Ezis

Ezis

Marta Eva Běťáková

Česko

8 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 5
    • 1.1.2020  21:39
    Pravý rytíř (TV film) (2016)
    *****

    Tak poprvé v životě dávám více hvězdiček, než kolik si film podle mě zaslouží. Normálně bych mu dala 3-4 hvězdičky. Ale pokouším se zvednout průměrné hodnocení, které tu má snad až nezaslouženě nízké. Možná proto, že na Štědrý večer člověk čeká něco slavnostnějšího a důstojnějšího. Ale pro všední večer je to film velmi příjemný. Pro mě například kvůli exteriérům a středověkým kostýmům, které jsou tu nádherné. Ale hlavně, téhle pohádce se podařil - na rok 2016 - až skoro zázrak: být klasickou, ale přesto originální pohádkou, mít moudré poselství a předat ho. Přibližně od roku 2000 je spousta pohádek buď trapných, nebo zbytečně drsných, nebo naopak zženštilých. Zato tahle mně přišla taková správně chlapská. Je to klasická cesta chlapce k mužnosti a umění překonat sám sebe. Ale scénárista navíc přidal i cestu zkušeného muže k další moudrosti a celkové poselství - "Nikdy si nemyslete, že už všechno umíte. A lidé jsou nejsilnější, když jsou ochotni se učit od jiných a spolupracovat." Já osobně vždycky ocením, když je v pohádce nějaká zajímavá postava staršího věku a když v ní spolupracují generace (to tedy zní pěkně nepohádkově, když se to napíše takhle...). Protože to v klasických pohádkách často bylo - moudrá stařenka, zkušení rodiče, spravedlivý král. A navíc scénář nutí k zamyšlení - co třeba Damián, co měl tak rád peníze, že dal přednost přeludu peněz před skutečným životem? --- Takže pokud vám nebudou vadit některé prvky, které tu působí rušivě, ale pro mě jsou ještě v rámci snesitelnosti - třeba komický nádech dialogů s černokněžníkem, představitel mladého rytíře, co má občas pohyby jako pražský puberťák, ale jinak je docela sympatický a uvěřitelný, nebo texty Xindla X, co jsou se středověkými kostýmy jako pěst na oko, ale jinak dobré - tak tuhle pohádku rozhodně doporučuji. Pro mě tvoří (spolu s Korunním princem a Princeznou a půlkou království) trojici příjemných pohádek z období 2015-2019, na které se nejspíš ráda podívám i za dvacet let.

    • 8.6.2019  00:59
    Ztracená brána (TV seriál) (2012)
    *****

    Podle mě jeden z nejlepších českých seriálů v poslední době. Myteriózní detektivka je dost specifický žánr, který vám nemusí sednout, ale pokud ano - rozhodně doporučuji. Všechno v něm skvěle funguje. Nebála bych se ho prezentovat ani v zahraničí - tím spíš, že se pro něj podařilo najít pěkná, ale neokoukaná pražská zákoutí. Jen jsem se mohla potrhat smíchy, jak si scénárista představuje svobodné zednáře a zaměstnance Akademie věd jako boháče, co bydlí ve vilách a sbírají starožitné zbraně! Já znám jednoho svobodného zednáře a několik zaměstnanců AV ČR, všichni bydlí v malých panelákových bytech a o nějakém sbírání cenných zbraní si mohou nechat tak leda zdát :-D

    • 28.5.2019  22:19
    Korunní princ (TV film) (2015)
    *****

    Šest hvězdiček. Za socialismu se točily nádherné pohádky s velkými hereckými osobnostmi, důstojností, poezií, vtipnými hláškami i poselstvím... ale zase by nemohla vzniknout tahle úžasná bláznivina. Budí dojem, že se současné době nějakým omylem povedlo spokojeně doklopýtat ke kvalitní pohádce, podobně jako princ i přes ztrátu paměti nějakým zázrakem zachrání princeznu a vyhraje turnaj - a přitom za tím musela být obrovská spousta práce a nadšení. Pohádka má pár podivných momentů, ale celkově je to skvělá absurdní pohádková komedie, která převzala motivy z asi deseti jiných příběhů a dodala jim tolik svého svérázu, že z toho vznikla pohádka úplně nová. A navrch přihodila krásné kostýmy, exteriéry a hudbu. Vznikla z toho originální akční pohádka s roztomile nešikovnou, odzbrojující romantikou. - Vsadím se o co chcete, že se na Korunního prince lidi budou koukat i za padesát let :-)

