castor

castor

Michal Kočí

okres Žďár nad Sázavou
..úspěšně proplouvám..

113 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 36 71 106 141
    • 22.1.2018  17:45
    Pasažéři (2016)
    ****

    S blížícím se koncem jsem nevěřil tomu, že Jennifer Lawrence odehraje finále v té mikině. Samozřejmě ji sundala. Ale k důležitějším věcem: zatímco hudební skladatel, architekti nebo výtvarníci předvedli poměrně suverénní práci, hošan ze severu Morten Tyldum se moc nepředvedl. Klouže po povrchu, je uhlazený, nemá žádné velké ambice, až příliš se přizpůsobuje rodinnému publiku. Vesmírná loď veze vzorek obyvatelstva na vzdálený svět, který má osídlit. Jsou ve stavu hibernace, aby 120 let dlouhý let přežili. Technika však není neomylná a jeden smolař se probere. Konce letu se rozhodně nedožije. Co teď? Samotář uprostřed chladných počítačových systémů? Řešením je pohledná spisovatelka, která má zatraceně zajímavé plavky. Chris Pratt není žádný charakterní herec, víc si z dané nezáviděníhodné situace logicky krade Lawrence. Povinné akční finále je místy docela křečí, vizuálně je nicméně vše téměř v pořádku. Když se hlavní hrdinka nemůže vymanit ze spárů vznášející se vodní koule, je to radost. A u Michaela Sheena si každý vzpomene na barmana z Osvícení. Každopádně to není žádné těžké sci-fi, škoda, že Tyldum nepředvedl nějakou syrovou nebo cynickou scénu á la Lovci hlav. Tehdy měl koule. Šanci mu nicméně dám a ty čtyři dietní hvězdy udělím.

    • 21.1.2018  14:42
    8 žen (2002)
    ****

    Provokativní, svěží a hravé. Vánoce, francouzský venkov, buržoazní dům, osmička žen a pán domu s kudlou v zádech. A spousta rodinných kostlivců k tomu. François Ozon látku nebere smrtelně vážně, ale předkládá ji s elegancí a vytříbeným stylem, svou osmičku nabízí z přesně typizovaných postav. Pěvecké mezihry jsou fajn, herecké výkony pak bez výjimek bezchybné – o jedno velké jeviště se neperou, ale dělí. Milé detektivní setkání, které funguje i po letech.

    • 19.1.2018  13:08

    Tvůrci přímočaře představují klišovitý příběh, jenže o ten vůbec nejde. Takže divák ať raději nepřemýšlí nebo nezapojuje logiku. Jde o drcení a lámání končetin a o nostalgii při pohledu na dnes zadýchaného bitkaře. Jeden z jeho posledních kousků, který si u nás našel cestu do kin.

    • 17.1.2018  16:22
    The 75th Golden Globe Awards (TV pořad) (2018)
    ***

    Kauza Harveyho Weinsteina podpořená nebývalou otevřeností na sociálních sítích spustila vlnu, která nemá obdoby. A asi nikdo nemohl čekat, že se zásadně neprojeví i na udělování prestižních cen, jakými Glóby bezesporu jsou. Vybublalo téma, o kterém se dosud v takto velké míře nemluvilo, co všechno (vyhroceného, hysterického) to přineslo, raději nebudu komentovat. Muži se každopádně na červeném koberci museli cítit hodně nepatřičně. Aktivistické volání ještě posílila Oprah Winfrey, která přidala i rasové téma. Ta ženská je fenomén. Všichni mlčí a hltají, co říká. Ona černá byla pro někoho prázdným gestem, každopádně se nabízí otázka, proč měly mnohé ženy tak výrazně odvážné šaty. Ale to je asi na jinou diskusi. Nicméně ty, jež zajímali vítězové, museli potěšit herecké ceny pro Tři billboardy a pro Sedmikrásky (ač se přítomné herečky chovaly až hystericky). Holt máme za sebou ženské období, takže musely vyhrát ženské příběhy. Guillermo del Toro si sošku dle mého nezasloužil, Kirk Douglas byl milým zpestřením. A když připomenu, že jsem kromě diváka i muž, tak cenou ověnčená Rachel Brosnahan byla moc milá, Alicia Vikander k sežrání, výstřih Kate Hudson zrovna tak. Pro mě vždy moc příjemné setkání s těmi, které má filmový fanoušek tolik rád.

