deepspace101

Don Johnston se stoickým výrazem Billa Murrayho ve tváři chodí od dveří ke dveřím, aniž by doopravdy věděl, co hledá. Vlastně se zdá, jako by nehledal nic. Přesto je jisté, že něco nakonec najde. I kdyby to měl být jen pocit, že mu v jeho zdánlivě poklidném a spokojeném životě právě ta nejdůležitější věc proklouzla mezi prsty a jejíž absence ho teprve teď udeřila vší silou... To vše snímáno kamerou, jež se přímo vyžívá ve statických záběrech: hlavní hrdina sedící na pohovce, růžový psací stroj pohozený v trávě, talíř s nedojedenými zbytky jídla... Jak je možné, že tak málo dokáže vyjádřit tak mnoho? Není on ten Jarmusch nakonec génius?

Už se moc těším na budoucnost. Automobil vám po nehodě ohleduplně oznámí, že jste ji právě měli, v bloku s číslem nad pět tisíc čeká automatické mytí i vždy čistě povlečená postel, při operních vystoupeních zaručeně neusnete, v obyčejném létajícím taxíku se seznámíte s Nejvyššími bytostmi, a pokud někomu zachráníte život, můžete přitom i zachránit svět. :-) Pastelkově barevný gejzír kreativity v nesmírně zábavném sci-fi dobrodružství, které neomrzí.

There's no rest for the wicked. Napsat, že Padlí andělé jsou Chungking Expressem dovedeným k dokonalosti, by bylo příliš snadné. Za prvé by to bylo nefér a za druhé si to ani nemyslím. Oba filmy představují dvě strany jedné mince, noc a den týchž čtyřiadvaceti hodin. Andělé ale berou pod svá křídla noční tvory a černé duše, proto jsou mi bližší. Vykoupení z osamělosti na dosah ruky, přesto nedosažitelně daleko – obvyklá wongkarwaiovská hra v temných zákoutích velkoměsta. Příběh nájemného zabijáka reprezentuje čistě melancholickou linii, svérázné podnikatelské metody Takeshiho Kaneshira zase baví. Jeho postava je úžasně vtipná, originální a skvěle napsaná i zahraná. Kaneshiro je borec a ukázal, že disponuje nesporným komediálním talentem. Vida, přece pod noční oblohou najdeme i jiná světla než záři neonů.

Garantujeme vám lásku až navěky. Bez záruky. Chovám si naději, že jednou pocítím spontánní touhu zajet si do Montauku stejně jako Joel. :-)

"Don't dream it, be it..." Hold dekadenci, bohémství, svobodě a glam rocku. Tim Curry s kompletním make-upem, v síťovaných punčochách a botách na vysokém podpatku - a sekne mu to jako nikdy. :-) RHPS není obyčejný muzikál, je to způsob myšlení, životní styl. Nechá srdce zpívat o volnosti a duši vynese k nebesům, v závěru láme křídla motýlům. Martine, jak já ti rozumím!

Timu Allenovi alias hrdinnému kapitánovi Peteru Quincymu Taggertovi (toto jméno vyslovujte nejlépe s ozvěnou) válení očividně pomáhá, Tony Shalhoub jako obvykle zkoumá čistotu podlahy, Alan Rickman nesnáší svou seriálovou postavu mimozemšťana, přesto si za celý film ani na minutu nesundá jeho masku, Sigourney Weaver to po letech bezduchého nahánění vetřelců konečně dotáhla na blondýnu, jejíž úlohou je opakovat, co říkal počítač, a Sam Rockwell bude bohužel zřejmě muset umřít, protože situace je vážná. Nikdy bych nevěřila, že se to stane, ale američtí tvůrci opravdu dokázali natočit (ne)skutečně dobrou a vtipnou sci-fi komedii parodující (především) Star Trek, přičemž zároveň vzdali tomuto fenoménu obrovský hold a ukázali, proč ho lidé z celého světa tolik milují. Galaxy Quest potěší srdce snad každého fanouška science fiction, kterému nechybí smysl pro humor, a pro trekkies představuje zhlédnutí tohoto snímku přímo povinnost. Never give up, never surrender!

Každý rok toužebně čekám, že pod stromečkem najdu pěkně zabalený dárek s mašlí, ze kterého vyskočí halloweenské strašidlo, bude mě honit po bytě a pokoušet se mi ukousnout hlavu. A pořád nic. Začínám si myslet, že se mnou není všechno v pořádku. Nebo možná s Vánocemi. Nevadí, ukradneme je, nacpeme Santu do pytle a uvidíme, co to udělá. :-) Podle časopisu Premiere údajně zlí jazykové tvrdí, že nejlepší film Tima Burtona nenatočil Tim Burton. Ač nerada, musím s nimi souhlasit. Když Burton sesedl z režisérské stoličky a přenechal ji Henrymu Selickovi, udělal velkou chybu. Příběhy o deprimovaném kostlivci, který najde útěchu v pro něj cizím a neznámém světě Vánoc a chopí se jich po svém, se nerodí denně. Naštěstí jej stačil prodchnout svou temnou poetikou a atmosférou melancholie, křehkosti a bizarnosti. Tvůrci zde předvedli úchvatnou ukázku špičkové animátorské práce s obrovským množstvím detailů, kde dokáže vyvolat nadšení a úžas i nepodstatná maličkost. Člověk úplně cítí, s jakou láskou loutky ožívaly v rukách animátorů, a když si představím ty hodiny a hodiny úmorné dřiny, které daly vzniknout této nádheře, nutí mě to smeknout pomyslný klobouk. Dannyho Elfmana zastihly Ukradené Vánoce na tvůrčím vrcholu. Postaral se o hudbu, texty i zpěv a zaválel na všech frontách. Muzikálový žánr nepatří k mým oblíbeným, ale v tomto případě mi každé čekání na další písničku připadá jako věčnost. Jsem divná, když mě tyhle vypečené Vánoce baví víc než ty skutečné?

Inteligentní, kultivované sci-fi, při kterém se mi pravidelně derou do očí slzy. A já se za ně nestydím. Jsou to slzy štěstí – natolik silného, že ho jinak vyjádřit nelze. Jako by se se sny Ellie Arroway pokaždé plnily i ty mé.

Strhující a novátorská akční jízda s kořeny v kyberpunku, která má co říct a ani po letech neztrácí nic ze svého lesku.