Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (22)

plakát

Ulice krokodýlů (1986) 

Vyhrocený příklad adaptace; Quayové Schulzovu unikavou, ale mnohdy (zdánlivě?) konkrétní povídku pojali zcela abstraktně. Nutně tak vznikají radikálně odlišné texty. Ten film tvoří převážně letmé pohyby a víceznačnost, kterou si buďto budete porovnávat s nepřevoditelným jazykem předlohy, nebo si s filmem vytvářet úplně jiný, a tím taky úplně jinou výpověď. Je to náročné, ale poctivé. A styl Quayů je k sežrání.

plakát

Krajina ve stínu (2020) 

Vcelku sympatický pokus, kterému podráží nohy tvůrčí nerozhodnost. Autoři jakoby chtěli syrovou každodennost i podobenství; snad počítají s informovaným divákem, který nepotřebuje vysvětlovat zjevné (např. co všechno se dělo za války, poněvadž to film z větší části přeskočí), současně mu ale dávají morálně rozhořčené lekce o poválečném teroru a inscenují velké, symboly přetížené výjevy. Nakonec z toho stejně vychází spíš banální povzdech, jaká to byla těžká doba a že ne všechno v dějinách je černé nebo bílé. Jako nevypadá to lacině, není to urážlivá konina jako Musíme si pomáhat, ale asi bychom měli chtít víc. Dál tady: https://perplexedtranslator.wordpress.com/2021/03/03/shadow-country-krajina-ve-stinu/

plakát

Vykopávky (2021) 

Škoda příběhové linky s James a Flynnem; myslím, že minimalistická dvojhra Fiennese a Mulligan (oba skvělí!) by byla úplně stačila. Jinak chytrý, pečlivý film, který umí vyvolat pocit téměř fyzického kontaktu s krajinou, trávou, půdou. Z těch dvou filmů s Mulligan, co vyšly téměř současně (druhý je Promising Young Woman), je to ten méně okázalý, ale mně bližší.

plakát

Nadějná mladá žena (2020) 

Pokud jste viděli pár lepších amerických seriálů z posledních cca 15 let, tolik vás tu nepřekvapí: má to povědomou estetiku, Fennell umí hezky balancovat žánry apod. Místy je to překombinované jako finále Breaking Bad, ale hodně se dá odpustit. Chvílemi je ten film vlastně hrozně fajn. Především nápad vzít „nice guys“ a ukázat, že i ti bývají bezohlední predátoři – a někdy z těch nejhorších – je výborný. Potěší, že hrdinka i některé vedlejší postavy (právník, Ryan) nevyznívají vůbec jednoznačně... tedy tak do dvou třetin filmu, kdy přijde další očekávatelný twist. Finále tuhle víceznačnost úplně ruší ve prospěch dílčí satisfakce. Fakt škoda.

plakát

By Our Selves (2015) 

John Clare, vesnický básník, který věnoval značnou část svého života procházkám po severoanglických lesích, mimo jiné reflektoval úbytek veřejně přístupného prostoru, devastaci lesů a polí, a vlastní samotu poté, co se u něj rozvinula duševní choroba. U nás ho asi znají spíš anglisti, ale v Británii rozhodně není zapomenutý. Kötting a jeho parta (mj. Toby Jones, Freddie Jones a Alan Moore) se vydali po stopách jeho někdejšího čtyřdenního putování a s pomocí navrstvených obrazů, hlasů, ruchů a podivných rozhovorů komentují proměny anglické krajiny a vnitřního jazyka cestovatele. Ten film je dokument, rekonstrukce, drama i horor. Víc tu (s ukázkou Clareovy básně): https://perplexedtranslator.wordpress.com/2021/02/25/by-our-selves-toby-jones-channelling-john-clare-in-an-exceptional-documentary/

plakát

Kouzelný svět Davida Copperfielda (2019) 

Iannucci a Blackwell uchopili Davida Copperfielda jako trochu zběsilou veselici, v níž se sice neztrácí chudoba, britský třídní systém apod., ale přebíjí je optimismus. Občasná hra s konstrukcí příběhu neruší, je to jen neskutečně hravé. "Milý" film, u kterého si nepřipadáte, ža vás autoři mají za blbce, což je, bohužel, spíš vzácnost.

plakát

Avenue 5 (2020) (seriál) 

Čím méně v Avenue 5 běží o potrhlé eskapády a více o nesmyslné rozhovory mezi hloupými a často zlými lidmi, tím je lepší. Hrůzné hlášky, vtipy, které nikam nevedou, rozhovory složené z motivačních citátů. Nebudu spekulovat, proč se to lidem spíš nelíbí. Smysl pro humor je divná věc. Kdo pochybuje, nechť si zapamatuje, že Paul Thomas Anderson je fanda komedií Adama Sandlera. (Není zač.) Já se řehtal jako kůň.

plakát

Temný případ - Série 3 (2019) (série) 

V první sérii táhl nihilismus. Druhá pověděla té první, ať jí podrží pivo a rozjela totéž ve velkým; vyčerpaný alkoholik na pokraji sebevraždy už byl pro jistotu bezmála každý, nic nefungovalo, skoro všechno dopadlo blbě atd. To se nedalo vytáčet dál a protože Pizzolatto je chytrej, taky to dál nevytáčí: misantropické bouchání do stolu je pryč, věci se dějí samozřejmě, odpovědi jsou většinou prostší, než by se zprvu zdálo. Zní to jako nuda? Možná, ale v tom případě se nuda podceňuje. Kdyby byl celý seriál ve skutečnosti o chlastu, což je dost dobře možné, pak třetí řada není euforie ani brutální kocovina, ale relativní střízlivost a smiřování se s tím, že doba strávená v lihu bude mít nějaké následky.

plakát

Amnestie (2019) 

Docela fajn historický trash. Scény z vězení fungují překvapivě dobře. Vašut a Geislerová jsou spíš legrační, Germani velmi dobrá, ale scénář ji přisoudil tak jednorozměrně, nezajímavě zápornou postavu, že to hlava nebere. Překvapuje, jak moc ten film jde proti „elitám“ a disidenty vykresluje jako nadřazené, mocichtivé podrazáky. Scéna z pražské disidentské centrály nechá vzpomenout na Cimrmanova „Hamleta bez Hamleta“. Víc tu (anglicky): https://perplexedtranslator.wordpress.com/2020/11/01/amnesty-left-behind-by-the-elites-old-and-new/

Ovládací panel
3 body