Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Sci-Fi
  • Krimi
  • Komedie

Recenze (288)

plakát

John Wick (2014) 

Oceňuji pokus o přímočarou čistou akční jízdu, John tak kosí jednoho panáka za druhým a to v přímo nenasytné míře, z tohoto pohledu je to asi opravdu nejčistší akčňák poslední doby. Do první poloviny filmu bych neměl jedinou výtku, ale ve druhé polovině mě přišly všechny přestřelky jako opakování již viděného. Na konci člověku dojde jak trestuhodně jsou tam nevyužity postavy jako je Marcus (Dafoe) či Winston (McShane), což je vcelku škoda, protože dostat se trošku více do imaginárního světa těchto lidí, jejich kodexu o kterém se ve filmu lehce zmiňují by bylo docela zajímavé - raději bych sledoval tyto postavy než prefabrikovanou a nevýraznou Pekrinsovou. Suma sumárum dobrá akční žánrovka, ale první Taken to není. 65%

plakát

Dárce (2014) 

Podle mě ještě do jisté míry snesitelné, z oněch všech těchto už značně se přejídajících a zároveň stále stejných konstrukcí /kalkulů/ - tzn utopická společnost, nerozhodný ryzí teenager, láska jak z knihovny a podobný stále se opakující hovadiny. Není to tak neuvěřitelně stupidní, že to přechází do parodie sama sebe jako Hunger Games, není to ani pouze stupidita typu Divergenta či Twilight. Je to pouze sci-fi hopsačka, smíšená s romantickou udičkou, snažící se hrát na lidské emoce. Není to žádný zázrak, ale alespoň se poté necítíte duševně znásilněný jako u HG a podobných hnojů. Vůbec jsem nepochopil co a hlavně jak se stalo co se na konci stalo, ale to bych chtěl asi moc. 60%

plakát

Babadook (2014) 

Jelikož nejsem žádný velký fanda lekaček ani horrorů obecně, musím Babadookovi přiznat snahu o aspoň trochu jiný pohled na milionkrát přežvýkanou žvejkačku. Nebudete se tak moc bát, ale zato ucítíte značnou psychologickou masáž matky (skvěle zahranou Essie Davis mimochodem), neštěstí v manželství, ubíjející práce, místy šílené dítě, depresivní dům. Asi není žádná náhoda, že tento film režírovala žena. Nakonec za čtyři za výkon Essie Davis a vcelku zajímavý konec. 70%

plakát

Hobit: Bitva pěti armád (2014) 

Za prvé již předem varuji, že můj komentář bude vzhledem ke konečnému hodnocení vyznívat až dost negativně, ale bude to tím, že se zaměřím na věci, které mě nejvíce vadily či naopak nadchly, neobsahuje tedy všechny plusy čí mínusy. Jako velký fanoušek Tolkienova díla jsem až dosud, velkoryse toleroval Jacksonovo žonglování s filmovým dějem, vždy mě to přišlo osvěžující, vzhledem k filmovému ději ospravedlnitelné, je obrovská škoda, že se mu to v šestém (asi posledním) filmu příběhů ze Středozemě nepodařilo dodržet. Nemyslím tím např. Galadriel, její výskyt v Hobitovi ospravedlňuje jeden prostý fakt - a to je to, že Cate Blanchett má v tomto závěrečném díle jednoznačně nejlepší, nejemotivnější scénu z celého filmu. Opravdu si z jakéhokoliv předchozího dílu nepamatuji tak ikonickou scénu, kdy se střetně světlo s temnotou, kdy sledujeme křehkou, bosou, žářivě bílou Galadriel vcházet do naprosté temnoty oprýskané pevnosti, aby zachránila Gandalfa, po hříchu jedna z mála scén, která vám určitě zahrála na emoce. Nechal jsem si do finále také rozhodnutí, jak to bude s Tauriel a Kilim, i tam jsem schopen filmovou podobu akceptovat, protože dle mého názoru filmovému dění v konečném důsledku neubírá či nevadí, i když stejně jako s Galadriel to nemá s knížkou co dělat. Tak a teď co mě v posledním Hobitovi vadí hodně. Legolas - stejně jako u Tauriel jsem si nechal konečné rozhodnutí na finále, a jak se film ubíral čím dál více ke konci, Legolas tam měl stupidnější a přepálenou za druhou, s tím, že jeho působení ve filmu je totálně zbytečné a pouze mu ubližuje, ale kdyby toto bylo vše, asi bych PJ 5 hvězd stále dal. Ale teď se konečně dostáváme k momentu, kdy dle mého názoru PJ jednoznačně přestřelil jako nikdy předtím a to je totální výmaz, ignorace Medděda. Medděd jako postava, která v knižní podobě měla zásadní (možná i rozhodující) podíl v bitvě pěti armád, zachránce Thorina, ten který naprosto zadupal do země nejen normální skřety, ale samotného Bolga i s jeho tělesnou stráží, nehraje ve velkém finále žádnou roli. Sorry Petere, ale nahradit Medděda zbytečným Legolas, jehož samotná přítomnost ve filmu škodí, než že by pomáhala, je jednoznačné překročení hranice, za kterou jsi se dosud ještě dle mého názoru nedostal. Posledních pár postřehů. Trochu kroutím hlavou jak se všichni podivují nad temným někdy i záporným Thorinem. Thorin, sužován rodovým prokletím hraničícím s duševní nemocí, je naopak příklad postavy, která nakonec přeci jen vyhrála nad svým osudem, tzn postavu v konečném důsledku pozitivní, i když to byla tuhá bitva. Bilbo v podání Martina Freemana byl výborný tah, Bilbo mě přišel mnohem lepší než Frodo. Klasicky prodloužená verze asi nabídne lepší, ucelenější podívanou, ale pochybuji že bude obsahovat něco jako alternativní konec, kdy by měl Medděd roli, jakou by měl mít, takže to tentokrát na pětku asi nebude ani za nějakých 10 měsíců. 80%

plakát

Osmy (2014) (TV film) 

