Ezis

Ezis

Marta Eva Běťáková

Česko

8 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 3.2.2013  20:11

    "Jak se to řekne, když je král blbec?" "Že se trošičku pomýlil." "Správně. Jsem blbec!" - Tahle pohádka je o tom, co se stane, když se všichni dívají, ale nikdo neposlouchá. O tom, že lidé někdy věří víc svým vlastním představám a strachům než tomu, co vidí a slyší. A že jednu věc v různém kontextu můžeme vnímat úplně odlišně. Král ze začátku věnuje Lidušce červenou stuhu "pro krásu" , ale když stuhu později vidí na drakovi, nepozná ji a považuje ji za zlé znamení... Pro tuhle pohádku mám slabost. Tuším, že její "technické parametry" - loutka draka, kostýmy, herecké výkony atd. - někdy trochu pokulhávají, ale mají i spoustu hvězdných momentů a mně ve většině případů vyhovují - jako by tahle pohádka byla natočena přímo pro mě. Viděla jsem ji už asi dvacetkrát a nikdy se u ní nenudím. Přispívá k tomu asi jednak geniální scénář, jednak to, že je ze zlínského studia, natočená na východomoravských kopcích a neokoukaném zámku Milotice. A co vyhovuje mé české duši - dá se citovat! "Přece se nebudeš bát - vždyť jsi po mě! No jo, jsi po mně. Vždyť já mám vlastně taky strach." - "A nevobkreslovat!" - "Nezakázal jsem vám snad, abyste mi nosili zprávy o povodních, o požárech, o vdavkách naší kuchařky a jiné hrůzy?!" - "Morcechadry, darmošlape zatracená... Bohatá je ta naše řeč. A krásná!"

    • 29.1.2013  22:32

    Film, na který mně nestačí slova a hvězdičky.

    • 13.1.2013  23:09
    Lāčplēsis (1930)
    **

    Němý film z lotyšské první republiky. Je natočený na motivy lotyšského národního eposu, který se jmenuje - světe, div se - Lāčplēsis. V tomto filmu se motivy z národního eposu prolínají s příběhem z první světové války. Černý rytíř, proti kterému bojuje hrdina Lāčplēsis v eposu, tu postupně splývá s německým vojákem. Je to velice nacionalistický film, ve kterém jsem se po hodině přestala orientovat a hudba byla tak dramatická, že se po hodině nedala poslouchat. Hodnotím tedy poměrně nízko. Ale Lotyše, z nichž jeden byl filmový vědec, film strhl, takže by určitě dali hvězdiček víc. Lotyšský národní epos je kupodivu dost tenká knížka, česky vyšla jako Souboj nad propastí a je to moc pěkný příběh, takže ho mohu doporučit.

    • 3.1.2013  21:02
    Porridge (TV seriál) (1974)
    ****

    „There are only two rules in this prison. One: You do not write on the walls. Two: You obey all the rules.“ - Britský sitcom, který má jen tři série, ale získal si takovou popularitu, že byla natočena hned tři pokračování. Tenhle původní seriál Porridge divákovi představuje vězeňské prostředí, a to velice zdařilým způsobem – částečně realisticky (pokud mohu soudit :-) ), částečně zjemněně (násilí tu sice je, ale je ho málo) a částečně s ironií a nadsázkou. Pochází ještě z doby, kdy se v televizi nesmělo mluvit sprostě, a tak si vězni ulevují různými vtipnými výrazy jako „naffin‘ heck“, „charmless nerk“ a podobně. Přes tuto slušnost je seriál z dnešního pohledu strašlivě politicky nekorektní, jsou v něm vtipy na černochy, gaye, ženy a jánevímkoho - ale podané tak, že to nevadí ani mně, která jsem na to dost citlivá, a brečím u toho smíchy, protože přes všechnu drsnost jsou tyhle vtipy geniální a totálně pohodové - jsou drsné, provokativní a poťouchlé, ale ne zlé. Ono totiž na slovech tolik nezáleží, záleží na přístupu. A přístup vězňů v Porridge je: "děláme si naschvály, děláme si ze sebe srandu, ale jsme všichni na jedné lodi a pomáháme si". - Mně osobně se seriál Porridge moc líbí. Herci jsou tu prvotřídní: Ronnie Barker je výborný komik, Richard Beckinsale dokonale splynul se svou postavou mladého zloděje, který ani ve vězení nepřestane být optimistou, Sam Kelly je neskutečně vtipný, Brian Wilde sympatický a na Tonyho Osobu bych se tu mohla koukat pořád :-) Zaujalo mě, že každá postava je jinak propracovaná – některá hodně, jiná skoro vůbec. A i ty, které jsou propracované, v některých situacích vyzní hodně ploše, aby vznikla vtipná pointa. Myslím, že takovýhle druh zacházení s postavami je v britských sitcomech obvyklý. "Porridge" býval celý na YouTube, ale BBC ho smazalo, tak jsem si ho koupila přes internet na DVD. Vyšlo to docela levně, takže kdo máte rádi britský humor, můžu doporučit :-)

