konstantní tempo, že prakticky žádná část nevynikne a navíc se bohužel nejedná o tempo nijak závratné a ani svižné. Expresivní pupkáč McConaughey se sice snaží, má jiskru a dá se mu věřit i ten velký výrazný zub, ale potřeboval by více ujetější, šílenější a hlavně živější scénář, který by byl schopný jeho herecký výkon vystřelit až na hranici Oscarové nominace. To se bohužel nekoná, avšak díky tomu vystupuje do popředí skvělá postava zahraná lehce obtloustlou Bryce Dallas Howard, která není hloupá, není klišovitá a v celkovém vyznění snímku má větší roli, než se zdá. Což se po opravdu skvělé závěrečné dvacetiminutovce dá říci i o celé myšlence filmu a příběhu jenž předkládá. Škoda, že se více nešlape na plyn a kreativita se společně s příliš obyčejným soundtrackem uzavírá do hlubokého pralesa nevyužitých příležitostí. Zlato je tak pouze dvouhodinovou povinností pro všechny zaryté fanoušky charismatického Matthewa. [55%] | Kino

    • 27.2.2017  07:51
    Oscar 2017 (TV pořad) (2017)
    *

    89. ročník předávání prestižních a tolik chtěných Oscarů započalo lépe, než se po loňském průšvihu očekávalo a překvapivě se v příjemném duchu vezl celý ceremoniál. Jimmy Kimmel se moderování zhostil poměrně dobře, ač nedostával zrovna moc prostoru a byl pouze výplní mezi proslovy či krátkými filmy, což je funkce, kterou by hlavní moderátor nejspíše zastávat neměl, avšak po celou dobu byl vtipný, někdy více, někdy méně, politickým tématům se vyhýbal a když už se ten Trump nakousl, tak se nepřímo řečeným vtipem ladně přešel a pokračovalo se dál. Nelze opomenout jeho časté narážky na přítomného Matta Damona, které ocení převážně fanoušci obeznámení s jejich „nenávistným“ vztahem trvajícím několik let, tohle se opravdu povedlo, a to pokaždé. Samotná výplň v podobě medailonků či nenávistných twitterů neoslnila, ale ani neurazila, stejně jako padající sladkosti či nečekaná návštěva turistů zběsile natáčejících všechny celebrity na své smartphony. O správnosti či spravedlivosti oceněných se moc argumentovat nedá, každý máme své oblíbence, za kterými si stojíme a letošní Oscary žádnou extrémní minelu nepředvedly, tedy až na samotný závěr. Ten se řadí mezi nejtrapnější a nejostudnější chvíle přímého přenosu vůbec, jelikož špatná obálka při vyhlašování hlavní ceny je v takových poměrech něco opravdu nepředstavitelného. Lze se jen domnívat, zda se jedná o neomluvitelný fail či cíleně vytvořenou reklamu, tak či tak se jedná o zostuzení této ceny, které je naprosto neomluvitelné. Což o to, že to vyhrál film A nebo film B, ovšem být vyhlášen vítězem nejprestižnější filmové ceny, přijít si to na pódium oslavit, poděkovat příbuzným, zabrečet si, zažít nepředstavitelné emoce a po pár minutách se této chvíle naprosto vzdávat kvůli idiocii organizátorů je nehoráznost, která snižuje jak hodnocení tohoto ročníku, tak i úroveň celého ceremoniálu. Ostuda, nic víc, nic míň. [20%]

    • 26.2.2017  16:53
    John Wick (2014)
    ****

    Šílená akční jízda s hektolitry krve, spoustou vynalézavých smrtí, neutichajícími explozemi a nerealistickými pasážemi? Ani náhodou. John Wick je citlivý muž, jehož osud během posledních pěti let je divákovi představen v několikaminutovém segmentu, prakticky bez dialogů a jen s nejnutnějšími informacemi pro vytvoření následné, naprosto pochopitelné motivace spojené s odplatou. Příběh je opravdu prostý, nijak výrazně propletený a při tvorbě fabule za pomocí několika flashbacků, působí na klasický akční „revenge movie“ naprosto dostatečně. Proč také kritizovat příběh, když zde plní pouze funkci jednoduché linky, umožňující posouvat Wicka do dalších lokací k dalším nepřátelům. Jedním z ústředních důvodů, proč je tento film tak úspěšný je charisma Keanu Reevese, ze kterého srší neuvěřitelná jistota, klid a zároveň všudypřítomná elegance a ladnost, jež dodávají akčním scénám naprosto jiný rozměr. Kombinace Juda a Jiu Jistu se zbraněmi, dává brilantní choreografii prostor pro spoustu dosud neprobádaných možností a jejich poměrně originální využití v rámci bojových umění. Zde se také nachází zdroj zmíněné elegance a ladnosti s vrcholem v nezapomenutelné pasáži v hotelovém komplexu, a to včetně skvělé práce s hudbou podporující velmi chladný vizuál využívající tyrkysově modré filtry s občasným využitím „lens flares“. John Wick si nehraje na vynalézavého nesmrtelného vraha, ale pravidelnými headshoty ve vynikajícím tempu redefinuje samotnou Babu Jagu. [85%]

