Ezis

Film, který se ani nesnažím objektivně hodnotit, protože je přesně podle mého gusta.

Pro mě nejlepší česká pohádka. Jako malá jsem z ní viděla jen konec a pamatuju se, že se mně líbila princezna Slavěna a strašně jsem se bála draka. Sice možná není dokonale technicky zpracovaný, ale co byste chtěli od Československa roku 1971? Kdyby takhle vypadali dinosauři v Jurském parku, byla by to ostuda, ale u starých českých pohádek spíš než na technickou dokonalost hledím na to, jestli mají bohatý jazyk a zajímavý děj, jestli mají co říct a rozvíjejí dětskou fantazii. To, že jsem se toho draka bála, dokazuje, že vnější nedokonalost mu rozhodně nebyla na překážku :-) Později se mně Princ Bajaja velice zalíbil. Kvůli nádherné hudbě Vladimíra Sommera, kvůli malebným a přitom ne kýčovitým přírodním scenériím, správnému záporákovi, krásné, hravé a inteligentní princezně Magdě Vášáryové, a samozřejmě také nádherným kostýmům Vladimíra Brehovszkého. O těch by se tu dal napsat celý článek. Líbí se mně, že hodně používá bílou barvu a jeho kostýmy jsou vkusnou kombinací reálných historických stylů (italské renesance a empíru) a pohádkovosti. Měla jsem velké štěstí, že jsem je mohla vidět „naživo“ na výstavě ve Strahovském klášteře a na rozdíl od některých jiných, méně kvalitních, vypadaly moc pěkně i po čtyřiceti letech a zblízka. No a další rozměr pro mě pohádka získala, když jsem si přečetla scénář Františka Pavlíčka i s vynechanými scénami. Ty doplňovaly obraz, který film bohužel nedotvořil do konce: obraz velice propracovaného a moudrého příběhu. Na začátku pohádka prince zastihuje jako laskavého a statečného, ale trochu lehkomyslného mládence, který je odhodlán jít za svým snem, i když přesně neví, jaký ten sen vlastně je. Vypráví o něm svému koni a ten ho nazve „pěšákem snu“. Ve filmu je ovšem princovo vyprávění vynecháno, takže koníkovo „pěšák snu“ zazní tak trochu do prázdna. Během filmu princ postupně dospívá, učí se vytrvalosti, sebezapření a odvaze rozhodnout se pro těžší cestu. Na scénáři se mně nejvíc líbí dvě věci: jednak že se v něm projevuje Pavlíčkova láska k přírodě (princ zachrání nejen koně, ale i lasičku), což je motiv, který pohádkám rozhodně prospívá. A za druhé to, že příběh i postavy mají daleko ke schematičnosti - princ pomůže stařence, ale ta mu nesplní tři přání - jen mu řekne, že záleží na člověku samém, jakou cestu si vybere a kam ho dovede. Ani princova cesta za snem a láskou nejsou jen klasickou „cestou za vysněnou princeznou“ - zajímavou změnou je, že se nikdy nedozvíme, o čem přesně princ snil, ale je zřejmé, že jeho snem rozhodně nebyla prostě jen krásná princezna. Možná to má být nenápadná výzva, aby si na místo princova snu dětský divák dosadil své sny a dospělý své ideály, kterým postupem času začal říkat iluze. I sama princezna je reálná lidská bytost s lidskými vlastnostmi: hravá, trochu povýšená, provokativní, laskavá, odvážná a tvrdohlavá. Je to nejpropracovanější, nejživější postava princezny v českých pohádkách. Do Bajaji se opravdu zamiluje, až když se přesvědčí, že v něm našla záhadného ctitele, obdivovaného hrdinu i přítele. A příběh nekončí tím, že princ získá princeznu, ale až ve chvíli, kdy i princezna osvědčí svoje odhodlání jít za svou láskou a něco pro ni obětovat, a oba dohromady osvědčí svou schopnost spolupracovat (to už ve filmu chybí). Za scénářem je zkrátka cítit ruka člověka, který má cit pro jazyk, fantazii, laskavost a srovnané hodnoty.