    • 16.1.2018  14:26
    Chyťte ho! (1995)
    ***

    Mafián John Travolta možná válí, ale zbytek téhle černé komedie postrádá tah na bránu i sílu dílčích point. Maká coby výběrčí pro velké šéfy, jenomže miluje film a je rád, že se díky novému kšeftu dostává do Los Angeles. Rozjede se tak řada událostí, ve kterých jde o velké peníze. I o život. Je to košaté, je to ukecané, ale nemá to šťávu. Vím, že literární předloha nebyla žádnou knížečkou o třiceti stranách, ovšem je toho moc a chybí tomu konzistentnější tvar. Neseděla mi atmosféra, nevnímal jsem emoce. Jen se kapánek nudil a nejednou sledoval hodinky. Ještěže látka alespoň přilákala řadu velkých hereckých jmen.

    • 15.1.2018  16:49
    Tvář vody (2017)
    ***

    Ajaj. Co si budeme nalhávat, Guillermo del Toro poslední kousky Purpurový vrch a Pacific Rim hodně neukočíroval, zajímavý rozhodně nebyl ani se scénáristickým snažením u Hobita. Tentokrát možná šikovně balancuje víc rovin, pořád je to ovšem ohraná variace na to, jak jedna nepolíbená outsiderka ke štěstí/lásce přišla. Zlo i dobro jsou jasně vymezené, ostatně tak to v pohádkách bývá. Emoce ke mně nějak nedošplouchaly, citové sbližování je odfláknuté, tak rychlé vzplanutí by vyděsilo i samotného vodního chlapíka. Mexický tvůrce nicméně potěší svou typickou stylizací, kdy znovu předkládá řadu vymazlených detailů, citlivě přistupuje ke svéráznému příběhu, skládá poctu brakovým hororům, melodramatům a muzikálům minulých dekád, ovšem ač jeho látka v sobě lásku k filmové minulosti nezapře, pořád se toho ke mně dostalo hrozně málo. Herecké výkony jsou dobré, ale na nějaké nominace to určitě nevidím (náležitě slizký Michael Shannon paradoxně chybí, ale proboha, za další vedlejší role?!). Dietní tři hvězdy. Faunův labyrint byl někde úplně jinde.

    • 14.1.2018  15:28
    Jigsaw (2017)
    ***

    Jednička byla fajn mixem režijní invence a násilí. Pak to šlo z kopce. Na dalších pokračováních bylo vidět, jak moc se na nich spěchalo, jak moc šlo zejména o komerční cíle. Nervní atmosféra byla pryč, neotřelé nápady zrovna tak. A o invenci jednotlivých úmrtí se snad ani nemá smysl bavit. Uběhlo hodně vody a po osmé se vracíme na scénu. John Kramer, který má být roky po smrti, chce přiznání, potom to možná bude méně bolet. Herci nejsou vůbec zlí, maskéři se znovu výborně vyřádili, ovšem samotné mordy jsou originální asi jako zábavné pořady na komerčních televizích. Ač některé jsou promyšlené, to bych jim zase křivdil. Samotný pokus o něco, co by mělo něčím chytrým překonat předešlé díly, nevychází. Je to překombinované a nikterak nápadité. Každopádně jsem se i díky atmosférické kameře nenudil.

    • 12.1.2018  11:40

    Stephen King byl vždy fenomén, což ovšem přináší i mnohá rizika. Třeba to, že se na jeho slavných dílech chtějí ve světě filmu přiživit i tací, jenž zrovna nepatří mezi uznávané filmaře typu Brian De Palma nebo Frank Darabont. Lawrence Kasdan je samozřejmě pojem, jenže.. Pavučina snů je zdá se dějově komplikovaná i směsí několika žánrů. Kámoši se roky scházejí v lovecké chatě, jenže tentokrát se střetnou i s mimozemskou invazí. Došlo k vypuštění několika motivů a zůstaly hlavně ty efektní, má to nicméně příjemně napjatou atmosféru, dobré herecké výkony a i vizuální stránka mě (místy) bavila. A taky to docela odsýpalo.

    • 11.1.2018  22:09

    Velká legenda, velký příběh. A ryzí hollywoodské zpracování. Ač tedy tvůrci občas seberou odvahu a ukáží nějaký ten syrovější/ošklivější obraz tehdejší doby, ve které se ten, který bohatým bral a chudým dával, dostává z muslimského zajetí až do sherwoodského lesa. Na jedné straně notoricky hamižný šerif z Nottinghamu, čarodějnické pikle a smrti se nebojící žoldáci, na té druhé utlačovaní podaní, věrný Maur a mstící se Robin, který navíc stíhá prožívat platonickou lásku s lady Mirian. Někde mezi stojí spousta klišé, prázdných dialogů, ale i solidní atmosféry, nádherné přírody, podařených kostýmů, slušných šarvátek a soubojů nebo dobrého herectví. Líbivý produkt továrny na sny funguje i po letech, pokud přejdeme fakt, že Kevin Reynolds bude vždycky jen schopným rutinérem, který tuhle legendu neopatřil nějakou přidanou hodnotou – pokud za ni nepovažujeme pojítko mezi východní a západní kulturou v podobě Morgana Freemana. Mimochodem natáčení i postprodukci provázely poměrně velké zákulisní boje. I tak dobré.

    • 10.1.2018  10:39

    Letní bezčasí v osmdesátkové Itálii a jeden osudový románek. Jenže mezi stejným pohlavím. Velmi vnímavý syn akademiků Elio, který tráví léto bezstarostným vysedáváním u vody, sbližováním se s kamarádkou, bloumáním po starém domě a poslechem klasické hudby, a o pár let starší Oliver, doktorand, jenž do domu hochových rodičů přijíždí dokončit svoji akademickou práci. Nejprve měli spoustu času, po vybublání citů na povrch se společné chvíle výrazně krátí. V komponování intimních scén jsou tvůrci obezřetní, jindy však velmi citliví, přesní, atmosféričtí, s čímž mnohdy dopomáhají balady Sufjana Stevense. Herecky moc fajn, přešlapující hoši v rozpacích se toho zhostili velmi dobře. Celé jsem to vnímal jako vydařené queer drama, o výrazný bod výš ho nicméně nakonec posunul Michael Stuhlbarg, který v závěru směrem k synovi pronese monolog, z kterého mrazí. Příjemně.

    • 9.1.2018  16:17

    Andy Serkis sice dokáže coby Glum nebo Ceasar zázraky, za kamerou má ale (přirozeně) ještě rezervy. I když na debut je to velmi solidní. Vybral si hluboký lidský příběh, který mnozí diváci milerádi zhltnou, já ovšem tahle oslavující (kde se dočkáme replik typu „vždy když sem jdu, odcházím silnější“) klišovitá dramata úplně nemusím. Zaprvé je děj zbytečně předpověditelný, zadruhé nikdy nejde úplně na dřeň. Náš hrdina má sice kvůli nákaze obrnou mizivé vyhlídky (samozřejmě chlapec zabojuje) a řeší závažné otázky typu eutanazie, vše je ovšem zabalené do uhlazeného konzervativního hávu. Od Serkise bych čekal něco dravějšího, s větším tahem na bránu. Tohle je v řadě momentů očekávatelné asi jako výhra Zemana v přímé volbě prezidenta. Vždyť i ve chvíli, kdy se dusí a bez cizí pomoci to nedá, nasadí vzápětí náš hrdina optimistický kukuč, že bych mu jednu vrazil. Logicky se nabízí srovnání s Teorií všeho, Eddie Redmayne na plátně postižený ALS si mě ovšem celkově získal podstatně víc. Ač neříkám, že by byl Andrew Garfield špatný. Naopak. Ve výsledku velmi dobře zahraný a solidně natočený film, já ovšem čekám něco navíc, nikoliv jen sázku na jistotu.

    • 8.1.2018  17:33
    Lady Bird (2017)
    ****

    Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy v oscarové sezoně objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Má výborně napsané dialogy, skvostné herecké výkony, příjemně černý humor, neplýtvá sentimentem. A hlavně vypráví o zcela obyčejných věcech. Tentokrát je jím Lady Bird. Období puberty je náročné pro dospívající i jejich rodiče. Nejen fyzické změny, ale i psychické proměny umí dokonale rozhodit dospívající organismus. Na úskalí toho dívčího se zaměřila zejména herečka a scénáristka Greta Gerwig, která si všímá komplikovaného vztahu s matkou, navazování prvních vztahů, pevnosti přátelství, rozdílného vnímání hodnot, vymezování se vůči autoritám a celkově nestabilních emocí. Výsledek nabízí řadu milých situací, sympatickou atmosféru a několik skutečných životních pravd. Saoirse Ronan už dávno vyrostla z malé holčičky v Pokání, zvládla přechod k dospělým rolím a zdánlivě nenápadnými gesty těší diváky. A zaslouženě sbírá herecké ceny.

    • 7.1.2018  14:01

    Hodně často jsem měl pocit, že Michael Bay nabídl svým fandům, že si můžou usmyslet, co by rádi v pátém transformeřím výplachu měli, ti si přáli kdejakou pytlovinu a on to celé uhnětl dohromady. Takže mladý Rodrigo si přál robodraka, milovník historie Dimitrij si představoval zapojit Krále Artuše a kouzelníka Merlina, zrzek Larry zatoužil po variaci na C3PO, obdivovatel televizní červené knihovny Horst vyžadoval trochu laciného křečovitého humoru, romantička Květa si přála hlavně hrdiny stojící v protizáběru padajícího slunce.. Můj někdejší oblíbenec, nyní totální tvrdohlavec ztratil míru a kontakt s realitou. Měl své ego uspokojit dvěma díly a ne v téhle nesoudné megalomanii pokračovat. Mohli jsme se namísto toho dočkat dvou tří akčních pecek, které by se přiblížily kvalitě Skály nebo heroickému Armageddonu. Pořád je to trikově vymazlené, jenže je to plné otravného vysvětlování a mizerných rozhodnutí. Roztahané, nabubřelé, chaotické. Prosím, dál už ne. A znovu opakuji, že by mě docela zajímalo, co by Michael Bay dělal, kdyby mu třeba měsíc nesvítilo slunce.

    • 6.1.2018  17:35

    Velmi zajímavý režisér a držitel Oscara za kraťas Šestiraňák Martin McDonagh opět diváka několikrát přidusí smíchy, i když znovu servíruje smrtelně vážná témata. Sedm psychopatů mě v jeho podání překvapivě minulo, V Bruggách ale roky opěvuju. Tentokrát je zřejmě nejvážnější, ovšem znovu dokazuje, že umí napsat peprné dialogy a vše pozvednout uvěřitelnými zvraty. V zapadákově zvaném Ebbing totiž jedna matka zoufale čeká na alespoň nějaké zprávy o vyšetřování vraždy dcery, která zemřela v bolestech a liknavost kanceláře šerifa ji měsíce solidně štve. Vyřeší to svérázným způsobem, který rozvíří pestré události následujících dní. Je to vyzrálé, trefné, výtečně zahrané a vypointované s řadou lahůdkových scén. Neustále jsem čekal, co a kdy mě zklame, naštěstí se nestalo, i když je to mnohdy záměrně přitažené za vlasy. Pět hvězd nakonec (po dlouhé době) dávám nejen za výborný casting, ale především za to, že dneska někdo stále ještě umí napsat originální příběh. Oscara za scénář musí McDonagh dostat, jinak je něco špatně. Frances McDormand, Woody Harrelson, Sam Rockwell a John Hawkes válí, první jmenovaná si nějakou prestižní filmovou cenu za svou svéráznou bojovnici zaslouží podstatně víc než v případě Farga. 90%

