castor

Světlo a tma, obyčejní lidé, jejich radosti i smutek, snění i realita. Ta se odvíjí zejména od toho, že rodina podnikatele Otty Franka je židovská. Těm bylo postupně zakazováno nejen podnikat nebo se účastnit společenského života, ale moc dobře víme, co následovalo… První díl startuje v roce 1933, kdy poznáváme místy lehkomyslnou sekretářku Miep, žijící v rytmu vlastních názorů a se svými adoptivními rodiči. První díl je svižný, až možná místy působí trochu zbrkle. Je tu seznámení se zastydlým intelektuálem (pozdějším manželem) i nekončící výroba marmelád. Každopádně Miep začíná o pár let později, co nacisté vnikli do Holandska, pomáhat svému šéfovi, zatímco Frankovi zanechali doma nepořádek i dopis, který naznačoval, že prchli do Švýcarska.

Ono to ani nešlo moc jinak. Hned od útlého dětství vedl despotický a v mnoha směrech kritický otec Arnolda a jeho bratra k poměřování se. Soutěžili takřka ve všem. Bylo to krátce po válce. Synek měl obrovskou motivaci dostat se do Ameriky. Měl za to, že tam patří. To bylo v době, kdy se zamiloval do kulturistiky, jejíž svět si dokonale podmanil. Dokument jej vykresluje jako člověka s jasnými vizemi, s cíli, u kterých přesně ví, jak je naplnit. Dal si vzápětí další. Ačkoliv neměl žádné hodiny herectví, nerozuměl polovině scénáře, přesto roli Herkula vzal. Roky po pořádném průšvihu se nikdo neozval. Přesto věděl, že pokud dosáhl v kulturistice na absolutní vrchol, pokoří jej i ve filmové branži. Měl to tak v hlavě nastavené. A znovu se nemýlil. Chytl se až s dokumentem o tom, co uměl nejlépe. Pumping Iron se dokonce dostalo až do Cannes. Díky investicím do nemovitostí z něj byl v 70. letech milionář dřív, než se ve filmu uchytil. Takže si mohl na své „velké, hlavní, hvězdné“ role počkat. A tak přišel Barbar Conan. A pak Terminátor. Přelom tisíciletí už nicméně neprožil příliš úspěšně, cítil nedůvěru producentů. Navíc brzy došlo k tomu, že nebylo co dobývat. A potřeboval novou výzvu. Kdysi mu přece taky říkali, že nikdy nebude hercem, tak proč by teď nemohl být guvernérem Kalifornie? Pár obláčků sice přijde, ale jinak je to neustálé hlazení po tváři. Pokud se zastavíme u něčeho negativního, omezí to na pouhé, že „jednal špatně“. Naopak variace vět, jak je úžasný a nejlepší, jede na maximum. A skutečně na dřeň nikdy nejde ani on, ani tvůrci. Je každopádně neuvěřitelné, že chlapík z rakouského městysu Thal úchvatných výkonů dosáhl ve třech různých odvětvích (kulturistika, film, politika). Klobouk dolů!! I když toho nadšení ze sebe sama už je prostě přes čáru.

Anna Fialová, Kristýna Ryška, Denisa Barešová, Alžběta Malá… sličná sestava zajímavých hereckých „nadějí“. Odháčkování aktuálně prožila první z nich. Má být za něj ráda, bestie nevděčná, vždyť háčky v ní zůstaly po předešlých partnerech, potvory jí bránily v proudění ženské energie, v dalším duchovním růstu a osobním rozvoji. Mladá pekařka Alice to vidí jinak: oznámením na policii. Nemá ovšem svědky, nemá na sobě žádné modřiny ani jiné známky násilí. Jen ranec nedůvěry a předsudků. V televizi osvědčený Biser Arichtev epizody udržuje v celkem svižném tempu, poškozené neodsuzuje, vypráví v souvislostech, bez senzacechtivosti. Určitě ale musím zmínit drobnou pachuť z toho, že tvůrci mohli v několika scénách přitlačit na pilu a důležitá témata současné společnosti víc prodat, víc na ně upozornit. K solidním číslům to nicméně táhnou herečky v čele s Fialovou, která ve své postavě míchá zoufalství, stud i vztek. Hraje očima, drobnou mimikou, a dělá to skvěle.

Úvodní desítky minut mě ještě docela bavily, ovšem pak přišel masivní chaotický bordel, růžky ve velkém vystrčila nefunkční dramaturgie, nefunkční chemie mezi postavami, nefunkční množství zápletek. Úvodní expozici s explodující nemocnicí a vzduchem svištícími nemluvňaty nahrazuje linie, jak se Flash snaží zabránit vraždě své matky, tvůrci nás mezitím zásobují přepáleně humornou stylizací, přičemž atmosféra absentuje, do toho skočí dvě verze batmanovského comebacku a v závěru na širé pláni dětinská bitva vesmírných obrů (jestli si to dobře vybavuju, protože jsem už podřimoval). K tomu je tu množství (nijak zvlášť zajímavých) postav, řada zápletek nemá uspokojivé vyústění a celé je to navíc bolestivě digitální, přeplácané a otravné, trikově až ostudné. Nejen od DC Comics si dám zase na čas pauzu.

Mnohé asi bavily osudy ústředního kvarteta a všechny ty pletky a intriky, já se spíš vždy těšil, jakmile kamera zrychlí a zpozorní na všechny ty dramatické souboje, kterých teda není moc. Protože za jednotvárného krále bych život fakt nepoložil, uvěznění a záchrana Athose mě zrovna nestrhla, ambiciózního kardinála jsem nějak „nevnímal“, další postavy (kterým se kolikrát věnujeme víc než postavám samotných mušketýrů) se vyskytují tak nějak pořád s vážnou tváří. A když mluví (a mluví dost), tempo začne drhnout. Na plátně se sice pořád něco děje, ale není to extra nápadité, zábavné nebo napínavé, atmosféra je sice špinavá, ale na dřeň rozhodně nejdeme, souboje jsou fyzické i místy neurvalé, kolikrát natočené na jeden záběr, ale je jich prostě málo. Výprava je fajn, herci jsou fajn, i když Evy Green mělo být víc, nicméně na pokračování mě tvůrci úplně nenalákali.

„Ty máš jenom to štěstí, že mi můžeš sloužit!“ Hledání dalších (toho času) psychicky zraněných a následně odháčkovaných dívek nakonec nebude až tak složité. Impulzivní Alice Anny Fialové sice prožívá těžké období, přesto její postava působí docela silně. A hlavně Fialová ji hraje velmi dobře, míchá zoufalství, stud i vztek. Právě o ni i další dobře zvolené herečky se tahle série opírá, celé to solidně režíruje v televizi osvědčený Biser Arichtev, který epizody udržuje v celkem svižném tempu, poškozené neodsuzuje. Zatímco dřív se asi dočkaly posměchu svého okolí z naivity, dnes vnímáme poměrně početnou část veřejnosti, která docela snadno (u)věří konspiračním webům či dezinformacím (nejen) na sociálních sítích. Proto je fajn, že tvůrci vyprávějí v souvislostech, i když platí, že mohli a měli víc přitlačit na pilu.

„Mně pomohli. Pomůžou i tobě!“ Pohlavním stykem s mystikem, který ji měl zbavit všeho negativního. Stále zůstává drobná pachuť z toho, že tvůrci mohli v několika scénách přitlačit na pilu a důležitá témata současné společnosti víc prodat, víc na ně upozornit. Nestalo se. Vojtěch Kotek v doposud nejzápornější roli své kariéry dál sází na to, že si stoupenkyně jeho mouder nechají obsah rituálu pro sebe, že se za vše budou stydět. Zatímco jedna po „očistném duchovním rituálu“ vyrazila na policii, druhá raději spolykala prášky. Samozřejmě v základních rysech cítíme reálné osudy jistého prasátka (guru Jára dosud uniká spravedlnosti). V příběhu má nicméně pramálo prostoru, příběh se točí především kolem jeho obětí. Ty hrají skvělé mladé herečky, ať už je to bezprostřední samoživitelka Anna Fialová nebo kuplířka Kristýna Ryška. Moc fajn je i otec jedné oběti Vasil Fridrich. Oceňuju zároveň, že je to celé uchopené bez senzacechtivosti.

Anna Fialová, Kristýna Ryška, Denisa Barešová, Alžběta Malá… sličná sestava zajímavých hereckých „nadějí“. Odháčkování aktuálně prožila první z nich. Má být za něj ráda, bestie nevděčná, vždyť háčky v ní zůstaly po předešlých partnerech, potvory jí bránily v proudění ženské energie, v dalším duchovním růstu a osobním rozvoji. Mladá pekařka Alice se ovšem rozhodne vše oznámit na policii. Nemá svědky, nemá na sobě žádné modřiny ani jiné známky násilí. Jen ranec nedůvěry a předsudků. Černovlasý svůdný mystik (v zákulisí arogantní debil) jí měl po těžkém období vrátit radost do života. Tuším, že si Vojta Kotek po odvysílání mezi přáteli „užil“ několika dobře mířených joků. Fialové (která hraje skvěle: očima, drobnou mimikou) nicméně po všech těch opakujících se (nedůvěřivých) výsleších do smíchu rozhodně není. Diváka zrovna nenadchne její linie konfliktů s otcem své dcery, zrovna tak fakt, že se tvůrci báli jít aspoň trochu na dřeň. Možnosti u scén, které reflektují důležitá témata současné společnosti, na to měly.

Motorky, neony, kožené bundy, zachmuřené výrazy, svižný střih a nedotažená zápletka, která se odehrává ve světě ovládaném mladistvými fantaziemi. Divák druhý den moc netuší, o čem to bylo, i když beru, že tehdy si to publikum rozhodně našlo. Motorkářským gangem je unesena rocková zpěvačka (přímo z podia), kdy ji rebel Michael Paré a drsná dívka se strašidelnou minulostí přivedou zpět. K tomu pár odboček, ale spíš uvědomění si, že jinak příběh nemá kam jít. Producent (celá vetřelčí série), scénárista a především režisér Walter Hill má (všelijaké) gangy evidentně rád, cítit je i jeho úchylka po westernech, pro současného diváka jde ovšem sotva o průměr…

Nevím, o kolikáté pokračování jde, nicméně máme rok 2023, takže asi není překvapením, že se maskéři a trikaři náležitě vyřádili, tudíž to méně otrlým divákům způsobí nepříjemné chvíle. Děj se za produkčního dohledu Sama Raimiho přesunul z lesů do města, ve kterém vypráví zvrácený příběh dvou odcizených sester. Jakmile se holky shledají a vypadá to na lepší příští, na scénu naskočí probuzené dávné zlo. Celé to má velmi slušný spád a až do konce tvůrci (kteří si skrze skvostné tržby mnou ruce) se záplavou krvavého násilí moc nepoleví. Ano, mohli být místy nápaditější a rafinovanější, nicméně morbidní gagy nechybí, atmosféra je temná a bezútěšná a fakt nedá oddechnout, přeživší členové rodinky navíc proti bubákům využívají všemožné domácí spotřebiče či pomůcky jako nůžky či struhadlo. Znovu to vidět rozhodně nechci, každopádně mírný žánrový nadprůměr.