    • 23.2.2017  14:15

    Jméno Akira Kurosawa v kolonce scénář značilo poměrně vysoká očekávání či alespoň kvalitní podívanou, která zaujme. Bohužel se tak nestalo prakticky v žádném směru a Moře vidí vše je spíše slepá, přihlouplá a víceméně zbytečná tečka v asijské kinematografii. Vše odstartuje romantická pasáž představující život kurtizán v dobovém Japonsku, která je poté lehce prokládána komediálními prvky, jenž po většinu času nejspíše ani takto zamýšleny nebyly, navíc je v konečném shrnutí první hodina naprosto zbytečná, přičemž její jedinou funkcí je možnost využít jeden obyčejný vtip v půli přetažené stopáže. Poté se film přesouvá do lehce vážnějších tónů a s blížícím se závěrem stupňuje uměle nacpané scény či dialogy týkající se znázornění vln, síly moře a očekávaného očistce. Melodramatický závěr je spíše k smíchu a rozhodně nefunguje způsobem, jakým byl pravděpodobně zamýšlen a pointa v podobě očištění hříchů či jakési metaforické záchrany od blížícího se moře, které jak český překlad napovídá, vidí vše, nemá dostatečný dopad a vlastně ani žádné emoce. Záchrana v podobě hravých záběrů, poutavých dialogů či příjemné hudby se nekoná a moře míří do bezedného zapomnění. [35%] | Škola

    • 17.2.2017  17:52

    Filmové pokračování po velmi dlouhé pauze, v podobě více než čtvrt století, většinou nevěstí nic dobrého. Parta čtyř starých mládenců, kteří své první kroky v dospělosti propůjčili drogám se ale rozhodně nesnaží napodobovat události prvního dílu a tvoří vlastní nostalgickou strukturu. Celý film se zaměřuje na jeden velmi podstatný prvek, se kterým pracuje téměř v každé minutě a ocení jej primárně fanoušci kultovní jedničky, tím důležitým prvkem jsou vzpomínky. Dialogy, záběry, hudba či celé scény jsou protkány vzpomínkami a odkazy na již zmíněné období před čtvrt stoletím, avšak nostalgická nálada není vytvářena nátlakově či uměle, ale s pomocí úžasné režie Dannyho Boyla se trefuje do těch správných míst, které vyvolají nejeden uspokojivý úsměv či emocionální ránu. Může se zdát, že bude druhý Trainspotting narážet na absenci originality či přemíru jednotvárnosti. Není tomu tak, a to hned ze dvou důvodů, za a) Dannyho Boyle a za b) Anthony Dod Mantle. Práce, jenž se skrývá za přípravou mizanscény, komponováním záběrů či využívání nakloněné roviny a spousty dalších prvků, je naprosto neuvěřitelná. Každý záběr je něčím ozvláštňující, každý vyloženě baví a z každého srší dávka nadšení a letitých zkušeností, což tento snímek velmi výrazně vyzdvihuje. Trainspotting 2 lze zhodnotit jako velmi důstojné pokračování, které je mířeno převážně na fanoušky adaptací Irvina Welshe, přičemž svou svižností a energičností uspokojí i běžného diváka. Pro lepší zážitek doporučuji před projekcí zhlédnout první díl, hlavně v rámci variací záběrů, ovšem není to podstatné, jelikož je snímek velmi komunikativní a nenechá diváka zmateně přemítat o tom, co zrovna viděl. [85%] | Kino

