Scalpelexis

[Shlédnuta 1 epizoda, first impressions] Hohó, tohle byla větší legrace, než jsem očekával! Představte si znuděného Jamese Bonda, který má neomezený kapitál ale velmi omezené empatické cítění. Upřímně, v reálném životě bych s takovým člověkem nikdy nevyšel, ale na anime obrazovce mu dám zelenou 24/7 a jen blbni! Daisukemu to totiž nejenže děsivě sekne (#nohomo), jeho porušování obecných pravidel vypadá elegantně a jednodušeji jak kouření doutníku. Nezmiňuji, že výtečný byl i výběr dabéra. Jeho sidekick mu bude hrát vyvažující morální protipól a věřím, že oba mají co vyprávět ze svých silně ovlivňujících minulostí. Vyjma fuj CGI auťáků to má i parádní audiovizuál, zvlášť hudba má opravdový šmrnc. Budu vzhlížet následující díly.

Komentář k 1. části: Nejde než jen kvitovat, že po takovém bomba nátěru, co jsme dostali po 2. a 3. sezoně, se dá předpokládat zpomalení a uklidnění. Jenže takhle jsem si to nepředstavoval. První půlka série je bezpečně nejhorší doposavadní části jinak výtečného anime. Kageyamův tréninkový kemp má něco málo do sebe (a je to dost dáno díky samotnému Kageyamovi) a nemusím být žádným prorokem, aby mi došlo, že všichni ti kandidáti do reprezentace jednou budou stát na druhé straně sítě, až se Karasuno bude prodírat dál turnaji. Vzpomeňmě si v čem je Haikyuu!! tak skvělé: V nejlepších partiích rozdává napětí, akci a i sem tam vtipné momentky. Jako kdyby se po těchto atributech v paralelní Hinatově lince úplně zaprášilo; on sám ani neprochází žádným dalším komplexnějším vývojem, prostě se na několik dílů úplně zastavil čas vyjma trpění Hinatovy otravnosti. V druhé polovině se díky Bohu vracíme do zápasového rytmu! Sem tam setnu ruku v pěst, sem tam se uchichtnu a to je, oč tu jde a co po Haikyuu!! chci. Graficky mi přišly předchozí série čistší a hravější, tu už cítím mírně odfláklé sekvence, ale nic, co by kazilo jinak dobrý dojem. Máme za sebou nejslabší sérii, ale příští slibuje pořádnou nápravu. 4*/ Komentář k 2. části: Už z toho mám číl dál rozpačitější pocity a přijde mi, že jsem dospěl do stádia, kdy mi Haikyuu!! nedokáže přinést jakýkoliv druh novoty. Neznamená to zákonitě něco negativního, nicméně nadšení, se kterým jsem hltal další a další díly předchozích sérií, je tatam. Nejenže očekávám, že hošani z Karasuna holt umí a pokud náhodou nevyhrají, tak odehrají minimálně vyrovnanou partii. Problém je, že se jedna z hlavních devíz seriálu proměnila v břemeno. Jak Haikyuu!! dokázalo citlivě a chválihodně vykreslovat i protihráče a téměř každému z nich dalo do vínku alespoň náznak unikátní duše, za tu dobu těch postav už se nám na place nashromáždilo až přespříliš a já ztrácím přirozený zájem sledovat minulost 3. náhradníka soupeře ve 2. kole. Bohužel, anime zuby nehty tvrdošijně lpí na plném představení všech charakterů a naneštěstí tak sadisticky činí přímo uprostřed zápasu. Nadržený divák po volejbalové akci musí svůj "orgasmus" bolestivě oddalovat až to začně být vyložene protivný, navíc přibylo i víc než zahodno nepohyblivých scén. Ke konci to dle zajetých šablon opět rozjedeme a rozpohybujeme, napětí ze hry se dá doslova krájet, jenže kvůli tomu rozporcovanému začátku jsem vůči Kageyamovi & Co. o něco více odtažitý, protože stále se věnujeme až moc pocitům soupeřů a tím si nedokážu užívat herní strasti a slasti našich srdečních šampionů naplno. I animačně to není ono: Tělesné proporce přestávají být proporční a naopak jsou mírně rozpláclejší, přičemž pro dobro seriálu nekomentuju ultimátní grafický fiasko 2. dílu. Celkově se nemůžu zbavit hodně nemastné pachutě a nenaplněné spokojenosti, která do téhle doby tato značka naopak garantovala. Uvidíme, jestli bude lépe. Slabší 4*

[Shlédnuta 1 epizoda, drop] That time I got reincarnated as a pervert furry. Anime o vražedných hrách jsou stále v módě a Gleipnir obsahuje podobné nelichotivé vlastnosti jako jiní předchůdci: Postavy méně sympatické co vosí hnízdo o složení nuzák a psychouš, které by nepřelstily nudlovou polévku. Autor mangy se hodně soustředí na uslintaný ženský fanservis (sebevražda s rozepnutou košilí?) a ono vůbec..měnit se v obrovského plyšáka s revolverem v kapse? He?

[First impressions] Po Vinlandu jsem se těšil na další anime zasazené do Evropy. Prostředím a hlavní hrdinkou nápodobné Akari v Arie, oproti zmiňované gondoliérce v neo-Benátkách se mladá Arte ve Florencii snaží obstát jako malířka v období, kdy dámám bylo dovolené se tomuto oboru věnovat maximálně jako forma kratochvíle. Mírný feministický podtón je pochopitelný, ale co mi vadí, jsou typické shounen prvky. Arte je sice mile zapálená a cílevědomá, ale chová se trochu jako šašek bez rozumné sebereflexe možných dopadů jejího rozhodnutí. Trochu se mi též nepozdávají typické japonské charakteristiky chování ve středověké Evropě typu klanění se s předpažením anebo frází: "Těším se, až budu moci s Vámi pracovat!". Doufal jsem v něco podobné Nodame Cantabile, protože Arte Nodame trochu připomíná, ale vypadá to, že se toto anime bude držet o něco více bezstarostné linky. Edit po závěrečném díle: Nejdřív se omlouvám Jeoffreymu, že jsem mu pokazil svým komentářem podívanou :-) Zhruba kolem poloviny jsem se smutně domníval, že Arte seberu ještě jednu hvězdu z hodnocení nejenom za nejapný pokus o romanci, opakující se vtípky na účet Artiny vyjukanosti ale hlavně za mermomocné válení se v tématu "Tisíc a jeden problém ženy v mužském světě". Rozumím tomu, v té době to měly ženy složité, nicméně divák minimálně očekává, že když už si děj tuto etickou otázku tak buduje a opečovává, tak ji využije k razantní smeči. Omyl. Arte nevyužije darovanou příležitost, aby prodala dámský důvtip či kreativitu k překonání onych překážek; naopak se tragikomicky vrátí zpátky k fundamentálnímu poznání: Buď prostě chlap. Naštěstí se do 2. poloviny Arte vzmátoří a i když se moc nevěnuje umění, začně servírovat relativně milé příběhy o mezilidských vztazích, kterým sic hodně chybí hloubky, ale dojmou (ty 10. díly bývají vždy nejlepší). V konečném důsledku se toho moc nestane; všechno je vlastně hezký, všichni jsou nakonec hodní a všichni v nejdůležitějších chvíli pochopí, co je správně. Na méně intelektuální oddech relativně dostatečné. Za 3*.

Za mě lepší, co první série. Obdrželi jsme důstojný nákres něčeho, co se dá nazvat "příběhem". Místo hurónské akce bez jakéhokoliv podkladu z 1. série jsme to obrátili naruby a dumali, dumali, vysvětlovali, spřádali sítě, šeptali a otírali prach z knih. To by můj požitek dohodlý s rozumem nikterak nekompromitovalo, kdyby to netrvalo až přespříliš dlouho a museli si tak chtě nechtě "užít" úmornost dětinského pošťuchování Alucarda s Belmontem a Draculův utrápený smutek skloubený s nerozhodností. Ono to dohromady všechno do sebe zapadá a dává smysl, ne že ne, ale nabyl jsem dojmu, že od 2. dílu naprosto přesně vím, jak to dopadne a co se jak odehraje. Nastiněné předzvěsty zkulminují ve výborném, akčně-spektáklovském předposledním díle, zrealizují naše vlhké sny a splní vytoužená očekávání. Mlátičky v Castlevanii jsou TOP: Choreografie je nesmírně kreativní, scénář srší nápady jak využít schopnosti hrdinů i padouchů a celé je to zabalené v exkluzivní grafice. Dojem notně strhává zbytečnostma přeplněný poslední díl, kdy jsem si pokládal na mysl jasně vystupující otázky typu: "Co? Další série? Vždyť je hotovo?". Hlavní trojlístek jsem si velmi oblíbil, v čele s příjemně sympatickou Syphou a oproti jedničce méně ospalým Belmontem. Celkově to tak slavný není, dobré pasáže střídají špatné, akce je méně než bychom chtěli a žvání se moc i na Babiše. "Why can't I talk to him?" "Because everyone you meet you either kill, fuck or make a boat out of them."

