RasputincZ

RasputincZ

David Hecht

okres Praha
redaktor na fandimefilmu.cz


39 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
    • 18.5.2015  08:52

    Kokainová jízda Charlize Theron. Film, který by F. T. Marrinetti miloval.

    • 18.1.2014  10:48
    Ona (2013)
    *****

    Tak se to stalo. Spíš bych to nazval takovým malým zázrakem. Zkrátka jednou za roky člověk pochopí z pouhých náznaků příběhu a prvních ukázek, že pro něj někdo točí film. Většinou dojde ke zklamání, s tvůrcem se mineme, nepochopíme se. S Jonzem a jeho mnohovýznamovým dílkem k neshodě nedošlo. Totální guilty pleasure. Her můžeme číst a chápat vícero způsoby. Skvěle zasahuje do především sociologické diskuze o intimitě a roli vztahů v naší přetechnologizované (post)moderní společnosti (viz. Z. Bauman - Tekutá láska nebo A. Giddens - Proměna intimity). Omezit Her na pouhou výstřední romanci o citlivém introvertovi a hyperinteligentním operačním systému mi přijde povrchní. Her totiž skvěle funguje i jako film generační, přinejmenším popisující generaci, do níž se stále ještě počítám. Generaci těšící se z technologických výdobytků, sociálních sítí, aplikací, kde se život stává atraktivnější v digitální rovině nežli v rovině skutečné. Jonze dovádí současné digitální fenomény do extrémů. Dosazuje nás tak do světa téměř naprosté odcizenosti, vyprázdněnosti, možná až omezenosti (zajímavá by například byla úvaha nad významem jasného odkazu k Warholovu Spánku, který v Jonzově mikrosvětě nenalézá pochopení). Osobně mám nutkání Her porovnávat se Ztraceno v překladu. Jak S. Coppola, tak Jonze totiž pracují s podobnými ústředními motivy: samota, neschopnost komunikace. V obou případech máme v hlavní roli muže potácejícího se kolem existenciální krize, kterého k životu přivede až nalezení spřízněné duše v podobě S. Johansson (nebo aspoň jejího hlasu). Ačkoliv se z Her může zdát, že citová a informační transakce mezi Theodorem a Samanthou byla jednosměrná, domnívám se, že je to chybné mínění. V Jonzově depresivní vizi se zdá, že svůj operační systém nakonec potřebuje téměř každý. Jakoby každý zapomněl, jak komunikovat s druhým živým tvorem, jak sdílet své štěstí, jak milovat. Spike Jonze v závěru filmu ale nabízí další nepříjemnou skutečnost, totiž, že čím budou naše smartphony a počítače chytřejší, tím méně budou potřebovat k tomu, aby pochopily své funkce, proto nelze mluvit o přenosu jednosměrném. Paradoxně tak Jonze v závěru nabádá, abychom lidstvu dali ještě šanci. Nejspíš se totiž opravdu potřebujeme. Film se srdcem.

    • 6.1.2014  13:55

    Veliké překvapení! Po dánské, typicky odtažité, civilní, hyperrealistické a zdánlivě neakční verzi, přichází hollywoodská odpověď pod taktovkou mistra dynamické akce P. Greengrasse. Formální rozdělení perspektivy Phillipse od perspektivy somálských pirátů ve spojení s typicky greengrassovským paralelním snímáním funguje na jedničku. Napětí na hranici únosnosti. Kapitán Phillips pro mě představuje hollywoodský akční film 21. století.

    • 19.11.2013  18:34

    Doposud viděno 4x v kině. Moje reakce po každém zhlédnutí byla totožná: ještě jednou.

    • 25.10.2013  13:54

    Učebnicový příklad, co dokáže skvěle natočený film v duchu pozorovacího realismu. Sugestivní podívaná...

    • 7.10.2013  22:40

    Perverzní studie chladnosti, odcizenosti v rodině, kde hrají důležitější roli předměty každodenní potřeby, na které se během filmu díváme v detailních close-upech, než prázdné, nic neříkající obličeje jejich uživatelů. Nihilistický monument, obzvlášt v churavých podzimních dnech opravdu tísnivá podívaná, po které by si to "chtěl jít hodit" i největší optimista.