    • 29.11.2012  23:11
    Dempsey a Makepeaceová (TV seriál) (1985)
    ****

    "Life is hard, then you die". Na rozdíl od většiny komentátorů jsem tenhle seriál viděla poprvé až teď (v roce 2012), a byl to první seriál, který jsem sledovala jenom v angličtině. Zato už asi pátý britský seriál, u kterého jsem si nejdřív říkala "Tohle nebude nic pro mě", načež si mě úplně získal. Pro angličtinářku ve mně to byla přímo lahůdka - srážky britské a americké angličtiny, šéfovo neustálé "the bloody Yank" :-) Setkávání s různými londýnskými slangy, pečlivá výslovnost Makepeacové, protahovaná newyorština Dempseyho, krásná velšská melodie jejich šéfa. A sympaťák Tony Osoba alias Chas, nádherným hlubokým hlasem oslovující svého šéfa "gov". Zápletky jsou klasické detektivní krimi, ale vyprávěné a natočené pěkně, kvalitně - pokud spadnou do klišé, tak vždycky asi jen na dvě vteřiny. Závěr: na první pohled obyčejné krimi, ale všechny jeho elementy jsou kvalitní a výborně se doplňují. Plus samozřejmě úžasná chemie mezi hlavními postavami, pěkná původní hudba, hračičkování s angličtinou a střety amerického uvažování s britským. Takže je to skvělý příklad toho, jak může krimi vypadat, když se opravdu povede. ---- P.S. Teď jsem zhlédla jeden díl se slovenským dabingem a pochopila, proč tu seriál má nižší hodnocení. Překlad i dabing byly dobré, ale přesto - vtip, šmrnc, hloubka postav, jiskření a chemie - všechno bylo pryč. --- P.P.S. A teď jsem viděla jeden díl česky a hlasy mně přišly podobnější původním, ale překlad, ten překlad! nejen že překladatelka neznala některé fráze a přeložila je poněkud pofidérně, ale dokonce si pletla základní významy slov.

    • 16.10.2012  12:35

    "Dvě sestry a láska", to je pitomý překlad. Naznačuje, že jde o romantickou komedii - což úplně nejde, je to takový nepopsatelný žánr. Tenhle tamilský film se v originále jmenuje "Kandukondain Kandukondain", což znamená "Našel jsem". Vypráví životní příběhy několika dost odlišných lidí - začínajícího režiséra, válečného veterána, programátorky a zpěvačky. Je to takové svérázné jihoindické zpracování Rozumu a citu od Jane Austenové. Zůstalo v něm skoro všechno z Rozumu a citu (kromě společenské kritiky - film vyzní spíš přátelsky). A přitom kdyby člověk nevěděl, že je film inspirovaný Austenovou, asi by ho to nenapadlo. Proto ho mohu doporučit i těm, kdo Austenovou zrovna nemusí. Co se týče mě, Kandukondain Kandukondain se postupně probojovalo do mé přízně. Ze začátku jsem nestíhala číst titulky, protože postavy zde mluví tamilsky rychlostí kulometné palby, a neorientovala jsem se v nesystematickém představování nových postav. Ale protože je v něm několik nádherných písní - třeba zpívaná báseň Konjum Mainakkaley http://www.youtube.com/watch?v=_hkiTbvjEK8 - lepší jsem v indickém filmu ještě neviděla - pouštěla jsem si je znovu a znovu, vždycky jsem u nich "zkejsla" a dodívala celý film. Výsledkem je, že jsem ho viděla už asi třicetkrát... Pokud byste se rádi podívali na nějaký exotický film plný barev, ale Bollywood vám úplně nesedne, doporučuji Kandukondain Kandukondain. Je v něm všechno, co divák čeká od indických filmů - humor, barvy, romantika, drama, rodinné záležitosti, hudba... ale na rozdíl od Bollywoodu vyzní tak nějak nenásilně přátelsky a civilně. Všechno je podáno bez patosu a přehnaných emocí, originálně a vtipně a přitom realisticky. Film je plný různých detailů z obyčejného života v jižní Indii roku 2000. Pokud se chcete dovědět něco o jižní Indii, tady máte příležitost. Najdete tu jak záběry na tamilnádské hory, tak přeplněné velkoměsto, tmavou hotelovou kuchyni, učebnu klasického tance, jihoindické orchideje... Kromě toho se filmu úžasně podařilo zobrazit všechny postavy tak, že je divák pochopí - nejsou tu žádní "hodní" a "zlí" a příběh není vyprávěn vlastně z žádného úhlu pohledu - chvílemi vyzní tak nezaujatě, že vás napadne, jestli ve skutečnosti nekoukáte na dokument. Zároveň tu nechybí milostné příběhy, které jsou podané tak, že by tomuto filmu většina amerických romantických komedií mohla závidět. Úžasně kombinují realističnost a všednodenní situace s nevtíravou poezií a romantikou. Jestli je tohle film pro vás? To asi dost záleží na tom, jestli vám sedne tamilské vidění světa a tamilský humor. Film je dostupný na internetu a za sebe ho rozhodně doporučuji aspoň vyzkoušet :-)