Trojan (klasicky) skvělý, téma které už pomalu musí lézt každému krkem (nebo jinými otvory), ale budiž. Problém vidím v tom, že pravděpodobně z toho důvodu, aby si autoři usnadnili práci, postavy se chovají ne moc inteligentně (hlavně ta Trojanova), ale hlavně mám z 82 minutové stopáže pocit, že je to celé strašně natahovaná nudle, kde se v podstatě děje strašně málo, což je zarážející. Na druhou stranu i přes značně klišoidní téma, je to stále vcelku koukatelné a TV produkci přeci jen lepší materiál než obvykle vídáme. 65%

plakát

Labyrint: Útěk (2014) 

O dvě třídy méně stupidní než Hunger Games, Divergent a podobné šílenosti. Tzn z perspektivy jednoho shlédnutí (víckrát asi takové filmy nikdo stejně nesleduje) v dostatečné míře dokoukatelné do konce. Dvě slušné scény s tím, že do úplného konce vlastně ani netušíte co se to tam děje, ale mám takový pocit, že je to tak lepší, než kdyby jste to chápat začali (alias Hunger Games - jakmile pochopíte o co tam jde, jdete do kolen). Pokud nechápete oněch 50%, tak si uvědomte, s čím se to na začátku porovnával :)

plakát

Noc patří nám (2007) 

Stará old-schoolvá police family story, s výborným Phoenixem, ano máte trochu pachuť, že jste to již několikrát viděli, ale stále v berné míře. Eva Mendes sexy milfka, ruská drogová mafie, konec osmdesátých let, tohle nemohlo dopadnout špatně. Až na úplný konec, který mi tam moc neseděl vše v pořádku. 75%

plakát

Nedej se! (1992) (pořad) 

Jeden z mála pořadů na ČT, u kterého máte pocit, že sledujete opravdu investigativní novinařinu aniž by tam bylo znát, že témata se vybírají tak, aby někoho neurazila. Spektrum témat od čistě regionálních až po ty celostátní. Ano, není to vždy trefa do černého, ale to je vcelku logické. 90%

plakát

Želvy Ninja (2014) 

U Ninja Želv po hříchu chybí lehkost a hravost (např. kterou jsme viděli u Strážců Galaxie), je to celé až neuvěřitelně strojené, samotní "želváci" se urputně snaží být cool, takže je to v konečném důsledku křečovité a předvídatelné, že by jeden brečel. O Megan Fox raději ani nemluvit, pokud neběhá většinu filmu v bikinách a v neustálém předklonu, nechápu význam jejího obsazení. Křečovitý humor, postavy až směšně šablonovité, mizerné hlášky okořeněné o samurajský výcvik a jednoho ochromovaného transformera, který je stejně nezajímavý jak zbytek filmu. Tento film patří do propadliště dějin. 15%

plakát

Interstellar (2014) 

Musím před Nolanem smeknout. Jako velký fanoušek žánru velice oceňuji, když se někdo odváží natočit, dnes již vcelku staromódní, klasické "dospělácké" sci-fi, které jde opravdu na dřeň. Chápu, že pro některé diváky můžou být věci jako relativní tok času vcelku matoucí, ale to je vcelku vedlejší. Nolan se naprostou většinu drží v rámci dnešní vědeckých poznatků (tam kde něco takového vůbec existuje) a ani v nejmenším mu nikdo nemůže vyčítat, že na úplném konci přeci jen pustil svoji představivost z uzdy, protože se tady bavíme o věcech, o kterých s nějakou dávkou jistoty dnes nikdo nic neví. Zpracování, efekty výborné - tam asi bez nějakého překvapení, ale věci jako samotné chování postav a chápání jejich činů je už něco úplně jiného. Musím říct, že jsem cítil někde na začátku poslední třetiny filmu mírný úpadek v tom, jak mě film držel, ale poté co jsem viděl konec jen suše konstatuji, že to byl chvilkový odpočinek na nabrání posledních sil na totálně zabijácký konec. Asi není náhoda, že film byl pro mě osobně emočně nejsilnější na samém konci, kde Nolan zabředl do (z pohledu znalostí dnešní vědy) naprosto neprozkoumané oblasti, celý film tam skvěle graduje až mě naskakovala husí kůže. V neposlední řadě hudba a Hanz Zimmer, samotného by mě zajímalo, jaké by to bylo, kdyby hudbu skládal někdo jiný, protože dle mého, je jeho hudební doprovod jednoduše geniální a v samotném závěru z vás opravdu ony emoce přímo tahá. 95%