RasputincZ

RasputincZ

David Hecht

okres Praha
redaktor na fandimefilmu.cz


39 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
    • 2.4.2017  01:11
    Brimstone (2016)
    ****

    The Night of the Hunter s přepálenou stopáži a násilím, které ve své vyhrocenosti film posouvá až k exploataci. Nicméně Guy Pearce jako novej Robert Mitchum za jedna.

    • 18.5.2015  08:52

    Kokainová jízda Charlize Theron. Film, který by F. T. Marrinetti miloval.

    • 17.2.2015  00:40

    Genialita rozředěna v kýči.

    • 18.1.2014  10:48
    Ona (2013)
    *****

    Tak se to stalo. Spíš bych to nazval takovým malým zázrakem. Zkrátka jednou za roky člověk pochopí z pouhých náznaků příběhu a prvních ukázek, že pro něj někdo točí film. Většinou dojde ke zklamání, s tvůrcem se mineme, nepochopíme se. S Jonzem a jeho mnohovýznamovým dílkem k neshodě nedošlo. Totální guilty pleasure. Her můžeme číst a chápat vícero způsoby. Skvěle zasahuje do především sociologické diskuze o intimitě a roli vztahů v naší přetechnologizované (post)moderní společnosti (viz. Z. Bauman - Tekutá láska nebo A. Giddens - Proměna intimity). Omezit Her na pouhou výstřední romanci o citlivém introvertovi a hyperinteligentním operačním systému mi přijde povrchní. Her totiž skvěle funguje i jako film generační, přinejmenším popisující generaci, do níž se stále ještě počítám. Generaci těšící se z technologických výdobytků, sociálních sítí, aplikací, kde se život stává atraktivnější v digitální rovině nežli v rovině skutečné. Jonze dovádí současné digitální fenomény do extrémů. Dosazuje nás tak do světa téměř naprosté odcizenosti, vyprázdněnosti, možná až omezenosti (zajímavá by například byla úvaha nad významem jasného odkazu k Warholovu Spánku, který v Jonzově mikrosvětě nenalézá pochopení). Osobně mám nutkání Her porovnávat se Ztraceno v překladu. Jak S. Coppola, tak Jonze totiž pracují s podobnými ústředními motivy: samota, neschopnost komunikace. V obou případech máme v hlavní roli muže potácejícího se kolem existenciální krize, kterého k životu přivede až nalezení spřízněné duše v podobě S. Johansson (nebo aspoň jejího hlasu). Ačkoliv se z Her může zdát, že citová a informační transakce mezi Theodorem a Samanthou byla jednosměrná, domnívám se, že je to chybné mínění. V Jonzově depresivní vizi se zdá, že svůj operační systém nakonec potřebuje téměř každý. Jakoby každý zapomněl, jak komunikovat s druhým živým tvorem, jak sdílet své štěstí, jak milovat. Spike Jonze v závěru filmu ale nabízí další nepříjemnou skutečnost, totiž, že čím budou naše smartphony a počítače chytřejší, tím méně budou potřebovat k tomu, aby pochopily své funkce, proto nelze mluvit o přenosu jednosměrném. Paradoxně tak Jonze v závěru nabádá, abychom lidstvu dali ještě šanci. Nejspíš se totiž opravdu potřebujeme. Film se srdcem.

    • 10.1.2014  18:23

    Věšení obrazu jako alegorie na destigmatizování HIV pozitivních pacientů. Typický oscarový film, trpím s hrdinou, když mám trpět, držím mu palce, když mám držet, dojímám se, když mám brečet atd. Z vypočítavého průměru (lákavé téma je pro takový film samozřejmostí) Dallas Buyers Club vytahují fenomenální herecké výkony (Jared Leto mne naprosto uhranul). Zdali se jedná o něco více, než pouhý pokus o to "urvat nějakou sošku" si ověřím až časem a další projekcí.

    • 8.1.2014  14:14

    Lone Survivor mě utvrdil v tom, že Berg není Bay a už vůbec není Greengrass. Lone survivor trpí podobnými neduhy jako Království, opět se jedná o film rozkročený mezi dvěma přístupy. Jako autentická rekonstrukce zpackané operace Red Wings Berg selhává na plné čáře, jako vyprázdněná akční řež je to už lepší, Bergovy filmy jsou vždy velmi dobře sestříhané a dynamické, snaha natočit nový Black Hawk Down, navíc okořeněný o "based on true facts", je viditelná. Blíž než k Black Hawk Down má Lone Survivor k nedávné ideologicky podobně "podmáznuté" Act of Valor, jenž se také utápěla v nekonečné heroizaci vojáků a také se snažila vykreslit vojáky nejen jako zabijácké mašiny, ale také jako milující manžely a otce. Nezbývá než poznamenat, že Berg po Království natočil další ideologický, ne-li mírně propagandistický film. Ačkoliv tu máme co do činění s hodnou vesničkou Muslimů (blízkovýchodní variace na Sedm statečných), podprahový signál vyčnívá i tak. Je náhoda, že Lone Survivor vznikl zrovna v době, kdy jsou veškeré zahraniční operace americké armády veřejností silně bojkotována? P.S.: Další spolupráce Berga se skupinou The Explosions in the Sky je opět výborná.

