castor

castor

Michal Kočí

okres Žďár nad Sázavou
..úspěšně proplouvám..

115 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 37 74 110 146
    • 17.6.2018  19:17
    Vodní svět (1995)
    ***

    Slovo průšvih mám spojený s úplně jinými projekty. O pevninu je sakra zájem, protože ledovce roztály a vše dosud známé zmizelo pod hladinou oceánu. Každý bojuje, jak se dá, obojživelný Kevin Costner i tvůrci, kterým se rozpočet zatraceně vymkl kontrole.

    • 15.6.2018  07:41
    Až na dno (2017)
    ***

    Podmořská bio-matematička Alicia Vikander a tajný agent James McAvoy. Jí čeká veledůležitá expedice do hlubin oceánu, on se tváří jako inženýr, který ovšem aktuálně plánuje hon na aktivní teroristy. Padnou si do oka a diváka to docela baví. Hmatatelný potenciál vnímáme. On vzápětí padne do somálského zajetí, ona se dál chystá na vysněnou misi a věří, že nezapomněl. Nezapomněl, ale stejně jako ona se chystá na „ponor“ až na dno. Má to určité kouzlo, kameraman se snaží, herci rovněž. Ovšem tak nějak se to v půlce celé zlomí a divák si uvědomí, že tvůrci s onou osudovostí jednoduše neumějí pracovat, spíš žvatlají, celé je to zdlouhavé a prostě neuspokojí.

    • 14.6.2018  14:44

    Úprk do Keni před válkou znamená pro středostavovskou rodinu Židů další potíže, ovšem malá dívka si Afriku silně zamiluje. A divák leccos z autorského filmu Caroline Link zrovna tak. Výsledkem je poměrně zralý a komplexní film, který posbíral řadu prestižních cen (včetně nominace na Oscara). Není to slzopudné, sentimentálních scén se sice dočkáme, ale dá se to ustát. Přílišná idyličnost už ale naštvat může. Stejně jako délka. A navíc se přiznám, že emočně mě to příliš nezasáhlo. Přitom to je sakra důležité. Tři až čtyři.

    • 13.6.2018  15:43

    Adrian Lyne tímhle třaskavým příběhem potvrdil, proč si na Flashdance udělal jméno. Respektive stejně jako se o třicet let později umělých Padesát odstínů šedi stalo senzací ještě v průběhu natáčení, i tady se pracovalo s poměrně rafinovanými prvky. Lyne prostě nutí diváky zapomínat na strasti běžného života a v zářivých barvách vypráví své příběhy. On je plný tajemství i skryté agresivity, ona zase emocí, se kterými nikdy neměla moc odvahu pracovat. Ústřední duo bylo sakra dobrým krokem, ač nebylo tajemstvím, že si Kim Basinger a Mickey Rourke mimo plac nerozuměli. Tvůrci nabídli dusnou erotickou atmosféru, ta ovšem ještě jaro nedělá. Místy je to totiž překvapivě odtažité, navrch řada scén je poměrně otravných. Leccos ovšem spolehlivě funguje i dnes.

    • 13.6.2018  15:33
    Kryštof - Naviděnou (hudební videoklip) (2018)
    ****

    Další volná inspirace emocemi. To, že Richard Krajčo prostě umí psát skvělé písně, není třeba připomínat. Tahle je navíc solidně chytlavá, klip je poskládaný ze záběrů z vyprodaného koncertu na pražském Strahově. Vznikla v New Yorku pod vedením zkušeného Yarona Fuchse, který produkoval i alba Srdcebeat a Inzerát. Jen tak dál.

