castor

Sedmidílný příběh rodiny z New Jersey, navíc uchopený podle skutečné události z roku 2014, nabízí (za mě už vytoužené) finále. A stejně jako předchozí dění je přeplácené a zahlcené bizarně falešnými stopami. Kdo je Stráž, evidentně není důležité. Někdo se přizná a možná blafuje, jiný dojede na svou hamižnost. Ale divákovi je to tak nějak jedno. Přitom honosný dům se strašidelnou minulostí, sousedé s podivnými charaktery či ústřední herecké duo slibovali zajímavou podívanou. Ovšem výsledek (i samotné finále) jsou plné logických děr, nudy i spousty nevysvětleného. A mě vlastně ani nebavilo nad tím přemýšlet a dumat.

Rodina už zase drží pohromadě. Čelí nebo čelila konzervativní sousedce Pearl, jejímu podivínskému bratru Jasperu, sousedům v teplákových soupravách, kteří na čas zmizí ze scény, stavebnímu dozoru Johnovi, ale vlastně i realitní makléřce Karen či mladíkovi s bezpečnostními zařízeními Dakotovi. Na scéně je přitom další postava (Roger), která může za tím vším stát. Rodina nicméně s domem udělala zásadní rozhodnutí, přesto se chce Dean ještě naposledy důkladně podívat na „tabuli podezřelých“. Uvidíme, zda bude platit i nadále, že stabilita rodiny je nebezpečně křehká. Rozhodně ale platí, že všichni okolo jsou nějak výstřední a všichni tak nějak podezřelí.

Hrdinové předchozí Zelené knihy rovněž překonávali mnohé „překážky“ a řešili „těžká“ témata, ale ty uvozovky jsou tam zcela oprávněně. Peter Farrelly dal zřejmě „definitivně“ sbohem buranským komediím a přeorientoval se na dramatické příběhy, které ovšem nezapomínají na humor a hlavně zoufale okatě tlačí na pilu diváckých emocí. Retro feel-good dramatem se prezentuje i tentokrát, přesedlal do období války ve Vietnamu a znovu se otírá o vážné motivy. A vychází z reálných událostí. Podpora války u americké veřejnosti klesá, nicméně v jednom baru se mezi mladými kamarády zrodí nápad vypátrat na bojišti známé a příbuzné, nabídnout jim morální podporu a především plechovky piva. Chickie je flákač, který večery prosedí v hospodě, zatímco řada jeho kamarádů přežívá v první linii a jeho ségra proti válce demonstruje. A tak nějak se to všechno sejde a s pocitem toho, že vojáci necítí podporu lidu, stupidní nápad skutečně zrealizuje. S notnou dávkou náhod a štěstí... Chickie postupně odhaluje hrůzy války, ale tvůrci nikdy nejdou na dřeň, mnohé konflikty jsou navíc zkratkovité a některé linie se nikam nerozvedou. Zac Efron mi herecky nikdy nevadil, v leckterých taškařicích vystupoval jako otravné pako, tady je za poměrně sympatické pako. Tvůrci potěší několika milými gesty a pár úsměvnými momenty, jinak ale výsledek není nějak zajímavý nebo dějově hutný.

Staří nebo nemocní lidé umírají. Jenže řada Charlesových pacientů nebyla stará a zdaleka nebyla ani v kritickém stavu. Začínáme ovšem u přepracované zdravotní sestry Jessicy Chastain, která má doma dvě malé dcerky a nemocné srdce, na jehož operaci jí chybí peníze. Na noční směny nastupuje nová posila – empatický, obětavý a schopný Charles Cullen, který ovšem často postával u dávkovače léků a s medikací rád „experimentoval“. Asi netřeba připomínat, že v několika nemocnicích prokazatelně zabil 29 lidí, podle některých teorií ale možná stojí za smrtí až 400 pacientů. Eddie Redmayne ho hraje skvěle. Hošan s náročným dětstvím, který byl hospitalizován pro duševní potíže i se opakovaně pokoušel o sebevraždu, je v jeho podání plný minimalistických gest a nuceného úsměvu. Jeho chování je znepokojivé, postupem solidně děsivé a třeba při vazebním výslechu Redmayne připomene své umění z Dánské dívky nebo Teorie všeho. Chastain je stejně skvělá, stačí pouhé mrknutí oka a divák rozpozná její pochybnosti či soucit. Jenže to je tak trochu celé. Dva výborní oscaroví herci a pak jen náznaky silnější atmosféry, gradace či napětí. Od Tobiase Lindholma by divák čekal mnohem víc. Ve výsledku je to hrozně monotónní. A na emoce? Na ty skoro zapomeňte.