    • 27.5.2013  23:08

    "War crimes are defined by the winners" Silný zážitek, který se pár minut po zhlédnutí těžko popisuje... Myslím si, že příběh hlavní postavy Anwara Konga není stěžejní. Samotné "prozření" v průběhu filmu považuji za slabší článek dokumentu, ačkoliv se nejspíš skutečně jednalo o spontánní reakci. Nejzarážející scéna snímku je určitě talkshow v národní indonéské televizi. Nechci moralizovat, ale když moderátorka v přímém přenosu oslavuje masového vraha pro "efektivní vypořádání s komunisty - omlouvám se, pokud neparafrázuji doslovně", je něco špatně. Ona je jedna věc hodnotit situaci v Indonésii z pozice zhýčkaného Evropana se zakořeněným liberálním smýšlením, ale postavení společnosti v Indonésii k jejím přešlapům z minulosti shledávám za naprostou etickou dezintegraci bez ohledu na geografický či historický kontext. Silný zážitek, který byste měli vidět!

    • 25.5.2013  14:10

    To, co Papoušek pojal v Ecce homo homolka s českou sebeparodií a humorem (řečeno s menší nadsázkou), Ozu rozpracovává jako celovečerní film navíc v japonském, silně hierarchistickém prostředí, jež je narozdíl od kultovní české komedie "klukovským" dramatem. Nutno podotknout, že japonský ekvivalent k bratřím Formanům je naprosto odzbrojující. Narodil jsem se, ale... je pro mne největším utvrzením v tom, že už mladý Jasudžiru Ozu byl vyzrálý filmař, který byl schopný odvyprávět plnohodnotný a silný příběh i s absencí zvukové stopy.

    • 19.5.2013  16:41

    Další krásný příspěvek "ženského režiséra" Mizogučiho do světové kinematografie. Mizoguči se k natočení filmu neinspiroval jen povídkami od Akinariho Uedy, ale paralelní příběh plebejce Tóbeie a jeho družky Ohamy vznikl na základě povídky Vyznamenání od francouzského spisovatele Guy de Maupassata. Ačkoliv se může zdát, že se film točí především kolem mužských postav, myslím si, že stěžejní jsou pro příběh právě postavy ženské. Obě hlavní hrdinky zde mají symbolizovat dva archetypy, Mijagi (milující matka a věrná žena), stejně tak Wakasa (neodolatelná svůdnice, duch zemřelé šlechtičny). Obě mužské postavy si prochází vývojem, za své sobecké jednání musí zaplatit daň a divák tak dochází k lehce mýtickému morálnímu vystřízlivění. Obzvlášt zajímavá je nepříjemná hudba (tuším, že to byla flétna) během scén s Wakasou, která navozuje mnohem strašidelnější atmosféru než všechny duchařské horory za posledních deset let dohromady.

    • 14.4.2013  19:11
    Shura (1971)
    *****

    Samurajský film spojený s prvky žánru noir a obohacený o režiséra a autora scénáře T. Matsumota, jehož režisérské uchopení vytváří sugestivní až surreálnou atmosféru, která se zaryje pod kůži. Konfrontace pokřivených (nikoliv černobílých) vedlejších postav s hlavním hrdinou, který jedná čistě pudově, je naprosto devastující filmový zážitek. Klenot obsahem i formou...

    • 2.4.2013  14:15

    Geniální věc, která pobaví i po více jak sto letech. Williamson byl neskutečně kreativní člověk, během první projekce jsem ten drobný prostřih s nahrazením notorického čtenáře za figurínu vůbec nezaregistroval.

    • 31.3.2013  09:42

    Odzbrojující. Je paradoxní, že nejlepší válečný film, jaký jsem viděl, je silně protiválečný. Malickova 170minutová u mě předskočila i legendární Apokalypsu. Scénu s dobytím japonského tábora, úžasnou hudbou H. Zimmera a vnitřním monologem J. Caviezela považuji za pomyslný vrchol filmu). Není náhoda, že právě týž vnitřní monolog použila skupina The Explosions in the sky ve své písni Have you passed through this night. Ultimátní zážitek, ke kterému se velmi rád vrátím. 100%

    • 31.3.2013  09:29

    Pokud Soderbergh tímto filmem skutečně skončil s režií hraných filmů, těžko si dokážu představit lepší film, kterým by svoji kariéru mohl zakončit. Multižánrová pecka, která si s divákem hraje v tom nejlepším slova smyslu. Vkusně zakomponované zvraty v příběhové lince tak téměř znemožnují divákovi jakoukoliv dávku sympatie nebo dokonce identifikace s hlavní postavou. Právě hlavní postava se v průběhu filmu mění a divák hned několikrát přehodnocuje své názory na postavy i hlavní téma filmu. Opět typicky chladná soderberghovská atmosféra, ale já od něj od Traffic nadvláda gangů nic tak dobrého neviděl. Lahůdka!

    • 14.2.2013  18:24

    Linklater mě opět dosadil do role "křena", který sleduje a naslouchá přirozenému rozhovoru dvou starých známých. A popravdě mi ta role vůbec, ale vůbec nevadila :)

    • 13.2.2013  08:21

    Zodiac po korejsku. Paradoxem ovšem je, že Fincherův Zodiac vznikl čtyři roky po Memories of Murder a sám režisér snímku Joon-ho Bong Fincherovu kriminálku označil za jeden z deseti nejlepších filmů, které viděl dle časopisu Sight and sound

    • 4.2.2013  22:13

    Originální žánrová koláž, která se jako celek opravdu těžko charakterizuje a zasazuje. Bong si mě naprosto omotal kolem prstu a mám pocit, že v jeho prvotině šlo spíš o propracované postavy než o žánrové pravidla a jejich dodržování. Stačilo jedno vyprávění o "Boilerovi Kimovi", abych mu přistoupil na jeho "strašidelnou" vložku a vzápětí se upřímně zasmál u černočerného humoru. Pes, který štěká, nekouše je dle mého názoru obdivuhodný debut. Natočit jako první film žánrový mix obohacený o hravý vizuál a zajímavé detaily obecně, který drží pohromadě, (například zvolení lehce jazzového soundtracku v dynamičtějších pasážích nebo důraz na žlutou barvu), je režisérský kumšt.

    • 1.1.2013  15:27

    Inteligentní humor a invenční narativ. Kult.

    • 23.12.2012  10:20
    =3 (TV seriál) (2009)
    *****

    Jesus man!

    • 17.12.2012  18:03

    Takhle to dopadá, když si člověk stojící za literární předlohou rozhodne napsat scénář a film si ohlídat i jako režisér. Perks of Being a Wallflower využívají osvědčené motivy teen filmů (hlavní postava - looser, introvert, ovšem zde z celkem pochopitelných důvodů, touha být spisovatelem, učitel angličtiny jakožto velký sympaták (také nic nového pod sluncem), do toho opět přidaná všudypřítomná marihuana a homosexualita. První polovina skutečně spíš přidává na pocitu, že půjde o další dětinsky naivní film, který má dojmout, ale spíše otráví (častý problém podobných snímků), ale tentokrát se nejedná o stejný případ. Film stojí především na dvou pilířích, které jsou dle mého názoru klíčové pro úspěch jakéhokoliv filmu, a to scénáři a kvalitních hercích (zde obzvlášt mladých). Ezra Miller srší charismatem a sebevědomím a jsem si zatraceně jistý, že o sobě po skvělé, Měli bychom si promluvit o Kevinovi a ted Perks of Being a Wallflower, dá ještě hodně vědět. Skvělý hudební výběr a nádherný, skutečně nádherný, upřímný, citlivý a dojemný závěr. Romantický film pro náctileté s existencionálním a psychologickým přesahem, u kterého se nebudete cítit trapně. Existuje. Rozhodně stojí za zkouknutí!

    • 2.12.2012  12:04
    Atlas mraků (2012)
    *****

    Komplexnost. Dokonalá celistvost. To byla první věc, která se mi ve spojitosti s Atlasem mraků vybavila hned po východu z kina. Když jsem v létě viděl 5-minutový trailer, byl jsem plný očekávání, ale zároven jsem se bál, že se film jako celek tvůrcům rozsype pod rukama. Ukočírovat šest příběhových linií není bezesporu žádná sranda. Ovšem triu Wachovski Tykwer se to podařilo, za což mají můj velký obdiv. Filmu by se dala vytknout věc, která platí prakticky u všech povídkových filmů, a to nevyváženost jednotlivých povídek – zde dějových rovin. Citlivá Tykwerova queer romance v kontrastu s až naivně pohádkovou sekvencí z post apokalyptické budoucnosti s Hanksem, který šílí ze svého pokřiveného svědomí napříč staletími. Nadruhou stranu mě asi nejvíce zaujal příběh s korejskou herečkou/fotografkou Du-na Bae, které v leckterém divákovi určitá dá vzpomenout na sci-fi klasiky Isaaca Asimova nebo zfilmovaný kousek Já robot. Trochu jsem se také obával složitosti a nepřístupnosti filmu širším masám, ale jsem toho názoru, že to musí pochopit (aspon v základech) snad každý divák, který bude po dobu 172 minut sledovat plátno. Druhá možná třetí projekce je u Atlasku mraků ovšem podmínkou. Během druhé projekce se více zaměřím na drobné detaily a propojenost postav napříč časovými sekvencemi. Doufám, že se ve svém plném hodnocení jen utvrdím. P.S.: Pokud bych měl porovnat příběhy natočené Tykwerem a Wachovskymi, asi u mě vyhrál Tykwer, ale to je jen moje mírná averze vůči science fiction. Film rozhodně doporučuji ke zhlédnutí. Přeci jen se jedná o jeden z nejzajímavějších počinů roku!

    • 25.11.2012  11:17

    Pomsta je v Korei očividně jedna ze stěžejních filmařských témat. Zaobíral se jí Kim ki-duk i Park a Ji-un Kim se ji pokusil ve 144 minutách definovat a ukázat nám její nejupřímnější a nejzvrácenější podobu. Film i přes dlouhou stopáž není nudný, Min-sik Choi v záporné roli exceluje a ačkoliv film místy působí až jako šílená cynická komedie, nikterak to nesnižuje výsledný dojem řemeslně excelentního a obsahově přinejmenším kontroverzního díla. Na celkem logickou pointu bychom sice nemuseli čekat dvě hodiny a půl, jenže když je to taková zábava :)

    • 25.11.2012  11:04
    Sinister (2012)
    *****

    Nepříjemná podívaná. Musím se přiznat, že jsem na film nešel střízlivý, a proto je můj výsledný dojem asi silně subjektivní, ale to nic nemění na tom, že jsem letos lepší horor zatím neviděl. Derrickson pomalu buduje atmosféru, nahrávky vražd ve spojení se zvráceným soundtrackem aspon mírně rozhodí i nejodolnějšího diváka. Od REC jsem neviděl horor, který by ve mně během projekce vzbudil snad všechny druhy strachu a hrůzy. Velká pecka! P.S.: SInister mi zanechal šrámy na duši.

    • 20.11.2012  22:30
    Cizinec (1946)
    *****

    Cizinec je skvělý noirový film nejen pro "hitcockovské" napěti, ale především pro poutavý až invenční vizuál, kterým se Welles stal bezesporu nesmrtelnou ikonou světové kinematografie. Přesvědčivé herectví jak E. Robinsona a pro něj typické role detektiva/komisaře, tak Orsona Wellese, který během filmu krásně ztvárnuje psychické hroucení a ztrátu půdy pod nohama v drobných mimikách a pohybech. Cizinec sice možná je v historickém kontextu lehce naivní, ale tomu neubírá na napínavosti ani v dnešní době.

    • 11.11.2012  09:48

    Xavier Dolan se jako režisér vyvíjí a po zhlédnutí Laurence Anyways jsem přesvědčen, že dobrým směrem. Laurence Anyways není bezchybný film, tím déle trvá, tím více si divák všímá jednotlivých much na kráse, ale výsledný dojem je velmi pozitivní. Film má silný příběh, řekl bych, že se silnější a plnější látkou Dolan zatím ještě nepracoval. Jak jsem zabil matku byla upřímná vztahová výpověd člena queer komunity, Imaginární lásky prozatimní vrchol Dolanových manýristických výlevů a Laurence Anyways je skutečně prvotřídní drama, které nikoliv není pouze o složitých vztazích hlavní postavy, která se rozhodně změnit pohlaví, ale funguje to i jako společenská sonda a určitá forma kritiky (scéna v restauraci je bezkonkurenční highlight filmu). Kamera se často mění ze statické do dynamické a film celkově po řemeslné stránce působí velmi hravě. Soundtrack je samozřejmě výborný, ale to už je u Dolanových filmů podmínkou. Nebýt přepálené stopáže, neváhal bych ani vteřinu s plným hodnocením. Dolan potvrzuje, že se vyplácí nadále sledovat!

    • 23.10.2012  00:06

    Moje hodnocení nejspíš nebude zcela objektivní. Miluji impresionismus a Van Gogha obzvlášt. I přes svoji averzi vůči životopisným filmům jsem dal Žízni po životě šanci a dobře jsem udělal. Během dvou hodin vám bude poskytnut náhled do života složitého umělce, který je fenomenálně zahrán Kirkem Douglasem, který snad v každém divákovi vyvolává určité sympatie a soucit. Mezi divácky nejvděčnější části filmu bezesporu patří části s Paulem Gauginem v podání oscarem ověnčeného Anthonyho Quinna. Skvělý nápad s prokládáním příběhu obrazy holandského umělce. Film tedy skvěle funguje i jako vzdělávací prostředek o malířově životě. V tom, dle mého názoru tkví jeho největší síla.

    • 21.10.2012  17:02

    Pod vlivem lásky je zajímavý film. Zajímavý film délkou, obsahem, provedením a především tou zvláštní paletou pocitů a emocí, které na diváka přenese. Nemá cenu k nejlepšímu filmu Shiona Sona psát zbytečnou omáčku. Dlouho se mi nestalo, že bych dokoukal film kolem páté raní a měl nutkání film pustit znovu...To, myslím, mluví za vše. P.S.: soundtrack je boží! :-)

    • 29.9.2012  09:28

    Nejlepší klasický noir, který jsem viděl. Spousta lidí tvrdí, že za nejklasičtější, nejzákladnějších a nejdůležitějších film noir hnutí je považován Maltézský sokol, ale Pojistka smrti je pro mě ještě o jeden level jinde. Nenapadá mě jediný malý detail, který bych filmu mohl vytknout k nesmrtelné dokonalosti.

    • 26.9.2012  19:54

    Spolu s Kabinetem doktora Caligariho nejlepší němý film, jaký jsem kdy viděl. Geniální forma. Spojení hned několika filmařských vlivů té doby (expresionismus, francouzský impresionismus) spolu s neskutečně bolestivým herectvím Marie Falconetti vytváří skutečný opus magnum Dreyerovy filmařské tvorby. A nerad bych zapomněl na hudební doprovod Richarda Einhorna. Rozhodně se vyplatí vidět!

    • 8.9.2012  12:04

    Silná symbolika, krásná animace a originální námět o existencionálních pravdách, které se, at si to připouštíme nebo ne, týkají nás všech...

    • 29.8.2012  13:44
    Kikudžiro (1999)
    *****

    Krásný film. Rozhodně se mi ze všech zhlédnutých filmů od Kitana líbil nejvíce. Přitom právě Kikudžiro se žánrově od filmů Takeshiho KItany liší nejvíce. Nenechte se zmást, na Yakuzu taky dojde ba pouze epizodicky. Kitanův rukopis je opět znatelný, pomalé, poetické plynutí děje a tentokrát zapojuje bizarní vedlejší postavy a zábavnou road movie, které je rozděleno do epizod. Kitano skvěle balancuje s dávkou humoru, vážnosti a ryzí krásy. Do toho návykovou hudbu a máme tu japonského Kolju za plný počet :) Doporučuji ke zhlédnutí!

<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13