    • 6.1.2014  13:55

    Veliké překvapení! Po dánské, typicky odtažité, civilní, hyperrealistické a zdánlivě neakční verzi, přichází hollywoodská odpověď pod taktovkou mistra dynamické akce P. Greengrasse. Formální rozdělení perspektivy Phillipse od perspektivy somálských pirátů ve spojení s typicky greengrassovským paralelním snímáním funguje na jedničku. Napětí na hranici únosnosti. Kapitán Phillips pro mě představuje hollywoodský akční film 21. století.

    • 28.11.2013  17:58
    Konzultant (2013)
    ****

    Pro někoho nekonečná palba dlouhých dialogů a hrátek s filozofií, obzvlášt s existencionalismem spojeném s Marinettiho oslavováním války. Pro jiné (McCarthyho prózy znalé) výrazný otisk autora scénáře. Konzultant je prošpikovaný McCarthyho typickými motivy - nevybíravé, přesto nikdy bezúčelné zobrazování násilí, četný symbolismus, koketování s náboženstvím, smysl pro zvrácenou ironii osudu, stejně jako fascinaci pohraničím mezi Mexikem a Spojenými státy. Velmi mě zajímalo, jak se McCarthy vypořádá s ženskými postavami a kupodivu Cameron Diaz jako femme fatale/gepardice je naprosto parádní. Nejlepší McCarthy na plátně zůstává Tahle země není pro starý. Už jen z důvodu, že Wolski má po kvalitativní stránce k Deakinsovi přeci jen daleko. A bohužel Scott vůči Coenům také...

    • 26.11.2013  21:55

    Vskutku velké herectví Juliette Binoche. Pro někoho je Camille Claudel 1915 ideálním sedativem, pro mě (s jistou dávkou překvapení) místy až fyzicky bolestivá, přesto emocionálně bohatá podívaná.

    • 19.11.2013  18:34

    Doposud viděno 4x v kině. Moje reakce po každém zhlédnutí byla totožná: ještě jednou.

    • 18.11.2013  18:00
    Zmizení (2013)
    ****

    Ano, jakoby Villeneuve a Guzikowski skutečně nevěděli, jestli chtějí natočit psychologický thriller nebo poctivou detektivku. Pokusili se o syntézu, která sice v lecčems selhává, přesto si udržuje napětí a poctivou atmosféru do mírně zauzleného finiše. Skutečný morální přesah v podobném tématu naleznete spíše v Gone baby gone než ve Zmizení, lidskou animálnost, touhu po odplatě (byt zde šlo spíš o zoufalé zjištování o stavu dcer) pro změnu lépe prozkoumal Chan-wook Park v Sympathy for lady Vengeance. Fincher je z toho cítit téměř v každém záběru a já se nechal velmi mile oblbnout :) Už jen kvůli Jackmanovi (uvěřil jsem mu každou polohu) a Deakinsovi (ta závěrečná jízda!) se přikláním k lehkýmu nadprůměru.

    • 10.11.2013  11:54
    Mentolky (1999)
    ***

    Velký humanista Chang-dong Lee využívá železniční dráhu jako prastarý mýtický symbol cesty. Retrospektivně líčí příběh Yongha od sebevraždy až po naivní mládí, které deformuje společnost, láska a politická i ekonomická situace v zemi. Další silně "literární" film. Oproti pozdějším režisérovým filmům se jedná spíše o průměrnou záležitost, která v porovnání třeba s Oasis kvalitativně neobstojí.

    • 6.11.2013  14:18
    České století (TV seriál) (2013)
    ****

    1. díl: 80%, 2. díl: 40%, 3. díl: 60%, 4. díl: 90%

    • 25.10.2013  13:54

    Učebnicový příklad, co dokáže skvěle natočený film v duchu pozorovacího realismu. Sugestivní podívaná...

    • 7.10.2013  22:40

    Perverzní studie chladnosti, odcizenosti v rodině, kde hrají důležitější roli předměty každodenní potřeby, na které se během filmu díváme v detailních close-upech, než prázdné, nic neříkající obličeje jejich uživatelů. Nihilistický monument, obzvlášt v churavých podzimních dnech opravdu tísnivá podívaná, po které by si to "chtěl jít hodit" i největší optimista.