Souhlasím s uživatelem Ollie235 - vůbec nechápu, proč u nás tenhle film není k dispozici, protože je naprosto výborný. Z Hollywoodu se přeloží kdejaká hloupost, a tahle perla nám zůstává skryta... A to prosím říkám přesto, že jsem anglistka a ruštinu dost nesnáším! Jinak "tři ruští kamarádi", to není úplně přesné, protože jeden z nich je Fin (Ville Haapasalo). Tomuhle filmu nemůžu dát nízké hodnocení, protože jednak mě donutil uznat, že se mně ruská tvorba může občas i líbit, a jednak mě svého času zachránil od mé první a poslední zimní deprese v Lotyšsku (v polovině března 2009 už Lotyši měli vyrobené titulky, to byla rychlost... Rusko jim ten film asi prodalo ještě před premiérou). Chechtala jsem se po něm ještě čtrnáct dní. Když ztřeštěná komedie, tak Francouzi nebo Rusové! Tohle je film, ve kterém se může stát naprosto cokoliv. Od setkání s opravdovým svatým Valentýnem až po dlouhý konvoj policejních aut, jenž přes celý New York pronásleduje Rusa, který se ve vyhlídkovém autobuse šílenou rychlostí řítí na letiště, aby stihl vyznat lásku jedné slečně, ještě než mu navždy odletí do Kanady. A dotyčná slečna mu z domova volá: „Ale Igore, já nikam neletím!“ Sympatičtí hlavní hrdinové, trocha moralizování á la Neználek versus Modroočka a spousta fantazie a legrace.

Neskutečný výkon Natálie Holíkové, úplně jsem zapomněla, že to je herečka a ne opravdová vyčerpaná svobodná matka...

Hodnotím nesmyslně vysoko, protože Kavalai Vendam mně udělalo radost v těžkých časech. Děj filmu moc nedrží pohromadě, je to vlastně spíš sled příhod a podivných gagů, některé jsou skvělé, jiné neskutečně pitomé. Navíc je plný tamilských specifik. Ale má velmi poslouchatelnou hudbu, nádherné jihoindické scenérie a podle záběrů z natáčení to vypadá, že si ho všichni neskutečně užívali. Proto asi to nedefinovatelné kouzlo a čtyři hvězdičky... Film s anglickými titulky je ke stažení na jednom nejmenovaném českém stahovacím serveru. Doporučuju pro zlepšení nálady!

Škoda té hudby, která v prvních dvou dílech dělala skvělou melancholickou atmosféru, ale ve třetím díle byla už spíš mrtvá. A škoda té vizuální stránky, protože ostatní Strachovy filmy a seriály, které jsem viděla, vždycky excelovaly v atmosféře a natáčení zajímavých budov. Panu režisérovi do hlavy nevidím, ale tipla bych, že mu víc sednou věci, na kterých se může vyblbnout. Jako Strachův miniseriál spíš horší, ale jako běžný televizní krimiseriál slušný nadprůměr. Zaujal mě ten zvláštní nepoměr mezi tím, jak scénář vybízí diváka, aby přemýšlel (a to nejen o případu, ale také třeba nad tím, jak se postavy asi cítily, když se mimo kameru dělo to a to), ale zároveň policajti v některých chvílích vůbec nepřemýšlejí a není to nijak okomentováno. Hodně se mně líbil důraz na mravenčí policejní práci, kterou jsem sama poznala z pozice policejní tlumočnice. Ale ti policajti, se kterými jsem pracovala, fakt nebyli tak blbí jako "Dvojčata".

Jak znám indiány, tak si ty bláznivé scény s válečným malováním v podobě fotbalového dresu a značky "Netroubit" neskutečně užívali :-D Je dokonce možné, že si je sami vymysleli. Většina z nich je podle vzhledu odněkud z jihu, nejspíš jsou to Navahové. ---- Teda jak Terence Hill jezdí tryskem na koni a bleskově střílí od pasu, klobouk dolů... A na ty dlouhé pohledy do krajiny a klasické westernové oční souboje se taky perfektně hodí. ---- Nechápu ty komentáře tady, že film není ani moc vtipný. Vždyť je vtipy úplně nabitý. Nebo ve filmech běžně vídáte, jak pistolník dává umělé dýchání koni a soutěží se svištěm ve žvýkání fazolí? ---- Není to ani tak film jako komiks. Působí trochu kostrbatě a scény na sebe tak zvláštně navazují a nenavazují, jako by každá scéna byla čtyři políčka komiksu. A film je to takový nepopsatelný, něco mezi komiksem, komedií, westernem, romantikou a ekologií. Už jenom to, že vypravěče dělá kůň... Prostě pohodová, svérázná komedie, která vám buď sedne, nebo ne.