    • 24.3.2019  23:00
    Prales (2017)
    *****

    Prostě les. Geniálně natočený les. Pro mě by všechny filmy mohly vypadat takhle :-D Film nezkresluje realitu a přitom si krásně hraje s obrazy a záběry - člověk někdy musí dlouho přemýšlet a dívat se a dívat, než mu dojde, že vidí třeba vodní hladinu, tetřeva nebo srnu. Litevská příroda je podobná té české, ale o něco čistší, severštější a divočejší - proto jsou ve filmu i vlci a losi. Pro mě byl nejpůsobivější záběr s vlčím vytím, které se rozléhá po lese, načež z podrostu vylezou vlčata a začnou také zkoušet výt. Je to roztomilé a zároveň dost strašidelné. Vůbec se nedivím, že se lidé dřív vlků báli. - Nevím, jak se režisérovi podařilo natočit "prostě les" a přitom zároveň film, který tak strašně připomíná litevskou kulturu. Jsou v něm jen zvuky lesa, a přesto mně pořád připadalo, že v pozadí slyším prastaré litevské písně - sutartines. Asi jsou inspirované přírodou... https://www.youtube.com/watch?v=iGPO1kcTTIc

    • 30.12.2018  14:55

    Že Disney jednou oblékne svého hrdinu do sámského (laponského) kroje podobného tomu, jaký jsem viděla v muzeu v Helsinkách, o tom se mně nikdy nesnilo :-) Myslím, že tahle pohádka měla mezi dětmi takový ohlas proto, že spousta z nich má zkušenost s tím, že v sobě něco musí dusit a nesmějí se projevovat. Elsin útěk do hor geniálně zobrazuje to, co by takové dítě nejradši udělalo :-) Oceňuji norské lidové umění a pro Disneyho méně obvyklý děj: romantický hrdina, který smrdí a jí oslintané mrkve, a romantická záchrana sestrou :-) A ne-černobílé postavy tak trochu nutící k zamyšlení - třeba jaká by byla Elsa, kdyby ji její mrazicí schopnost nebyla donutila žít osaměle? Severskou samotu v zimě jsem zažila na vlastní kůži, takže ke mně některé scény asi mluví víc než k jiným divákům. Pro mě skvělá kombinace disneyvosti, symboliky a realismu a rozhodně nejlepší Disneyho pohádka (a, ehm, společně s Tangled vlastně jediná, na kterou jsem ochotná se podívat).

    • 7.12.2018  10:34
    Náhradnice (2011)
    *****

    Tváří se to jako běžná romantická komedie, ale fakt není. Je to skotská komedie s pár romantickými klišé, nádhernými záběry na Hebridy a spoustou absurdního humoru. Místní pamětihodností jsou veřejné záchodky, kde straší duch pošlé krávy. Tak asi tak. Tenhle film se prostě nedá brát vážně, protože se sám nebere vážně - jako hlavní hrdinka. Velká část půvabu tkví ve skotské angličtině, tak nevím, jestli vůbec má cenu na to koukat česky. - Hlavní hrdinové jsou hodně zvláštní a svérázné osobnosti. Tvůrcům se pro ně podařilo získat smetánku skotského filmu - Davida Tennanta, Kelly McDonald a Maureen Beatty, což dělá hodně. Zvlášť obsazení Davida Tennanta, který jinak hraje mnohem těžší role, bylo geniální. Pokud vám sedne, tak tento film rozhodně doporučuji. Pro mě je první hrdina romantické komedie, ze kterého jsem dostávala husí kůži (v dobrém slova smyslu :-) ) Pro mě je tohle bezkonkurenčně nejlepší anglickojazyčná romantická komedie.

    • 28.4.2018  20:46

    Právě jsem na tom byla v kině a mohu jen doporučit! Nějaké nedostatky to má, trochu tomu chyběl rytmus a hladký tok, hlas Kryštofa Hádka by možná mohl znít příjemněji - ale jinak úžasný projekt! Tetřeví tok a modré žáby jsou velice vzácné úlovky - takový Modrý Mauricius každého fotografa přírody. Povedlo se dobře podat i další neobvyklé zvířecí příběhy. Jednou z myšlenek filmu je, že za divočinou a dramatickými dokumenty o přírodě vůbec není potřeba jezdit do Afriky, stačí mít trochu trpělivosti a zvědavosti. A to film rozhodně dokázal. I pomocí humoru a nadsázky - třeba pošťuchování syslů na sídlišti prezentované dramaticky jako souboj zuřivých lvů - to opravdu stálo za to :-) Přispěla k tomu i hudba, za kterou by se nemusel stydět ani John Williams. Klobouk dolů a více takových filmů! - Mimochodem - trailer, kde se píše: "v hlavních rolích: užovka podplamatá, kulíšek nejmenší" atd. mně připomíná reklamy na Lesy Lotyšské republiky, které jsem vídala v Lotyšsku v roce 2010: Film VÝRÁTOR. V hlavní roli: Výr velký. Režie: Matka příroda. Osvětlení: hvězdy. :-)

    • 12.11.2016  19:22

    Nechápu, proč Česká televize svůj vlastní film propaguje tak nešikovně - obsah, který tu uvádí, je jenom chabý odraz toho, jaká tahle pohádka ve skutečnosti je. A to prosím nádherná, ze staré školy, poetická i napínavá, se silnou atmosférou i charismatickými herci. Děj ale není úplně pohádkový, spíš bude inspirovaný nějakou legendou. Jan Přeučil tu výjimečně nehraje zloducha, ale mladého hrdinu, a s Danou Kolářovou tvoří pár, který stojí za podívání. Rozhodně doporučuji :-)