    • 14.9.2013  11:32
    Wendy a Lucy (2008)
    ****

    Raný Ken Loach, výborná Michelle Williams. Aneb americká indie scéna stále umí překvapit . Pro pejskaře značně nepříjemná podívaná.

    • 9.9.2013  20:35
    The East (2013)
    ***

    Prakticky celá premisa o enviromentalistické skupince "eko teroristů", kteří jsou svým způsobem každý kriticky poznamenáni konzumem a lidskou hamižností je velmi atraktivní ve své snaze podvrátit zaběhnutý systém. Celkově mám pocit, že se poslední dobou stává tohle "fightclubské" téma velmi protěžované (Elysium, Očista a další). Batmanglij se v průběhu filmu lehce otírá hned o několik tématů, od přehlížejícího konzumu společnosti (závěrečná scéna s jablkem je těžce mimo), pochybné farmaceutické firmy (téma mnohem lépe zpracované Soderberghem ve Vedlejších účincích) až po nahlédnutí do fungování "sekty" (zde se bohužel ani zdaleka nemůže srovnávat s Durkinem a jeho Marthou Macy Marlene). Dost zamrzí, že je režisér očividný fanoušek seriálu Homeland (ne, nevěřím, že je obsazení Jameyho Sheridana do téměř identické role náhodou). Navíc i hlavní postava má s Carrie z výše zmíněného seriálu leccos podobné. Závěr se bohužel sype jak domeček z karet. Taky chci být alternativní vegan nesnášející korporace a přitom vlastnit Iphone :-)

    • 25.7.2013  23:36
    Sinsegye (2013)
    ***

    Volavka, Protégé mixnutá s Kmotrem a tvorbou Scorseseho. Korejci opět dokazují, že umí točit žánrové filmy (obzvlášt ty gangsterské) perfektně, ale zjevná fascinace výše zmíněnými filmy je tak výrazná, že jsem během sledování spíš nostalgicky vzpomínal na ambiciozního Michaela Corleoneho, než-li věnoval pozornost zdejším postavám. Hoon-jung Park, selhává tam, kde jeho kolegové Chan-wook Park nebo Joon-ho Bong vítězí, a to v přenesení cinefilské radosti z oblíbených filmů do filmů svých. Navíc bych od scénáristy Viděl jsem ďábla čekal peprnější násilnou stránku (ačkoliv uznávám, že to je silně subjektivní požadavek). Sinsegye je fan-made snímek oslavující klasiky žánru, nikoliv film, který by z nich otevřeně čerpal a snažil se jim vyrovnat nebo je dokonce předčít. Tohle mi nestačí.

    • 3.7.2013  18:18

    Kambodžská Noc a Mlha, která je podobně silná a místy poetická, ale k dokonalosti by přeci jen mohla být poněkud kratší.

    • 2.7.2013  08:41

    Tak trochu Perfect blue, tak trochu satira o krizi kinematografie, tak trochu Matrix, a tak trochu film, který v mých očích dorovnal, ne-li převýšil kvalit Valčíka s Bašírem. Perfektně pojatá halucinogenní jízda, kde se opět prolíná animovaná část s částí hranou. Max Richter předvedl po Lore další parádní soundtrack, který obzvlášť silně rezonuje během scény "prozření", který má podobný šokový efekt jako scéna s mrtvou holčičkou ve Valčík s Bašírem. Silný zážitek, který si dám určitě znova.

    • 28.6.2013  17:29

    Civilně pojatý začátek připomínající například Cloverfield bohužel brzy pomine a Forster rozjede velkolepou zombie řezničinu, která mě postupem stopáže ubíjela svoji stupiditou, byt´ hloupostí nadmíru zábavnou. Pojetí zombie, jakožto nemrtvé bytosti, jejíž jediným cílem je rozmnožení se, nikoliv nasycení se, mi přišlo přinejmenším neobvyklé (ačkoliv mám v zombie subžánru výrazné mezery). Dost také zamrzí absence krvavých scén (šílený rozpočet se musí zaplatit, ale zde je věková hranice skutečně na škodu) a digitální zombie, připomínající spíše v současnosti stále dost aktuální povodně, než-li neživé jedince. Většina mých problémů se Světovou válkou Z je ale v osobní rovině, zkrátka nechápu a nelíbí se mi Forsterem nastavené pravidla, to nic nemění na tom, že je to film, který si ideálně divák v rozmezí 12-16 let musí náležitě užít!

    • 29.5.2013  18:31
    Mělký hrob (1994)
    ***

    Během sledování debutu britského režiséra Dannyho Boyla jsem si hned několikrát vzpomněl na první filmy režisérů Joon-ho Bonga (geniální Pes, který neštěká, nekouše) a Ji-un Kima (The Quiet family). Jak Bong a Ji-un Kim, tak Boyle si hrají s žánrovými pravidly a diváka tak uvádí do rozpaků. V Mělkém hrobě se dají vypozorovat prvky, které budou provázat celou Boylovu kariéru (černočerný humor, fascinace násilím), zde navíc perfektně využívá energické herectví mladého McGregora a scénář, který během 92 minut neustále graduje.

    • 27.5.2013  23:08

    "War crimes are defined by the winners" Silný zážitek, který se pár minut po zhlédnutí těžko popisuje... Myslím si, že příběh hlavní postavy Anwara Konga není stěžejní. Samotné "prozření" v průběhu filmu považuji za slabší článek dokumentu, ačkoliv se nejspíš skutečně jednalo o spontánní reakci. Nejzarážející scéna snímku je určitě talkshow v národní indonéské televizi. Nechci moralizovat, ale když moderátorka v přímém přenosu oslavuje masového vraha pro "efektivní vypořádání s komunisty - omlouvám se, pokud neparafrázuji doslovně", je něco špatně. Ona je jedna věc hodnotit situaci v Indonésii z pozice zhýčkaného Evropana se zakořeněným liberálním smýšlením, ale postavení společnosti v Indonésii k jejím přešlapům z minulosti shledávám za naprostou etickou dezintegraci bez ohledu na geografický či historický kontext. Silný zážitek, který byste měli vidět!

    • 25.5.2013  14:10

    To, co Papoušek pojal v Ecce homo homolka s českou sebeparodií a humorem (řečeno s menší nadsázkou), Ozu rozpracovává jako celovečerní film navíc v japonském, silně hierarchistickém prostředí, jež je narozdíl od kultovní české komedie "klukovským" dramatem. Nutno podotknout, že japonský ekvivalent k bratřím Formanům je naprosto odzbrojující. Narodil jsem se, ale... je pro mne největším utvrzením v tom, že už mladý Jasudžiru Ozu byl vyzrálý filmař, který byl schopný odvyprávět plnohodnotný a silný příběh i s absencí zvukové stopy.

    • 19.5.2013  16:41

    Další krásný příspěvek "ženského režiséra" Mizogučiho do světové kinematografie. Mizoguči se k natočení filmu neinspiroval jen povídkami od Akinariho Uedy, ale paralelní příběh plebejce Tóbeie a jeho družky Ohamy vznikl na základě povídky Vyznamenání od francouzského spisovatele Guy de Maupassata. Ačkoliv se může zdát, že se film točí především kolem mužských postav, myslím si, že stěžejní jsou pro příběh právě postavy ženské. Obě hlavní hrdinky zde mají symbolizovat dva archetypy, Mijagi (milující matka a věrná žena), stejně tak Wakasa (neodolatelná svůdnice, duch zemřelé šlechtičny). Obě mužské postavy si prochází vývojem, za své sobecké jednání musí zaplatit daň a divák tak dochází k lehce mýtickému morálnímu vystřízlivění. Obzvlášt zajímavá je nepříjemná hudba (tuším, že to byla flétna) během scén s Wakasou, která navozuje mnohem strašidelnější atmosféru než všechny duchařské horory za posledních deset let dohromady.

    • 8.5.2013  16:54
    Nevědomí (2013)
    ***

    Zklamání. Audiovizuální šlehu nahradil futuristický design a Cruise. M83 Daft Punk bohužel nedorovnal. Škoda...

    • 14.4.2013  19:11
    Shura (1971)
    *****

    Samurajský film spojený s prvky žánru noir a obohacený o režiséra a autora scénáře T. Matsumota, jehož režisérské uchopení vytváří sugestivní až surreálnou atmosféru, která se zaryje pod kůži. Konfrontace pokřivených (nikoliv černobílých) vedlejších postav s hlavním hrdinou, který jedná čistě pudově, je naprosto devastující filmový zážitek. Klenot obsahem i formou...

    • 2.4.2013  14:15

    Geniální věc, která pobaví i po více jak sto letech. Williamson byl neskutečně kreativní člověk, během první projekce jsem ten drobný prostřih s nahrazením notorického čtenáře za figurínu vůbec nezaregistroval.

    • 2.4.2013  14:04

    Jeden z prvních, né-li vůbec prvních využití filmů jakožto politické propagandy. V tomto případě k mírné propagandě imperialistické koloniální politiky Anglie.

    • 31.3.2013  16:13

    Zajímavé propojení tehdejšího fenoménu phantom rides s prostřihem na záběr uvnitř jednoho z "vášnivějších" vágonů.

<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace