kaljakopa

Takhle se točí seriál v našich podmínkách. Pure awesomeness. A Jarda Dušek je král .

"Nature made me a freak. Man made me a weapon. And God made it last too long."

* Námět čehosi kolujícího v naší krvi, co nás činí čímsi mimořádným, je sám o sobě zajímavý a i když se zdá být velice obtížné přijít s něčím novým a neotřelým v této oblasti (což se týká bohužel i Lucy), upoutá to mou pozornost. Rozpačitá akce, formální atmosféra i hudba, Morgan Freeman už jinej nebude, Scarlett za to moc nevzala a já si říkám, jak by to dopadlo, kdyby tu roli Angelina Jolie ve finále dostala. ** Děti, neberte drogy.

* Jonathan Kimble Simmons se dotýká absolutního hereckého stropu a s výrazem trýznitele duší diriguje galapředstavení svých uměleckých schopností před plátnem. And the Oscar goes to? ** Miles Teller navzdory hlavní roli pouze zdatně sekunduje, nicméně jeho hudební nadání a především uvěřitelné a fyzicky vyčerpávající ztvárnění Andrewa přiměje diváka uvěřit autenticitě vzájemné polohy obou představitelů. Jeden bez druhého by se v celku neobešli. *** Dialog mezi oběma aktéry je veden hrubou, zvrácenou až nelidskou, zato nesmírně poutavou formou a stíhá neustále překvapovat svými zvraty ve vzájemném souboji o pomyslný pocit satisfakce. **** Jazzová hudba je pro mě španělská vesnice, ačkoliv teď se mi chce spíše říci byla. Jakmile bicí zazněly napoprvé a zbytek ansámblu se neméně zdatně ujal své úlohy, táhlo mě to hlouběji a hlouběji. A vy najednou víte, že tuhle věc zahrají opravdu jen ti prvotřídní muzikanti. ***** Finále filmu uchopuje veškeré dosavadní prvky a graduje je do maxima, přičemž neobyčejným způsobem završuje emoční bitvu hrdiny i diváka. Touha, odhodlání, strach, obětování, pomsta a uznání. Zážitek.

* Bill Murray je vynikající, osobitý a děsně příjemný herec. Sympaťák každým coulem, navzdory charakteru, který zde ztvárňuje a který by ne každému mohl lahodit. Vtipný a nechutný, ale s dobrým srdcem. ** Atmosféra filmu byla natolik příjemná a uklidňující, až jsem si po shlédnutí připadal opravdu odpočatě. Spousta vtipných momentů, povedená hudba a mile napsané postavy naproti předvídatelnosti a žánrovému klišé, přesto na nudu nezbyl čas. A ačkoliv vše až příliš okatě směřovalo k finále filmu, měl jsem co dělat, abych neuronil slzu. S řadou nedostatků, ale strašně hezké. *** Ten bílej kočičák.

* Seržant Wardaddy a jeho parta. Brad Pitt zraje jako víno. Vážně věrohodné představení a takhle nějak to asi bylo. Zbytek posádky svými uvěřitelnými hereckými výkony rovněž nezaostává ani o chlup a každý člen má v Tigeru své místo. Málokdy se stává, aby se hlavní protagonisté natolik vcítili do své role. Shia LaBeouf se během filmování stal křesťanem, přestal se sprchovat, vytrhl si vlastní zub a zcela se odloučil od štábu, přičemž než započalo samotné natáčení, herci spolu žili v tanku, kde jedli, spali, a dávali si do nosu. ** Atmosféra na vás dýchne od samého začátku. Ale kdo nemá alespoň malou zálibu (lze-li to tak říci) v prostředí z 2.světové války, zřejmě ji tolik neocení. Faktor dosti individuální. Je to zběsilé a syrové, hnusné, zoufalé, beznadějné, nekompromisní a nelidské. Své o tom ví váleční veteráni z 2. obrněné divize, kteří na frontě sloužili a poskytli hercům výpovědi o tom, jaké to bylo. *** Soundtrack je brilantní prací Stevena Price a při jeho poslechu spatříte absolutní spojitost s obsahem filmu. Kolísající tempo a střídavá gradace s houslemi, pianovými prvky a hlasy v pozadí, symbolizující "pochod vojáků" ztvárňují zoufalost a rychle se měnící situaci na bojišti. **** Emoce se ve mně hromadily až do samého závěru, který na mě nepůsobí zdaleka tolik hloupě. Němci přišli o mušku a z tanku mají větší respekt, než by bylo zdrávo, ale nikdo z nás tam nebyl. Fandil jsem "Furyi" do posledního momentu a počítal náboje spolu s Normanem. Hluboký zážitek. ***** Emoce vol.2 jsou zde zcela subjektivní okolností a film není na 5. Já si ale přes dvě hodiny připadal jako v křeči, a to je jedna z forem zážitku, kterou od filmu chci. Intenzivní, velkolepé a svérázné.

* Krajina Skandinávských států je oslňující. Záběry, které se prolínají napříč filmem, jsou opravdu oku lahodící. Tam by mi žít nevadilo. ** Nápaditost tvůrcům zcela určitě upřít nelze. Jakožto obdivovatel severských snímků můžu potvrdit, že i v tomto případě se pravidlo potvrdilo. Nesporná kreativita a přesvědčivá realizace, navzdory omezujícím prostředkům - učebnicový příklad pro filmaře. *** Atmosféra je neutuchající a intenzivní. Jaksi nenásilná, ne-uměle navozená, která přiměje se alespoň trochu třást zimou. **** Troly mám rád. Trolové jsou fajn.

* Herecké výkony především Matthew(a) McConaughey(ho). ** Emoce (jakkoliv mohou pro některé místy působit uměle vykonstruovaně a vyděračským dojmem.) *** Soundtrack (doporučuji vyhledat si a přečíst krátký článek s názvem: The Story Of How Hans Zimmer Wrote The 'Interstellar' Theme Will Give You Chills.) **** Vesmír je natolik inspirující, mystický a nedostupný prostor s vlastními fyzikálními zákony, že jakýkoliv, byť jen trochu zdařilý, zprostředkovaný obraz do této černočerné tmy lemované hvězdami, planetami, galaxiemi a dalekými mezigalaktickými prostory, je pro mě sám o sobě naprosto fascinující. Atmosféra nezpochybnitelná a uhrančivá. ***** Christopher Nolan je velice zajímavá postava, a já se netajím svými hlubokými sympatiemi k jeho režisérskému stylu. Ve své podstatě (a objektivně) mohlo mé hodnocení skončit už na "třech". Film obsahuje několik logických děr (chyb ve scénáři, chcete-li), závěr filmu si žije svým životem, a během 169 minut může divák pociťovat jaksi nešikovně vygradované, nevyvážené a kolísající napětí. Nicméně, fakt je ten, že snímek mě skutečně bohatě inspiroval, a zanechal ve mně pocit satisfakce. A že má své mouchy? Má. Ovšem to, co jsem ve výsledku od filmu dostal, jim neposkytuje nejmenší prostor se projevit.

* Keanu Reeves potvrdil svůj potenciál, který v něm v padesáti letech stále bohatě dřímá. Veliký sympaťák, a pokud znáte jeho skutečný životní příběh, můžete v něm nalézt jistou spojitost se zápletkou filmu. Zásluhou tohoto faktu zápletka z jisté míry pozbývá práva na označení "hloupá a prvoplánová". ** Atmosféra je zde velice poutavá - syrová, zasmušilá a nevlídná, stejně jako skličující výraz Johna Wicka. Tak to má být. *** Hudba fascinující. Prvotřídně zvládnutá, se zdaleka smělejšími prvky, než tomu bylo u o řádek výše zmiňované atmosféry = hit the nail on the head. Tyler Bates a Joel J. Richard si zaslouží pozornost. **** Akce je na celém počinu bezesporu nejpodstatnějším faktorem. Chad Stahelski David Leitch, kteří spolu snímek režírovali a produkovali ruku v ruce, provozují mimo jiné bojové studio, které protagonistům pomáhá zvládnout přípravu na akční filmy. Prvně jmenovaný se s Keanu Reeves(em) přátelí již od dob Matrixu, kde za Nea místy zaskakoval - povolanější osoby aby člověk pohledal. Akce je nanejvýš přehledná, vleklé záběry dávají vyniknout výjimečné choreografii soubojů. V doprovodu s výše popisovanou atmosférou a hudbou, vznikla v nočním klubu jedna z nejlepších akčních scén, ne-li nejlepší, kterou jsem kdy měl možnost vidět. Co chtít od akčního filmu víc? Snad jen... ***** Ford ´69 Mustang Cobra.