    • 16.10.2012  12:16

    Tenhle film bych doporučila bollywoodským začátečníkům. Je bollywoodský v tom smyslu, jaký tady popsali ostatní uživatelé, ale na rozdíl od některých filmů, které se někdy doporučují "pro začátek s Bollywoodem", jako třeba Kabhi Khushi Kabhie Gham, obsahuje menší množství klišé a patosu. Takže výsledek: úžasně optimistický a zábavný film, ideální pro zlepšení nálady. Shahid a Rani jsou sympatický a uvěřitelný pár, a Rani navíc předvedla skvělý komediální talent. Je to jediný bollywoodský film, který jsem viděla už asi desetkrát. To šarka: scénárista nebyl zhulenej, jen měl fantazii.

    • 26.9.2012  22:47

    Když jsem si na tenhle film měla udělat názor, poprvé v životě jsem se rozdělila na tyhle dvě osobnosti: na křesťanku a filmovou divačku. Jako pro křesťanku pro mě tenhle film měl několik silných míst, které mě "postrčily" a povzbudily ve víře. Jako filmovou divačku mě znechutil, protože nebyl pečlivě vykreslený, ale jen načrtnutý, zato až obludně obrovskými tahy, jaké jsou možné jen v USA. A budil dojem, že abyste mu uvěřili, potřebujete IQ vařené mrkve. Obě osobnosti se shodnou na tom, že lepší americký křesťanský film je Dýka a kříž (The Cross and the Switchblade).

    • 1.9.2012  21:00
    Dřevěná Marika (TV film) (2000)
    **

    Mně z tohoto filmu zůstala v paměti pěkná příroda, krásné kroje, krásná cimbálová hudba Petra Ulrycha, neobvyklý, silný příběh. Z takových skvělých ingrediencí je film sestavený, mohl se stát výrazným a zajímavým dílem, jenže já nevím - když jsem se na něj dívala, pořád mně tam něco skřípalo. Snad že mnoho scén je snímáno zbytečně zblízka, v jedné byl dokonce vidět rukáv někoho ze štábu. Také mnohdy není úplně jasné, co se děje, nejdramatičtější klíčové scény nevyzní tak, jak by měly, a hudba mně připadala, jako by byla nahraná v místnosti se špatnou akustikou či co. Být tahle pohádka lépe technicky zvládnutá, mohla být nádherná. Takhle královnou valašských pohádek pořád zůstává Pohádka svatojánské noci.

    • 1.9.2012  14:09
    100 + 1 princezna (TV film) (2006)
    ****

    Matematicka a Jezinka.Jezinka: moje sestra pro změnu tvrdí, že pohádka je zasazená do dvacátých let :-) (viz krátká mikáda, ozdoby ve vlasech a jednoduché, volné, kratší šaty. Secese to určitě není, to se nosily drdoly, klobouky a dlouhé sukně. Ve třicátých letech se nosily vlasy spíš navlněné, šaty o něco zdobnější a užší.) Jinak naprosto souhlasím s Matematickou, je to skvělá komedie a parodie na pohádky, které přesto nechybí příjemná pohádková atmosféra. Jana Dolanského v pohádkách nevídám moc ráda, ale role prince Myšlenky mu přesně sedla. Viktor Preiss jako obvykle skvělý. Režisér Hanuš + scénárista Tobiáš = dobrá kombinace.