    • 5.1.2018  13:59
    Já, Tonya (2017)
    ***

    Podílela se nebo nepodílela na napadení rivalky před olympiádou v Lillehammeru? O hromádce neštěstí Tonye Harding asi leckdo slyšel. Patřila k největším talentům ženského krasobruslení ve Spojených státech, víc ovšem proslula coby uječená a věčně nespokojená závodnice, často žádala rozhodčí o možnost opakování své jízdy, ráda se vymlouvala. Poté, co musela skončit s bruslením, neměla často peníze, řídila pod vlivem alkoholu, několikrát se poprala, měnila zaměstnání. Nebudu pronášet, že rutinér Craig Gillespie vypustil do světa kus, který hravě strčí do kapsy libovolný životopis nějakého legendárního sportovce. Určitě na to šel zajímavě a poměrně svěže, Margot Robbie už několikrát dokázala, že s ní musíme počítat, Allison Janney je stejně milým překvapením jako J.K. Simmons v opěvovaném Whiplash. Sic to byla úplně jiná postava, ovšem taky neustále kleje, kritizuje, uráží, hází předměty. I když se na plátně děje něco nemilého, Gillespie to překlápí do černohumorného hávu. Jenže někde měl humor jednoduše vypustit, protože daná scéna si zasloužila něco krapet jiného. Ve výsledku to přesto není ani dostatečně komediální, ani dostatečně dramatické. Druhá polovina mi už úplně nesedla.

    • 4.1.2018  14:23
    Rezistence (2015)
    **

    Netvrdím, že mi bylo úplně stydno, ovšem sledovat určité fikční světy a v něm jednoho vyvoleného, který překonává mdlé překážky (ach ty zoufalé oslí můstky), není ani zajímavé ani nějak intenzivně natočené. Takový Hunger Games nám předkládá poměrně jasný příběh s jasnými pravidly, tahle série je ovšem rádoby mnohovrstevnatá, ve výsledku ale spíš chaotická. Místy jsem netušil, která bije (první díl jsem viděl před třemi lety), když bych to chtěl přejít, rád bych si užil alespoň akční scény nebo talentovanou Shailene Woodley. Tu sice čeká sakra zajímavá budoucnost, ovšem tady ji mohla hrát kterákoliv herečka, která je zvyklá na průměrné požadavky. Průměrné jsou pak i akční sekvence, které jsou místy příjemně zvládnuté, jindy je to klasické spotřební zboží, které házíme do košíku bez mrknutí oka.

    • 3.1.2018  19:33
    Kryštof - Obchodník s deštěm (hudební videoklip) (2002)
    ****

    Člověk, který v rozhovoru dokáže s neuvěřitelnou grácií a lehkostí v hlase spojit dva výrazy „krásné“ a „nasrat“ a na pódiu před zraky tisíců lidí zpívat o břidlicových střechách, o tom, že zná milion blyštivých měst i o svodidlech, co po tmě mu lžou.. Krajčo je nesmírně zajímavý umělec, který si oproti jiným nemusí na nic hrát. A ostatní na něm jen (vesměs neúspěšně) hledají chyby.

    • 3.1.2018  17:41
    Bright (2017)
    ***

    Chlapíky z Patroly (od stejného režiséra) čekaly rovněž perné chvíle v nebezpečných ulicích. Jenže z nich byly ony obavy skutečně cítit. Tady svištíme za cool hávem, ovšem bez opravdové syrovosti film ztrácí trochu na věrohodnosti a působí tak trochu usedle (i když jde o eRko a o krev není nouze). Navíc nabízí pozoruhodný mix. Vedle klasických smrtelníků totiž po světě pobíhají i elfové, orci a další magické bytosti. Přidejme si k tomu kouzelnou hůlku i snahu oživit Temného pána, Willa Smithe nebo vůbec prvního orka, jenž se rozhodl dát k policii, nějaký ten ultra drsný pouliční gang, a máme z toho docela zajímavý guláš. Rozhodně ovšem mohl a měl být poživatelnější. Ústřední duo totiž od jistého momentu jen přebíhá z místa na místo, někoho sejme, jiného seřeže, chemie mezi nimi ani ze čtvrtiny nedosahuje hašteření mezi odepsaným detektivem Joem Hallenbeckem a hráčem amerického fotbalu Jimmy Dixem z Posledního skauta, pak se objeví Noomi Rapace, která mrknutím oka rozkrájí SWAT jednotku, ovšem naše dvojka ji úspěšně vzdoruje, fantasy finále pak už dokonale nudí. Netflix pomýšlí po několika seriálových peckách na velké projekty a snaží se tak stát důležitým hráčem na filmovém kolbišti. Nevím, zda se tady na jedné straně dbalo o představení nového světa a vysvětlení jeho pravidel a na druhé zapomnělo na nosný příběh, ovšem mě chybělo i to, co jsem psal na začátku: špinavé ulice plné zoufalců a vrahů nemají atmosféru a akce rozhodně není tak intenzivní a živočišná jako u dřívějšího Ayera.

    • 2.1.2018  15:33

    S dávkou nekorektního humoru rozhodně nepřicházejí jako první. Tak trochu móda posledních let, kdy sprostě mluví a na křečovité úsměvy už kašlou také ženy, strhla i Milu Kunis nebo Kristen Bell. Tentokrát odmítají dělat to, co po nich žádá společnost nebo rodina, a ve finále to stejně málokdo ocení, takže nohy nahoru, panáka do ruky a vlastní volný čas mají zelenou. Jon Lucas a Scott Moore, scenáristé, kteří stojí za první Pařbou ve Vegas (a tady režiséři), nepotřebují úplně silný příběh, pomáhají si lepením humorných epizodek, které vycházejí tak napůl. Přesto nakonec docela příjemné rozptýlení.

    • 1.1.2018  19:23

    Myšlenka asi dobrá a nosná, první minuty rozhodně dokážou vtáhnout, druhá polovina ovšem působí uspěchaně a zmateně. Naposledy Marine Vacth (4 roky zpátky) balancovala na hranici dětství a dospělosti, nudila se a netušila, co s právě objevenou sexualitou. Francouzský „znalec žen“ François Ozon ji nyní znovu vrátil do hry, trpí depresemi i bolestmi břicha. O fyzický problém nejde, doporučenou má terapii. Sezení pomáhá, ovšem psychoterapeut k pacientce ucítil něco víc. Idylka dvojici ale příliš dlouho nevydrží. Dívka totiž řeší partnerovu záhadnou minulost i utajované dvojče. Bratr je rovněž odborníkem doprovázející klienty při řešení jejich obtíží, ovšem metody má podstatně výstřednější. Ozonova posedlost dvojicemi je velmi zajímavá, používá nejen dvojčata, ale i zdvojené záběry nebo opakované motivy. Svůj melancholický a zádumčivý portrét zbloudilé duše znovu staví tak, že umožňuje pochopení z různých úhlů pohledu. Odsoudit dívku nebude snadné. Pochopit také ne. S látkou Ozon pracuje obratně, umělecky, sexuálním jiskřením umí působit jako málokdo. Jen ten konflikt celkově tak nějak vyšuměl.

    • 30.12.2017  13:09

    Věděl jsem pouze, že režisérka je velmi mladá a že to bude o zlobivých německých holkách. Na plátně se to nakonec potvrdilo. Hlavní hrdince je šestnáct, dospělí jsou podle ní marní důchodci, nejraději vymetá večírky, poflakuje se, sexuálně experimentuje, realitu míchá se sny a halucinacemi. Je to své, divoké, pocitové, má to drive i několik sympatických momentů. Ale rovněž je to chaotické, s absencí gradace, souvislejšího děje i dílčích point. Výborný výběr hudby, výtečná práce s kamerou. Buď chytí, nebo otráví.

    • 29.12.2017  11:37

    Výtečně natočená šílenost. Morální studie, kterak chyba z minulosti ohrožuje vše, na čem záleží: rodinu, manželství, kariéru. Uznávaný kardiochirurg a oftalmoložka, dvě šikovné děti, velký barák, luxusní auta, postavení. A taky trochu sterilní vztahy a absence emocí. Formální objetí nebo projev citu, podivné chování, podezřele přepálená vzájemná zdvořilost. O oné nikdy nepřiznané chybě je lepší předem nevědět. Ani o tom, jakou roli v příběhu sehraje démonický nešťastník Barry Keoghan. Osobně mě přilákali herci a řecký režisér Yorgos Lanthimos, kterého znám díky bizarnímu a vztahy studujícímu Humrovi. Pozvolný černohumorný absolutní rozpad dobře situované rodiny mě bavil. Stejně jako částečně bezemoční výkon hlavních postav (výborný Colin Farrell a Nicole Kidman). Stejně jako testování hranic publika. Stejně jako sebevědomě nepříjemná forma: plíživě depresivní hudba i zvuk a kubrickovsky nezúčastněná kamera á la The Shining, která postavy pronásleduje v zajímavých záběrech. Precizní Lanthimos má fajn myšlenku, možná ji probouzí až moc strojeně a uměle, ale já se rozhodně nenudil. Cukající koutky. Příjemně nepříjemná podívaná.

    • 29.12.2017  10:36

    Jeho matka milovala Karla Gotta, on zase rap. Měl muslimské vyznání, ovšem hned od mládí si přivydělával prodejem drog, rád se popral, rád sprejoval. Nakonec ovšem u téhle výbušné povahy vyhrála hudba. A je tu další divácky vděčná variace na téma, jak se někdo dostal z nehostinných poměrů až na pozici respektovaného člověka. Životopisný kousek o rapperu Bushidovi se nevyhýbá klišé a prvoplánovým momentům, své kvality ovšem má. Chlapík je to zajímavej, navíc s hudbou, která sice není moje srdeční, ale tady mému uchu lahodila. Pohublé čtyři hvězdy.

    • 28.12.2017  12:34

    Vzal si sbírku povídek (vzpomínání na dětství) svého otce Zdeňka Svěráka a riskl to s vlastním scénářem. Se zlou se potázal. Dílčí scény často nedávají smysl, nikam nesměřují, nijak negradují. Bez zastřešující dějové linky to jaksi neladí. Uplyne 30 minut, divák se nedojme, nezasměje, nezasní. Ale pořád věří. Po hodině je mu jasné, že prequel jednoho z nejlepších porevolučních filmů dopadne hodně špatně. Nadýchané vzduchoprázdno. Svěrákovská laskavost je pryč. Nostalgie ještě jaro nedělá. Nesourodá témata, absence humoru, absence dramatičnosti. Co na tom, že je to technicky suverénní (moc pěkná kamera Vladimíra Smutného)? Malý Eda Souček musí s rodiči nuceně z Prahy na venkov, začleňuje se mezi vesnické vrstevníky a snaží se vyznat v rodinném konfliktu s tatínkovým bratrem. Jenže právě linka strýce Vlka (ovšem s pitomou snovou scénou) se může snad jako jediná pochlubit nějakou příběhovostí. Zbytek jsou epizodky bez pointy. Necítíme dramatičnost dané doby, ani se k nám nedostává opravdové pnutí v početné rodině. Ondřej Vetchý zvláštně přehrává, Terezu Voříškovou Svěrák hodně špatně vede, dětští herci se se svými rolemi poprali obstojně, Oldřich Kaiser si pak v každé scéně právem krade prostor pro sebe. Celkově velké zklamání, něco mezi dvěma a třemi hvězdami.

    • 27.12.2017  15:49
    Mudbound (2017)
    ***

    Podobných příběhů jsme tady měli už nespočet. Dvě rodiny, mnoho osudů, žádný ovšem nejde úplně do hloubky. Některé postavy jsou odfláknuté, k jiným nás tvůrci prostě nepustí. Nikdy nejdeme úplně na dřeň, ani v závěru ve stodole režisérka (samozřejmě černošská) nevymáčkne pořádné emoce. Řešíme postavení žen ve společnosti, rasismus, hluboce zakořeněné poměry, démony z válečných bojů. 40. léta. Hitler dává všem jasně najevo, jak velká je jeho moc. Japonci nečekaně udeřují. A kdesi v Mississippi dvě rodiny farmaří. Jedna bílá, druhá barevná, jak je tehdy titulovali. Férově se k ní nechovají ani poté, co jejich syn pomůže osvobodit nejen Evropu od fašistické nadvlády, dál je tím špinavým negrem, který nemá co dělat na místě spolujezdce a nedej bože, aby měl poměr s bílou dívkou. Stopáž je přepálená, mnohé scény bych zhutnil, jiné vynechal. Herecky velmi slušné. Možná to může zapůsobit na nějaké akademiky, jsem ale přesvědčený, že bez přidané hodnoty tohle dílko brzy upadne v zapomnění.

