Thery

(Upozorňuji, že pro lidi, kteří neviděli ani jeden díl téhle série může být tenhle komentář mírně spoileroidní.) Sérii Saw naprosto nezakrytě zbožňuju. Není to kvůli jejímu gore jádru, ale hlavně kvůli tomu, že za tolika litry krve a střev se skrývá mozek. Proto musím říct, že bych ne tolik propracované pasti, či ne naprosto dech vyrážející konec (tady to bude spíše moje chyba, tím, jak jsem zmlsaná z prvních pár dílů) filmu odpustila. Co mu odpustit ale nedokážu je věc, o které by se se mnou mohlo spoustu lidí hádat, nicméně já si za tím stojím - veškeré předešlé pasti, která na sebe navazovali v minulých dílech byli propracované do posledního detailu. Nebylo důležité, co jaká postava udělá, vždycky by se nakonec dostala do stejné situace. V tomhle díle mi ale hlavní dějová linka přišla spíše o náhodě a štěstí. Tolikrát jsem si řekla.. kdyby postavy reagovali jinak, všechny následující pasti by ztratili veškerý smysl... což by člověk od někoho jako je Jigsaw moc nečekal. Jinak film slušně utíkal a musím říct, že pro mě je mnohem více zapamatovatelný, než pár jeho předchůdců. Není to nic, co byste museli vidět dvakrát, a rozhodně je to něco, bez čeho by se tahle série rozhodně obešla. Každopádně pokud se k filmu ještě před shlédnutím budete stavět tak nedůvěřivě a skepicky jako já, čeká vás milé malé překvapení.

Red Band Society byl jeden ze seriálů, na které jsem se těšila, ale do kterých se mi zároveň vůbec nechtělo. Na první pohled by se totiž mohlo zdát, že jde o typickou emocionální vykrádačku. Opak je ale pravdou. Není to jeden ze seriálů, kde vás hodí rovnou do vody a plav! V pilotním dílu nám totiž postava Charlieho představí hlavní postavy a vysvětlí nám jak to v nemocnici vlastně chodí, čímž nás ušetří zmateného "a kdo je zas tohle?" Postavy jsou všechny víceméně sympatické, včetně sestry Jacksonové, která zde zastává typickou postavu "budu dělat že jsem bezcitná mrcha i když to tak není" (jen přespříliš akční a optimistická sestra Brittany mi místy brnká na nervy). Navíc je zde dobře vymyšlen koncept místa, kam se postavy odebírají když ztratí vědomí. Jak už jsem psala, seriál moc netlačí na pilu v oblasti emocionální - jednoduše řečeno, neprobrečíte celý díl, protože se nemluví pouze o nemocích a umírání, ale především o životě. Je to vlastně seriál o dětech, které, i když mají určitý problém, jsou vlastně úplně normální.

Moc často se mi nestává, abych se seriálem skončila uprostřed série, natož uprostřed dílu, ale Dominion už nešel vydržet. Andělskou tématiku mám moc ráda a tak jsem se hodně těšila, ale místo fantasy akčňáku jsem viděla nudnou okecávačku. O to víc mě to mrzí, že mám ráda dost herců, kteří se zde objevily. Netvrdím, že se to časem nerozjede, ale dle mého nemá cenu mučit se při těch prvních dílech s tím, že to možná bude lepší