deepspace101

Když jsem byla malá, snila jsem, že až vyrostu, stanu se zvěrolékařkou, policistkou nebo... členkou posádky na lodi Hvězdné flotily. To poslední bych brala pořád. Díky Star Treku jsem totiž měla možnost necelou hodinu týdně pobývat mezi lidmi, kteří mi byli skutečnými vzory. Takoví, kteří ideály, vědění a morální hodnoty stavěli nad peníze, moc, cynismus i lhostejnost. Takoví, kteří pocházeli ze světa utopické budoucnosti, kde lidstvo dokázalo využít veškerého svého potenciálu. Pokud existuje seriál, jenž dovede udělat člověka lepším, pro mne je jím Star Trek. Voyager tolik nevyniká jednotlivými epizodami jako Nová generace, jeho síla tkví ve sledování dlouhodobého vývoje. Je fascinující se dívat, jak se osobnosti hlavních hrdinů mění a vyzrávají, jak se proměňují jejich vztahy (Tom a B'Elanna, Chakotay a Kathryn), jak se z posádky Voyageru stává "rodina" a z cizích lidí mí přátelé. Sedmá a Doktor jsou nejlepší sci-fi postavy vůbec.

Nechtěla bych být kapitánem vesmírné lodi Hvězdné flotily. Jean-Luc Picard prožije vlastní smrt, stejně tak i polovinu života během pár okamžiků, asimilují ho Borgové, projde si peklem cardassianského mučení v orwellovském stylu, když je to potřeba, brání své plavidlo sám proti přesile, a jako by to nestačilo, čas od času se zjeví Q, aby jej potrápil svými rozmary. Kapitán Picard tím vším prochází poznamenán, avšak nezlomen. Ani v nejtěžších chvílích neopouští své ideály a nevolí nejpohodlnější stezky, přičemž se nemůže opřít ani o polštář šťastného a naplněného soukromého života. Záchrannou síť a oporu nalézá však ve své oddané posádce, která se mu stala rodinou. Nechtěla bych být kapitánem vesmírné lodi Hvězdné flotily, ale moc bych si přála být jako on. Člověkem, který se odvážně vydává tam, kam se dosud nikdo nevydal... i tam, kam ještě nikoho nenapadlo se vydat. Znám Star Trek už od dětství, ale pořád mě překvapuje, jak mnoho v něm nalézám a jakou neotřesitelnou morální autoritu pro mne představuje.

"Ale no tak! Přišli jsme, viděli jsme, umístili bombu, trochu se pobavili v dešti meteoritů. Není to skvělá historka?" Spojené státy americké se neobejdou bez úhlavního nepřítele. Hodnoty, způsob myšlení a styl života Američanů představují standard pro celý vesmír a nejlepším řešením problémů je použití vojenské síly. Nepřítel se musí zabít, jinak to nejde, protože USA vždycky stojí proti krystalicky čistému zlu, jehož existence ohrožuje samotné lidstvo. Je nutné vyvíjet stále silnější a účinnější zbraně a vyhledávat stále mocnější a technologicky vyspělejší spojence... To byla malá ukázka stereotypů, jimž se divák při sledování Stargate SG-1 nevyhne. Fanda science fiction, jenž důvěrně zná a vyhledává ono vzrušující mrazení tváří v tvář poznávání neznámého, však případné nedostatky ochotně přehlédne. Seriál je až na půdu nacpaný výživnými zápletkami, svižnou akcí a geniálním humorem, ukáže propracovaný koncept goa'uldské společnosti a seznámí nás i s dalšími pozoruhodnými mimozemskými rasami. A samozřejmě neopomenu největší trumf: tým ultra megasprávňáckých správňáků, kteří sice patří k vojenské mašinérii, ale... už jsem zmínila jejich ultra megasprávňáctví, ne? Jack O'Neill mi svou omezeností dokáže pěkně pít krev, ale zdatně si to žehlí smyslem pro ironii. Jeho slovní konfrontace s byrokraty či "pány vesmíru" si vyloženě užívám. Daniela jsem dlouho neměla v oblibě tolik jako ostatní. Přišlo mi, že zbytečně narušuje soulad jednotky. Ale s přibývajícími zkušenostmi jsem pochopila, že věci nejsou až tak jednoduché a nakolik je tento filozofický a morální kontrapunkt důležitý. Daniel v SG-1 zastává nezastupitelnou úlohu stavět se na odpor přímočarému vojenskému uvažování, a pokud ustoupí od svých zásad, jedná se o to významnější okamžik. Sam si mě získala nadlidskou inteligencí a neúnavností, s jakou opakuje větu "To nedává smysl". Jakožto vědec těžko odolává pokušení do všeho šťourat a kazit legraci. Teal'c si povětšinou vystačí se svým oblíbeným "vskutku", ale když přijde na jaffskou věc, bez váhání pozvedne svůj hlas. Jaffové zůstávají jeho slabinou, kvůli níž ztrácí obvyklou rozvahu a soudnost. Kdybyste ho náhodou potkali, určitě po něm chtějte, ať vám poví jaffský vtip. Sečteno a podtrženo, mezi týmy "zachraňujícími svět" nemá SG-1 konkurenci.

Vítejte v Twin Peaks! Můžete si tady kdykoli dát ovocný koláč s výbornou kávou, můžete se zeptat polena na to, co vidělo, a můžete prožít všechny své noční můry i sny zároveň. Vítejte v Twin Peaks, v nejúžasnějším městečku na světě!

"Life sucks, and then you die. And then it still sucks." Dumání nad životem z pozice člověka, který o něj již přišel. Nebo také příběh o dívce, která začala doopravdy žít až poté, co zemřela. George je cynická, tvrdohlavá a na první pohled příšerně protivná. Zdálo se, že naše přátelství nemá velkou šanci na úspěch. Ale čím dále se seriál v pohodovém a zdánlivě nevzrušivém tempu ubíral, tím více na mě doléhal pocit, jak moc je mi blízká. S konečnou platností jsem si to uvědomila v okamžiku, kdy se George na výletě s kolegy z Happy Time odmítne zúčastnit společenské hry. A zamilovat jsem si musela i ostatní postavy. Otcovský Rube s nekonečnou zásobou barevných lístečků, marnivá Daisy, s oblibou líčící své milostné eskapády, ztroskotanec a hudební fanda Mason (zatleskejte mu, je to Angličan) a drsňačka Roxy tvoří nehorázně sympatický kolektiv. Tradiční křesťanská klišé se tu zaplaťpánbůh nevnucují, ani samotní smrtonoši nevědí o mnoho více než obyčejní smrtelníci. Mrtví jako já mě naučili, že naděje umírá poslední a že žádný humor není tak černý, aby nemohl být ještě černější. Always look on the bright side of death!

Nepotrpím si na velká slova a vím, že to s posádkou Červeného trpaslíka nebylo vždycky zrovna lehké. A vím, že kdyby to šlo, tak bych si za své největší oblíbence nevybrala je. Ale chci, abyste věděli, že za ta léta jsem si jich začala vážit jako... náhodných známých.

Inteligentní a trefná politická satira přesně podle mého gusta. Co si budeme namlouvat – v ní jsou Britové nejlepší na světě. Politické tanečky, které předvádějí pan ministr a později pan premiér Jim Hacker a jeho kolegové, nepružnost státní správy, jež dokáže vyvinout smysluplnou činnost pouze v případě, když směřuje ke snaze zabránit čemukoliv, co by mohlo způsobit nějakou změnu, to oplývá takovou dávkou nadčasovosti a univerzálnosti, že i dnešní divák často nestačí žasnout... bohužel. :-)

Stáváme se plnohodnotnou bytostí teprve poté, co nás někdo začne milovat? Může se žena ze svobodné vůle nikdy neprovdat, aniž by ji její okolí automaticky nelitovalo? A může naopak žena, která se považuje za emancipovanou, vůbec zůstat v domácnosti? Nezáleží na tom, jestli žijete na Manhattanu, nebo v malém městě na opačném konci světa, jestli kupujete boty u Manola Blahnika, nebo u Bati, seriál Sex ve městě totiž přesně ví, po čem ženy touží.