    • 12.6.2018  13:42
    Glory (1989)
    ****

    Každý tak nějak tuší, že Glory pojednává o válce Severu proti Jihu a že za svou roli vyzobal nějakou tu hereckou cenu tehdy nepříliš známý Denzel Washington. Já si budu ještě navíc pamatovat zručně natočené bitevní scény, hudební doprovod ostříleného Jamese Hornera a zejména to, že Glory funguje i po bezmála 30 letech. Černí Američané dostávají velkou příležitost podat důkaz o svých schopnostech, chytí se jí za pačesy a sledujeme tak vzestup 54. massachusettského pěšího pluku, jednoho z prvních černošských vojenských oddílů. Dle očekávání jedeme v tradičních kolejích, zkritizovat se dá leccos, nicméně Edward Zwick byl vždy vyzdvihovaný za řemeslnou preciznost i zdravou míru patosu, daří se mu to i tentokrát, takže těch dvou hodin litovat nebudeme.

    • 11.6.2018  13:58
    Raw (2016)
    ***

    Nemusím mít úplně všechno, říkal jsem si několikrát během projekce. Evropská černohumorná artovka o tom, jak dívka vstupující na vysokou školu poznává sebe samu a svou roli ve společnosti. A francouzská režisérka Julia Ducournau k tomu používá dost netypické cesty, ovšem ve výsledku je žensky jemná, intimní, autentická, neotřelá. Neuhne, když jde do tuhého, až na kost, chcete-li. Otázka, zda to divákovi stačí. Hlavní hrdinka, která mimochodem hraje skvěle, své stěžejní životní nástrahy řeší výhradně přes tělesno. Těch témat je přespříliš (šikana, kanibalismus, anorexie, homosexualita, vegetariánství), přesto onen rozklad příčetnosti hlavní hrdinky má něco do sebe. Holt Francie jiná. Zase.

    • 10.6.2018  19:47

    S Kevinem Macdonaldem je to trochu nahoru dolů. Solidní kousky střídá s průšvihy, mezi které se Černé moře naneštěstí rovněž řadí. I když jak se to vezme. Jude Law po vyhazovu z práce sežene retro ponorku, protože ví o jiné, která leží na dně Černého moře a údajně je plná zlata. Plácne si s investorem, poskládá posádku a věří v lepší příští. Pochopitelně banda vidláků začne vykazovat jisté známky nervozity a kalkulu, takže ten chce ukrojit víc koláče, ten se nesnese s tím, což nakonec vede k tomu, že se počet členů posádky sužuje. Šance na úspěch se snižuje, až doklopýtáme do finále, které je zoufale předvídatelné. Atmosféra uzavřeného prostoru je nicméně fajn, herci rovněž, ovšem výsledek nepřináší nic nového, nic zapamatovatelného, prostě jen solidní rutinu.

    • 8.6.2018  12:23

    Jeho otce popravili za vraždu, jeho syn nyní spáchal stejný zločin. Ač jsou oba činy odlišné, proces obtížného vyrovnávání se s nimi zůstává. Obzvlášť náročný je pro zarputilého poldu, který stojí mezi oběma zločiny. Navíc po synkovi jdou nejen jiní poldové, ale i pomstychtivý dealer. Prý se to tak nějak skutečně stalo. Detektivku ale nečekejte, výsledek je spíš polopatickým dramatem o zodpovědnosti od skrz naskrz průměrného režiséra s několika solidními hereckými výkony. Tempo mdlé.

    • 7.6.2018  10:45

    David Duchovny se pro tuhle roli vážně evidentně narodil. Hank, ztracená existence, která svůj talent rozmělňuje alkoholem a známostmi na jednu noc, se nechá ukecat k účasti na charitativní akci. A slíbí, že bude sekat dobrotu. Nebude. Závěr (po telefonu) je milý.

    • 7.6.2018  10:44

    Solidně přisprostlá kalifornská pohádka pokračuje a autor Tom Kapinos rozhodně nepolevuje. Hank, zosobnění veškerých mužských neřestí, zažívá období, kdy si připadá „jak utahaná děvka, které vypadává děloha.“ Za psací stůl se mu nedaří vrátit, se svatbou jeho životní lásky to vypadá (z jeho pohledu) zle, přesto zůstává zatraceně sarkastický a upřímný.