    • 7.9.2016  23:58

    Těžké zdravotní problémy v dětství a Mistr Bílek způsobili, že mám averzi k hromadění věcí a žiju tak, jako bych kdykoliv mohla umřít - nebo se stěhovat... Při stěhování člověk znovu objevuje sám sebe. Společně se starými věcmi vyplynou na povrch vzpomínky, o kterých už jsi ani nevěděl, že je máš, a v neobvyklých situacích vyplynou na povrch vlastnosti, o kterých jsi také nevěděl, že je máš. Jak si totiž každý postupem života čím dál tím více zařizujeme byt podle svojí osobnosti, tak se ta osobnost také stává čím dál výraznější a jednostrannější. A Kulový blesk je o tom, jaké to je, zacházet s jedenácti svéráznými byty a dvanácti svéráznými rodinami, z nichž každá také čelí svérázu jiných dvanácti rodin a musí vytahovat na povrch zapomenuté dovednosti, aby se s nimi vypořádala. Každý byt je zařízený jiným způsobem, každý uvažuje úplně jiným způsobem. A když to dr. Radosta řídí jen jako technickou záležitost, tak to hladce rozhodně fungovat nebude... --- Scénář Kulového blesku jsem četla jako úplně malá, snad devítiletá či co. Televizi jsme neměli, tak jsem filmy četla. A proto pro mě scéna se vzkazy přes syna odmalička byla symbolem rozvodu a scény s mistrem Bílkem mě inspirovaly k úvahám o tom, jaké to bude, jestli se také jednou jako sedmdesátiletá budu stěhovat. Ve scénáři mistr Bílek říká: "To je hrůza, co člověk za život nashromáždí krámů..."

    • 18.7.2015  23:10
    Santiniho jazyk (TV film) (2011)
    *****

    Za jednoho líného sobotního večera jsem sledovala Malý pitaval z velkého města a najednou nevím, co mě to napadlo, pustila jsem si Santiniho jazyk. A hned ta první věta... "Kdo je ta, jež vychází z pouště a opírá se o svého milého?" byla proti té normalizační šedi jako červené víno. Přímo mě praštilo do očí, jak se za těch 30 let naše země změnila. - Aby si tenhle film člověk užil, potřebuje specifický druh myšlení, a ten nemají všichni, neboť "lidé jsou různé" (a je to tak dobře). Kupodivu k tomu ani nemusí být katolík nebo kunsthistorik, jak jsem experimentálně zjistila, poněvadž já nejsem ani jedno. Když si rádi hrajete se symboly a propojováním různých konceptů, možná je to film pro vás. A ani tehdy se vám nemusí líbit. Takže za sebe ho můžu doporučit, ale berte to s rezervou. - Je to spíš film na zamyšlení a ne na několikeré sledování pro potěšení... což je vlastně škoda, když je technicky tak dobrý a jsou v něm tak krásné záběry na českou krajinu a památky. Probíhá jím několik témat, ze kterých asi každé osloví někoho jiného. Mně oslovilo to, že opravdovou lásku člověk někdy prokáže mlčením. Mohla bych tu tedy pět oslavné ódy na režisérské umění Jiřího Stracha, ale radši o něm budu mlčet, jelikož (v duchu tohoto filmu): třeba to řekne víc než tisíc slov... :-)

    • 24.2.2015  00:08

    Na tuhle pohádku jsme šli s rodinou, když mně bylo 13 let, a pamatuju se, že Jiří Strach byl první herec, do kterého jsem se kdy zbláznila, a že jsme pak ještě dlouho doma citovali "A není to příznak choroby?" a "Odborný lékařský pindy" a "Vládce náš, slunce naše jasné!" a "Kluk není hloupej, mně to taky přijde jako barák!" ... Jazyk je nejsilnější stránkou Lotranda a Zubejdy. Není ani divu, však se tu sešli dva mistři českého jazyka - Karel Čapek a Zdeněk Svěrák. Dalším plusem jsou spousty drobných vtípků. Třeba muezzin s kaleidoskopem, nebo jak Lotrando s pomocí ukazovátka předvádí jakýsi hmyz... Nebo logika sultána Solimána: "Vidíš! Když se díváš pořádně, tak jedou!" "Doktoři, zlatíčka, co jste to udělali? Ona papá! Ona nepapá. Ona se nacpává!" a jeho stížnosti na harém: "Jedný něco dáte, druhá to chce taky... však to znáte." "Neznám." Já mám nejradši scénu, kde Lotrando uchopí štítivě do dvou prstů pilu a prohlásí: "Promiňte, není tohle práce? Tak to já nesmím." Další silnou stránkou téhle pohádky je dokonalé obsazení. Ve většině rolí bych si absolutně neuměla představit nikoho jiného. A ještě další silnou stránkou je důslednost a důkladnost: katolíka hraje opravdu katolík, židovského obchodníka hraje herec židovského původu, Zedníček se Strachem při natáčení opravdu káceli stromy, minaret je tu opravdový minaret atd. A další silnou stránkou je hudba. Scénická je skvělá; co se týče písní, bez "Seznamte se" bych se obešla, ale "Lotra intelektuála" a "Putování" si občas pouštím dodnes. ... Ani po 20 letech a z dospělého pohledu jsem na téhle pohádce neshledala žádnou větší vadu. Ne že by Lotrando a Zubejda byla vyloženě moje srdeční záležitost, ale ráda se na ni podívám. Je to česká kvalita v nejlepším slova smyslu.

    • 2.10.2014  19:03

    ... aneb Jak dokonale natočit jednu ze slabších Agátiných knih :-)

    • 3.2.2013  20:31

    Další dobrý film pro mládež zlínského studia z 80. let. Mé milované Valašsko s atmosférou, která jako by přišla z mého milovaného Lotyšska. Nádherná příroda, nádherná hudba a Václav Postránecký, který, jak už poznamenala natalanka, "jakoby se na Valachách narodil"... Hudba tím spíš vyniká, že má mnohem lepší znělost a akustiku než hudba z většiny pohádek, které se odehrávají na Moravě - zní, jako by se opravdu rozléhala po horách. Autoři nejspíš měli Valašsko rádi a něco o něm věděli. Moje rodina z Valašska pochází. Byl to kraj, kde poddaní často povstávali proti vrchnosti, a já se vždycky přistihnu, že se hrdě ušklíbám při slovech "pokory v nich není..." Pokud máte náladu na klasickou pohádku, na tuhle nekoukejte. Ale pokud byste se rádi podívali na milý, jednodušší, pomalejší, ale ne "sladký" film se silnou amosférou, je tenhle to pravé ořechové. První záběr na Beskydy, hudba, Václav Postránecký přeskočí ohradu - a vy už budete chycení.

    • 3.2.2013  20:11

    "Jak se to řekne, když je král blbec?" "Že se trošičku pomýlil." "Správně. Jsem blbec!" - Tahle pohádka je o tom, co se stane, když se všichni dívají, ale nikdo neposlouchá. O tom, že lidé někdy věří víc svým vlastním představám a strachům než tomu, co vidí a slyší. A že jednu věc v různém kontextu můžeme vnímat úplně odlišně. Král ze začátku věnuje Lidušce červenou stuhu "pro krásu" , ale když stuhu později vidí na drakovi, nepozná ji a považuje ji za zlé znamení... Pro tuhle pohádku mám slabost. Tuším, že její "technické parametry" - loutka draka, kostýmy, herecké výkony atd. - někdy trochu pokulhávají, ale mají i spoustu hvězdných momentů a mně ve většině případů vyhovují - jako by tahle pohádka byla natočena přímo pro mě. Viděla jsem ji už asi dvacetkrát a nikdy se u ní nenudím. Přispívá k tomu asi jednak geniální scénář, jednak to, že je ze zlínského studia, natočená na východomoravských kopcích a neokoukaném zámku Milotice. A co vyhovuje mé české duši - dá se citovat! "Přece se nebudeš bát - vždyť jsi po mě! No jo, jsi po mně. Vždyť já mám vlastně taky strach." - "A nevobkreslovat!" - "Nezakázal jsem vám snad, abyste mi nosili zprávy o povodních, o požárech, o vdavkách naší kuchařky a jiné hrůzy?!" - "Morcechadry, darmošlape zatracená... Bohatá je ta naše řeč. A krásná!"

    • 29.1.2013  22:32

    Film, na který mně nestačí slova a hvězdičky.

    • 16.10.2012  12:35

    "Dvě sestry a láska", to je pitomý překlad. Naznačuje, že jde o romantickou komedii - což úplně nejde, je to takový nepopsatelný žánr. Tenhle tamilský film se v originále jmenuje "Kandukondain Kandukondain", což znamená "Našel jsem". Vypráví životní příběhy několika dost odlišných lidí - začínajícího režiséra, válečného veterána, programátorky a zpěvačky. Je to takové svérázné jihoindické zpracování Rozumu a citu od Jane Austenové. Zůstalo v něm skoro všechno z Rozumu a citu (kromě společenské kritiky - film vyzní spíš přátelsky). A přitom kdyby člověk nevěděl, že je film inspirovaný Austenovou, asi by ho to nenapadlo. Proto ho mohu doporučit i těm, kdo Austenovou zrovna nemusí. Co se týče mě, Kandukondain Kandukondain se postupně probojovalo do mé přízně. Ze začátku jsem nestíhala číst titulky, protože postavy zde mluví tamilsky rychlostí kulometné palby, a neorientovala jsem se v nesystematickém představování nových postav. Ale protože je v něm několik nádherných písní - třeba zpívaná báseň Konjum Mainakkaley http://www.youtube.com/watch?v=_hkiTbvjEK8 - lepší jsem v indickém filmu ještě neviděla - pouštěla jsem si je znovu a znovu, vždycky jsem u nich "zkejsla" a dodívala celý film. Výsledkem je, že jsem ho viděla už asi třicetkrát... Pokud byste se rádi podívali na nějaký exotický film plný barev, ale Bollywood vám úplně nesedne, doporučuji Kandukondain Kandukondain. Je v něm všechno, co divák čeká od indických filmů - humor, barvy, romantika, drama, rodinné záležitosti, hudba... ale na rozdíl od Bollywoodu vyzní tak nějak nenásilně přátelsky a civilně. Všechno je podáno bez patosu a přehnaných emocí, originálně a vtipně a přitom realisticky. Film je plný různých detailů z obyčejného života v jižní Indii roku 2000. Pokud se chcete dovědět něco o jižní Indii, tady máte příležitost. Najdete tu jak záběry na tamilnádské hory, tak přeplněné velkoměsto, tmavou hotelovou kuchyni, učebnu klasického tance, jihoindické orchideje... Kromě toho se filmu úžasně podařilo zobrazit všechny postavy tak, že je divák pochopí - nejsou tu žádní "hodní" a "zlí" a příběh není vyprávěn vlastně z žádného úhlu pohledu - chvílemi vyzní tak nezaujatě, že vás napadne, jestli ve skutečnosti nekoukáte na dokument. Zároveň tu nechybí milostné příběhy, které jsou podané tak, že by tomuto filmu většina amerických romantických komedií mohla závidět. Úžasně kombinují realističnost a všednodenní situace s nevtíravou poezií a romantikou. Jestli je tohle film pro vás? To asi dost záleží na tom, jestli vám sedne tamilské vidění světa a tamilský humor. Film je dostupný na internetu a za sebe ho rozhodně doporučuji aspoň vyzkoušet :-)