Boha jeho, tohle bylo strašný. Očekávání bylo ultra nízké, ale tohle předčilo úplně vše. Je to vlastně nejbídnější variace na harlequinnovskýho Shreka: princeznu chce každý, ale pravá láska čeká u nasvaleného psa ze zašpiněné uličky, který ji má k ním odvést (což se vlastně k uklízečce toalet hodí) a ta postupem času (vlastně i dost rychle) zjistí, že není 100 lidí v konzervě, co se třpytí, a že je pořádně nadržená. Scénář je z říše nejpekelněších představ, co jde mít a vůbec nepobírám, že tato dvojice mohla někdy vytvořit něco jako je legendární Matrix. Herci evidentně trpí, když musí ze sebe soukat ultimátní hlášky typu: "Ty to nechápeš, než k lidem mám genově blíž k psům" - "Ale já miluju psy!". A trpěl jsem s nima, bolestně se na podlaze svíjel, já jsem prosil! I kdybych měl pokojíček celý růžovoučký, ukládal si všechna Bravíčka z dob pubertálních a přemýšlel o operaci rtů, tak bych tuhle "romanci" nemohl rozdýchat bez pomocných přístrojů. Kdybych vypnul zvuk, tak nabydu dojmu, že je to taková bombastická, akčnější fashion arena pro Milu Kunis, pokud přežijete sledováního jejího kyselého ksichtu. Já si jdu zrestartovat mozek, polít se kapalným kyslíkem a papá, snad navždy.

[Shlédnuto 19 epizod, drop] Tu, když jsem se posledních pár dní nudil, mě přepadla nostalgie z mládí na Pokémony a jelikož na Netflixu v rámci této frančízi není moc velký výběr, tak jsem si na pozadí při domácích prací pustil poslední mutaci. Uf, jedním slovem, katastrofa. Jestli Pokemoni měli aspoň nějaký směr a příběh (sbírání odznaků, liga..), tak tu si náš nestárnoucí panic mládenec Ash beskrupulózně válí šunky. Všechno je totiž skvělé, úžasné, fantastické, výborné, problémy neexistují, Pikachu tupě mimikuje jeho reakce, pohyby a činnosti a noví Pokémoni už designově vypadají jak malůvky batolete. Nazvat Naruta filleriádou je v zrcadle téhle série urážkou a graficky je to jednoduše hnus, s dovolením. Věnovat tomu pozornost mi přijde nadlidské, užít si to ještě více. Pryč odsud.

Skrytý šperk v pískách aktuální anime sezóny, který stylem zdaleka není pro každého a tak nejspíš nedojde k docenění, které si zaslouží. In/Spectre je pekelně ukecaná show točící supernatural žánr na nejvyšší obrátky, který já osobně tak zbožňuju, připomínajíc Bakemonogatari či spíš Bunny Senpai (Náhoda, že mix příjmení obou postav odsud dává příjmení hlavní postavy zde?); jen to od prvně jmenovaného nezachází k takovým extrémům v "divnosti" a grafice, ale zase je to temnější co druhý případ. Mile neortodoxní je design jednonohé a jednooké postavy démonní detektivky Kotoko, které bych nevěřil ani slovo a přitom zároveň shltl všechny lži i s navijákem. K vyřešení astrálního případu je třeba ho vždy plně pochopit a najít nejlepší řešení, čemuž se seriál věnuje s ústavičnou intenzitou, a tak k jakékoliv akci či naznačené (mírně stalking) Gosickové romantické lince není mnoho prostoru. Do poloviny anime mi to osobně nevadilo, protože ústřední trojlístek (spíš dvojlístek, protože hlavní mužské postavě silně chybí charakterizace, aby aspoň trochu zaujala) je dostatečně důvtipný a hlavně chytrý, dopomáhající k značně vítané nepředvídavosti děje. Není to typická "zábava", kterou byste si v anime představili; nenajdete zde mnoho vtípků ani moc ecchi prvků (krom prsaté ocelářky, asi z Třince). Bohužel, od cca 6. dílu, kdy docházíme k seznání, že onen jeden případ se natáhne až do konce, seriál ztrácí tah a masochisticky se utápí ve své cestě k dokonalému vyprávění. Nefalšovaně jsem se nudil a ztrácel jakoukoliv pozornost; jen jsem se modlil, aby to skončilo. Případ buď měl dostat přestávku jako mají hodiny přednášek mezi sebou anebo to ukončit dříve, i když by to pozbylo trochu hloubky. Milá poslední epizoda vše vrací do šarmantních kolejí interpersonalních vztahů postav, ale těžko vynahradí onu mírnou kyselost z předcházejícího těžce přetaženého představení. Ocením velice dobrý vizuál od Brain's Base a ED jsem si úplně zamiloval. Dám tomu těsných 4* jen kvůli tomu, že tento materál má na víc a moc doufám v další sérii.

[Shlédnuty 3 epizody, drop] Anime se skrz různé kličky, oblouky, salta anebo tichá našlapování snaží dostat perverznosti, která by byla na úrovni "přijatelná". Tenhle balíček je maskovaný zdůvodněním, že hlavní hrdinové jsou bordel-recenzenti se srdcem na dlani a stožárem v poklopci, připraveni na vše. Hentai? Ále kdé žé, vždyť si tu děláme jen očividnou prču, nebereme nic vážně a snažíme se rozdávat vtípky na potkání (Piccolo-wanabee hláška sedla, uznávám)! Pro někoho tyto výmluvy fungují, ale asi jsem vnitřně stále dosatetčně korektní (někteří by to nazvali jako "upjatý", "úzkoprsý", možná "srab") a při smyslech, abych se tím nenechal napálit. První dva díly tančily na hraně a spíš laškovně pomrkávaly, možná Vám vlepily vlhčí polibek na tvář, ale třetí už na to doslova jebe. Chápu, že mnoho anime fandů má ve své mentální skříňce spoustu skrytě vilných představ a v tomto Ishuzoku Reviewers zabodují naplno: Klepeta, klobásy, chapadla, chlupáči, ocasy, stačí jen říct. V mých očích už je to víc hentai jak anime.

Hodně a hlavně spokojeně jsem si mručel, když jsem se dozvěděl, že bude i 3. série. Tento svět, jeho zákony, pravidla, životní styl a mírná asociovaná depka má co nabídnout a dle mě z toho stále jde ždímat dobrou zábavu, pokud se toho chopí zručné pracky. A i když mám Akane rád, nevadilo mi, že byla odstrčena stranou a věnovali jsme se novým inspektorům, protože začátek byl zatraceně slibný. Detektivní aura kam pohledneš; nějaká ta smrt (samozřejmě), pochybnosti nad systémem, nedokonalosti hlavních hrdinů? Ideální odpich k 5. rychlosti. Přivítal jsem i dvojnásobnou délku epizod a kvalita vizuálu byla chvalitebná. První díry v omítce vyplavou po 5. dílu, kdy žjištujete, že děj se ne a ne nasytit a přikládá si další a další linky, přičemž kriticky neřeší ty dopasavadní. Divák poté není překvapený, že do konce se nestihně nic vyřešit, otazníků je ve vzduchu víc než oblaků za bouře a výsledný dojem hodně zkysne. Otázka imigrace je sice citlivě aktuální, ale zde mírně otravná a co příběhu nejvíc ubližuje je zvláštní, vše usnadňující schopnost jedné z hlavních postav, která je jak osina v zadku detektivního žánru. Přes otevřený konec jsem si návrat do Psycho-Passu užil: Dominatorky jsou stále neskutečně sexy, souboje jsou prima, atmosféra hutná a camea starších postav zabrnkají na nostalgickou strunu u srdce.