Začíná to tragédií, kterak může dopadnout hlídání malého chlapce. A pak se na dobrých 40 minut rozloučíme a pozorujeme, no, něco (místy zbytečného), co negraduje, celé je to hodně komorní a sleduje Laurie, její vnučku Allyson a jejího čerstvého (okolím šikanovaného) přítele – který sehrál v avizovaném úvodu stěžejní roli. Prostě tvůrci se vydali jiným směrem a je to takový upovídaný, rádoby psychologický a loudavý Haddonfield, který se věnuje hlavně nové postavě, která koketuje s temnotou. A Michael Meyers, který vyčkává opodál, mu s kostlivcem ve skříni tak nějak „pomáhá“. Režisér David Gordon Green přispěchal se svým Halloweenem v roce 2018, jeho (po)kus měl feeling sedmdesátých let. A bylo to moc fajn. Záhy přišel s dvojkou, ve které vsadil na jakési kolektivní trauma Haddonfieldu, takže proti Michaelovi nestál jeden, ale hned celá banda zoufale otravných obyvatel, a celé to nafouknul do bombastičtějších (rozuměj tupých) rozměrů. Závěr trilogie nijak osudový není, maskovaný řezník vystupuje skutečně málo, nicméně mordy zlé nejsou. Greenovi a jeho týmu došel dech hned po jedničce, kterou to celé mělo skončit. Dvojka byla úmornější než aktuální díl, nicméně na finále ságy je to pořád málo.

„Šel jsi po bostonský policii a nakonec makáš pro ně. Takže jo, jsi sám!“ Žádný med státního zástupce DeCourcyho nečeká a už pochopil, že bez pomoci sám nic nezmůže. A nakonec to bude Jackie, u koho si vylije srdce a s kterým uzavře nesourodé spojenectví. Lupiči obrněných aut, jejichž poslední kšeft se zoufale nepovedl, chystají další akci. Kevin Bacon, kvílející spolu s písničkami z rádia a šňupající koks kdekoliv, se dokáže vyrovnat nejen s bankovními lupiči nebo znuděnými kolegy, potíž mu nedělá uzemnit ani dotěrnou tchýni.

„Chci rozebrat mašinérii, která v tomhle prohnilém městě vládne. Do posledního šroubku!“ Zdá se, že to nebude primárně o násilnických lupičích a vystřílených zásobnících, ale o zpochybňování samotných institucí, které mají pomáhat a chránit. První díl je prakticky o porozumění situaci, ve které se Boston nacházel během 90. let. Vážený veterán FBI Jackie Rohr je slušné hovado. Po morální stránce nemůže být rozbitější kus, nyní předpokládá, že nový státní zástupce DeCourcy Ward ho bude poslouchat jako jeho předchůdci. Seriál produkují slavní kamarádi z Bostonu Ben Affleck a Matt Damon a město ukazují jako špinavou zločinnou „stoku“.

Tyhle látky, kdy někdo musí něco v nehostinných podmínkách překonat (a je jedno, zda třeba ztroskotá, spadne s ním letadlo nebo prchá před nacisty) a sáhnout si na fyzické i psychické dno, jsou vesměs plné syrových scén, rozmáchlé kamery a výborného hereckého výkonu ústředního „bijce“. Tohle drama z 2. světové války není o moc jiné. Ovšem stejně jako jinde (zároveň) trpí rutinními úkony, opakujícími se překážkami, utahanými scénami i nedostatkem emocí. Za mě pak chybí, že dotyčnému houževnatému hrdinovi nefandím, nebojím se o něj. A beru to „jen“ jako dobře natočenou (místy nudnou) lekci historie. Příběh o vůli přežít a obětavosti jednotlivce i odvaze norského lidu vypráví o členu norského komanda Janu Baalsrudovi, který jako jediný unikne svištícím německým kulkám, musí překonat ledovou pustinu a dorazit do neutrálního Švédska. Dostal jsem zhruba to, co jsem očekával. Solidní tři hvězdy, na čtyři ale nejdu.

Nora je v šoku a soukromé očko ji v podezření Deanovy nevěry velmi ochotně utvrzuje. A záhy zjistí, kdo napsal poslední z bizarních dopisů. O „pokračování“ sklepení domu bylo jasno hned při prvních dílech, jen to naší rodince museli názorně ukázat až řemeslníci. Test DNA muže z podezřelých (zřejmě) vyloučil. Konfrontace v restauraci s vrkající realitní makléřkou a detektivem solidně ujetá. Jeden z nejplodnějších tvůrců současnosti, Ryan Murphy, který má na svědomí třeba American Horror Story či aktuální zpracování Dahmerova (sériového vraha) příběhu, v závěru buď příjemně překvapí, nebo totálně selže.

Příběhový mišmaš pokračuje a postavy se dál ubírají absurdními cestami. Zatím to není o odhalování pravdy, ale o přibývání zvratů. Dcerka tající vztah vypustí do sociálního prostoru své aktuální emoční rozpoložení, makléřka Karen dál tlačí Noru do rozhodnutí skrze prodej domu a se znepokojivými obviněními ukazuje na Deana, kterému lezou do postele polonahé teenagerky s culíčky. Navíc se vracejí sousedé Mo a Mitch. Holt všichni okolo jsou nějak výstřední a všichni se tak nějak stávají podezřelými. Už nějakou dobu to navíc vypadá, že věřit se nedá ani zdánlivým spojencům (makléřka, soukromé očko, mladík s kamerami).