    • 17.2.2012  13:11
    Vraždy v Midsomeru (TV seriál) (1997)
    *****

    I když jsme doma neměli televizi a proto jsem si nezvykla dívat se na seriály, s příchodem počítačů jsem tomuhle úplně propadla. Podobně jako u dalších britských seriálů (Poirot, Jistě, pane ministře) jsem první díly sledovala s pocitem Co to je?!, načež jsem zjistila, že je vlastně přesně podle mého gusta. Složité, propracované a mírně nereálné děje, krásný anglický venkov, výborné hlavní postavy a dobře vybraní herci, nenápadný britský humor - stačí jeden Troyův nebo Jonesův pohled a vy už se chechtáte. Líbí se mně, že policisté tu nenosí zbraně, ale zároveň děje nejsou docela bez akce. Ve chvíli, kdy se scénáristi přestali inspirovat původními knihami, děje a postavy mírně ztratily na živosti, ale i tak si seriál i po 14 letech drží vysokou úroveň. S příchodem nového Barnabyho to vypadalo všelijak, ale poslední tři díly 14. série už byly zase výborné. A když seriál sledujete v originále, totiž v britské angličtině - pro anglistu a milovníka klasických anglických detektivek hotová lahůdka.

    • 3.2.2012  22:55
    O svatební krajce (TV film) (2003)
    *****

    Hodně lidí tady píše, že po revoluci se u nás přestaly točit dobré celovečerní pohádky, ale pro mě to je o něco později - na začátku tisíciletí s tímto filmem. Ten je taková moje srdeční záležitost. Kdo čeká klasickou pohádku, bude zklamán, protože tohle je spíš romantický a moralizující příběh zasazený do renesančního prostředí. Styl uvažování, který za ním stojí, mně také přišel spíš renesančně-barokní než pohádkový. Příběh je moralizující, detaily mírně lechtivé (král v lázni), takže dohromady tak něco mezi Komenským a Boccacciem. Pro děti tenhle film rozhodně není. Já jsem ho viděla už jako dospělá a líbilo se mně na něm všechno: prostředí, hudba, kostýmy (má oblíbená italská renesance), děj, psychologicky propracované postavy i styl vyjadřování (scénárista uměl zacházet s češtinou). Kromě toho 1) rodina v podání B. Turzonovové a obou Klár působila dojmem opravdové rodiny, 2) nechyběla tu nenásilná, moudrá autorita starších (v osobě babičky) a 3) králové a královny tu byli důstojní, což jsou tři věci, kterých si v pohádkách hodně považuju. Všichni herci byli dobře obsazeni a přímo srostli se svými postavami. Jako nejstarší sestru mě potěšilo, že hrdinkou byla netradičně sestra starší, ale nezapomnělo se ani na tu mladší :-) Moc se mně líbila chemie mezi králem a princeznou a věk krále mně vůbec nevadil - v tomhle žánru dám kdykoliv přednost důstojnému, charismatickému Milanu Bahúlovi před neklidnými, přidrzlými Jany Dolanskými. A k tomu tématu svatební krajky: podle mě bylo dobře vymyšleno, protože jednak ukázalo, že král byl zřejmě v mládí velice náročný a hledal ženu, která by byla přesně jako matka, ale příběh ho nechá dospět tak, že ženu získá, až když začne být víc sám sebou a uvažovat, že tu hloupou podmínku zruší a manželku si najde sám. A zdlouhavým paličkováním titěrné krajky zase příběh "dospěje" princeznu: ze začátku byla bezohledná a ztřeštěná, a paličkováním se naučila trpělivé práci.

    • 17.10.2011  01:49
    Nevěsta s velkýma nohama (TV film) (2002)
    *****

    Potíž tohoto filmu je v tom, že je to legenda a tenhle žánr tady není přednastavený a diváci na něj nejsou zvyklí. Jakmile přistoupíme na to, že se jedná o středověkou legendu, pak funguje výborně. Já tenhle žánr trochu znám, takže jsem s ním neměla problémy. Kromě toho mám ráda středověké kostýmy a šermířské souboje a zaujaly mě jak osobnosti, tak vztah, tak představitelé Pipina a Berty, takže mě film hodně oslovil.

    • 3.10.2011  21:18

    Já nevím, jestli si lidi, co tady film označují za "srdceryvný" nebo "romantické klišé", uvědomují, že tohle se opravdu stalo. Problém ovšem je, že film tak opravdu může trochu vypadat a aby člověk plně pochopil jeho význam, musel by znát alespoň část Lewisova díla "před Joy" a jeho hrozný boj sama se sebou, zaznamenaný v deníku po její smrti a vydaný pod názvem Svědectví o zármutku. Anebo si alespoň umět dobře představit Lewisův život a názory podle toho, co je ukázáno ze začátku filmu. Co se týče mě, tak Helen Joy je mým velkým vzorem a Lewisovo dílo i jeho životopis znám skoro nazpaměť. Film jsem viděla až po jejich přečtení a měla jsem co dělat, abych ho dokoukala do konce. Události z Lewisova života (nejen smrt manželky, ale i jeho a bratrova úžasná fantazie, smrt matky, zákopy ve Francii, bratrův alkoholismus) a hlavně jeho přístup k nim, to je dost silné i na papíře, natož když to člověk vidí "naživo". Sice mně tam vadilo pár nesrovnalostí, nejvíc to, že Helen Joy byla ve skutečnosti brýlatá, plnoštíhlá špinavá blondýna, ale přesto film dobře zobrazil ten nejsilnější příběh, jaký znám. No, a dál by už to byla diskuse o příběhu samotném, o lásce, o přístupu k životu a o křesťanské víře, a ne o filmu, takže tady musím skončit.

    • 16.8.2011  20:51
    České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft (divadelní záznam) (2010)
    *****

    Jako komedie je to na tři hvězdičky, jako vtipný průřez českými dějinami na pět, a to jenom proto, že víc hvězdiček není. Díla jako České nebe strašně potřebujeme. Jestli se na něj budou dívat moje děti, tak budou českou historii a literaturu zvládat levou zadní a ještě je to bude bavit :-) Kromě toho jsem ho potřebovala já, protože už nějakou dobu žiju v cizině a tahle hra pro mě byla jako čerstvý český chléb. Když se praotec Čech pustil do české literatury, padala jsem smíchy pod stůl, a to ještě nebylo nic proti Mistru Janu Husovi. "Ale ne že by se mi Zikmund omluvil! Jenom se na mě šklebí a chrastí sirkama." "Pane Bože, copak na to nemáme nějaké nehořlavé úsloví?!"

    • 8.8.2011  15:02
    Zkřížené meče (TV film) (1998)
    *****

    Dávám plný počet, protože Zkřížené meče jsou pro mě příkladem toho, jak vypadá krátká, nízkorozpočtová televizní pohádka, když se všechny její elementy povedou. Souhlasím sice s některými komentáři v tom, že herecké výkony se hodí spíš pro divadelní prkna a šermířské souboje by mohly vypadat lépe (ale zase - kdyby byly ostřejší, už by to nebyla pohádka pro děti. Kromě toho jejich neumělost má své důvody: ve dvou šermuje hraběnka Saša, která je začátečnice, ve dvou žoldák Hugo, který si rád přihne a šermuje proto většinou v podnapilém stavu.) Ale jinak je všechno tak, jak má být: příběh výborně spojuje klasické téma s novými motivy, zaujme a ubíhá tím správným tempem. "Princezna" je roztomilá a jako kluk správná a sympatická, princ charismatický, kostýmy krásné a historicky věrné (začátek 17. století), hudba nenápadná, ale pěkná, interiéry autentické, herci perfektně se hodící pro svou roli. To jsou objektivní důvody, a teď moje osobní důvody: Kateřina Březinová a Vilém Udatný tu vytvořili dobrý pár, kterému divák uvěří kamarádství i lásku a který mně osobně prostě tak nějak sedne. Líbí se mi, že se tu na rozdíl od většiny pohádek nejedná jen o lyrickou lásku, ale že se hlavní hrdinové nejdříve stanou dobrými přáteli. Také jsem z celého filmu měla dojem, že si herci své role užívali (zvláště Jan Čenský oproti některým svým princům tu měl grády), natáčení je bavilo a dobře se jim spolupracovalo. Rodina hraběte ze Salmu nejsou jen tři lidé, ale opravdu rodina. No a s gustem komediálně zahraní hrabě Arnoštek, čarodějnice Maruna a král Josef jsou už jen takovou třešinkou na dortu.

    • 1.8.2011  19:22

    Není to typická romantická komedie, ty jsou vtipné a oddechové; tady člověk tři hodiny zírá jako přikovaný do zasněženého sovětského sídliště a pomalu se seznamuje se dvěma nenápadnými třicátníky. Film má vypracovanou kompozici plnou různých paralel: na minimalistickém a realistickém základě staví mírně výstřední příběh plný absurdních motivů, podobně jako se v šedých sídlištích a šedých životech dvou třicátníků objevují různé nečekané a absurdní situace. Některé scény se několikrát opakují - jedny v nezměněné podobě (Žeňa musí pořád vysvětlovat, jak se octnul v Leningradě) a jiné s novými verzemi získávají nový, skoro symbolický význam (schovávání Ipolytovy fotografie; Žeňovo vystupování v roli Ipolyta; nejprve lázeň Žeňova, potom Ipolytova). Hudba jemná, herecké výkony výborné, zvláště Andrej Mjagkov si mě okamžitě získal. Nejvíc mně utkvěla scéna, kdy se snaží vecpat do dveří zároveň s Ipolytem. Tu jsem si zapamatovala z prvního zhlédnutí filmu, což bylo až od druhé poloviny, zdálky a bez titulků v dálkovém autobuse. Tehdy mě fascinovala jeho mladická sveřepost, s níž se dral do dveří. Když jsem film zhlédla s titulky a zjistiila, že jde o 36letého chirurga, nemohla jsem než obdivovat bravuru, s jakou zahrál to, jak vlastními slovy "se teď cítí docela jinak, drzý a odvážný".

    • 28.7.2011  09:31

    Nevěděla jsem, že může existovat i něco jako "jemný western". Já mám western jako žánr moc ráda, ale špatně snáším konflikty a násilí, což je dost podivná kombinace. Ale tenhle film je pro mě přesně jako dělaný. A kromě toho, že v něm bylo míň střetů než v jiných westernech, mě také zaujal vztah hlavního hrdiny k Susan a přesně mně sedla jeho atmosféra a důraz na přírodu. Něčím mně připomínal dílo "přírodního spisovatele" (nature writer) Barryho Lopeze. Je to takový dospělý film.

    • 27.7.2011  23:02
    Saturnin (1994)
    *****

    Kultivovaná komedie par excellence. Ne nadarmo vyhrál román Saturnin anketu Kniha mého srdce.

    • 27.7.2011  23:00

    Jeden z mála dejme tomu "vážných" filmů, na které bych se mohla koukat pořád. Ať jsou to absurdní situace, krásná skotská krajina, ženy se symbolickými jmény Marina ("mořská") a Stella ("hvězda"), hudba Marka Knopflera, zajímavý Peter Capaldi nebo svérázná skotská vesnička, všechno je dokonalé. Film má ekologický a skotsky vlastenecký podtext, u kterého se mně líbí, jak je pojatý - že ve výsledku staví amerického milionáře a skotského podivína vedle sebe, ne proti sobě.

    • 27.7.2011  22:33

    "Pane ministře, vyzývám vás, abyste v této vážné chvíli přestal hrát Vrabčáka!" Kdyby tisíc klarinetů má na naši zeměpisnou šířku a délku hodně nezvyklý styl - jakoby neplánovaný, spontánní, plný nenápadných vizuálních vtipů, které spočívají v pohybech nebo výrazech a proto mě už několikrát napadlo, že by se možná víc líbil Indům nebo Francouzům než Čechům. Já jsem výrazová tanečnice a zároveň jsem i dost sluchově zaměřená a možná proto je tenhle muzikál přesně pro mě. Obdivuju Suchého a Šlitra za to, že se nebáli, že je někdo bude považovat za dětinské či praštěné a prostě dělali, co je bavilo. Takže - hvězdy nehvězdy, šedesátá léta nešedesátá léta, Gott Negott, to pro mě není důležité, já tenhle film miluju. Je to vyvážená kombinace vážného poselství a klidných scén se slušnou řádkou vtipných hlášek a obrovským množstvím ... hraní si. Z většiny scén mám pocit, že si všichni natáčení užívali a spontánně si hráli. Jak se zvukem, tak s pohyby. To je pro mě k nezaplacení. Takže i když film vlastně skončí špatně, stejně si z něj vždycky odnáším úžasný optimismus a radost z tvorby.

    • 2.5.2011  17:09

    Film, který se ani nesnažím objektivně hodnotit, protože je přesně podle mého gusta.