    • 7.6.2018  10:43

    Zosobnění veškerých mužských neřestí se hned ze startu usadilo v centru mého zájmu, prsatá pokušení mu sama otevírají svou náruč a on u toho ještě dokáže být sakra vtipný. Hank Moody, uznávaný spisovatel v tvůrčí krizi, který vypouští oplzlé narážky, střídá chlast s drogami, nadržené paničky středního věku s náctiletými pokušitelkami, je pozvaný na party ke své bývalé partnerce, zjistí, kolik let je vlastně agresivní nymfomance a koho je vůbec dcerou. A lehce to přepískne s hulením. Odnese to umění!!

    • 7.6.2018  10:42

    Pere se tady na úrovni vztahů hodně špinavé prádlo, protože na nich tahle výborně napsaná taškařice stojí. Tom Kapinos už měl zřejmě dost ženských témat a rozhodl se zacílit na mužského diváka. Hýřivý styl života si tak užívá Hank Moody, uznávaný spisovatel v tvůrčí krizi, který vypouští oplzlé narážky, střídá chlast s drogami, nadržené paničky s náctiletými pokušitelkami a ještě u toho zvládá „vychovávat“ dceru a dvořit se své životní lásce, bývalce Natasche McElhone. Divák je ze přisprostlých dialogů v sedmém nebi, má to styl, nápad, nadhled i tempo a hlavně skvělého Davida Duchovnyho, který odmítá dospět.

    • 5.6.2018  15:12

    Jedničce šlo o jediné: o mrazivou atmosféru a několik děsivých momentů. Rozhodně nechtěla posouvat scénáristické hranice žánru, rozhodně nechtěla zaujmout originalitou. Dvojka je na tom úplně stejně. Zase jde o zlo číhající kdesi venku, opět tak na ulici nehybně stojí magor s maskou na tváři a sekerou v ruce. Nebo holka s velkým ostrým nožem vynořující se ze tmy. Trpělivě vyčkávající, co její oběť udělá. V pomalém tempu dokonale mrazivé. Právě ono postupné pronikání za fyzicky i psychicky vymezené hranice soukromí funguje v pokračování stejně jako v jedničce. I když jsme přeci jenom v kempu. Rozdíl je možná v tom (i když se omlouvám, první díl si už tolik nevybavuji), že se ústřední rodinka chová víc nelogicky – pokud mi odkrouhli nejbližšího člena rodiny, určitě nebudu s nabitou bouchačkou jen vyhrožovat. Ve výsledku prostý slasher ovšem s několika mrazivými momenty. A díky za sympatických 85 minut.

    • 4.6.2018  12:33
    In Darkness (2018)
    **

    Pianistka Sofie je důležitou součástí orchestru, ač je nevidomá. Spoléhá se na pravidelné denní rituály, má trochu tajemnou sousedku se stejně tajemnou vůní a s otcem obviněným z porušování lidských práv během války v Bosně. A jak už to bývá, stane se svědkem zločinu. A platí u ní i to, co u jiných: ztráta jednoho smyslu posílí ty ostatní. Smysl pro rytmus mají zpočátku i tvůrci, vlastně docela příjemně naladí, nejen zvukovým designem či zajímavou kamerou, ovšem po pár minutách je nadšení pryč. Pak zase naskočí, protože se leccos převrátí, nakonec ale zůstane spíš hořká pachuť.

    • 3.6.2018  11:54

    Finsko se staví na odpor sovětskému Rusku. David a Goliáš. Síly ubývají, počty klesají, z nezkresleného pohledu na válku má divák radost. Bez přikrášlení, patosu a falešných nadějí sledujeme osudy kulometné roty uprostřed válečného běsnění, které je nám předkládáno přehledně, s výtečnou zvukovou stopou a dynamickou kamerou. Vnímáme každou kulku, fyzickou námahu vojáků, kteří jsou slušně prokreslení, zasmušilí i se závany humoru. Prodloužená verze, kterou jsem viděl, je už pro hodně trpělivé diváky. Poutavější dějová linie chyběla, bohužel stejně jako moment překvapení.