    • 26.12.2017  22:26
    Thelma (2017)
    ***

    Jedna lesbická láska, jedna depresivní famílie a jedno nemilé tajemství. Ujetí Norové experimentují. První polovina je velmi svěží a působivá, úvodní sekvence dokonale zamrazí. Nakonec se ale mladá katolička přeci jen dočká univerzity, na jejíž půdě začne poznávat skutečný život se všemi vrcholy i pády. Postupně zároveň odhalujeme jedno (nadpřirozené) rodinné tajemství, které bude souviset právě se znepokojivým objevováním dívčiny vlastní osobnosti a sexuality. Podmanivé pojetí sešněrované náboženskými mantinely začne víc prostupovat k nahánění rodinných kostlivců, což sice přinese několik netriviálních témat k zamyšlení, ale rovněž rozmělní i to zajímavé, co jsme předchozí desítky minut sledovali. A solidně zamotá hlavu. Prostě první polovina je vizuálně je seversky odtažitá, příběhově přitažlivá a nepřeplácaná, druhá rovněž, ale už to prostě (možná nakombinováním dalších prvků) místy drhne. Co dodává na podmanivosti celého snímku je naprosto přesvědčivá Eili Harboe. Když si skládá střípky svého dětství, diváka mrazí, když se nejistě usmívá nad hloupými otázkami svých vrstevníků, znovu z toho mrazí. Potěší i debutující „něco mezi Alicií Vikander a Rosarií Dawson“ Kaya Wilkins nebo představitelé hrdinčiných rodičů. Ponuré i křehké zároveň. Ale něco mi tam nakonec (k těm čtyřem hvězdám) chybělo.

    • 25.12.2017  08:40
    Detroit (2017)
    ****

    O tom, že je Kathryn Bigelow výtečná režisérka, která v ryze mužských tématech nemá prakticky konkurenci, se ví. Tentokrát se (a vůbec se toho nebojí) pohybuje v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž bylo 43 lidí zabito a bezmála pět stovek zraněno. Věnuje se konkrétnímu incidentu v jednom obyčejném motelu, ve kterém se hodně křičelo, hodně bilo, hodně ponižovalo. A nakonec i zabíjelo. Bigelow umí intenzivní scény, řemeslně jsou vymazlené, výtečně pracuje s napětím, herci pod jejím vedením válí. Jenže jejích předchozích 30 minut po půlnoci bylo hodně chladných a naprosto akademických. Teď si u mě spravila reputaci, funguje jako velmi solidní pozorovatelka a třeba Willa Poultera představuje coby velmi zajímavého herce. Kazem je přepálená stopáž, finále u soudu bychom asi ani nepotřebovali, protože jasně ukazuje, že si tvůrkyně vybírá témata odpovídající aktuální společenské náladě a trošku pokrytecky připomíná, jak bylo v oněch dobách (a nejen tehdy) pro jednu rasu zle.

    • 24.12.2017  14:47

    Nenáročná zábava. Jiří Adamec platil vždy za solidního televizního tvůrce, nikdy díru do světa neudělal, ale vesměs nezklamal. Tady občas použil horkou jehlu, takže dějově je to místy slušný guláš, každopádně každý si pamatuje především chytlavou hudbu Jiřího Zmožka, střídání laskavého humoru s tím lehce cynickým a velká herecká jména, která si své role nadmíru užívají.

    • 24.12.2017  09:21
    Co takhle svatba, princi? (TV film) (1986)
    ***

    „Babetka se píchla a bolí ji to.” Jiří Adamec platil vždy za solidního televizního tvůrce, nikdy díru do světa neudělal, ale vesměs nezklamal. Tady občas použil horkou jehlu, takže dějově je to místy slušný guláš, každopádně každý si pamatuje hlavně hudbu Jiřího Zmožka, střídání laskavého humoru s tím lehce cynickým a velká herecká jména, která si své role nadmíru užívají.

    • 23.12.2017  15:52

    Pro někoho podivín, pro jiné filmařský génius. A podle všeho i rodinný typ a milý člověk. Jen prostě tomu, co dělal, přikládal velký důraz a snažil se ze všech dostat maximum. Včetně sebe. Uznávaní filmaři tak vyprávějí a skládají poctu velkému jménu, které střídalo žánry, lpělo na maličkostech, herce svým perfekcionismem dovádělo k šílenství. Dokument je to obsáhlý, nicméně poměrně standardní, rutinní, nijak zvlášť vybočující. Vznikl po tvůrcově smrti, možná měl jeho švagr a dlouholetý producentský kolega nějaké dva tři roky navíc počkat.

<< předchozí 1 2 3 4 36 71 106 141
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace