castor

castor

Michal Kočí

okres Žďár nad Sázavou
..úspěšně proplouvám..

120 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Americká krása (1999)

    Nestandardní tragikomedie ze současnosti, kritizující citovou pustinu středostavovské rodiny, osciluje mezi parodií, satirou a realismem. Silné tragické okamžiky se střídají s čirou komikou. Mendesova invenční režie, ve které jsou cítit silné divadelní kořeny, velmi obratně kritizuje typická americká témata. Témata, ve které Američané trvale věří a které věrně ctí, jsou neměnné a nedotknutelné. Jejich velký „americký sen“ ale v rukou britského debutanta znovu pociťuje citelné trhliny. Ukazuje tak po svém některá zásadní témata, především pak americkou posedlost po úspěchu, která dokáže zničit „všechno lidské“. Ale i řadu dalších. Nenávist. Jane svoji matku nenávidí z jejího načrtnutého, do strany nevybočujícího života, otce z jeho pasivity a chování v přítomnosti její kamarádky. Mendes nám zároveň naznačuje, že si dříve byli blízcí a obnovení tohoto vztahu je nyní jeden z Lesterových „nových“ cílů. Homosexualita. Otec, milující svého jediného syna, je schopný jej okamžitě zavrhnout kvůli jeho možné homosexualitě. Úpadek rodinného života. V případě obou rodin. Carolyn se snaží urovnat vztah mezi dcerou a manželem a o to víc propast prohlubuje. Lež. Ze strany Rickyho k vlastnímu otci (ohledně drog), ze strany Angely, která se snaží upoutat veškerou pozornost i za cenu lhaní. Ambice. Nekontrolovatelná honba za úspěchem a zároveň i s chamtivostí. Naprogramované přání, které má většina z našich hrdinů. Závist. Ta je pro změnu vyjádřením touhy lidského ega být tím, čím není. Závist také přiživuje nepřátelství (Angela v závěru může závidět Jane, byť celý film fungoval naopak. I Carolyn pociťuje ke svému vzoru Buddymu závist). Neschopnost komunikace. Ta vede k tomu, že dochází k tragickým nedorozuměním. Nejsmutnější na tom z pohledu postav může být fakt, že všichni do jednoho rozprašují své nepravdy, promlouvají k nám opravdově a jejich pravdivá vyznání pomáhají k odstranění masek, které je tak dlouho tížily. Odcizenost. Pocit, že žijeme životy, nad nimiž nemáme absolutní kontrolu, a veškeré snahy omezit náhodnost výsledků našeho počínání vedou k ještě větším katastrofám. I na pošesté absolutních 100%.

  • poster

    Ztraceno v překladu (2003)

    S hrdiny Sofie Coppoly bych se chtěl ztrácet rád a často. On své nejlepší kusy natočil už dávno, takže reklamy na whisky jsou vlastně dobrým jobem. Ona je čerstvá absolventka filosofie, v Tokiu doprovází manžela fotografa. Potkají se v luxusním hotelu. Jednou, podruhé, pak už cíleně. Nemůžou spát, jsou osamělí. A mají si co říct, zatímco okolo je řada neporozumění. Ostatní jsou za mimozemštany, divák vnímá jemné náznaky, unikavé okamžiky, citlivý přístup. Tvůrci nezapomněli na to, že k podobně laděné látce jsou potřeba svižně napsané dialogy a postavy, na kterých bude divákům záležet. Scarlett a Bill jsou přesní, uvolnění, normální. A to je sakra velký trumf. Náš hrdina v závěru vystupující z taxíku a šeptající naší hrdince cosi do ucha..... hmmm!! Kdo nemá doma na polici, jakoby nebyl..

  • poster

    Hlas moře (2004)

    Původně jsem měl v hlavě naťuknutou myšlenku, že vyrukuju s 80% hodnocením, ale něco nedefinovatelného mi říká, ať jdu až na samý top!! Zejména potřeba sršit na diváka emoce je tvůrcům zcela cizí, ony emoce přijdou zcela samovolnou, přirozenou cestou!! Nedůstojný život, který trvá po tři dekády, se rozhodne vlastní cestou ukončit hlavní hrdina Ramón. Upřímný (díky naprosto přesnému Javieru Bardemovi bojovný, uměřený i ironický) muž, který ze svého lůžka může tak akorát snít o moři, které mu vzalo všechno a který se na sklonku svého života ocitá mezi dvěmi osudovými ženami, kdy jedna se stane zásadním „pomocníkem“ při jeho odchodu, přesto však v jeho srdci nikdy nebude hrát první housle. Hlas moře je intimní výpovědí, která nikdy nesklouzne do lacině sentimentálních vod, kde bychom ji neradi viděli, v mých očích pak představuje jeden z nejpůsobivějších evropských filmů posledních let!!

  • poster

    Bokovka (2004)

    Je až s podivem, že americký tvůrce Alexander Payne je spoluautorem děsného scénáře k Jurskému parku 3, no, ale i mistr tesař.. Jeho temná road movie o Schmidtovi by sice bez démonického Jacka Nicholsona byla poloviční, ale tady už otevřeně hlásá svůj talent. Oscar i Zlatý glóbus za scénář jsou zcela zasloužené. Lidsky vnímá osudy obyčejných lidí na obyčejných místech. Bez velkých gest dva přátelé z univerzity podnikají poslední svobodný týden jednoho z nich a sled událostí jim otevírá oči a jako každé víno má i každá situace svoji příchuť. Nic není přikrášlené, jen poutavé, vlídné, tragikomické, něžné.. Film má jednou veselé, náhle smutné okamžiky, nádherná i bolestivá místa, vše pečlivě proloženo opravdu bravurními dialogy, nápaditou kamerou a výraznými hereckými výkony obou hlavních představitelů – přesné jsou i krásné Maya a Stephanie. Dlouho jsem se tak nenuceně nebavil, ona naděje čeká přece jenom na každého.. A zatraceně dobře to celé chutná!!

  • poster

    Dobrý Will Hunting (1997)

    Srdeční záležitost.. Je to již bezmála deset let, co jsem se nechal poprvé strhnout geniálním počinem o svazujícím břemenu geniality. Neřešitelná matematická rovnice na chodbě prestižní univerzity, postava hrbící se nad smetákem. Outsider s geniálním mozkem, uvězněný ve vlastní slabosti, rváč bez ambicí, který musí konečně doběhnout vlastní život. Osvěžující silný příběh, absentující na poli sentimentu, převyšující svými dialogy drtivou většinu snímků poslední dekády minulého století. Herecky vděčné úlohy pak snímek nabídl nejen autorům brilantního scénáře Damonovi a Affleckovi, ale zejména umírněnému Robinu Williamsovi, bez laciných gest a infantilních výstřelků jeho typických rolí, psychiatrovi, který nejednou HLUBOCE dojme!!

  • poster

    Amélie z Montmartru (2001)

    Tohle se prostě neomrzí.. mmmmmmmmmmmm.. stačí ochutnat!! Tolik symbolů, tolik odboček, tolik nápadů, tolik zvratů, tolik kudrlinek, tolik citu pro atmosféru. Tvůrci se dokonale vyřádili, nabídli neuvěřitelně pestrou paletu zvuků, nálad, barev a emocí. Amélie byla svého času naprostý úkaz, okouzlila i mainstreamové diváky, kritiku dostala do kolen a zabrala čestné místo v kdejakých diváckých anketách. A vítěz MFF v Karlových Varech spolehlivě chutná i po letech. Zasněná servírka se rozhodla konat dobro i rozdat pár výchovných lekcí (třeba jistému zelináři). Režisér Jean-Pierre Jeunet u toho drží to neuvěřitelné tempo vyprávění, hudební skladatel Yann Tiersen jednoduše kouzlí. Ničím neohraničitelná fantazie bude mít pokaždé zelenou. Zázraky se dějí.

  • poster

    Hledám Amy (1997)

    Smithova dílka jsou otevřená a upřímná a vynikají především v dobře napsaných postavách a sází na autorovo nadání psát brilantní dialogy. Banky: „Kdy vyrážíme?“ Holden: „Ale já jdu s Alyssou? Nechci, abys mi to zkazil“ Banky: „Třeba taky zavěsím!“ Holden: „Ale to je normální klub“ Je třeba ocenit přístup ke zvolenému tématu, jakým je tentokrát především homosexualita. Vše se točí kolem filmů, comicsů a narážek na sex. Vše ale překrývá smysl pro detaily, dialogy jsou vtipné, vulgární a bezvýhradně chytré. Bez diskuse originálně pojatá, velmi příjemná záležitost!

  • poster

    Let číslo 93 (2006)

    Jediné nedoletělo. Jediné minulo cíl. Film je tak působivý zejména proto, že reflektuje nám tolik známou událost nedávné doby. Den jako ten předešlý. Na letišti je běžný chaos, cestující čekají na své lety, piloti se připravují ke startu. Do WTC prý narazilo malé letadlo. Zmatek. Nikdo neví, co může a nemůže dělat. Pravomoce jsou nejasné. Let 93 klidně vzlétá. Za okamžik však věci berou nenávratně za své. Arabští teroristé. Bomba na palubě. Zoufalý plán!! Logické úvahy, telefonáty blízkým, četná spolupráce s rodinami pozůstalých – tak asi pouze to měl britský talent Greengrass k dispozici. Cestující vypadají jako naši sousedé, únosci jsou rovněž nenápadní muži. Těkavá ruční kamera, záběry téměř bez hudby, reálný čas, beznaděj, ostatní události režiséra nezajímají. Greengrass naštěstí není Moore. Realita je pro něj svatá. Jiné než plné hodnocení snad ani není přijatelné. Výjimečný zážitek!!

  • poster

    Terminátor 2: Den zúčtování (1991)

    Něco nevídaného s hlubokou myšlenkou a převratnými triky. Terminator 2: Judgment Day je jedním z mála žánrových filmů, který má NĚCO s přidanou hodnotou a který se ani po desítkách let neztratí!! Vracet se k němu bude nejedna generace. A například tu moji jednou za čas přepadne nostalgie a tuhle starou osvědčenou látku si ráda zopákne (třeba léta páně 2017 ve 3D). Vrací se vystresovaná Sarah varující před apokalypsou, vrací se dnes hodný, jinak starý známý kyborg, poznáváme Johna Connora, který bude jednou hrát klíčovou roli v boji lidstva proti robotům. A pochopitelně skvostný T-1000, který se mění v podlahu, rozpadá se na kousíčky a prochází mřížemi. Tihle společně s polobohem Cameronem posunuli filmový sci-fi svět o obrovský kus dopředu. Akce je až na pár výjimek uvěřitelná i po letech, nesmírně fyzická a poctivá, kam se hrabou dnešní digitální vylomeniny. Kult a technologická revoluce. Plným právem. Jednoznačných 100%.

  • poster

    Cesta do Ameriky (1988)

    V mých očích vrcholný okamžik dnes již utichlé slávy Eddie Murphyho je prostým příběhem o Popelce, kterému prospívá útlum komediální razance hlavního hrdiny. Tím je korunní princ z africké královské rodiny, který chce za oceánem najít tu pravou, které by si mohl vážit. Funguje to po letech, funguje to pořád. Murphy si užil nespočet převleků, vypustil ze své užvaněné pusy řadu skvělých replik a divák tak dokáže odhláškovat většinu scén. Komerčně druhý nejúspěšnější film roku, u mě naprostá sentimentální jednička!!

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace