TD

TD


3 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 27.5.2012  15:29
    Cizinec (2010)
    *

    Že se něco nepovede, v tomto případě variace na „light“ Hitchocka (To Catch a Thief?), nebo prostě odpočinkový letní retro film, to lze pochopit. Takže mi tolik nevadí nuda, duté dialogy, hluché vtipy, apatický Depp apod. Co mám von Donnersmarckovi za zlé (keywords): zlato, rukavičky, umělohmotné tváře, hnusná Jolie, hnusný Depp, zlato, fetiš, chlípnost, snobství, šperky, křišťál, makeup, manýra, pozlátko, náhrdelníky, zlato. Tzv. romantický film, kde se dojatě vzdychá nad skříní plnou luxusního šatstva a démantů (a je to takřka nejvýraznější projev emoce za celou stopáž). To vše bez nadsázky (přítomné v TCaT) nebo exemplárního stylistického cvičení (-//-). Pokud v tom byl škodolibě-kritický odstup, nenašel jsem pro to jediný doklad. Hloupý, cynický film. Škoda snaživého Bettanyho a z okna diamantové jachty ostentativně rozhazovaných peněz.

    • 16.7.2011  13:42

    Kdo si pustí film s názvem "České Pulp Fiction a Blair Witch", musí být po zásluze potrestán.

    • 15.7.2010  08:09
    Donnie Darko (2001)
    ****

    Dlouho se zdá, že je to zase jeden rozklad osobnosti. Pak začne být znát, že je to možná trochu jinak. A nebo ještě jinak. Chytře rozmístěné (nejednoznačné) nápovědy; pohrávání s rychlostí mi nepřipadlo samoúčelné (jde přeci o čas). Asi by se to celé hezky řešilo přes psychoanalýzu, to vlastně film nabízí sám, opakovaně. Ukázková práce s malým prostorem, rozpočtem, očekáváním. Překvapilo mě, nakolik je film podobný novému The Box, jehož strohé odmítání je pro mě nyní ještě méně pochopitelné.

    • 14.9.2009  10:22
    Střet (2007)
    *

    Příběh postavený na absurdních náhodách, nesmyslném jednání postav a, mimochodem, taky na rasistických stereotypech. Latinos od vedle nezavolají policii, i když najdou u sousedů rozpáraného pána, protože nemají rádi policii. Namakaný černoch samozřejmě ví, jak se zbavit mrtvoly, protože to asi negři normálně dělají, resp. skoro každej někdy někoho voddělal, že jo, vždyť víme, co je to za zvířata. _________ Sociální kritika: vše, co film říká je, že lidi jsou zlí (kromě obětí). Film se odehrává v nečitelném prostředí, není tu nijak naznačeno, proč v těchto zabydlených, tichých ulicích nikdo neslyší, když se u baráku několikrát po sobě vystřelí z pistole (zároveň není žádný důvod se domnívat, že jde o záměrně pokřivený obraz skutečnosti). Stokrát opakovaná klišé z podobných filmů od Baby Jane dále. Dějové zvraty slouží jako záminka pro oddálení závěru a další gore efekty. _________ Pokud příběh něco ilustruje, něco o společnosti říká, tak mě zajímá, co. Že i pečovatelka může být svině? Neřeší se prostředí, sociální ukotvení postav, jejich myšlení, motivace. Míří kritika na postavy- typy, na maloměstské prostředí, na nefunkční sousedské vztahy? Ne, nemíří nakonec nikam; misantropie není sociálně kritický postoj. A i kdyby byl, tak kritika společnosti bez zobrazení společnosti samotné je naprosto nefunkční.

    • 24.6.2009  09:24

    předně: není to thriller, ale klasické konverzační drama. Celkem obyčejný příběh je tu spíš jako záminka pro naznačení střetu několika "duchů doby" a pro vykreslení ospale povrchního světa, jehož typickým produktem je právě hrdina. Sebejistý, uhlazený, mírně aristokratický gay, který se zoufale snaží dodržovat všechny konvence (a proto se za svou orientaci cítí provinile) je tu konfrontován jednak se svým vyrovnanějším, moderně smýšlejícím partnerem, jednak s velmi nehezkými věcmi, který jeho svět drží v chodu, zajišťují jeho stabilitu. Taky zajímavá stylizace: formálně je film dost "retro", ale odehrává se v přítomnosti, tím je dosaženo dojmu světa, který žije mimo čas, sám pro sebe, jenom svým starým, spolehlivým povrchem. Pod ten se nedstaneme, protože tenhle způsob života a myšlení je nezničitelný, každý se nakonec vrátí do jeho objetí, než aby zbytečně dělal potíže. Dost zajímavé, bohužel Schrader víc myslí na to, jak výsledek učinit myšlenkově podnětným, než aby divákovi zprostředkoval uspokojivý zážitek. Je to na jednu stranu sympatické, na druhou stranu je výsledek odsouzený k relativnímu nezájmu, zapadá přinejlepším do kategire "zvláštních malých filmů". Ale asi mu to nevadí, když tak točí už třicet let.

    • 24.12.2008  21:28

    Gilliama to asi vážně moc nezajímalo, tak si užívá různé brouky, pavouky, chodící stromy, všemožné divné obludy a nechutnosti v mezích fimu pro mládež. Je to docela infantilní legrace, některé triky jsou pěkné a vtipné. Na druhou stranu příběh je poměrně jednoduchý, není co domýšlet, protože buď je vývoj předvídatelný, nebo zvrat přichází s tím, že někdo dostane stromem přes hlavu. Motiv hrdinů ocitnuvších se v jejich vlastním příběhu nevyužit přímo trestuhodně. Ke konci žánrová klišé už trochu otravují, zvlášt když jsou špatně použita: je hezké, že nesympatická, komicky nechutná postava nakonec projeví svou lepší stránku, ale to by během příběhu mělo být naznačeno, že nějakou má, nebo by mohla projít aspoň miniálním vývojem. Takhle je to celý film nechutná svině a pak najednou docela sympatický, srandovní strejda.

    • 13.10.2007  12:11
    Hry prachu (2001)
    ****

    Hry prachu se ani nesnaží být objektivní. Tvůrci mají přiznané a pochopitelné sympatie vůči (nenásilně) protestujícím, nicméně politický postoj ve filmu vyjádřen není. Autoři zachycují jednotlivé situace, zdůrazňují to, co je na nich směšné, absurdní, nechtěné, paradoxní. Samozřejmě jde o způsob výběru materiálu, způsob kladení otázek apod., v tom jsou Hry prachu stejně tendenční jako jakýkoli jiný dokument. Přesto myslím, že skutečnost, že někteří čeští organizátoři a novináři mluví jako by pronášeli improvizované projevy, nelze vyčítat autorům. Tyto scény jsou vtipné zejména tím, jak sebevědomě a arogantně dotyčné osoby vystupují. Jistě jsou výroky vytrženy z kontextu rozhovoru- jak by také mohly nebýt? Pokud se představitelé moci a médií projevují jako idioti, je to problém jejich, ne přítomných filmařů. _______________ Podstatnější je, že film nestojí na tom, že se v něm někdo chová jako idiot. Situace jsou nějakým způsobem zajímavé: reportér se vzteká, že ho někdo natáčí, tajný policista dělá tlumočníka mezi skupinou demostrantů a těžkooděnci, Havel pronáší další ze svých všeobsahujících morálních apelů zatímco venku zuří bitva a podobně.________________ Samotní delegáti nijak negativně zobrazeni nejsou (Karlsson je vyloženě sympatický). Nelze navíc od výsledku oddělit kontext, ve kterém film vznikal. Zasedání MMF a SB bylo ostře sledováno všemi významnými médii, z nichž většina se tradičně zaměřila na demonstrace, množství, hluk a dlažební kostky. Mareček a spol. cíleně zvolili osobní přístup, zeměřili se na (někdy zdánlivé) drobnosti, podtrhují směšnost hysterie, která zasedání předcházela i provázela. I na tu dlažební kostku dojde, ale trochu jinak.

    • 16.9.2007  10:43
    Eureka (1983)
    ****

    Konvenční scény zlatokopova dobrodružství, případně zahnilého života člověka, který už nemá o co se ucházet a propadá se do pozlacené prázdnoty jsou proloženy horečnatými obrazovými konstrukcemi a excesy. Uprostřed hledání zlata si někdo vystřelí mozek (detailní záběr, jednou zopakovaný), hrdina se rozpadá ve svých představách, aby po zbytek života byl mučen absencí představivosti. Alespoň záchvěv života ucítí až ve chvílích smrti, kdy je s rozbitou hlavou opékán plamenometem. V rámci tohoto metafyzického běsnění se nachází například Russella připomínající voodoo orgie a řada hysterických výstupů. Pro hrdinu je legitimní jít na dceřina snoubence se sekáčkem na maso a pak ji prosit, aby se k němu vrátila domů. Chování postav se tu vymyká věrohodnosti, jde o film založený na symbolech, kdy je symbolem i celá postava, dějiště filmu, zápletka. Film přeskakuje v čase, má zdánlivě rozbitý styl vyprávění, vrství symboly od očividných po skryté, postavy neustále dokresluje a zkresluje, takže některé jsou až nepochopitelné. Zejména se nedrží zavedených kategorií: střídá doslovnost a kýč s překvapivými a netradičními nápady, přehnanost na hranici trapnosti s chladným odstupem. Svým způspbem je velmi poctivý. Snaží se otázky když ne zodpovídat, tak alespoň klást pokud možno co nejzodpovědněji. Eurece by velmi slušel rozumný režisérský sestřih, místy se opravdu skoro rozpadá a přetéká myšlenkami a emocemi, až se stává bizarně směšnou (závěrečný soud je už opravdu jen hysterický a víceméně zbytečný), nicméně je rozhodně výjimečná, minimálně díky autorově odhodlání vypustit takový sebezničující projekt. Zpetně se totiž nelze vůbec divit, že to byl takový průšvih, naopak je s podivem, že od toho Hackman neutekl. // Poznámka na okraj: původně poměrně drahý film s řadou tehdejších hvězd distribuční společnost po zkušebním promítání nechala na dva roky zavřít do trezoru a poté jej pustila do distribuce v minimálním počtu kopií a bez propagace.

    • 22.11.2006  00:06

    Vpodstatě parodie, ale výsměšná spíš než vtipná. Jestliže v parodii jde o legraci na účet díla nebo žánru a jeho obliby u diváka, kdy není zvykem diváka ani parodovaný materiál urážet (je to sranda, ale divák by si neměl připadat jako blbec, když má zdrojový materiál rád, s čímž se počítá), pak tady je tomu naopak. Pro RoTLMG zvolil S.-W. Jang atraktivní a v současnosti oblíbenou stylizaci na pomezí filmu, počítačové hry, videoklipu a reklamy ne proto aby tyto styly v rámci obecně přijímaných konvencí mile zesměšnil, ale aby se jim vysmál jízlivě a diváka, který čeká asijský Matrix postavil do pozice idiota. Tím, že se na diváka neohlíží, nesnaží se ho bavit ani převést svůj záměr do filmu čitelně a jasně (jak je u parodie zvykem, formou přehnané citace, vyhrocení známého modelu), se v podstatě vzdal naděje na širší pochopení nebo komerční úspěch. Zobrazované se neděje pro potřebu příběhu, který je úmyslně víceméně nesmyslný, ale pro potřebu komentáře. Jednotlivé scény a motivy zesměšňují populární hudbu (bezproblémovou i sebelítostivou), filmy a hry a jejich oblibu, jenže ne přímo, ale formou, která by se dala brát vážně a drsněji než je zvykem. Humor je trochu v jiné rovině než by masový divák čekal. Např. komické postavy (gang) nejsou komické, a proto nejsou ani vtipné, ale jsou karikaturami komických postav v akčních filmech, těch postav, co v pravou chvíli tupou hláškou odlehčí hrdinův velevážný boj se zlem. Kromě vizuální nápadiitosti je tento film zvláštní svým nekompromisním přístupem k masové kultuře a k divákovi, který je vtažen do něčeho úplně jiného, než co mu napovídá děj nebo povrchně vnímaná forma.

    • 9.10.2006  17:19
    Strašáci (1971)
    *****

    Lidé ve Straw Dogs se chovají pudově, místní burani se kromě řeči neliší od zvířat. Hlavní je tu mužská role obecně. Americký intelektuál je konfrontován s primitivismem, zaostalostí a zároveň převahou v postavách bývalých sousedů své ženy (zdůrazněno výběrem hereckých typů a prostředím, do kterého David Summer vůbec nezapadá). Od začátku je pod tlakem, místní mu neustále zdůrazňují jeho slabost a naopak svou sílu. Klíčová je pak scéna asi v polovině filmu, kdy dva z nich znásilní Amy Summerovou. Scéna je to nejen hnusná, ale pro pochopení Peckinpahova pohledu na lidstvo docela zásadní. Ženu tu Peckinpah staví do pozice děvky, která se podvolí poměrně ochotně, dokud nepřichází druhý útočník. Ten si zase mlčky podrobí prvního a donutí ho účastnit se něčeho, co původně nechtěl. Oběť je tu napůl hodna lítosti a napůl pohrdání, jeden muž se zachová zbaběle a druhý silně ale odporně. David v tu chvíli sedí někde na kameni, na lovu, kam se nechal odklidit. Každý je tedy buď ubohý, ponížený, odporný nebo směšný. Davidova role se mění v závěru, změna je to ale jen zdánlivě zásadní. Ze slabosti a neschopnosti přejde do agrese a neracionální brutality primitiva podobného útočníkům. Nechce nikoho ochránit, chrání jen své teritorium. Smečka ho sice nepřijala, ale on se nenechá vyhnat z toho kousku místa, který si v jejich revíru obsadil, protože v tuto chvíli symbolizuje jeho sílu, autoritu a mužnost. A ne náhodou po boji z domu odjíždí, plný falešného pocitu svobody a zadostiučinění, protože už mu posloužil, dokázal si, že je chlap. Jeho proměna je přitom jediná, je nakonec stejné zvíře jako ostatní a jeho zachráněné sebevědomí bylo vykoupeno masakrem. Styl je na Peckinpaha překvapivě strohý a skromný. Film se vesměs odehrává v domě Summerových a v hospodě na návsi. Vystupuje v něm jen několik postav, není vidět ani okolí vesnice, do děje nezasáhne nic „zvenčí“, kromě samotných Summerových. Působí levně, syrově, autenticky a stísňuje diváka jak prostředím, tak vedlejšími postavami, které jsou omezené a mírně trapné (scéna na oslavě). Vyvolává pocit uzavřeného prostředí i situace. Myšlenkově bohatý, působivý, nepříjemný film.