    • 2.6.2018  10:25
    Chirurgové - Série 14 (série) (2017)
    ****

    Některé (ač jsou jejich charaktery zajímavé) postavy zbytečně ustupují stranou, přesto každá série má své opodstatnění, každá po možná nějakých slabších/opakujících se motivech překvapí novým velkým nádechem, předchozí série velkou explozí (i emocí), takže je rozhodně nač navazovat. A když je „málo tkáně a pacient nejde zavřít, je to sakra potíž..“ Přichází kromě nováčků nová postava (aby jedna ze single měla někoho do postele), která nicméně touží po nezvyklém výzkumu, který odhalí roky rostoucí nádor. A Alex znovu dostává důvěru jedné z mých oblíbenkyň. Dalo se to čekat. Navíc právě Jo začne solidně bojovat s minulostí. A celá nemocnice s hackerským útokem. Shonda Rhimes důrazně zopakuje, jakou má barvu pleti, připomeneme si také monstrkauzu MeToo, která dorazila i do nemocnice Grey-Sloan. Dočkáme se také velmi sympatického „návratu“ tria stážistů (George, Izzie a Cristina), nakonec se vzpomíná i na Dereka, na Marka Sloana. Hvězdou 14. série je pro mě nicméně Sarah Paulson coby růžky vystrkující April, herecky výtečná, příběhově velmi zajímavá. Finále je nakonec o třech svatbách, uvidíme, kdo se nakonec (ne)vrátí. Některých by byla velká škoda.

    • 1.6.2018  21:58
    Tomb Raider (2018)
    ***

    S výjimkou výborného rozpadajícího se letadla nad vodopádem víceméně pouťová atrakce, která sice nijak neurazí, ale ani nenadchne. Jede dost na jistotu, je hodně opatrná a v žádném případě temná/úderná/krvavá. Oproti oběma dílům s Angelinou Jolie jsme nicméně v realističtějším světě, k uvěřitelnosti přidáváme i dávku lidskosti, postavu z masa a kostí navíc táhne k maximálním sympatiím Alicia Vikander, která byla skvělým tahem. Její Lara je emocionálnější, vrstevnatější a určitě zajímavější. A zatraceně dobře se na ni dívá. Už její entrée v Londýně nabídne holku, se kterou prostě chceme strávit necelé dvě hodinky. Restart potenciální nové série se znovu točí okolo problematického vztahu s otcem, záhada je tu v podobě královny uvězněné po staletí v hrobce na tajemném japonském ostrově a podle fandů předlohy (sám jsem to nikdy nehrál) tahle verze nepatří mezi videoherní mršitele. Příběh je sice jednoduchý, ale funkční, asi nikdo nečeká zásadní dialogy a oscarový scénář, ovšem jedno podstatné chybí: tvůrci nemysleli na to, že by to mohla být i zábava. Hravost sice místy pocítíme, ale hluché scény rovněž. A není jich málo. Norský tvůrce solidního horského masakru Fritt vilt, který zdobila výborná atmosféra, Roar Uthaug nezklamal, ale ani se úplně nevytáhl. Prostě taková průměrná pohádková oddechovka.

    • 31.5.2018  12:56

    Jednička těšila nespočtem nápadů, slovními přestřelkami obou hlavních hrdinů a celkově příjemnou atmosférou. Humoru na rozdávání má i pokračování, ovšem už není tak „sofistikovaný“, kvalitní počítačovou stránku už bereme tak nějak za samozřejmost, příběh neurazí, být mladší, se zaťatými pěstmi našim hrdinům fandím. Je ale patrné, že pokračování mělo přijít krapet dřív. Blbnutí na vysokoškolské koleji potěší spíš malé diváky, lehce se vytratila radost, nápad i spontánnost, výsledkem je spíš univerzálně líbivý produkt, než opravdová srdcovka. Což zamrzí.

    • 31.5.2018  12:49

    Jedeme na dětský křik a pláč, protože ve světě strašidel jde jednoduše o plnění pracovních povinností. Platí tam za hlavní zdroj energie a velké závody se předhánějí v tom, kdo urve víc. Výkonní bubáci tak mají na růžích ustláno. Tedy jak se to vezme. Tak či onak platí, že Pixar toho času uměl výborně zrežírovat výtečné scénáře, navíc o počítačové stránce se netřeba bavit už vůbec. Jednička tak těšila nespočtem nápadů, slovními přestřelkami obou hlavních hrdinů (v originále Billy Crystal a John Goodman), nahlížením pod strašidelnickou pokličku a celkově příjemnou atmosférou v bijáku pro celou rodinu. Ač tedy v závěru i přes dietní stopáž lehce vadneme. Naštěstí ale neplatí, že by byl dospělý divák upozaděný.

    • 30.5.2018  14:03

    Tvůrci svým hrdinům sakra rozumí a festivaloví diváci se mohou radovat. Dětští představitelé totiž hrají jako o život, chemie mezi nimi funguje náramně. Poklonu si zaslouží i dospělí neherci, kteří divákům rovněž dělají radost. Samotný příběh už tak veselý není. Všichni mluví jak dlaždiči, žijí na pár metrech čtverečních, týden co týden odkládají na nájem, protože v tomhle křiklavém motelu poblíž orlandského Disneylandu vládne pevná (ovšem starostlivá) ruka výborného Willema Defoea. Ač je pohádkový Disney za rohem, realita je úplně někde jinde. Vše se točí okolo nevyzrálé nezaměstnané matky a její energické dcery, které v rutinních cyklech škemrají u cizích lidí o peníze, prodávají kosmetické atrapy, krkají u jídla, čumí na bednu, čvachtají se v bazénu a hlavně nikam nesměřují. Tvůrci vše podrobně a trpělivě mapují, ujíždějí na stereotypu, nikam nespěchají a moc dobře se na to kouká. Přesto ona nedějovost je paradoxně i největší slabinou snímku. Režisér nepotřebuje efektní scény, nepříjemnosti umně obchází – víme, co se děje vedle v pokoji, když se malá dcerka koupe, ale nepodíváme se tam, důsledek dětské nerozvážnosti vidíme pouze z dálky (hustý kouř)... Výsledek přesto nabízí velké množství improvizace, výtečné herecké výkony, intenzivní emoce a (ač vnímaný mnohdy dětskýma očima) příběh, který stojí za to si poslechnout.

    • 29.5.2018  11:55

    Samozřejmě nějaký přesah díky dívčině vzácné diagnóze to má, ovšem samotné zpracování pokulhává. Talentovaná Chloë Grace Moretz se nám osamostatnila, své myšlenky pouští přes klávesnici do článků v The New York Post, přítele zase do kalhotek. Ambice a sny jsou velké, osud má ovšem jiné plány. Sugestivně a poměrně zdlouhavě je nám vylíčeno, kterak ji přestal poslouchat mozek a kterak její okolí nepřestává věřit. Jenže příběh o vůli a o nutnosti bojovat je plný nudné vaty, bezobsažných rozhovorů, uhlazených konfliktů. S umíráním/vážnými nemocemi se v posledních letech lehce roztrhl pytel, třeba takové drama Infinitely Polar Bear, ve kterém Mark Ruffalo bojoval s maniodepresivní psychózou, mi sedlo výrazně víc. I herecky. Nemastná lékařská hádanka.

    • 28.5.2018  12:50

    Vincent D'Onofrio hraje z celého ansámblu nejlíp, ovšem jeho postava je paradoxně úplně zbytečná. Stejně jako Johnu Travoltovi jsem i Brucovi přál nějaké pořádné akční stéblo, za které by se zase mohl vydrápat na nějaký slušný stupínek, ovšem jeho chirurg svérázně vystupující proti bezmocnosti zákona je jen udýchanou vzpomínkou na jeho skvostná 90. léta. Chicago platí za město s nejvyšší mírou kriminality v USA, Willis se tak denně na operačním sále setkává s důsledky vysoké zločinnosti, až to zásadně poznamená i jeho život. Má totiž pěknou ženu i dcerku a docela plný sejf. Že by se po fatálním násilí na vlastní rodině trápil, necítíme, že by mu s vyšetřováním docházela trpělivost, také ne. Žádný sociální komentář nečekejme, ani přispění k debatě o zpřísnění či regulaci držení střelných zbraní. Prkenný Bruce prostě začne páchat „dobro“, žádné pochybnosti to v něm nevyvolává, vlastně ani moc nechybuje, protože okolí mu tupě nahrává. Včetně policie, která něco rozehraje, pak se ovšem odmlčí, aby v závěru vše jen posvětila. Pitomé, jak jen scénář Joea Carnahana může být. Když už, pokusil bych se, aby výsledku nechyběl nadhled. Ovšem chybí. Vůbec to navíc nepůsobí temně nebo špinavě, akce se většinou odehrává bez nějaké solidní choreografie. Eli Roth je možná užvaněný hororový nadšenec, ale víc platí za mizerného vypravěče. Výsledek přesto dokázal udržet mou pozornost, ovšem ty 3 hvězdy nejsou nijak silné.

    • 27.5.2018  13:28

    Kladivo, svaly, hyperaktivní styl, hodně barev. Jinak nic nového pod sluncem, naopak nudné postavy, ukecanost v každém koutu, nijaké napětí, žádný zajímavý oblouk, spíš jen mdlé pokusy o drama a vesměs dětinský humor. Pro marveláckého nefandu holt další dvě prozívané hodinky - moje blbost, snad se už konečně poučím. Prostě hodně velký balík peněz, spousta ksichtů komiksového universa Marvelu, osmdesátkový vizuál nebo soundtrack ještě jaro nedělají.

    • 25.5.2018  14:04

    Matt Damon dravě rozvrtává Spojené státy, jeho scénář moc nepřekvapí a rozhodně nepřipomene spolupráci s Gus Van Santem na oceňovaném géniovi Willu Huntingovi. Přesto své kvality má, sluší mu pomalejší tempo, nabídne příjemnou atmosféru a soustředěné herecké výkony všech zúčastněných. Výsledek není ani ambiciózní, ani nějak kontroverzní. Prostě taková ekologická pohádka a milý průměr, který ovšem zajímavý přesah přeci jenom předloží.

    • 24.5.2018  15:25
    Utajený šéf (TV pořad) (2018)
    **

    Češi tyhle formáty milují. Snad víc než u jiných národů k nám patří škodolibost a nepřejícnost, navrch když se to týká kravaťáka, který bere pětkrát vyšší plat a jezdí v luxusním bouráku. Takový boss se umně „předělaný“ vmísí mezi obyčejné zaměstnance, něco si odmaká, leccos zjistí a pak to celé vybalí. A s vlídnou tváří těm pracovitým a zodpovědným rozdá hodnotné odměny v podobě dovolené nebo přispění na svatbu. A slzičky tečou. Je to další exhibice, u které mi navrch chybí důvěryhodnost (á la nějaké povídačky o tematickém dokumentu, kdy se dotyčný stejně tak nějak hlídá a stylizuje, mě moc nepřesvědčily).

    • 23.5.2018  17:14
    Noční hra (2018)
    ***

    Soutěživí přátelé, podivný polda, kterého opustila žena, zdánlivě úspěšný bratr a do toho mafie, „atrapa“ pistole a reálná hra s únosem. Trochu moc na hodinu a půl dlouhý film. Zvlášť když všechny ty omyly a záměny nemají šťávu. Ani divák příliš netuší, co je jen jako, a co je doopravdy, a vlastně je mu to docela jedno, pokud by ale byl náležitě baven. Ovšem to úplně není. Postav je poměrně hodně (pár, který zrovna řeší nevěru s celebritou – Denzel každopádně pobavil, hošan, který je neschopný dlouhodobého vztahu..), scénář není z nejpevnějších, nicméně příjemně graduje, otázkou ovšem je, zda ta „nečekaná odhalení“ bude divák akceptovat. Samotné postavy fungují velmi dobře samostatně, společně už podstatně hůř – mluvím kupříkladu o Jasonu Batemanovi a Rachel McAdams. Naskočení na vážnější notu rovněž nefunguje, mnohé linie vyšumí kamsi do ztracena. Příště prosím krapet lepší nápady i režijní vedení, potenciál tady totiž byl.

    • 22.5.2018  13:18
    Odnikud (2017)
    ****

    Německo-turecký režisér Fatih Akin se k problematice složitého postavení Turků v západní evropské společnosti vyjadřuje už poněkolikáté. Vsadil na Diane Kruger, která si své odmakala i v Hollywoodu, ovšem herecké kvality ukazuje spíš na evropské scéně. Její hrdinka má za sebou očividně bouřlivější minulost, nicméně ona i bývalý dealer drog, jinak turecký imigrant dnes platí za spořádanou hamburskou rodinku, kterou doplňuje bystrý synek. Jenže parta neonacistů nastražila výbušninu s hřebíky a naše hrdinka se musí vyrovnat s obrovskou ztrátou. Je to patřičně mrazivé a na převrácených soudních faktech jasně vidíme, o co tvůrcům šlo. Zejména v prostřední části je nicméně scénář trochu slabší, na leccos rezignuje, což koresponduje se samotným verdiktem soudu. Přichází artovější/meditativnější závěrečná třetina o morálce jedince, která má své kvality, ovšem úplně neladí s přemýšlením hlavní hrdinky. Tápeme tedy trochu mezi psychologickým dramatem a komorní kriminálkou, a pro někoho finální jednání ústřední hrdinky shodí předešlé dění. Tak či onak, Kruger je skvělá.

    • 21.5.2018  19:37
    Pomsta (2017)
    ***

    „Ahoj lásko, máš toho hodně? Jen jsem tě chtěl slyšet,“ vykládá do telefonu manžílek, který si právě užil s mladou blondýnkou s „úžasnou prdelkou“. Jenže idylku v opuštěném luxusním sídle naruší dvojice jeho společníků, z nichž jeden je „moc malý“, ale v kalhotách má přesto těsno. Což způsobí fatální kolotoč, ze kterého blonďaté mládě vyjde dost krutě. Tedy prozatím. Francouzská debutantka Coralie Fargeat tomu totiž chtěla, aby se v lolitce s lízátkem v puse rozproudil jeden z kočičích životů, zázračným způsobem se dostane do bezpečí, i přes ztracené litry nevykrvácí, zacelí si osudnou ránu (větev přeci prošla skrz, jenže naše mstitelka si plechovkou s orlem pomohla jen z jedné strany (!)) a rozhodne se změnit pravidla hry. Sic má podle mužů-lovců jen dlouhé nohy a slepičí mozek, dokáže překvapit přímočarou honbou s jasným koncem. Krev tryská na všechny strany, tvůrci ujíždí na velkých detailech, je to celkem stylové, obrazově vymazlené, ovšem místy zbytečně natahované (15 minut pryč) a samozřejmě nerealistické. Muži jsou tu za lovce s moderní technikou, ženě musí stačit vlastní vůle, případně oheň nebo voda. Nevím, jak moc je to míněno jako reakce na aktuální tematiku sexuálních zločinů (MeToo), viz. zcela nahý muž v závěrečné naháněné s (už) silnou dívkou, každopádně to tam spolu vlastně docela slušně vymalovali. Do červena.

    • 20.5.2018  12:28

    V bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví. Plánovala se jedna, nakonec nás v závěrečném díle třinácté série čekají hned tři svatby. Víc netřeba prozrazovat, tentokrát bez nějaké zásadní tragédie, což je vlastně nakonec dobře. Uvidíme, které postavy se opravdu nevrátí. Některých by byla velká škoda, jako tehdy Dereka.

<< předchozí 1 2 3 4 37 74 110 146
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace