RasputincZ

RasputincZ

David Hecht

okres Praha
redaktor na fandimefilmu.cz


39 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 31.3.2013  14:28

    "rest in pieces:)"

    • 31.3.2013  09:42

    Odzbrojující. Je paradoxní, že nejlepší válečný film, jaký jsem viděl, je silně protiválečný. Malickova 170minutová u mě předskočila i legendární Apokalypsu. Scénu s dobytím japonského tábora, úžasnou hudbou H. Zimmera a vnitřním monologem J. Caviezela považuji za pomyslný vrchol filmu). Není náhoda, že právě týž vnitřní monolog použila skupina The Explosions in the sky ve své písni Have you passed through this night. Ultimátní zážitek, ke kterému se velmi rád vrátím. 100%

    • 31.3.2013  09:32

    Krásný konflikt západní civilizace a její lifestyle X ortodoxní víra, která ztracenému pomáhá nalézt "své místo".Silný příběh s nádhernou kompozicí záběrů a mizanscénou (možná právě díky tomu jsem se v průběhu 150 minut nenudil). Nejedná se o typickou evropskou artovku se statickou kamerou a dlouhými záběry. Na druhé straně kopců je mnohem dynamičtější film po obsahové i formální stránce než se může zdát...

    • 31.3.2013  09:29

    Pokud Soderbergh tímto filmem skutečně skončil s režií hraných filmů, těžko si dokážu představit lepší film, kterým by svoji kariéru mohl zakončit. Multižánrová pecka, která si s divákem hraje v tom nejlepším slova smyslu. Vkusně zakomponované zvraty v příběhové lince tak téměř znemožnují divákovi jakoukoliv dávku sympatie nebo dokonce identifikace s hlavní postavou. Právě hlavní postava se v průběhu filmu mění a divák hned několikrát přehodnocuje své názory na postavy i hlavní téma filmu. Opět typicky chladná soderberghovská atmosféra, ale já od něj od Traffic nadvláda gangů nic tak dobrého neviděl. Lahůdka!

    • 20.3.2013  00:05
    Vášeň (2012)
    *

    De Palma si bud dělá ze všech nehoráznou prdel nebo jsem viděl pravděpodobně nejhorší film letošního roku (prozatím).

    • 17.3.2013  22:49

    Obsahuje nepatrné spoilery!! Nikdo dnes netočí tak upřímné filmy o mužích pro muže jako Derek Cianfrance. Viděl jsem Blue Valentine a věděl jsem, co můžu zhruba očekávat. Režisér opět vytváří neskutečně autentickou, civilní atmosféru za pomocí skvělých herců. Rozdělení filmu na tři části, které úzce souvisí a navazují zárověn může připomenout práci dua Inarritu/Arriaga. Přesto si nemyslím, že by zrovna jejich filmy byly pro Cianfrance hlavní inspirací. V Place beyond the Pines není primární arriagův typický motiv příčina následek, který zasáhne hned několik postav a jejich mikropříběhů. Namísto toho si Cianfrance pohrává (opět) s tématem rodiny, její roztříštěnosti, která je v dnešní době tak běžná. Rozdělení příběhu na tři části tak chápu spíš jako způsob, jak umocnit další téma filmu, a to odkaz (zde otcovský), který je pro dospívajícího chlapce důležitý. Nemůžu se zbavit dojmu, že tam byla malá inspirace filmem Drive (opět silná stylizace hlavního hrdiny - převrácené triko s Metallicou a albem Ride the lighting zde dostává naprosto nový symbolický rozměr a samozřejmě James Dean současnosti Ryan Gosling). Každý záběr se skladbou Snow Angel od Mika Pattona mi připomíná, proč miluji filmy. Jen škoda, že se první části s Goslingem nedokázalo nic vyrovnat, ba ani přiblížit.

    • 6.3.2013  00:09
    Stoker (2013)
    ****

    Já teda nevím. Scénáristiku jsem vskutku nevystudoval (zatím), ale nemůžu se zbavit pocitu, že pokud byl scénář Wentwortha Millera zařazen na tzv. black list pro nejlepší nerealizované scénáře, pak Park neměl v Hollywoodu moc z čeho vybírat. Samozřejmě je to tvrzení lehce nadnesené, ale Stokerovi patří aspon pro mě mezi filmy, kde dominantní roli nehraje obsah, ale forma. Jedna z nejvýraznějších a nejznámějších korejských osobností na poli filmu ve spolupráci s dvorním kameramanem Chung-hoon Chungem vytváří omamnou vizuální stránku filmu, která pohltí i slabší části ve scénáři, který by pod kdejakým řemeslníkem dopadl mnohem, mnohem hůř. Obzvlášt zamrzí naprosto plochá postava Nicole Kidman. Matthew Goode perfektně na hraně šíleného slizouna a uhlazeného gentlemana jako vystřiženého z Match pointu.

    • 25.2.2013  20:12

    Autoři snímku, v tomto případě režisér Ha Yoo přetavil své divácké zkušenosti z kultovních snímků Scorseseho, De Palmy a dalších do jedné z nejčistších gangsterek, co jsem z korejské produkce viděl. Nejedná se o žánrový mix, ani zde nehraje hnací motor pomsta (jako například v neo-noirově laděné A Bittersweet). Film funguje i jako mnohovrstevnatý epos o gangsterovi, který zažije svůj postup mezi elity a následující pád, tak jako nepřímá kritika kapitalismu a jeho důsledků v chudších částech Koreje (kritika ale zdaleka není tak výrazná jako v pozdních filmech jiného korejského režiséra Kim ki-duka). Příběh stojí a padá na napsaných postavách. Zatímco ústřední dvojice kamarádů ze školy, jejichž cesty se ale radikálně rozdělily, skvěle splnuje žánrové požadavky a očekávání, milostná linie hlavního hrdiny mi přišla velmi slabá. Trochu prostříhat první polovinu a ubrat na zbytečné romanci a s plným hodnocením bych neváhal ani vteřinu!

    • 14.2.2013  18:24

    Linklater mě opět dosadil do role "křena", který sleduje a naslouchá přirozenému rozhovoru dvou starých známých. A popravdě mi ta role vůbec, ale vůbec nevadila :)

    • 13.2.2013  08:30
    Láska (2012)
    ****

    Láska se skvěle vyhýbá jakémukoliv patosu a klišé, emoce jsou ve filmu poschovávané a je na divákovi, zdali je odhalí či nikoliv. Haneke opět nic nedává zadarmo. Přesto mi trochu vadila akademická odtažitost. Stárnutí a umírání není nic veselého, o tom nepochybuji, ale snobská záležitost to určitě také nebude.

    • 13.2.2013  08:21

    Zodiac po korejsku. Paradoxem ovšem je, že Fincherův Zodiac vznikl čtyři roky po Memories of Murder a sám režisér snímku Joon-ho Bong Fincherovu kriminálku označil za jeden z deseti nejlepších filmů, které viděl dle časopisu Sight and sound

    • 13.2.2013  08:13

    Zklamání. Přestylizované, prázdné nic, které se dá celkem dobře popsat na záporné postavě Seana Penna. Tak strašně se nás snaží přesvědčit o své zkaženosti a amorálnosti, až je směšný a politováníhodný (v tom špatném slova smyslu). Mohl to být zajímavý mix vystavěný na žánrových pravidlech filmu noir s přidanou akční směsí a perfektním obsazením. Díky Fleischerově režisérské neschopnosti na poli akce/gangsterky je fakt utrpení poslouchat a někdy i sledovat dementní postavy, které jen oprašují bud doslovné hlášky z kultovních filmů (Scarface, Nedoktnutelní) nebo používají ztrouchnivělé váleční formule dosazené do prostředí poválečného Los Angeles. Asi nikdy nepochopím, jak se mohlo na tak stupidní scénář chytit tolik hereckých es. Nebýt parádní kamery během těch pár akčních scén, šel bych s hodnocením ještě níž...

    • 4.2.2013  22:13

    Originální žánrová koláž, která se jako celek opravdu těžko charakterizuje a zasazuje. Bong si mě naprosto omotal kolem prstu a mám pocit, že v jeho prvotině šlo spíš o propracované postavy než o žánrové pravidla a jejich dodržování. Stačilo jedno vyprávění o "Boilerovi Kimovi", abych mu přistoupil na jeho "strašidelnou" vložku a vzápětí se upřímně zasmál u černočerného humoru. Pes, který štěká, nekouše je dle mého názoru obdivuhodný debut. Natočit jako první film žánrový mix obohacený o hravý vizuál a zajímavé detaily obecně, který drží pohromadě, (například zvolení lehce jazzového soundtracku v dynamičtějších pasážích nebo důraz na žlutou barvu), je režisérský kumšt.

    • 3.2.2013  15:09

    Na debut velmi slušné. Durkin by mohl časem vystoupit mezi nejvýraznější americké auteury po vzoru PTA. Právě na filmy od PTA jsem si během sledování dost často vzpomínal. Pomalé budování atmosféry za pomocí přesvědčivého herectví mladé Olsenky (mnohem půvabnější než její vychrtlé sestry) a přirozené kamery a tíživých motivů. Šikovné prolínání přítomnosti a minulosti přenáší psychický rozklad hrdinky i na diváka. Celkový způsob narace je na debut dost odvážný a obdivuhodný, ale Durkin u mě selhává ve své nedoslovnosti a neschopnosti vyprávět ucelený příběh, který by aspon s náznakem katarze diváka zasáhnul a zavrtal se do jeho myšlenek a vzpomínek. MMMM je řemeslně perfektní film, ale k srdci mi také nedoputoval. Snad příště.

    • 22.1.2013  13:46
    Funny Games (1997)
    ****

    Funny games s divákem na hraně exploatace či counter-exploatace? Škoda, že po první neskutečně zábavné hodině tempo klesá.

    • 12.1.2013  14:40
    Let (2012)
    ***

    Zemeckis pro mě představuje vše, co na současném Hollywoodu nesnáším. Let měl amerického režiséra vrátit mezi elitu po ne zcela vydařeném motion capture období. Scéna s havárii je parádní, Goodman k popukání a Washington přesvědčivý, ale tím to končí. Zbytečně natahované, vedlejší příběh fetačky naprosto přebytečný, ale co by to bylo za film, kdyby tam nehrála zásadní roli z prstu vycucaná, nepropracovaná láska, že? Vyšetřovací proces mohl být poddán mnohem napínavěji, místo toho se nás Zemeckis snaží přesvědčit, že je jeho hrdina opravdu nenapravitelný do morku kostí nemocný alkoholik. Jenže to by nebyl Robert Zemeckis, aby v samém závěru nedošlo k morálnímu uvědomění a připomenutí skutečných, životních hodnot. A závěrečná scéna ve vězení se synem je snad zlý vtip. Mám pocit, že Zemeckis zaspal dobu a myšlenkově uvízl někdy v devadesátých letech.

    • 12.1.2013  14:29

    Trailer vypadal lákavě, ale nakonec převládá spíš trpké zklamání. Elizabeth Olsen je nádherná a na rozdíl od svých starších sester i schopná herečka. Radnorova inspirace tvorbou Woodyho Allena je očividná, a to především snímku Manhattan. Bohužel se Radnor po scénáristické stránce k Allenovi zatím ani nepřiblížil. Jeho hlavní postava – on sám je celý film podobně zmatená a nerozhodná jako jeho Ted Mosby v How I met your mother. Zajímavá, ale dle mého názoru ve výsledku negativní, je Radnorova snaha o věnování se většímu počtu vedlejších postav. Myslel jsem si, že bude pro film stěžejní romantická linie kolem Jesseho a mladé Zibby. Nikoliv. Radnor tak věnuje přehršle prostoru pro bývalého univerzitního profesora, který se nemůže vyrovnat s důchodem nebo mladého studenta, který trpí úzkostmi a několikrát se již ve škole zhroutil. Jesse (Radnor) tak symbolizuje jakéhosi rádce, který se snaží z pozice pozorovatele všem neštastníkům pomoct a poradit. Přitom právě jeho postava potřebuje rady více než kdokoli jiný. Jen pro příště radši ne od eko verze Zaca Effrona...

    • 5.1.2013  11:35
    Himizu (2011)
    ****

    Tak trochu jiný Sono. Tak trochu optimističtější Sono. V Himizu najdete explicitní násilí, expresivně vyjadřované emoce, zamilovanou dívku, která se uchýlí až téměř k submisivitě. Zkrátka motivy, které jsou v Sonově práci dost obvyklé. Jen závěr filmu funguje jako určitá óda na život a především lásku a přátelství. Jako by Sono promlouval k postiženým tsunami, že společnými silami veškeré trápení překonají a znovu se postaví na vlastní nohy. Pro fanoušky nihilistické Studené ryby a klubu sebevrahů bude Himizu nejspíš průměrným zklamáním.

    • 1.1.2013  15:27

    Inteligentní humor a invenční narativ. Kult.

    • 23.12.2012  10:20
    =3 (TV seriál) (2009)
    *****

    Jesus man!

    • 17.12.2012  18:03

    Takhle to dopadá, když si člověk stojící za literární předlohou rozhodne napsat scénář a film si ohlídat i jako režisér. Perks of Being a Wallflower využívají osvědčené motivy teen filmů (hlavní postava - looser, introvert, ovšem zde z celkem pochopitelných důvodů, touha být spisovatelem, učitel angličtiny jakožto velký sympaták (také nic nového pod sluncem), do toho opět přidaná všudypřítomná marihuana a homosexualita. První polovina skutečně spíš přidává na pocitu, že půjde o další dětinsky naivní film, který má dojmout, ale spíše otráví (častý problém podobných snímků), ale tentokrát se nejedná o stejný případ. Film stojí především na dvou pilířích, které jsou dle mého názoru klíčové pro úspěch jakéhokoliv filmu, a to scénáři a kvalitních hercích (zde obzvlášt mladých). Ezra Miller srší charismatem a sebevědomím a jsem si zatraceně jistý, že o sobě po skvělé, Měli bychom si promluvit o Kevinovi a ted Perks of Being a Wallflower, dá ještě hodně vědět. Skvělý hudební výběr a nádherný, skutečně nádherný, upřímný, citlivý a dojemný závěr. Romantický film pro náctileté s existencionálním a psychologickým přesahem, u kterého se nebudete cítit trapně. Existuje. Rozhodně stojí za zkouknutí!

    • 17.12.2012  17:33

    Rozdělení poctivé, ale mnohem "obyčejnější" knižní předlohy na tři části považuji za šílenou prasárnu. Příběh vycházející z klasického konceptu fantasy žánru alá Dračí doupě – skupina hrdinů na cestě za neznámým dobrodružstvím, kde na konci končí pohádkový poklad a drak roztažený na 166 minut a to je jen TŘETINA filmu! Film je překvapivě trapný, nevkusný, dětinsky odměřený až naivní. Freeman Bilba zahrál přesně a scéna s Glumem je asi to jediné, na co budu ve spojení s první částí vzpomínat. Nová Středozem je skrz na skrz prolezlá digitálem, který atmosféru ještě více zmenšuje. Rok 2012 pro mě zůstává na poli blockbusterů a velkofilmů zklamáním. Batman, Hobit, Prometheus...díky bohu za odpočinkové Avengers.

    • 2.12.2012  12:10

    V Bruggách mě bavili víc. Drželo se to v žánrových konvencích, šokovalo explicitním násilím, skvěle napsanými charaktery a podmanivostí Brugg, ale v Sedmi psychopatech se McDonagh už moc utrhl z řetězu. Chápu, že to někomu bude vyhovovat a chytrým využitím Farrela jako zprostředkovatele fiktivního i reálného příběhu snímku mu vše projde. První polovina je nadupaná a zábavná k prasknutí, Rockwell s Walkenem hláškují a Farrel předvádí své hysterické grimasy. Škoda, že se v druhé části zvážní. Jedna z nejlepších komedií roku s pořádnou dávkou originality, ale Bruggy zůstaly nepřekonány.

    • 2.12.2012  12:04
    Atlas mraků (2012)
    *****

    Komplexnost. Dokonalá celistvost. To byla první věc, která se mi ve spojitosti s Atlasem mraků vybavila hned po východu z kina. Když jsem v létě viděl 5-minutový trailer, byl jsem plný očekávání, ale zároven jsem se bál, že se film jako celek tvůrcům rozsype pod rukama. Ukočírovat šest příběhových linií není bezesporu žádná sranda. Ovšem triu Wachovski Tykwer se to podařilo, za což mají můj velký obdiv. Filmu by se dala vytknout věc, která platí prakticky u všech povídkových filmů, a to nevyváženost jednotlivých povídek – zde dějových rovin. Citlivá Tykwerova queer romance v kontrastu s až naivně pohádkovou sekvencí z post apokalyptické budoucnosti s Hanksem, který šílí ze svého pokřiveného svědomí napříč staletími. Nadruhou stranu mě asi nejvíce zaujal příběh s korejskou herečkou/fotografkou Du-na Bae, které v leckterém divákovi určitá dá vzpomenout na sci-fi klasiky Isaaca Asimova nebo zfilmovaný kousek Já robot. Trochu jsem se také obával složitosti a nepřístupnosti filmu širším masám, ale jsem toho názoru, že to musí pochopit (aspon v základech) snad každý divák, který bude po dobu 172 minut sledovat plátno. Druhá možná třetí projekce je u Atlasku mraků ovšem podmínkou. Během druhé projekce se více zaměřím na drobné detaily a propojenost postav napříč časovými sekvencemi. Doufám, že se ve svém plném hodnocení jen utvrdím. P.S.: Pokud bych měl porovnat příběhy natočené Tykwerem a Wachovskymi, asi u mě vyhrál Tykwer, ale to je jen moje mírná averze vůči science fiction. Film rozhodně doporučuji ke zhlédnutí. Přeci jen se jedná o jeden z nejzajímavějších počinů roku!

    • 29.11.2012  23:25
    Hnus (1965)
    ***

    Mně se ten film prostě nelíbil. V porovnání s Rosemary má dětátko to podle mého prohrává na všech frontách. Líbí se mi snaha o minimalistický horor s psychologickým přesahem, ale Deneuve není Farrow a atmosféra i příběh je v Hnusu taky slabší než v Rosemary. Škoda, že Polanski vygradovaný závěr děsivě prostříhal, myslím, že trochu delší záběry by v celkem povedeném závěru nebyly na škodu.

    • 28.11.2012  23:41

    První Ozu, výborný Ozu. Mohl to být dokonalý Ozu, nebýt zdlouhavého ale krásně upřímného závěru. Civilní, pravdivé, parádně vykreslené charaktery. Krásný film.

    • 25.11.2012  11:17

    Pomsta je v Korei očividně jedna ze stěžejních filmařských témat. Zaobíral se jí Kim ki-duk i Park a Ji-un Kim se ji pokusil ve 144 minutách definovat a ukázat nám její nejupřímnější a nejzvrácenější podobu. Film i přes dlouhou stopáž není nudný, Min-sik Choi v záporné roli exceluje a ačkoliv film místy působí až jako šílená cynická komedie, nikterak to nesnižuje výsledný dojem řemeslně excelentního a obsahově přinejmenším kontroverzního díla. Na celkem logickou pointu bychom sice nemuseli čekat dvě hodiny a půl, jenže když je to taková zábava :)

    • 25.11.2012  11:04
    Sinister (2012)
    *****

    Nepříjemná podívaná. Musím se přiznat, že jsem na film nešel střízlivý, a proto je můj výsledný dojem asi silně subjektivní, ale to nic nemění na tom, že jsem letos lepší horor zatím neviděl. Derrickson pomalu buduje atmosféru, nahrávky vražd ve spojení se zvráceným soundtrackem aspon mírně rozhodí i nejodolnějšího diváka. Od REC jsem neviděl horor, který by ve mně během projekce vzbudil snad všechny druhy strachu a hrůzy. Velká pecka! P.S.: SInister mi zanechal šrámy na duši.

    • 20.11.2012  22:30
    Cizinec (1946)
    *****

    Cizinec je skvělý noirový film nejen pro "hitcockovské" napěti, ale především pro poutavý až invenční vizuál, kterým se Welles stal bezesporu nesmrtelnou ikonou světové kinematografie. Přesvědčivé herectví jak E. Robinsona a pro něj typické role detektiva/komisaře, tak Orsona Wellese, který během filmu krásně ztvárnuje psychické hroucení a ztrátu půdy pod nohama v drobných mimikách a pohybech. Cizinec sice možná je v historickém kontextu lehce naivní, ale tomu neubírá na napínavosti ani v dnešní době.

    • 20.11.2012  22:16
    Hoši no koe (2002)
    ***

    Makota Shinkaie v současnosti považuji za jednoho z nejprogresivnějších a nejzajímavějších tvůrců současného anime. Přesto jeho rané dílko Hoshi no koe ještě nedosahuje kvalit pozdějších snímků jako například 5 centimetrů za sekundu. Během 25 minut rozehraje pro něj typickou neštastnou lovestory mladých pubescentů. Opět silný motiv zamilované bezmoci, osamělosti, další silný motiv je Shinkaiova slabost pro sci-fi prvky a vesmírný život celkově. Zde na tom založil celou zápletku a já to považuji za silné negativum filmu. Silně melancholické pasáže jsou najednou prokládány akčními pasážemi, které přes obdivuhodnou animaci většinou dost pokulhávají a aspon mně kazily celkový dojem z filmu. Případným zájemcům o tvorbu mladého režiséra bych spíš doporučil kouknout na již zmíněný 5 centimetrů za sekundu, kde Shinkai zdejší nedostatky vypiloval k dokonalosti.