Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (672)

plakát

Gakusen toši Asterisk (2015) (seriál) 

Snůška nejgeneričtějšího klišé v rámci žánru harem battle shounenu ze střední. Výčet charakteristik hlavních postav jsou nejnerůznorodější zfanservisovaný archetypy typu OP všeuměl, tsundera (kupodivu držící se dost při zemi, za to palec), plochá a vnadná lolitka, vše podtržené ještě o znatelně víc napumpovanější ara-ara škádličku. Až na několik posledních dílů je děj lineárnější než "2+2=4" příklad: Souboje, další souboje ověnčené blboidně pojmenovanými speciálními schopnostmi, budování neustále červenajícího se harému, bazénkový fillerísek následovaný předlouhým a docela nezáživným turnajem plný nudných protivníků, které nestojí vůbec za řeč; jen by neustále chválili hlavního hrdinu, když dokáže pohnout zadkem. Závěrečný mírně politický arc do toho hodí vítané vidle a snaží se z doposud nulově vybudovaného základu něco postavit, jenže k čemu? Dílů na to bylo málo a další série neexistuje. Bohužel na pohled to ani nevypadá nikterak světoborně. Na spaní s vypnutým zvukem ideální zívací zaříkávačka. Slabé 2*

plakát

Sword Art Online - Season 2 (2014) (série) 

Přebroděno a neotáčím se zpět. Mírná znouzectnost mi vnukla hloupý nápad, abych tu díru mezi SAO I a Alicization překlenul; věděl jsem, že tragičtější nápad by pouze bylo dojetí (na invalidním vozíku) Alicizace, ale mávnul jsem rukou a vnitřne se obrnil betonem, trpělivostí a mizivým očekváním. Vleklo se to jak fronta u jediné otevřené pokladny v supermarketu při Black Friday slevové sezoně, nicméně dejme tomu, že první půlka za to mohla znatelně méně, přesto jsem si perfektně procvičil italská gesta a velmi vehementní krčení ramen podpořené nechtěnými pokusy ukroucení si hlavy. Samopaly místo mečů? Ok! Sinon místo Asuny? Beze všeho. Kirito..jóó, Kirito, tak uka, co nám předvedeš. Takže vzhledově holka? Nerozumím důvodu, eh, fajn. Počkat, on se poprvé naloguje do nové hry, hned potká hlavní hrdinku po dvou krocích a vyhraje soutež, kterou nikdo nikdy nevyhrál? Jo, to je takový ten "zábavný" zlatý standard glorifikace této postavy. Moment, on si musí vytrucovat meč a být tak jediným, který ho zvládne v této hře užívat? Jo on je s ním při druhém lognutí najednou i nejlepší ve celé hře? Samozřejmě, že se vůbec ještě divím. Aspoň, že tento arc byl relativně akční a Jedi Kirito se mohl postavit kvalitativně eF-kovému Darth Vaderovi, protože zbytek byl promořen uspávající nalejvárnou povídaček hlavních dobráků o traumatech menších či ještě menších, to vše při frekventovaným dokumentováním Sinoniných rozevřených trenclí. Je to prosté: Jakmile se v něčem čím dál delší dobu patláte, tak mysl diváka automaticky ponižuje onen problém na čím dal patetičtější úroveň, i když sám o sobě měl solidní počáteční váhu a smysl. Ukončit 1. arc závěrem, který totálně vykradá sérii první, a pod taktovkou Sherlocka Kirita, který cucal řešení ze všech 4 palců jak o život, nechal bych hodnocení u slabého průměru. Pověsti praví, že 2. půle SAO shodí všechno až do nejprašivějšího suterénu a zde se toto pravidlo opět potvrdilo. Komické mi na tom celé přijde, že už i tak pekelně natažená neúspěšná citová vyděračka ala Maeda nešla natáhnout natolik, aby zavatovala zbytek epizod a proto jsme jako záplatu za trest dostali naprosto nic nepřinášející filerové máchání mečíků na záchranu komářích slonů. Stále peskuju, že by se to obrovské téma reálného života vs virtuální realita mohlo lépe využít; však SAO na to mělo takovou tunu příležitostí! Místo toho se musíme uspokojit s poselstvím dětí vůči rodičům, že být totální online závislák je vlastně potřebné a velmi užitečné. Jak jsem zmiňoval, očekávání vysoká nebyla, ale doteď nedokážu přijít, co je na tomhle anime tak výtečného. Dám ještě šanci Progressive? Slabé 2*

plakát

Vivy: Fluorite eye's song - Ensemble for Polaris: Watašitači no Jakusoku (2021) (epizoda) 

Umně zrežírovaná epizoda. Úvodní nemožně pochopitelná scénka mě nechala tápat (přitom zpětně je to přijěmný filozofický výtah do reverse-terminátora), ale postupný eskalační flow skrz sci-fi žánr k ačnímu finále bylo výtečné; taková demoverze Nolana. Rozezlená androidka, která by chtěla dělat z ostatních kalkulačky, měla příjemně elektrifikovaný hlas a k dokonalému hodnocení mě málem vytáhl fantastický a emotivní audiovizuální závěr. Píseň Ensemble for Polaris byla nádherná. Edit: A víte co, já tomu těch 5 dám. Výkladní anime epizoda.