    • 27.8.2012  23:47
    Nevěsta z obrázku (TV film) (1983)
    ****

    Příjemně nestylizovaná, přímočará pohádka bez nadpřirozených prvků.

    • 22.8.2012  00:14

    Jak Indiáni jedli bizoní maso, když neměli oheň? Jednoduše, sušili ho na slunci. To se dodnes dělá v Pobaltí a chuťově to není moc odlišné od masa uzeného. Obrovské péřové čelenky, které jsou tu kritizovány, opravdu existovaly, a to u Siouxů. Anglicky se jim říká "trailer war bonnet". http://www.native-languages.org/headdresses.htm . Siouxové ovšem neměli ženy náčelnice, takže Kakima by si ani neškrtla, nikdy nesměli být se svou budoucí nevěstou o samotě (Wabi, Wabi...) a na cestu si nebrali placky či chleba, jako to dělá Una, ale pemikan (směs sušeného masa s tukem a ovocem). - Jako desetileté by se mně pohádka určitě líbila. Vesnice znázorněná třemi típí mně nevadila, je to studiová pohádka a v té jde o naznačení, ne o věrnou nápodobu prostředí. Ale se scénářem to bylo horší: když máte za sebou vysokoškolský kurz o kulturách Indiánů, Indiánskou encyklopedii umíte div ne nazpaměť a četli jste Paměti Černého jelena ("Black Elk Speaks"), tak si nemůžete pomoct a u téhle pohádky protáčíte oči až ke stropu. Na indiánskou legendu se totiž až moc točí kolem romantické lásky, jejíž pojetí je vyloženě evropské. A Indiáni tu vůbec uvažují jako Evropani ("Velký duchu, zač mě tak trestáš?" - takové uvažování není správné ani z křesťanského hlediska, natož z indiánského!) Já jsem navíc měla možnost se přesvědčit, že severoameričtí Indiáni mají neskutečnou fantazii a vytvářejí mnohem složitější a originálnější příběhy, než je tenhle - pořád mám v živé paměti "Mýtus o stvoření světa" od jednoho indiánského spisovatele, ve kterém kojot stvoří svět podle katalogu ze supermarketu... Tahle poevropštěná legenda není zrovna nejzajímavější příklad indiánské tvorby. Což ovšem tvůrcům nevyčítám, jelikož v Československu roku 1992 asi nebylo mnoho indiánských legend k sehnání. Kvalitní knížky na toto téma začaly vycházet až někdy kolem roku 1995. - Sečteno a podtrženo: Je to celkem ucházející pohádka, ale přehnaná stylizovanost a špatné herecké výkony ji stahují dolů, a navíc dělá indiánské kultuře medvědí službu. Jako - bohužel - většina evropské fikce o Indiánech.

    • 21.8.2012  00:25
    O labuti (TV film) (1982)
    ****

    Na tomhle filmu je vidět, že bychom potřebovali zavést jemnější rozlišování žánrů. Pod název "pohádka" se totiž u nás vejdou tak rozdílné žánry jako jednoduchá pohádka pro malé děti, dobrodružný příběh, rytířská legenda, romantická komedie i fantasy, a to není dobré. Diváci pak všechno srovnávají s "Pyšnou princeznou" a "S čerty nejsou žerty", a přitom spousta z těch filmů patří úplně někam jinam a potřebovala by úplně jiná kritéria. Tenhle film tedy se "S čerty nejsou žerty" nesrovnáte :-) kromě Vladimíra Dlouhého nemají společného vůbec nic. Jen jeho děj je pohádkový, stylově je to spíše poetická fantasy s mytologickými prvky. Což znesnadnilo práci mně, která jsem ho srovnávala s pohádkovou předlohou B. Němcové (což jsem asi neměla dělat). Film obsahuje pěknou báseň o labutích, dobré herecké výkony a spoustu symbolů a skrytých významů. Donutí člověka přemýšlet, ale nad tématy, která jsou mně osobně cizí (např. osud). Výsledek: film, jehož kvality uznávám, ale který mě nezaujal. Byla v něm ale jen jedna věc, která mně vyloženě vadila: že oproti původní pohádce Boženy Němcové princezna vídala ve snech prince v lidské podobě, a tak vlastně neměla tu úžasnou schopnost rozpoznat v labuti tvora s lidským myšlením a city - vlastně se tak trochu zamilovala do člověka. Tím film zkazil i mou nejoblíbenější pohádku, na které se mně líbila právě ta oslava lásky, která vidí i to, co je očím neviditelné. Oslovil mě jen motiv prince (J. Bartoška), který pokácí princezně jabloně a postaví z nich vysokou věž, a to jenom proto, aby na ni princeznu vyvedl a názorně jí předvedl, že není možné se dotknout Měsíce... to zajímavým způsobem ilustrovalo jeho povahu. Nejvíc se mně asi nakonec líbily kostýmy, inspirované italskou renesancí.