    • 22.4.2011  00:43
    Princ Bajaja (1971)
    *****

    Pro mě nejlepší česká pohádka. Jako malá jsem z ní viděla jen konec a pamatuju se, že se mně líbila princezna Slavěna a strašně jsem se bála draka. Sice možná není dokonale technicky zpracovaný, ale co byste chtěli od Československa roku 1971? Kdyby takhle vypadali dinosauři v Jurském parku, byla by to ostuda, ale u starých českých pohádek spíš než na technickou dokonalost hledím na to, jestli mají bohatý jazyk a zajímavý děj, jestli mají co říct a rozvíjejí dětskou fantazii. To, že jsem se toho draka bála, dokazuje, že vnější nedokonalost mu rozhodně nebyla na překážku :-) Později se mně Princ Bajaja velice zalíbil. Kvůli nádherné hudbě Vladimíra Sommera, kvůli malebným a přitom ne kýčovitým přírodním scenériím, správnému záporákovi, krásné, hravé a inteligentní princezně Magdě Vášáryové, a samozřejmě také nádherným kostýmům Vladimíra Brehovszkého. O těch by se tu dal napsat celý článek. Líbí se mně, že hodně používá bílou barvu a jeho kostýmy jsou vkusnou kombinací reálných historických stylů (italské renesance a empíru) a pohádkovosti. Měla jsem velké štěstí, že jsem je mohla vidět „naživo“ na výstavě ve Strahovském klášteře a na rozdíl od některých jiných, méně kvalitních, vypadaly moc pěkně i po čtyřiceti letech a zblízka. No a další rozměr pro mě pohádka získala, když jsem si přečetla scénář Františka Pavlíčka i s vynechanými scénami. Ty doplňovaly obraz, který film bohužel nedotvořil do konce: obraz velice propracovaného a moudrého příběhu. Na začátku pohádka prince zastihuje jako laskavého a statečného, ale trochu lehkomyslného mládence, který je odhodlán jít za svým snem, i když přesně neví, jaký ten sen vlastně je. Vypráví o něm svému koni a ten ho nazve „pěšákem snu“. Ve filmu je ovšem princovo vyprávění vynecháno, takže koníkovo „pěšák snu“ zazní tak trochu do prázdna. Během filmu princ postupně dospívá, učí se vytrvalosti, sebezapření a odvaze rozhodnout se pro těžší cestu. Na scénáři se mně nejvíc líbí dvě věci: jednak že se v něm projevuje Pavlíčkova láska k přírodě (princ zachrání nejen koně, ale i lasičku), což je motiv, který pohádkám rozhodně prospívá. A za druhé to, že příběh i postavy mají daleko ke schematičnosti - princ pomůže stařence, ale ta mu nesplní tři přání - jen mu řekne, že záleží na člověku samém, jakou cestu si vybere a kam ho dovede. Ani princova cesta za snem a láskou nejsou jen klasickou „cestou za vysněnou princeznou“ - zajímavou změnou je, že se nikdy nedozvíme, o čem přesně princ snil, ale je zřejmé, že jeho snem rozhodně nebyla prostě jen krásná princezna. Možná to má být nenápadná výzva, aby si na místo princova snu dětský divák dosadil své sny a dospělý své ideály, kterým postupem času začal říkat iluze. I sama princezna je reálná lidská bytost s lidskými vlastnostmi: hravá, trochu povýšená, provokativní, laskavá, odvážná a tvrdohlavá. Je to nejpropracovanější, nejživější postava princezny v českých pohádkách. Do Bajaji se opravdu zamiluje, až když se přesvědčí, že v něm našla záhadného ctitele, obdivovaného hrdinu i přítele. A příběh nekončí tím, že princ získá princeznu, ale až ve chvíli, kdy i princezna osvědčí svoje odhodlání jít za svou láskou a něco pro ni obětovat, a oba dohromady osvědčí svou schopnost spolupracovat (to už ve filmu chybí). Za scénářem je zkrátka cítit ruka člověka, který má cit pro jazyk, fantazii, laskavost a srovnané hodnoty.

    • 22.4.2011  00:21

    Souhlasím s uživatelem Ollie235 - vůbec nechápu, proč u nás tenhle film není k dispozici, protože je naprosto výborný. Z Hollywoodu se přeloží kdejaká hloupost, a tahle perla nám zůstává skryta... A to prosím říkám přesto, že jsem anglistka a ruštinu dost nesnáším! Jinak "tři ruští kamarádi", to není úplně přesné, protože jeden z nich je Fin (Ville Haapasalo). Tomuhle filmu nemůžu dát nízké hodnocení, protože jednak mě donutil uznat, že se mně ruská tvorba může občas i líbit, a jednak mě svého času zachránil od mé první a poslední zimní deprese v Lotyšsku (v polovině března 2009 už Lotyši měli vyrobené titulky, to byla rychlost... Rusko jim ten film asi prodalo ještě před premiérou). Chechtala jsem se po něm ještě čtrnáct dní. Když ztřeštěná komedie, tak Francouzi nebo Rusové! Tohle je film, ve kterém se může stát naprosto cokoliv. Od setkání s opravdovým svatým Valentýnem až po dlouhý konvoj policejních aut, jenž přes celý New York pronásleduje Rusa, který se ve vyhlídkovém autobuse šílenou rychlostí řítí na letiště, aby stihl vyznat lásku jedné slečně, ještě než mu navždy odletí do Kanady. A dotyčná slečna mu z domova volá: „Ale Igore, já nikam neletím!“ Sympatičtí hlavní hrdinové, trocha moralizování á la Neználek versus Modroočka a spousta fantazie a legrace.

<< předchozí 1 2 3 4 5