plakát

86 - Supiaheddo (2021) (epizoda) 

Drobné zhoršení. První akční představení, jak si to plíživý mechové rozdávají mezi rozvalinami města, mělo grády a Sawano si tyhle momenty hudebně užívá. Jen ten přechod do školní přednášky vrzal hůř jak nenamazaná vrata. Pozornějšího okamžitě napadne, že seriál nám musí představit kolizi a ideologii obou světů, podat drobnou výpravu do geografické minulosti jeviště a to v rámci smysluplnosti bylo jednoduše nesmyslné, skoro až trapné. To by hlavní dámský žokej musel znát svou stáj inside-out a to skrze hloupé naznačení nočních chatovacích avantýr má daleko k přesvědčivému způsobu podání.

plakát

Bišónen tanteidan - Kimi dake ni hikari kagajaku ankokusei - Sono 1 (2021) (epizoda) 

Neskutečně jsem se těšil na znovu spojené trio Shinbo + nisioisin + Shaft! A krásní detektivové nezklamali v nejmenším. Milovníci Monogatari slastně vzdychali již od úvodních vteřin a posměvačná teze "You can't defend anything if you're dead" je pro Nisia typičtější co gyros pro Řeky. Shinbo se vrátil ke geometricky úsporné animaci, jenže Shaft pozvedl laťku ještě o úroveň výš. Scénerie jsou nádherné, zoomy do očí rezonují krásu hvězd a já věděl, že jsem doma. Jsem zvědavý, co se mnou udělá reverse harém a přesunutí role vypravěče na dámu; Bishounen Tanteidan víc než připomíná shafťacký pokus Ouranu (stejně jako Haruhi, i zde hlavní hrdinku mluví i Maaya Sakamoto) a za takovou perspektivu bych platil zlatem.

plakát

DOTA: Dračí krev (2021) (seriál) 

[1. série] Rozhodně zábavnější a lepší, než jsem čekal, protože jsem neměl o korejském studiu Mir zrovna vysoké mínění. Když k tomu přidám, že jsem o světě Doty věděl jen něco málo z mého kdysi dávného hrání cca 15 let zpátky (tzn. nic) a 8 dílů mi tento svět mělo uspokojivě přiblížit, čekal jsem plochou rubárnu s množstvím mrkaček vůči pařanům. Nedočkal jsem se odfláklého vysvětlení původu postav/světa, ba si užíval elegantnější křížení dějových linií v čele se sympatickými hlavními charaktery. Osobně mi nepřišlo, že by se tvrdošíjně lpělo na satisfakci gamerů: Dobře vypadající a efektní akce bylo tak akorát, naopak mi mnohé úmysly a rozhodnutí přišly dosti lidské a logické, což je na fantasy počin i neobvyklejší; postavám jsem upřímně fandil. Na druhou stranu přidanou nadstavbu jsem nenašel; nic, co by mě jakkoliv ohromilo, zvedlo ze židle a vyložene nechalo slintat o pokračování. Uteklo to každopádně svižně (rychleji, co zmiňovaná a podobná Castlevania), bezbolestně a neurazilo mě to v nejmenším. Lepší 3*

plakát

Fumecu no anata e - Saigo no Hitori (2021) (epizoda) 

Komorně melancholické SoL dobrodružství jedné bytosti. Lidi budou tento díl nadhodnocovat za dojemné momentky, což chápu, na druhou stranu to tlačilo pilu až moc, i když se to snažilo maskovat spoustou úsměvů. Citlivá hudba, potěšil Tsudův narativ. Těším se víc na další díly.

plakát

Muž v domácnosti (2021) (seriál) 

Díly 1-5: Relativní zklamání. Velmi očekávána adaptace populární mangy obdržela bohužel velmi ne-anime podobu. Již od prvních minut diváka uhodí totální statičnost a nepohyblivost obrázků, jako kdyby před Váma někdo listoval mangou, přitom ji četl a doplnil hudbou. Nemám nic proti takovým úsekům jako doplněk nebo dekoraci k důležitějším momentům nebo podtržením vtípků, ale udělat z toho hodinovou slideshow je silný provar. Obstojně to vynahrazují gagy zaměřené na neochvějný a rezolutní status minulosti hlavní postavy spojené s jejím aktuálně znatelně pacifističtějším přístupem v domácnosti (mise vysavač, 1 vs 0 lajků a vůbec celé instagramování). Krátké 3 minutové a nenavazující sketche rychle odsýpají, takže seriál poslouží jako jednohubka již k podávanému dezertu, ale víc neočekávejte. Palec za snaživého Kenjira Tsudu v hlavní roli, i když mi přišlo, že to z jeho strany bylo místy dosti upocený, aby celou show utáhl na bedrech úplně sám. Slabé 3* Díly 6-10: Seriál pokračuje v nastaveném trendu z předchozích dílů. Kombinace za normálních okolností klidné domácí práce s agresivním náhledem ex-yakuzáka stále kouzlí úsměvy, ale už ta kadence kvalitních gagů přeci jen mírně upadá. Pořád mě baví narážky na instagram, "Ceiling led lights attack!", "How dare you underestimate the function of 100 yen shops?!", "Tapioca ganged on me, that is some heavy shit" a podobné hlody jsou k popukání. Tsuda je Bůh. Bohužel animace je snad čím dál více statická. Slabé 3* přetrvávají.

plakát

Gekijouban Fate/Stay Night: Heaven's Feel III. Spring Song (2020) 

Nic nečekaného se nestalo. Stejně jak v předchozích 2 dílech k plné spokojenosti forma zdecimovala obsah a Ufotable vyždímal vše ze svého umu, aby nám naservíroval jednu poslední světelnou show a barevnou extravangci z Fate/Stay Night univerza. Desetiminutový souboj servantů je pastva jak pro oči tak pro uši, nářez, který sice s fyzikou má pramálo společného, ale koho tohle zajímá? Jsou tituly, který si speciálně uschovávám, abych si je mohl dokola pouštět v nejvyšší možné kvalitě na co největší obrazovce a Spring Song mezi ně 100% patří. Neokrádejte své emoce zbytečně o takový zážitek pozorováním horší kopie. Děj posledního dílu je pospolitější oproti Lost Butterfly, i když stále poměrně málo smysluplný a naopak ironicky funguje jako výplň a pauza mezi dalšími vizuálními orgiemi. Uspokojivého vysvětlení se nedočkáme, přebobtnává to deus ex machinou, ale Shirou je aspoň znatelně svěřepejší a odhodlanější co jeho alter ega z jiných známých linií (i oproti minulému dílu) a posedlá Sakura je za prvné snesitelnější a za druhé tu překvapivě tolik prostoru nedostala. Už kvůli příběhu u mě vyhrál 1. film, ale jak bylo řečeno, kvůli tomu jsem tuto trilogii nesledoval a stejně jsem odešel potěšen.

plakát

Kaifuku džucuši no jarinaoši (2021) (seriál) odpad!

[Shlédnuty 2 díly + několik útržků z dalších dílů, drop] A je to tu. Pravidelný divák anime tvorby posledních let si musel nepochybně všimnout tichého vkrádání hentai tématiky i do světa regulérních sezónních show. Přilívalo se postupně, jako kdyby se zkoušela tolerance audience a marketingově se testovaly vody, kde až se zvedne nějaká vlna nevole v touze ukončení tohoto perverzního tažení z dob Rape wars - a pokud vůbec se někdy dostaví. Jestli jste sadističtější nátury a užíváte si tento styl v lechtivějších tématikách, dobro došli, vítajte, jste na správné adrese! Redo of a Healer je totiž nefalšovaný edgy hentai se vším všudy, bez jakéhokoliv možného protiargumentu. Dokážu si představit názor, že ona celá sexuální tématika je zdůvodněná způsobem odhodlání, agresivitou a touhou po pomstě hlavní postavy. Třeba to tak v předloze i je, ale ani náhodou na tomto rozpohybovaném plátně. Ať se stane cokoliv, i kdyby tamější svět měl za pár vteřin rozplácnout meteorit, tak díl co díl nebylo záhadně možné vynechat aspoň nějakou scénu Keyaruova nenasytného a explicitního ukájení se na účet okolních slečen. Přijde mi zhola zbytečné dodávat a potvrzovat absenci podstaty hlavního tématu spravedlivého revanšu: Kayaruovi jednou vykonaná perverzní pomsta velmi brzo nestačila a jeho nekonečný mindrák z doby dřívější zmaximalizoval jeho "ctnosti" na úrovně nejvyšší tak, že se ji rozhodl provozovat na těchto postižených osobách neustále a oplzle dokola. Autorovi byla nějaká hlubší myšlenka absolutně šumák; budiž důkazem i fantastická hloubka kreativity nad nulovým vymýšlením schopností a čar hlavní postavy. Stačí jedno dementní "hýl" (proč pořád volá zrovna tohoto ptáka?) a měl z Big Macu kaviár. "Hýl" - namaloval Monu Lisu. "Hýl" - a stal by se klidně tím blbým hýlem. Děj se bezostyšně snaží totálně pokřivený charakter celé show napravovat rádoby filosofickým a vteřinama humanistickým projevem Keyarua vůči svému lobotomizovanému harému a neexistujícímu cíli jeho cesty. Pokud to bylo myšleno upřímně, tak je to smutné a pokud to je jen výstřelek, pak je to patetické; vždyť všechny postavy jsou úplně prázdné a vymleté! Tragikomický je, že Redo of a Healer vyšel i v hodně cenzurované verzi, ale pokud jste to dočetli až sem, snadno jste pochopili, že tím ztrácíte vždy několik minut v každém díle hleděním do blba (čti krb, podlaha, stůl) a že se tak ze sprosté nicoty stává pouze nicota. Ono né, že by ten slušnější zbytek za něco stál. Za mě tedy není nic vhodnějšího, než si zahlásit onen "hýl" a smazat tento odpad z jakýchkoliv zápisků a vzpomínek.