Bingos

První věc je universum. Čínsko-americká aliance a civilizované, technicky vzkvétající centrální planety, špinavá periferie umožňující existenci geniálnímu westernovému corssoveru, kurví gejši, aristokrati, zloději, osadníci, hrůzostrašní plenitelé a v první řadě geniální linka války o nezávislost, tohle všechno mě vtáhlo už od prvních výstřelů, kterými začal pilot. Zkrátka pozadí a reálie strčí podle mého skromného názoru do kapsy celý kánon hvězdných válek. Druhá věc je věděcká fikce. A tím nenarážím jen na splnění účelu žánru jako takového, a sice skrze pozoruhodné a až neuvěřitelně smysluplné propojení s prvky divokého západu reflektovat jak historické, tak současné poměry. Myslím tím hlavně stránku technickou, kde by jste Sílu nebo Phasery nastavené na omráčení, hledali těžko. Žádné vlnové šíření ve vakuu, žádné homogenně orientované uspořádání vesmírného prostoru, žádné červí díry a hlavně žádní humanoidní alieni. Zkrátka tam kde by zákony fyziky měli být znásilňovány, jsou citlivě a uctivě obcházeny. Třetí věc jsou postavy. Všechny charaktery z ústřední devítky a nejedna vedlejší postava jsou tak k posrání sympatičtí a osobití, že by se každý jeden mohl z placu stát modlou pro vlastní klub uctívačů. Prakticky každá hláška je do kamene tesáníhodný bonmot. Čtvrtá věc je scénář. Více či méně uzavřené epizody, které však provazuje hlubší a důležitější dějová linka zastřešující sérii, či dokonce celý seriál (prostě komixový model), to by měl být, jak jsem psal u Buffy, prototyp seriálu a ne rádoby akční kopec cliffhangerů nebo do zblbnutí opakovaná rutina. To je ale jen další důvod, proč mě nepopsatelně sere ukončení tohoto fenoménu, protože neuplyne den, aniž bych nepřemýšlel, jaké esa zůstaly v rukávech tvůrců pohřbena. Nyní, když jsem už vyčerpal zásobu superlativ a eufemismů, můžu nejspíš svůj hymnus ukončit prohlášením, že jsem se do Firefly zamiloval na první pohled a asi z ročním odstupem od prvního shlédnutí můžu říct, že na tom žeru úplně, ale úplně všechno! Především pak díl Out of Gas, což je pro mě absolutní strop!

Chemii pro mě byla vždycky španělská vesnice, ale hned po pár dílech tohoto propagačního projektu jsem si vytvořil krystalicky čistý návyk. Chemie nikdy nebyla víc cool, yo. Každý filmový námět získá na kvalitě, když do něj přimícháte drogy a rakovina plic, která dá do pohybu proces Breaking Bad je v téhle kombinaci víno! Tady už se dostáváme do bodu, kdy televize neoddiskutovatelně nakopává plátnu prdel. Člověk by řekl, že točit seriál, který směřuje jasně od bodu A do bodu B, aniž by v něm byl podsunutý kopec fillerů, slepých uliček epizodních eskapád, samoúčelných telenoveloidních cliffhangerů a podobných nešvarů je nemožné. Není to nemožné, je to jenom mistrovský kousek! Vypointované a promyšlené díly, provázané geniálním tempem, mapující každý detail duševního i morálního zlomu a kulervoucí finále berte jako bonus. Yo!

/*Sem tam pustím nějaký spoiler. Poserte se!*/ Hell on Wheels zraje jak víno. Kabelovka AMC pro mě byla zárukou kvality už díky Breaking Bad a téma bylo víc než zajímavé. Na první pohled mi ale kovbojka přišla příliš naleštěná a to bahno, pot a krev jsem moc nežral. A když v druhé sérii se seriálu zmizela jedna z nejkrásnějších ženských postav, jakou jsem viděl, dal jsem ho na nějaký ten rok k ledu. Stejně však jak Cullen musel tuto ztrátu překonat, dal jsem i já seriálu druhou šanci. A neprohloupil jsem, protože Hell on Wheels zraje jak víno. Tvrdý západ vybičoval postavy do maxima, kdy paralelně s nimi rostou i herecké výkony. A kromě tří ústředních hrdinů (Cullen Bohannon, Thor Gundersen, Thomas Durand), jejichž karmický konflikt (Hodný, Zlý a Ošklivě morálně flexibilní) tvoří popředí, se seriálem míhají uvěřitelné postavy, které přicházejí, víří vody, odcházejí nebo umírají, přesně tak jak to na západě kdysi skutečně mohlo fungovat. A to že jediná prdel nezůstane suchá, si můžete být jisti. A podle zasvěcených je to prý i historicky relativně přesné. Takže tenhle naoko atraktivní a v jádru jak žula tvrdý klenot můžu komukoli vřele doporučit.

I kdyby jen kvůli soundtracku (který je slušně řečeno jedním slovem zkurveně dokonalý)...

Zbožňuju Sterlingův charakter. Archer je něco jako mix mezi Hankem Moodym, Benderem B. Rodrigezem a Petrem Griffinem, a dělá co může snad jen proto, aby parodoval všechno co mu přijde pod ruku, v čele pak samozřejmě se špionážními filmy a obdobím studené války. Zaměstnanci agentury ISIS jsou pak přehlídka těch nejujetějších, na alkoholu, sexu, drogách a jiných fetiších závislých individuí, kteří v nekorektnosti a bourání všech tabu za Sterlingem ani trochu nezaostávají. Tenhle bizarní nevyspěle dospělý humor, který podpírá hromada running gagů (kam se hrabe HIMYM, na tohle se vyloženě vyplatí dívat popořadě), se mi brutálně trefuje do noty, takže po chvilce, než jsem se trochu rozkoukal a dostal se na jeho vlnu, nadšeně Archerovi napaluji absolutní hodnocení a pěstuju si závislost (seriál se vyplatí sledovat tak do šesté série)

Kdysi, někdy v post-pubertě, jsem se v Hankovi viděl. Teď vidím, že tak moc ve sračkách jako on, bych být nechtěl i když se to může chvilkama zdát romantické. Ale jako kámoše bych ho bral i když by bylo zapotřebí dost trpělivosti a benevolence. Hlavně, když by začínalo být pomalu jasné, že se z vlastních sraček pořádně vyhrabat snad ani nedokáže nebo nechce. Jeho šarm, smysl pro humor, názory a spisovatelský um a vkus na hudbu, ženy a alkohol mi totiž fest imponují. O seriálu platí prakticky to samé. (Do čtvrté série včetně je konzistentní, ty další už jsou jen přílepky)

Čím víc krve a incestu tím lepší fantasy - jasná úměra. A přestože Starkové padají jak hrušky, stejně na to čumím s hubou otevřenou, do rozkroku si slintajíc...

Ještě tu nebyla Holmesovská adaptace, která by se od předlohy vzdalovala více a ještě tu nebyla adaptace, která by citovala předlohu věrněji. S ohledem na publikum přehlcené všemožnými kriminálkami, které hledají co nejoriginálnější koncept, ale vyschnou hned po první sérii a s ohledem na všechny kdo už mají po krk restartů a remaků, které se snaží oživit celou legendu a vytřískat nějaké prachy, vytáhli Briti neoddiskutovatelné eso. Zkrátka detektiv z Baker Street nás stále dokáže ohromit a efektnost kriminálky nás stále může popadnout za ledvinu. A pokud řečené smixujete ve správném poměru a na špejli napíchnete místo olivy Benedicta s Martinem, výsledný Pangalaktický megacloumák vám nejen vyrazí mozek z hlavy ušima, ale hlavně naservíruje neuvěřitelně svěží a precisní detektivku, při které se neubráníte a při každém novém případu máte stejnou dětinskou radost jako samotný hlavní hrdina. British Broatcasting Corporation Rules! Jo a strašně moc dosrali třetí sérii. Ale fakt brutálně. Ale to že jsem na Sherlocka kvůli tomu nezanevřel, jen dokazuje, jak moc jsou první dvě série povedené...