"A je vypráno." "Tak druhou ponožku už radši neper." Pochvala za dramatickou hudbu, která propojuje scény a nechává doznít atmosféru. To dřív v pohádkách bývalo (Princ Bajaja, Třetí princ, Královský slib), ale pak se to z nich nějak vytratilo, což je škoda. Zpívané písně jsou někdy skvělé, jindy spíš primitivní. Totéž platí o hláškách - některé jsou geniální a mají na to, aby vešly do dějin, jiné jsou dost hloupé. Ale velká pochvala za kostýmy. Oceňuji, že nejsou přezdobené a hercům opravdu sluší. ---- Pohádku můžu doporučit, pokud hledáte něco pohodového spíš pro dospělé. Děti by si ji také mohly užít, jen nepochopí některé narážky. Ale zato by jim příběh mohl srozumitelně vysvětlit některé problémy, kterým čelí dospělí. Děj se mně líbil, ale zároveň souhlasím s výtkami jiných uživatelů. Trochu roztříštěné, ne tak ostrovtipné jako jednička, trochu míň satiry a víc podbízení divákům, atd. ----- Věkový rozdíl mezi Vetchým a Kubařovou mně nevadil, protože nebyl až tak nápadný. Vetchý fakt nevypadá na šedesát. Až na to budou koukat za čtyřicet let lidi, co už nebudou mít v hlavě, že každý je z jiné generace, tak jim podle mě bude připadat, že mezi nimi je tak 10-15 let, ne 25. --- Co ovšem zaslouží vyzdvihnout: Bambitky působí poměrně jednotně, netrpí takovou nemocí jako některé jiné nové pohádky, že začnou v nějakém stylu, v nějaké atmosféře - a to se najednou změní a působí to jako pěst na oko. Jako trapné šišlající čarodějnice v jinak vážném až hororovém Princi Mamánkovi nebo vyzývavé orientální roztleskávačky v jinak decentním Korunním princi. Co si vzpomínám, tak udržet styl, to se v poslední době podařilo jen Pravému rytíři a Princezně a půl království.... Bambitky prostě mají svůj svérázný styl a ten si udržují.

Zajímavá drobnost: Ve filmu není ani jedna smutná píseň, jak je v indických romantických filmech běžné. Jedna tam je, ale hraje jen na pozadí, zatímco hrdinové chodí mezi osvětlovači, designéry, hudebníky a cateringem a snaží se pracovat. Nenápadný, ale výmluvný prostředek, jak naznačit, že hrdinové jsou extrémně vytížení podnikatelé :-)

První čtvrthodina v podstatě PERFEKTNÍ. Už dávno se mi nestalo, abych se při novodobé pohádce začala připitoměle, blaženě a pohádkově usmívat, jako u pohádkové klasiky ze 60. a 70. let. Za to určitě může i krásná a dobře použitá pohádková hudba, kterou musím vyzdvihnout a pochválit. Později se ale děj příliš zamotá. Pohádka působí dojmem, jako by měla tři hodiny, protože se v ní hodně jedná a hodně mluví a je v ní příliš málo scén, do kterých by se člověk ponořil a užil si atmosféru. Princ měl být důstojný a zodpovědný, ale na jeho pohybech a způsobu vyjadřování to bohužel nebylo poznat. Jinak ale na 21. století pohádka výborná. U scénáristy Hudského oceňuji hlavní mužské postavy: jsou to normální chlapi se smyslem pro zodpovědnost, co se učí bojovat, žít a milovat. Je to vlastně klasická "cesta hrdiny", která v českých filmech poslední dobou dost chyběla. Pro mě jsou pohádky režiséra Janáka a scénáristy Hudského potenciálním začátkem nového a dobrého pohádkového směru. Jsou to takové zvláštní směsice méně, více a úžasně povedených věcí, které na rozdíl od většiny současných pohádek působí celkem jednotným dojmem. Těch více a úžasně povedených věcí kdyby se někdo chytil a ještě je trochu někam posunul... tak vznkiknou pohádky naprosto nádherné :-)