Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (364)

plakát

Ten, kdo stojí v koutě (2012) 

Takhle to dopadá, když si člověk stojící za literární předlohou rozhodne napsat scénář a film si ohlídat i jako režisér. Perks of Being a Wallflower využívají osvědčené motivy teen filmů (hlavní postava - looser, introvert, ovšem zde z celkem pochopitelných důvodů, touha být spisovatelem, učitel angličtiny jakožto velký sympaták (také nic nového pod sluncem), do toho opět přidaná všudypřítomná marihuana a homosexualita. První polovina skutečně spíš přidává na pocitu, že půjde o další dětinsky naivní film, který má dojmout, ale spíše otráví (častý problém podobných snímků), ale tentokrát se nejedná o stejný případ. Film stojí především na dvou pilířích, které jsou dle mého názoru klíčové pro úspěch jakéhokoliv filmu, a to scénáři a kvalitních hercích (zde obzvlášt mladých). Ezra Miller srší charismatem a sebevědomím a jsem si zatraceně jistý, že o sobě po skvělé, Měli bychom si promluvit o Kevinovi a ted Perks of Being a Wallflower, dá ještě hodně vědět. Skvělý hudební výběr a nádherný, skutečně nádherný, upřímný, citlivý a dojemný závěr. Romantický film pro náctileté s existencionálním a psychologickým přesahem, u kterého se nebudete cítit trapně. Existuje. Rozhodně stojí za zkouknutí!

plakát

Ukamenování svatého Štěpána (2012) 

Určitou poezii úzce spojenou se stářím a vzpomínáním to v sobě mělo, pár scén je hodno zapamatování (rozestlání postele, vlas), a to především díky parádnímu hudebnímu podkresu, který ve spojení s hercem Lou Castelem vytváří místy slušně dusivou atmosféru. Hlavní kámen úrazu je pak dcera hlavního protagonisty, která je hysterická a aspon pro mě nesmírně NEuvěřitelná. Nakonec jsem nebyl schopen proniknout do duše hlavního hrdiny, a to především z důvodu mizerného scénáře manželky režiséra. Jednotlivé komplikované (podle náznaku scénáře) rodinné vztahy ve filmu nebyly pevně uchopeny a vysvětleny, takže divák jen 80 minut bloumá po plátně bez větší možnosti soucítění s hlavním hrdinou. [MFF KV 2012]

plakát

Vášeň (2012) 

De Palma si bud dělá ze všech nehoráznou prdel nebo jsem viděl pravděpodobně nejhorší film letošního roku (prozatím).

plakát

Za borovicovým hájem (2012) 

Obsahuje nepatrné spoilery!! Nikdo dnes netočí tak upřímné filmy o mužích pro muže jako Derek Cianfrance. Viděl jsem Blue Valentine a věděl jsem, co můžu zhruba očekávat. Režisér opět vytváří neskutečně autentickou, civilní atmosféru za pomocí skvělých herců. Rozdělení filmu na tři části, které úzce souvisí a navazují zárověn může připomenout práci dua Inarritu/Arriaga. Přesto si nemyslím, že by zrovna jejich filmy byly pro Cianfrance hlavní inspirací. V Place beyond the Pines není primární arriagův typický motiv příčina následek, který zasáhne hned několik postav a jejich mikropříběhů. Namísto toho si Cianfrance pohrává (opět) s tématem rodiny, její roztříštěnosti, která je v dnešní době tak běžná. Rozdělení příběhu na tři části tak chápu spíš jako způsob, jak umocnit další téma filmu, a to odkaz (zde otcovský), který je pro dospívajícího chlapce důležitý. Nemůžu se zbavit dojmu, že tam byla malá inspirace filmem Drive (opět silná stylizace hlavního hrdiny - převrácené triko s Metallicou a albem Ride the lighting zde dostává naprosto nový symbolický rozměr a samozřejmě James Dean současnosti Ryan Gosling). Každý záběr se skladbou Snow Angel od Mika Pattona mi připomíná, proč miluji filmy. Jen škoda, že se první části s Goslingem nedokázalo nic vyrovnat, ba ani přiblížit.

plakát

Způsob zabíjení (2012) 

"War crimes are defined by the winners" Silný zážitek, který se pár minut po zhlédnutí těžko popisuje... Myslím si, že příběh hlavní postavy Anwara Konga není stěžejní. Samotné "prozření" v průběhu filmu považuji za slabší článek dokumentu, ačkoliv se nejspíš skutečně jednalo o spontánní reakci. Nejzarážející scéna snímku je určitě talkshow v národní indonéské televizi. Nechci moralizovat, ale když moderátorka v přímém přenosu oslavuje masového vraha pro "efektivní vypořádání s komunisty - omlouvám se, pokud neparafrázuji doslovně", je něco špatně. Ona je jedna věc hodnotit situaci v Indonésii z pozice zhýčkaného Evropana se zakořeněným liberálním smýšlením, ale postavení společnosti v Indonésii k jejím přešlapům z minulosti shledávám za naprostou etickou dezintegraci bez ohledu na geografický či historický kontext. Silný zážitek, který byste měli vidět!

plakát

Žena v černém (2012) 

Watkins umí. Jeho v pořadí druhý film má naprosto skvělou, tísnivou atmosféru a ačkoliv se opírá o žánrová klišé a párkrát dojde na laciné lekačky, diváka to neurazí, ba naopak. Vše šlape jak má, někdo kritizuje průhledný příběh, ale ten mě osobně vůbec nevadil. Watkinsonovi jsem to žral i s navijákem, jediný problém jsem měl s Radcliffem. Snažil se, o tom není pochyb, ale já mu prostě advokáta, který dostal od života pořádnou facku ani vteřinu nevěřil, tvářil se sice 90% filmu jako ublížené dítě, ale myslím, že ačkoliv je bezesporu dobrý herec, na tento typ rolí ještě nevyzrál. V porovnání s Wanovým Insidious považuji za lepší film Ženu v černém. Wan je v současnosti asi jeden z nejlepších režisérů hororů a to potvrdil i v Insidious, ale Watkins si hutnou atmosféru zvládl ukočírovat až do pro mě předvídatelného finále a na rozdíl od Wana sám sebe neparodoval :) viz. můj komentář k filmu Insidious ze dne 29.4.2011

plakát

Alois Nebel (2011) 

Na české poměry velmi atmosférický snímek, sympatický důraz na detail a flashbacky rýsují hlavní postavu a vše sedí jak má, problém nastává ve chvíli, kdy si trochu bystřejší divák spojí indície z prvního flashbacku a lehce prokoukne naprosto přímočarý děj, který je navíc vyprávěn dost nešikovně. Slavná rotoskopie, kolem které bylo v posledních měsících napsáno celkem dost, mě osobně moc neuchvátila. Nerad bych zbytečně hanil složitou práci animátorů, ale některé obličeje (především Karel Roden) mi nepřišly moc vyvedené. Alois Nebel mohl být revoluční film formou i obsahem, ale zůstane u přehypovaného snímku, který bohužel selhal v realizaci.

plakát

Bojovnice (2011) 

Točit film o neonacismu s mizerným scénářem je peklo. Přesvědčil se o tom i německý režisér David Wnendt se svojí Bojovnicí. Celá dějová linie kolem Svenjy je naprosto zbytečná a přebytečná. Morální twist hlavní hrdinky je vtipný, ale to je problém téměř všech neonacistických filmů. Vybavuje se mi snad jen povedený Svatý boj, který téma neonacismu nepoužil jako prostředek k tupému moralizování na účet kvalit filmu...

plakát

Bůh masakru (2011) 

Krásné překvapení. Mám tyhle konverzačky v lásce a když v nich navíc hraje Christoph Waltz, mistr vedlejších rolí John C. Reilly a duo Winslet Foster a vše je vedeno taktem Romana Polanskiho, není co řešit. Divadelní hra a tudíž i film je stavěn na postupné transformaci jednotlivých postav, které se povahově divákovi opravdu vybarví. Na žádného z rodičů si nemůžete udělat názor, že je zrovna on ten "správný" a ona "ta pitomá semetrika". Diskuze o vyřešení rvačky svých synů se nakonec zvrtne ve velmi vtipnou a místy dost štiplavou konverzačku, kde si každý z postav šáhne na své dno. Z herců jsem se těšil nejvíce na Ch. Waltze, který mě v žádné roli nikdy nezklamal a jeho "excuse me" bylo k popukání. Těším se na druhou projekci. Vřele doporučuji.

plakát

Captain America: První Avenger (2011) 

Průměrné. Nenapadá mě jiné slovo, které by tento film vystihovalo tak přesně. Upřímně jsem to po zhlédnutí trailerů očekával ještě o stupen horší. Každopádně Johnston jako filmový řemeslník obstál, o hlášky se tu stará postava Tommy Lee Jonese a úhlavní nepřítel v podání Hugo Weavinga by mohl být chvíli i skutečně hrůzostrašný nebýt toho, že je polovinu filmu bez obličeje. Škoda, že ho jako respektovaného zápornáka totálně pohřbil dabing. Další velký mínus je konverze do 3D, která je hrozně tmavá (obzvlášt ve scénách s nacisty) a akci, které je ke konci filmu požehnaně, rozhodně neumocnuje. Jako lákadlo na chystané Avengers budiž.