    • 13.2.2017  00:30

    Když přijdou na téma drogy, okamžitě se nabízí srovnání s Aronofskyho veledílem, na první pohled je to logické, ale v případě této britské dávky heroinu to rozhodně není moudré. Trainspotting si jde svou vlastní morbidně-humornou cestou, kdy překládá depresivní vizuál a soustředí se na mnohem komplexnější zaměření v rámci drogově závislých blbečků, kteří neví jak dál se svým životem. Silným tématem se zde stává přátelství a jeho samotná podstata v momentě, kdy se mezi partu postaví drogy, očista nebo i veledůležité papírové bankovky. Postavy se v průběhu celé, devadesát minut trvající, nepřetržité jízdy, dočkají velmi dobře a realisticky vykreslených vlastností, přičemž je prakticky nemožné si alespoň jednoho antihrdinu z této čtyřčlenné party opravdu neoblíbit. A když se k tomu navíc přidá naprosto fantastický skotský přízvuk, jenž dává celému filmu neuvěřitelně autentický severobritský nádech, který dodává hlavně agresivním scénám ten správný říz, navíc podložený brilantním soundtrackem, je o výsledném hodnocení již jasno. Co víc si přát, když do toho Danny Boyle přidává svůj režisérský um a servíruje vydatné množství kompozičně dokonalých záběrů spolu s nesmírně realisticky zpracovaným pojetím mentální subjektivity, která dominuje hlavně ve scéně detoxikace hlavního hrdiny Rentona. Trainspotting obsahuje vše, co by měla zahrnovat definice kultovního filmu, tudíž si toto označení také právoplatně zaslouží. [90%]

    • 12.2.2017  14:39
    Highway (2002)
    ***

    Klasická „buddy“ road movie, jenž jede přímo po předepsané šabloně a v průběhu cesty naráží na klasické postavy včetně notorického zhulence, oduševnělou šlapku nebo znetvořeného člověka. Highway využívá poměrně dost ozvláštňujících prvků, převážně v rámci střihové skladby, kde si hraje s poskočnými střihy, důrazně vloženými flashbacky či narušováním diskontinuity, což působí dosti zajímavě, ovšem v celkovém sytému filmu postrádají tyto prvky hlubší význam a tváří se spíše jako nic neříkající experiment. Snímek tak pracuje primárně s hlavní dvojicí, jejichž chemie funguje opravdu na jedničku, přičemž jasnou hvězdou se od počátku stává Jared Leto. Sympatická je taktéž absence záchodového humoru, i když se to odrazilo v množství vtipných momentů, které převažují hlavně v prvních 20 minutách, později již postupně dochází dech a Highway míří k očekávanému konci s podporou výborné, leč nevýrazně využité rockové hudby. [65%]

    • 11.2.2017  20:15
    Maggie (2015)
    ****

    Debutující režisér i scénárista se s tím vůbec nemazlili a jako svou prvotinu zvolili neotřelý, avšak výrazně riskantní počin, který v očích diváků uspět pravděpodobně ani nemohl, a to ze dvou podstatných důvodů. Chladný přístup plný negativních komentářů a podprůměrných hodnocení je dle mého způsoben a) odmítnutím přijmout osmdesátkovou akční hvězdu v roli otce, jenž nebojuje se zombie virem pomocí těžkotonážních kulometů, ale zprostředkovává „pouze“ emoce skrze střídmou mimiku, depresivní pohledy či krátké „non-hláškující“ dialogy a za b) nenaplněnými očekáváními, které naznačují klasickou zombie řežbu plnou utržených končetin či vystřelených mozků, avšak přináší emocionálně vypjaté loučení se dcery s přáteli a rodinou v čele s otcem. Oba aspekty jsou pochopitelné, ovšem herecký výkon Schwarzeneggera nepůsobí vyloženě špatně a nelze na něj házet zdrcující kritiku, což se bohužel úplně nedá říci o jeho dceři, tedy Abigail Breslin. Samotný námět je velmi jednoduchý a neinovativní, ovšem na poli zombie žánru se jedná o poměrně svěží pojetí, což podtrhuje i roztřesená kamera plná detailů, způsob vhození diváka do již propuknutého post-apo světa s pár dostačujícími informacemi o fabuli bez dalšího rozšiřování a v neposlední řadě také hned zpočátku stanoveným deadlinem. Atmosféra plná poměrně silných momentů, které tvůrci zpracovali příjemně decentním stylem, je po celou stopáž lehce narušována lacině vypadajícími šedivými filtry. Maggie tak působí jako svěží vítr nejen v pokročilé kariéře našeho milovaného Terminátora, ale také v rámci samotného zombie žánru. [70%]

    • 10.2.2017  11:51

    Smršť pop-kulturních odkazů, které v závěru výrazně směřují i za hranice super-hrdinského univerza, kde pracují s Gremliny, Voldemortem nebo i Sauronem. Ovšem nejvíce se LEGO® Batman strefuje do řad vlastních, a to pořádně. Fanoušek všech variací Batmana, včetně toho z 60. let, bude skákat blahem a užívat si drtivou většinu povedených narážek a zesměšňování, které jsou předkládány skvělým (originálním) dabingem, jenž mimo jiné zahrnuje i věrnou kopii specifického hlasu postavy Banea z posledního dílu Temného rytíře. Hlášek či úsměvných situací je opravdu kvantum, přičemž jsou podporovány, stejně jako v LEGO® příběhu, chytrým využíváním samotných kostek oné stavebnice. Nelze opomenout ani hudební doprovod, který míchal současnou taneční hudbu, klasické hity minulých dekád a dokonce i pravděpodobně ústřední melodie z Batman vs Superman s velmi výrazným akčním „Mad-Maxovským“ nádechem. Po příběhové stránce toho snímek příliš nenabízí, což je způsobeno zaměřením se na dětské publikum, avšak s předvedeným množstvím odkazů a narážek, kostičkový Batman spíše balancuje na hraně a ani jednu generaci svým vyzněním plně neuspokojí. I přes všechny neduhy, včetně nevýrazného Jokera, se stále jedná o zábavnou podívanou s krásně hravým vizuálem, přičemž bych se nebál zopakovat vhodné přirovnání označující tento film jako „Deadpool pro děti“, jelikož inspirace Marvelovským antihrdinou je velmi zřetelná. Chyběla mi už jen legendární Martha. [80%] | Kino

    • 6.2.2017  18:15
    Zakladatel (2016)
    ***

    Ničím nepřekvapivý a podle šablony natočený životopisný snímek, který disponuje příběhem vychytralého a chtivého podnikatele, ačkoliv název vybízí spíše k zprostředkování samotného zrodu společnosti McDonald's. První krůčky jsou sice představeny v poutavém, svižně střiženém segmentu, ovšem rozhodně nejsou důležitou částí hlavní narativní linie. Ta se zaměřuje na Michaelem Keatonem výborně zahraného zoufalého podnikatele, který narazil na zlatou žílu a využil situaci. Příběh je veden podle očekávání a sleduje jak osobní, tak i pracovní linii hlavní postavy a zároveň nahlíží za oponu opravdových zakladatelů, tedy bratrů McDonaldových, jejichž bratrská asymetrie funguje opravdu skvěle a po celou dobu na plátně neuvěřitelně baví. Zakladatel rozhodně není špatný film, přináší poměrně dost informací, různé pohledy na celou fast-foodovou franšízu a v neposlední řadě také vizuálně příjemný retro „look“. Ovšem zároveň nepřináší dostatek ozvláštňujících prvků či kontroverznější nahlédnutí za oponu tohoto světového řetězce natolik, aby vystoupil z řady běžných životopisných příběhů. [65%] | Kino

    • 6.2.2017  14:33
    Jackie (2016)
    ****

    Jackie není běžným životopisným snímkem, který by využíval již tolikrát předvedený model, jenž se řídí podle jasné a předvídatelné šablony, ovšem svým zpracováním se upíná spíše k artovému pojetí spolu s retrospektivním vyprávěním ve formě interview. Jedná se tak o náhled do psychického rozpoložení manželky J. F. Kennedyho, a to hned skrze několik časových linií, jenž utváří velice komplexní portrét a donutí mnohé události prožívat spolu s postavou na plátně. Autenticita, která podporuje pochopení postavy je dosažena mnoha způsoby, přičemž vizuální stránka, včetně výkonu Natalie Portman, který je velice rozporuplný, jednoznačně tuto funkci ovládá. Precizní záběry, které znázorňují dokonalost jak Bílého domu, tak i Jackie, jsou doplňovány hojně využívanými velkými detaily na tváře aktérů a zachycují všechny reprezentované emoce. Scény se samotným atentátem a bezprostředně po něm, kdy má Jackie stále ten stejný kostýmek, jsou díky vizuálnímu perfekcionismu naprosto odzbrojující a emočně silné, ovšem nikoliv v podobě soucitného či sentimentálního předvedení. Velkou měrou se na tíživé atmosféře podílí také hudba, jenž má téměř hororový nádech a při mnoha scénách působí až příliš úderně a drsně, což při kontextu celého filmu pouze umocňuje onen prožitek. Zmíněný rozporuplný výkon hlavní herecké hvězdy opravdu nelze objektivně zhodnotit a v očích každého diváka bude působit značně rozdílně, přičemž bych naznal, že žádné hodnocení nelze vyvrátit. Jako psychologický doplněk k již rekonstruovanému atentátu naprosto ideální. [80%] | Kino

    • 3.2.2017  00:08
    Gattaca (1997)
    ****

    Gattaca je na poli komorních sci-fi rozhodně jedním z nejzajímavějších snímků. Celý příběh je postaven na poměrně jednoduché, nýbrž realistické a do detailů propracované myšlence spolu se zpracováním fikčního světa, kdy se úspěšné kariéry dočkají pouze geneticky „vypěstovaní“ jedinci, přičemž spodina, která byla ponechána náhodám přirozeného početí, razantně ostrouhá. Ovšem svět není jediným zajímavým prvkem, lze zmínit i vloženou narativní linii, zabývající se vyšetřováním, přičemž plynule koexistuje s již zajetým vyprávěním a vhodně jej doplňuje. Několik motivů, které se později variují, celkový model skvěle vykreslují a společně s důležitými detaily, obzvláště v samotném úvodu filmu, vytváří velmi specifickou atmosféru s nádechem nejistoty. Ústřední trojice v čele s podceňovaným Ethanem Hawkem, zvládá své role opravdu výborně, a to i přes velmi minimalistické pojetí celého filmu. Melancholický, leč úderný závěr dodává Gattace na citlivosti, kterou prakticky celou stopáž úmyslně potlačuje a rozhodně to není na škodu. Divák tak není pod náporem emocionálních situací a může se soustředit na detaily celého prostředí, včetně úsměvného elektronického zvuku, jenž vydávají automobiloví veteráni. [85%]

    • 2.2.2017  00:06
    Sunshine (2007)
    *****

    Neuvěřitelný audiovizuální zážitek, jemuž naprosto vládne fantastický soundtrack, který podrývá téměř celou stopáž a ani v jediné sekundě nelze říct, že by se nejednalo o epickou dokonalost. Ovšem není to jen jeden z nejlepších hudebních doprovodů, obzvláště v rámci sci-fi, důležitým a velmi výrazným prvkem je také vizuální stránka, ať už se jedná o nádherné zpracování interiéru a exteriéru vesmírné lodi Icarus, slunečních výbojů či v neposlední řadě také násilného využívání „ozařování“ diváka údernou bílo-žlutou září. Ruku v ruce jde s celým filmem napětí, jenž je budováno již od prvních minut a podporováno ohromujícími scénami, které se nesoustředí pouze na závěrečný segment, ale jsou rozumně rozloženy, aby tvořily konstantní zábavu nebo vzhledem k opravdu hutné atmosféře, spíše neutichající napětí. Danny Boyle se se svým sci-fi počinem vypořádal opravdu znamenitě a nepropadl zbytečně dojemným dialogům ždímajíc emoční stránku diváka nebo sentimentálním záběrům nutící obracet oči v sloup. Sunshine sice postrádá výraznější myšlenku, ale i přes to, je doslova zářivou hvězdou ve svém žánru a díky mnoha zmíněným faktorům se jedná o jeden z nejlepších snímků zabývající se budoucností lidstva. [90%]

    • 1.2.2017  13:02
    Le Mans (1971)
    ****

    Zhlédnout Le Mans v kině v době jeho vzniku, vycházel bych z promítání pravděpodobně s úsměvem od ucha k uchu a zážitkem na celý život. Po několika dekádách se však jedná „jen“ o parádní podívanou s charismatickým závodníkem Stevem McQueenem, jehož život je zde protkaný pouze závoděním a scénář nijak výrazně nenahlíží za oponu. Na jednu stranu je škoda, že se film nevěnuje více chování závodníků mimo okruh, přičemž ono střídmé zakomponování vztahu tak působí naprosto zbytečně a nezajímavě, ovšem zde jde hlavně a jen o závodění. Audiovizuální stránka filmu je na špičkové úrovni, dokazuje to především kamera, která svými fascinující záběry strhává veškerou pozornost a společně se střihem vytváří opravdu úchvatné záběry, jenž se nejvíce projevují na počátku a samotném konci 24 hodinového závodu, kdy by se dalo napětí doslova krájet. Le Mans je bez debat povinnou dávkou pro každého benzínového šílence, který ocení krásy stejnojmenného okruhu, předložení všech prvků tohoto jedinečného závodu včetně mechanických poruch, nevyhnutelných havárií či libozvučný řev překrásných závoďáků. [85%]

    • 30.1.2017  14:59

    Nejikoničtější postava studia Ghibli, to je Totoro. Není se ale čemu divit, ve hře o ikonu studia je sice mnoho zajímavých a silných postav, které doprovází duch odhodlání, ovšem nikdo z nich není tak okouzlující a ohromující jako právě velký chlupatý Totoro s chytlavou ústřední melodií. Film nevypráví prakticky žádný příběh a pouze sleduje dvě mladé, opravdu ukřičené, holčičky, které se snaží prozkoumat okolí svého nového bydliště a zabydlet se zde. Objevení chlupatého kamaráda ovšem změní celý nádech snímku a fantazie každého jedince dostává pořádně zabrat, a to hlavně v podobě nezapomenutelného „kočkobusu“. Pozdější část filmu se kvůli faktoru nemocné matky nese v trochu dramatičtějším duchu, přičemž každá sekunda s Totorem je vysvobození z napínavého až nepříjemného segmentu. Naštěstí se závěrečná pointa povede a svou nesoudržností nutí k zamyšlení. Totoro je postava, kterou by chtěl mít každý ve svém nejbližším lese a navštěvovat jej den co den. Jeden z nejkrásnějších Miyazakiho filmů. [85%] | Kino