    • 17.7.2012  22:29
    Sofie a ukradený poklad (TV film) (2008)
    ****

    Egon Tobiáš + Jaroslav Hanuš = dobrá kombinace. Zaujal mě už jejich první film 100+1 princezna. Jediný problém jejich filmů je, že to nejsou moc pohádky, ale protože jsou originální, vtipné a zajímavé, nemám problém jim to odpustit. Tohle je lehká detektivní komedie, ve které všechno funguje tak akorát. Líbily se mně exteriéry točené v anglickém parku, u potoka a na lesní cestě, spousta vymyšlených "místních specialit" (sklenička Sedmihorské, houbová jídla a vrhcáby) i interiéry a kostýmy. Zvlášť princezniny fialové šaty, které trochu připomínají styl přibližně z roku 1920 - tedy období, jehož móda se ve filmech moc nevidí. A také zápletka, ve které princ sice neobratně, ale o to upřímněji a poctivěji dokáže princezně, že stojí za pozornost. Jedna z mých oblíbených pohádek, kterou jsem viděla už asi desetkrát.

    • 16.7.2012  23:19
    Silák a strašidla (TV film) (1999)
    ***

    Milá, pomalá, ale vtipná pohádka, která je podle mě vhodná pro menší děti. Líbilo se mně, že 1) všichni protagonisti v ní vypadali tak nějak normálně, jako obyčejní lidé, 2) že hlavní pozornost byla upřena na příběh správného chlapa - jeho boj se strašidly i sama se sebou, 3) že konečně někdo natočil pohádku podle Václava Říhy, kterého jsem četla jako malá, 4) že se pohádka odehrává někdy v 10. nebo 20. letech a na podzim a v zimě, což je zajímavá změna, 5) že se v ní mluvilo pěknou, "pohádkovou" češtinou.

    • 13.7.2012  12:23
    Evropa jedna báseň (TV seriál) (2011)
    ***

    Projekt nakladatelství Větrné mlýny a brněnského studia České televize. Jedná se o básníky, kteří navštívili valtické Dny poezie a vína 2009. Nevím, jestli můžu objektivně hodnotit, protože jsem byla u toho, když seriál vznikal (pomáhala jsem se střihem a psala titulky k dílu Edvins Raups). To by asi zobjektivnilo mé hodnocení, kdybych byla z filmařské branže, ale já nejsem. Seriálu prospělo malebné prostředí lednicko-valtického areálu, hudba je také velice pěkná. Obsah dílů je jednoduchý: dotyčný básník čte několik svých básní a nahlas uvažuje nad tím, co je to poezie a jaký k ní má vztah. Je to takové milé stručné seznámení s evropskými básníky.

    • 22.6.2012  23:06
    Lesní ženka (TV film) (1974)
    ****

    Velice milá, klasická černobílá pohádka podle Boženy Němcové.

    • 21.6.2012  19:12

    Pohádka, ze které mám takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu je hodně zajímavá, nezvyklá - mírně tragická pohádka, ale poučná, trochu ve stylu K.J.Erbena. Je v ní pěkná smyčcová komorní hudba i krásné kostýmy a interiéry (důsledně dodržovaný empír, pastva pro oči). Vladimír Dlouhý a Martin Stropnický tradičně excelují, padají skvělé hlášky o "tetičce Antoinettě". Na druhou stranu je hodně nejednotná - jednak není jasné, zda je pro děti nebo pro dospělé, jak už tady napsal D28. Mimo jiné kvůli tomu množství porodů, naznačenému sexu a nemanželskému dítěti - to je podle mě na pohádku trochu moc. A také scény z chalupy vypadají jako z vesnické tragédie, zatímco scény na zámku jako by lehkostí a vtipností z oka vypadly studiovým pohádkám režiséra Hanuše. To by se dalo pochopit, koneckonců hraběcí rodině, která momentálně nemá větší starosti, se určitě žije lehčeji než chudým vesničanům. Ale když dojde na osudové protnutí těchto dvou světů, je nějaké nedotažené, což ještě akcentuje herecká topornost představitele hlavního hrdiny. Dějová linie je propracovaná, ucelená, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že příběh šel vyprávět lépe. Výsledek: pohádka, která mě zaujala a nelituju toho, že jsem ji viděla, ale moc se nemám k tomu ji někomu doporučit.

    • 20.6.2012  23:57
    Zelený ptáček (TV film) (1984)
    ****

    Tohle že jsou indické kostýmy? to je arabárna jak vyšitá... ale jinak je to velice pěkná, zajímavá a dobře zahraná pohádka.

    • 5.6.2012  02:55

    Takový zvláštní film. Je v něm opravdu hodně cítit tehdejší doba - zbytky revoluční nálady, euforie z nově nabyté svobody, touha vytvořit něco "západního", což se daří jen částečně, protože většina těch klipů dýchá úžasnou pobaltskou atmosférou. Hlavně píseň "I'm Still Alive" od skupiny New Moon (Jauns Mēness) http://www.youtube.com/watch?v=IGck8qjFcw4 kde je vidět Baltské moře. Pro mě je z dnešního pohledu škoda, že většina písní je v angličtině, protože ta do té pobaltské atmosféry moc nepasuje a navíc znám lotyšskou verzi zmíněné písně a vím, že je lepší. Mimochodem, uživatel damburs (Andris Damburs), který na YouTube nahrál výše zmíněnou píseň, byl kameramanem tohoto dokumentu a nahrál jej na YT celý.

    • 1.3.2012  02:52

    Jako lotyštinářce je mně trochu hanba, že Lotyši v dokumentu uvádějí nesprávné informace. Sama si pro ně raději chodím do knihy "Latvijas vésture. 20. gadsimts" (Dějiny Lotyšska. 20. století), což je populárněvědná kniha, ale psaná nejlepšími současnými historiky, a chyby v ní nejsou. Na jednu stranu chápu vyznění tohoto dokumentu, protože Sověti Lotyšsko v podstatě zničili, na druhou stranu ani to je neopravňuje k uvádění nesprávných informací. V Lotyšsku vznikly jiné věci, které bych Čechům doporučila spíše než tento dokument. Já osobně mám třeba ráda lotyšské dětské knížky nebo dokumenty o současné situaci lotyšských vyhnanců na Sibiři, ale ty u nás bohužel nejsou k dispozici.

    • 1.3.2012  01:38

    K tomuto filmu jsem se dostala poněkud dobrodružným způsobem. Když jsem žila v Lotyšsku, v jednom městečku u moře, dočetla jsem se v místní "Avíze", že ve vedlejší vesnici budou dávat nový lotyšský film. Za chladného listopadového večera jsem tedy dojela autobusem do zmíněné vesnice, vydala se směrem, který mně poradil jeden známý, a... kulturní dům nikde. Našla jsem ho po několika peripetiích s benzínkou a bezpečnostní službou - obrovskou sovětskou obludu v malé rybářské vesničce. Vstupné bylo jen symbolické, v sále se netopilo a film byl promítán z DVD na jakémsi moderním přístroji, který se několikrát zasekl... Lotyši jsou úžasně trpěliví - některé ty pauzy trvaly i čtvrt hodiny a v sále se nikdo ani nepohnul, zatímco já nadskakovala a psala z nudy SMS na všechny strany. Film samotný nebyl vyloženě můj šálek čaje, ale přesto mě nadchnul - je to poměrně inteligentní komedie, která se vyrovná současné evropské filmové tvorbě a nezaostává v čase jako některé jiné lotyšské filmy. Nese rysy jak lotyšských filmů (pomalé tempo, jistá pasivita a jednoduchá emocionalita), tak i filmů finských a chvílemi i českých komedií. Byl to první lotyšský film, který mně vzdáleně připomněl české komedie a proto mě napadlo, že by možná oslovil i české publikum. Je natočený tak trochu amatérsky dokumentárním způsobem (koneckonců část děje zabírají snímky a komentáře francouzské krajiny skrz malou kameru hlavního hrdiny), ale přesto se s "monsieurem Taurinsem" rychle ztotožníte. Film vznikl s dobrou znalostí Francie i zkušeností a pocitů Lotyše v zahraničí. Zaujalo mě, že pan Taurins je nenápadný, nikdo neví, kde jeho vlast leží, zatímco on mluví se skoro všemi cizinci plynně jejich vlastním jazykem. Nemá žádné výrazné vlastnosti a tak trochu se ztrácí mezi mírně excentrickými zástupci jiných národů a ze začátku se dost ztrácí i v neznámé zemi, ale nakonec si ji oblíbí tak, že "se v ní ztratí" schválně... Film by mohl zaujmout velké množství lidí, jelikož realisticky, ale vtipně zobrazuje věci, s nimiž má zkušenost mnoho z nás: kontakt s cizinci, snaha o komunikaci v cizích jazycích, orientace v mapě nebo jednání se šéfem, který má nereálné požadavky. Kdyby se lotyšská kinematografie chtěla vydat tímto směrem, tak bych se rozhodně nezlobila.

    • 1.3.2012  00:40

    Pamatuju se, že když se v autobuse nad mou hlavou rozsvítila obrazovka a někdo začala mluvit cizím jazykem, přestože téměř nemluvím finsky, tak vůbec nevím jak, ale hned jsem podle zvuku poznala, že to je finsky, že to je Ville Haapasalo a že se modlí, aby to byl kluk. Jinak naprosto souhlasím s uživatelem Ollie235.

    • 17.2.2012  13:11
    Vraždy v Midsomeru (TV seriál) (1997)
    *****

    I když jsme doma neměli televizi a proto jsem si nezvykla dívat se na seriály, s příchodem počítačů jsem tomuhle úplně propadla. Podobně jako u dalších britských seriálů (Poirot, Jistě, pane ministře) jsem první díly sledovala s pocitem Co to je?!, načež jsem zjistila, že je vlastně přesně podle mého gusta. Složité, propracované a mírně nereálné děje, krásný anglický venkov, výborné hlavní postavy a dobře vybraní herci, nenápadný britský humor - stačí jeden Troyův nebo Jonesův pohled a vy už se chechtáte. Líbí se mně, že policisté tu nenosí zbraně, ale zároveň děje nejsou docela bez akce. Ve chvíli, kdy se scénáristi přestali inspirovat původními knihami, děje a postavy mírně ztratily na živosti, ale i tak si seriál i po 14 letech drží vysokou úroveň. S příchodem nového Barnabyho to vypadalo všelijak, ale poslední tři díly 14. série už byly zase výborné. A když seriál sledujete v originále, totiž v britské angličtině - pro anglistu a milovníka klasických anglických detektivek hotová lahůdka.

    • 13.2.2012  20:03

    Jestli tohle je průměr prvorepublikové filmové tvorby, tak bych na ni koukala klidně pořád :-) První polovina byla prostě výborná. Spousta drobných vtípků, Truda Grosslichtová byla na meziválečnou herečku neobyčejně civilní a Oldřich Nový u mě stoupl v ceně, protože jsem ho doteď považovala za salónního milovníka - a tady úžasně uvěřitelně zahrál zločince! Druhá polovina už nebyla tak dobře vyprávěná, občas jsem se nechytala, a závěr mě zklamal. Ne že bych měla něco proti tomu, aby hlavní hrdinka skončila šťastně provdána, ale jednak mě mrzelo, že její studia přišla úplně vniveč a jednak jsem asi příliš zvyklá na hollywoodské filmy, kde takováhle profesionální výzva (oblíbená americká "challenge") vždycky nakonec skončí úspěchem. Nemám ráda, když se pár ke šťastnému konci dopracuje podfukem. Závěr je prostě poplatný své době, ale to filmu nepřekáží v tom, aby byl zdařilý a milý. Kdo chcete zkusit nějaký pohodový prvorepublikový film, rozhodně doporučuji.

    • 7.2.2012  09:08
    Uloupený smích (TV film) (1977)
    ****

    Svižné, vtipné, originálních nápadů je tu hned na tři pohádky. Nejvíc mě pobavila podpěrka pod bradu při dívání z okna. A nejvíc mě oslovil Svatopluk Beneš jako sluha s vystupováním anglického lorda a také mladý pár, u kterého jste si mohli snadno představit, že přes všechnu lehkost a kamarádskost je jejich vztah hluboký a plný úcty. - Poselstvím je, že největší bohatství je chuť k jídlu, spánek a smysl pro humor. To vypadá jako pohádkové klišé, ale existují lidé s narcisistní poruchou osobnosti, kteří si opravdu tyhle tři věci neumí užít - nemají chuť k jídlu ani smysl pro humor. Vůbec nevědí, co je to potěšení a opravdová radost. Proto musí jíst ostře kořeněná jídla a někdy dokonce hlavičky od sirek nebo kosti, aby jídlo aspoň trochu cítili. Když se s takovým člověkem setkáte a on na vás přenese tu příšernou prázdnotu, pochopíte, jak je tohle pohádkové klišé vlastně strašně pravdivé...

    • 6.2.2012  23:21
    Modrá krev (TV film) (1995)
    ****

    "Vypadám tak stejně, že jsi mě nepoznala". Klasické, ale neobvykle pojaté téma s nečekaným rozuzlením, výborní herci, pěkné kostýmy, sympatický čaroděj a pár dobrých hlášek. Prostě milá studiová pohádka tak akorát.

    • 4.2.2012  00:49
    Zlaté hejno (TV film) (1994)
    ****

    Výborná, originální pohádka, dobře obsazená. Zaujal mě "falešný konec filmu" a podvodníkův proslov na konci: divák se nikdy nedozví, jestli mluvil pravdu nebo si ten ušlechtilý důvod ke svému podvodu vymyslel narychlo, aby se zachránil.

    • 3.2.2012  22:55
    O svatební krajce (TV film) (2003)
    *****

    Hodně lidí tady píše, že po revoluci se u nás přestaly točit dobré celovečerní pohádky, ale pro mě to je o něco později - na začátku tisíciletí s tímto filmem. Ten je taková moje srdeční záležitost. Kdo čeká klasickou pohádku, bude zklamán, protože tohle je spíš romantický a moralizující příběh zasazený do renesančního prostředí. Styl uvažování, který za ním stojí, mně také přišel spíš renesančně-barokní než pohádkový. Příběh je moralizující, detaily mírně lechtivé (král v lázni), takže dohromady tak něco mezi Komenským a Boccacciem. Pro děti tenhle film rozhodně není. Já jsem ho viděla už jako dospělá a líbilo se mně na něm všechno: prostředí, hudba, kostýmy (má oblíbená italská renesance), děj, psychologicky propracované postavy i styl vyjadřování (scénárista uměl zacházet s češtinou). Kromě toho 1) rodina v podání B. Turzonovové a obou Klár působila dojmem opravdové rodiny, 2) nechyběla tu nenásilná, moudrá autorita starších (v osobě babičky) a 3) králové a královny tu byli důstojní, což jsou tři věci, kterých si v pohádkách hodně považuju. Všichni herci byli dobře obsazeni a přímo srostli se svými postavami. Jako nejstarší sestru mě potěšilo, že hrdinkou byla netradičně sestra starší, ale nezapomnělo se ani na tu mladší :-) Moc se mně líbila chemie mezi králem a princeznou a věk krále mně vůbec nevadil - v tomhle žánru dám kdykoliv přednost důstojnému, charismatickému Milanu Bahúlovi před neklidnými, přidrzlými Jany Dolanskými. A k tomu tématu svatební krajky: podle mě bylo dobře vymyšleno, protože jednak ukázalo, že král byl zřejmě v mládí velice náročný a hledal ženu, která by byla přesně jako matka, ale příběh ho nechá dospět tak, že ženu získá, až když začne být víc sám sebou a uvažovat, že tu hloupou podmínku zruší a manželku si najde sám. A zdlouhavým paličkováním titěrné krajky zase příběh "dospěje" princeznu: ze začátku byla bezohledná a ztřeštěná, a paličkováním se naučila trpělivé práci.

    • 30.1.2012  13:24
    Začarovaná láska (TV film) (2007)
    ****

    S odstupem a se zkušeností s dalšími pohádkami z této doby musím říct, že tahle je rozhodně nejpohádkovější. Jak scénáristka, tak režisér měli evidentně pohádky rádi a uměli tu lásku dát najevo. Jako dospělá bych k tomuto filmu měla pár výhrad - například režisér je spíše vizuálně zaměřený a je to vidět: scény jsou vizuálně úžasně propracované, každá z nich by mohla sloužit jako krásná fotka, zato hudba je jednoduchá a používá pořád dokola jen pár motivů. Ale pro malé děti je tahle pohádka ideální. Děj je srozumitelný, atmosféra milá a pohodová, královské rodině uvěříte, že jsou rodina a ještě se naučíte pár přírodovědných termínů. Kdybych měla děti, tak bych se nebála jim tuhle pohádku pustit. Jinak je celkem tradiční, ale je v ní několik zajímavých motivů, které si dětský divák asi zapamatuje: květinová jména, Křivonožka, Černoočko a přezdívka "Běloručka", pták Nespavák. Mě zaujal motiv "zavření do klece pro jeho dobro", krásné kostýmy a taková příjemně starosvětská ukázněnost a klid. Nechtěla jsem věřit svým očím, když jsem zjistila, že pohádka je z roku 2007 - z doby, kdy ve většině filmů, a dokonce i pohádek, převládají hysterické hádky, nevkus a nespisovná pražština. Všechna čest Ondřeji Kepkovi.