    • 30.1.2017  14:42

    Jeden z nejakčnějších Miyazakiho počinů, kdy přestřelky, honičky na zemi i v oblacích zastupují značnou část celého filmu. Velká porce akce rozhodně není na škodu, navíc když se na scéně objevují krásně zpracované „tech-fantasy“ letadla, doprovázené pronikavým hučením motorů. Výprava za tajemným ostrovem Laputa, jenž se vznáší kdesi v oblacích je příjemnou jízdou, přičemž je doplněna vtipnými momenty, o které se stará hlavně „Máma“ gangu pirátů. Kouzlo fantazie zde lehce schází a nepřichází ani na technologicky vyspělém ostrově, kde se odehraje hlavní vyvrcholení, jenž připomíná klimax z několika amerických akčních filmů. Nejedná se tedy o další fantasy podívanou s ekologickým přesahem, nýbrž o technologickou sci-fi jízdu za mysteriózním ostrovem, což představuje Miyazakiho tak ze 2/3. Ovšem i přes to se jedná o výjimečný snímek, který by měl každý fanoušek japonského velmistra animace vidět. [80%] | Kino

    • 30.1.2017  00:43

    Prvních zhruba 30 minut naladí na silně atmosférickou a komorní sci-fi podívanou, která by eventuálně mohla řešit zajímavé věci po stránce psychologické či spirituální. Později se bohužel vyprávění obrátí a utápí se v pomalém tempu, které tvoří primárně velice strohé a dlouhými pomlkami vyplněné prázdné dialogy. Příběh se tak výrazně neposouvá, nijak nepřekvapuje a nezachraňuje jej ani pár opravdu poutavých záběrů, přičemž by rozhodně neuškodilo kdyby jich bylo o mnoho více, jelikož si o to Midnight Special opravdu říká. I přes lehce uspávací režim tvoří Jeff Nichols výjimečně tíživou atmosféru, podobně jako tomu bylo v Take Shelter, čemuž výrazně dopomáhá i jeho dvorní herec Michael Shannon. Navíc se do toho vkládá dunivá mysteriózní hudba a „lens flares“ evokující další počin J.J. Abramse. Již čtvrtý celovečerní film velmi nadaného režiséra, který svůj filmařský um rozhodně nezapře, tak působí jako lehce zabitý a) nezkušeností v rámci náročného sci-fi žánru b) nedostatečně vyhrazeným časem pro scénář. Volím spíše druhou variantu, jelikož ani závěrečná pointa s následným ukončením nenašla své místo mezi kladnými momenty. Na závěr nutno vyzdvihnout klučinu, kolem něhož se celý film točí a bez váhání by se mohl přidal k partě v Stranger Things. [60%]

    • 29.1.2017  15:55

    Ve své první polovině velice vtipný snímek, který svými šílenými, leč originálními nápady zaručeně rozesměje a okouzlí. Celou dobu se tak divák veze na vlně pohody, uklidňující hudby či setkávání se s novými postavami v čele s němým, nýbrž neuvěřitelně kouzelným Tuřínem. Nelze opomenout jednoho z hlavních hrdinů, kterým je Calicifer, jenž v mnoha ohledech připomíná západní produkci animovaných filmů, ovšem v žádné scéně na druhý konec zeměkoule nijak výrazně nesklouzne. Co jest hlavním prvkem Zámku v oblacích je práce s postavami, a to ve způsobu jakým je divák schopen je vnímat. Záporné postavy se v jednu chvíli zdají být odpudivé, nehostinné a nepříjemné, ovšem Miyazaki podle šablony rozhodně nejede, a tak se divák nemůže připravit na určité zvraty či přerody právě záporných či kladných postav do svých protipólů. Kouzlo filmu podtrhuje opět fenomenální Džó Hisaiši a jeho orchestr, který silně ovlivňuje emoční složku v samotném klimaxu, který bohužel spadá do naivity a klišé více, než bych u Miyazakiho čekal. [85%] | Kino

    • 29.1.2017  15:39

    Jeden z prvních filmů samotného Hayao Miyazakiho a je i to trochu znát. Naušika z Větrného údolí je v mnoha ohledech lehce zmatená, trochu naivní a v úvodu až příliš komunikativní. S postupem času, kdy se odkrývá celý postapokalyptický fikční svět posetý nehostinnou Pustinou, rozlehlými pláněmi připomínající Dunu či velkou hmyzí armádou v čele s děsivým a majestátným stádem Ohmů, se na jakékoliv nedostatky snadno zapomene a kouzlo Miyazakiho světa začíná působit na plné obrátky. Motivace hlavní hrdinky, její průbojnost a odvaha mají zajímavou myšlenku i smysl, což jí dodává na vážnosti a dospělosti snímku. Na druhou stranu ji poměrně komickým způsobem někdo zapomněl na téměř každém záběru přimalovat spodní prádlo, tudíž se v tomto krutém světě nějakému tomu pousmání vyhnout nelze, a to je dobře, jelikož se jedná o poměrně těžké a náročné dílo, které zahltí psychiku nejednoho odolného jedince. Celý svět krásně podtrhuje hudební stránka Džó Hisaišiho, který zde částečně upustil od houslí a akční pasáže proložil pořádnou náloží rytmické elektronické hudby, která celý sci-fi nádech pěkně okoření. Naušika jako celek nepůsobí tak komplexně jako následující díla japonského velmistra animace, nýbrž si své kouzlo dobývá fascinujícím fikčním světem, údernou hudbou a zajímavou myšlenkou. [90%] | Kino

    • 27.1.2017  01:08

    Princezna Mononoke je dílem neuvěřitelně rozmanitým a komplexním, přičemž dokáže s obrovským citem a zápalem předat nejednu zajímavou linii, důležité zvraty či vykreslit neuvěřitelně poutavé charaktery, které donutí neustále přemýšlet, zda jsou vzhledem k jejich činům na straně kladné či záporné. Nespornou výhodou je fakt, že i přes ekologický přesah plynoucí skrze značnou část filmu, si dokáže divák najít to své, připodobnit si znázorněné proměny postavy, zařadit si jejich důsledky chování a vyhnout se pouze interpretaci předložené hlavní pointou. Po audiovizuální stránce se jedná o jeden z nejlepších snímků světové kinematografie, přičemž osobně řadím ústřední píseň „The Legend of Ashitaka“ na naprostý vrchol mého pomyslného žebříčku, u animace je to velmi podobné, ruční práce je na mýtickém pojetí jednoduše nádherná až kouzelná. Na závěr bych rád nepřímo citoval Douglase - „Samotná první půlhodina filmu, vzhledem k obsahu a komplexnosti, vydá na 3 Disneyovky.“ Mijazakiho nejintenzivnější a pravděpodobně i nejbrutálnější jízda, co se týče uťatých hlav či končetin, v celé jeho kariéře. [90%] | Kino

    • 22.1.2017  15:06

    Co se v první řadě ve snímku výrazně vymyká je hutná atmosféra, která je vytvářena převážně údernou akční hudbou zároveň vytvářející velký oblak tajemna. S podstatou nejistoty a tajemství se pracuje celý film a díky linii odehrávající se přímo na rekonstruovaném místě v dané době se Příchod draka tváří jako velmi poutavý thriller. Bohužel celkový dojem kazí až přílišná překombinovanost časových linií, kdy je vcelku snadné se nechat úplně zmást a dostat se do stavu tápání, co se vlastně děje nebo proč najednou ve filmu mluví sám režisér Haghighi. Jako okořenění běžné filmové distribuce v podobě bizarního thrilleru z Blízkého východu docela dobrý, ale jako kousek, co si zaslouží výraznou pozornost to nevidím. [60%] | Kino

    • 22.1.2017  01:02
    Rozpolcený (2016)
    ****

    M. Night Shyamalan se po průserech v podobě Po zániku Země a ještě horšího Posledního vládce větru vrací zpět na výsluní. Tentokráte ovšem upouští od šokujících závěrů a plně se věnuje postupnému předávání a odkrývání indícií, což ocení nejeden bystrý či všímavý divák. Příběh postavy Kevina, který v sobě skrývá 23 různých osobností, zanechává v podstatné části stopáže zvědavost, kdo další by se mohl na tváři a v hlasu opravdu heroického McAvoye objevit. Ten svým typicky hereckým přednesem bodoval na všech frontách, jak u devítiletého nadaného tanečníka, který působí vtipným a zároveň velmi zneklidňujícím dojmem, tak u nekompromisního Dennise. Jako důležitý prvek je zde i mladá a logicky smýšlející Casey, kterou sledujeme ve dvou časových rovinách a nutno podotknout, že její příběh rozhodně na klidu nepřidává. Podmanivou atmosféru snímku tvoří nejen psychologický faktor, ale i zlověstná hudba, precizně vyšperkované záběry ve stísněných prostorách notně připomínající druhý Cloverfield a celková hra s prvky kamery v čele se statickými a hlediskovými záběry. Škoda lehce přemrštěného závěru, který ale nijak výrazně nepřekročí pomyslný strop a zůstává tak relativně dobře stravitelný. Závěrečná pointa je opravdu vynikající a celkovému filmu dává skvělý rozměr. [85%] | Kino

    • 20.1.2017  11:02

    Nějak nechápu ty výtky na poměr scén v minulosti a přítomnosti, jelikož při odečtení závěrečných titulků a nevyhnutelného úvodu, jenž připraví hlavní postavu na Animus, je poměr téměř vyrovnaný. Co se odehrává v 15. století na území Andalusie je čirá radost v podobě nepřetržité akce, nádherných kostýmů a relativně vzhledných filtrů. Vraždění a prchání je podpořeno skvěle energickou hudbou, která dává tempu správný říz, stejně tak rychlá střihová skladba, i když zde by neškodilo lehce ubrat a přidat v akčních pasážích více okružných záběrů kamery na celky. Na druhé straně časové osnovy, tedy v přítomnosti, se na rozdíl od linie před 500 lety odehrává alespoň nějaký příběh, leč chabý a nedoladěný. Kolotoč kolem charismatické Marion Cotillard funguje i přes díry ve scénáři a slabší dialogy vcelku dobře a občas poutá i více, než akční hon za jablkem Ráje. Jako celek je Assassin's Creed poměrně nevyvážený, postavám chybí uvěřitelnější a propracovanější motivace s cílem lépe propojit obě časové linie a větší přísun kvalitních dialogů. I přesto ale film nelze výrazně zkritizovat, jelikož přináší svěží vítr do kategorie herních adaptací. [65%] | Kino

    • 14.1.2017  18:37
    Pasažéři (2016)
    ****

    Komplexní film, jenž obsahuje několik různorodých částí, které na sebe velmi dobře navazují. Ať jde o proces hledání, smíření se, zamilování se a mnoho dalších, tak se vždy jedná o kousek filmové skládačky, která se do celkové jednotky pasažérů nenásilně přidává a ničí tak lehce očekávaný stereotyp. Perličkou celých dvou hodin jsou pasáže s naprosto úžasným androidem Arthurem, který si každou scénu během pár sekund absolutně získává a svým charismatem naprosto převyšuje jak Chrise Pratta, tak i Jennifer Lawrence. A to je samozřejmě škoda, protože na hlavní protagonisty se sice dobře dívá, ale chemie mezi nimi funguje opravdu jen občas. Nelze opomenout vizuální stránku filmu včetně zpracování interiéru vesmírné lodi Avalon, skrze kterou se utváří dobrá atmosféra společně s efektně budovaným napětím. Škoda posledních několika minut, kdy se režisér nechal chytit do pasti s nápisem „klišé“. Konec tak ztrácí na gradaci a předvídatelnost letí na maximum, což ovšem filmu, jako celku, až tak neubírá a spokojenost s vesmírnou sci-fi romantikou je i přesto zachována. [70%] | Kino

    • 8.1.2017  21:43
    La La Land (2016)
    *****

    La La Land je jako samostatná místnost plná radosti, snů a emocí, když do ní vstoupíte, nebudete chtít pryč. Jedním z důvodu je dozajista první polovina snímku, která je primárně zaměřená na část muzikálovou, jenž svůj formát rozhodně nezapře. Tedy spousta kouzelných hudebních vystoupení s poutavou choreografií, úžasně dlouhé záběry téměř bez zásahu střihu či chytlavé melodie s krásnými texty. Dalším důvodem je polovina druhá, tedy část zaměřující se více na příběh vyprávěný skrze dialogy s menším počtem hudebním intermezz. Hra s romantikou, chemií mezi herci a budování emocí fungují na jedničku. Damien Chazelle dokonce celý film jemně protkal žánrovými klišé, ale zpracoval je tak nenásilným způsobem, který se vlastně obrací v pozici, kdy jsou klišé neuvěřitelně příjemná a obohacující. Dialogy nenudí a variace hudebních motivů skrze celý film udržují diváka v daném světě plném snů. Závěrečných zhruba 15 minut pevně ukotví do sedačky a vykouzlí nejednu slzu. Charismatická dvojice, chytlavý soundtrack doplněn jazzovým podkladem, krásná hudební intermezza a emocionální bomba na závěr. [90%] | Kino

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace